Obrana a strategie

antiradar:
Modelový scénář odhaluje, že neznámých v plánu prvního úderu je tolik, že takový krok je riskantní. Pokud by americké vedení mělo skutečně přistoupit k tak riskantní akci, muselo by se tak stát během gradující krize, kdy by hrozilo, že neprovedení prvního úderu by znamenalo ohrožení ŽIVOTNÍCH zájmů USA či člena NATO. Kromě toho, že scénář konstatuje pouze vysokou pravděpodobnost úspěchu prvního úderu, nikoliv jistotu, je třeba mít na zřeteli, že se nejedná o nějakou chirurgicky čistou operaci. Scénář počítá s úderem na vojenská zařízení a C3 ve městech, což by mělo za následek milióny mrtvých. Mimo to by stovky jaderných explozí v atmosféře vyvolaly celosvětové důsledky kvůli jadernému spadu. Nicméně článek se věnoval především otázce existence odstrašování založeného na vzájemném zaručeném zničení. Konstatoval, že ve sledovaném období takový vztah neexistoval. A pokud Vy považujete současný stav jaderného prvenství USA za nebezpečný, potom byste možná měl vzít do úvahy, kam vedlo za studené války soupeření o jaderné prvenství mezi SSSR a USA. Jinými slovy, pokud existuje americké jaderné prvenství a Rusko se nesnaží to změnit, je tato situace mnohem stabilnější a celosvětově výhodnější než nové závody ve zbrojení, které by mohla vyvolat snaha Ruska dostat se opět na roveň USA. USA a Rusko dnes nejsou nepřátelé, pouze státy, které prosazují (byť občas tvrdě) své národní zájmy a vědí, že dlouhodobě je pro ně spolupráce výhodnější než konflikt. Můj článek měl upozornit na to, že pohlížet stále na jejich vztah přes logiku MAD znamená zatahovat celý svět do minulosti, do doby, kdy tyto země byly nepřátely. Pouze pokud se konečně oprostíme od zakořeněných klišé, můžeme pochopit skutečný stav dnešní geopolitiky, včetně významu americké protiraketové obrany.

za racionalni clanek na toto tema, coz je pomerne rarita, a zadiskusi zde. S analyzou souhlasim.

antiradar:
Jsi trochu mimo! Zamysli se nad sebou než něco napíšeš!!!

Reynevan: :-) Hezky řečeno, ruská ekonomika stoupá za poslední roky raketově nahoru. Obrovské zásoby nerostného bohatství budou primární ruskou výhodou. Je jen otázka času kdy rusové "dotáhnou" USA.

Reynevan:
Synku,kdy jsi dokončil základní vzdělání, že píšeš takové nesmysli? Za to USA si tak max. troufnou na Grenadu, Irák nebo Afganistan a i tam odešli s nepořízenou!

Anonymous: Nemohu souhlasit s tím, že by USA nemohly provést první úder. Lze si zajisté představit situace, kdy by nečinnost, nevyužití šance k prvnímu úderu, mohla znamenat fatální ohrožení USA či spojenců. První úder může mít i formu obrany, preventivního útoku. Nicméně účelem článku nebyly podobné spekulace, nýbrž zpochybnění tvrzení užívaného v debatě o protiraketové obraně, že tisíce ruských hlavic zajišťují vzájemné zaručené zničení.

Není mi jasné, na jaký statut se ptáte?

Dr.Str.:Souhlas! Také mně ty dalokosáhlé úvahy o americké nadřazenosti připadají ubohé a hloupé.Svět (i na Západě) by se měl zaobírat uslechtilejšími tématy a nejen "prvními údery" a "národními zájmy" (obvykle ropnými) daleko mimo území USA.

Dr.Str.:Kdo počká několik hodin na to, až bude zasáhnutý?
Prectete si clanek poradne, pise o 10-20minutach...navic nektere z citovanych clanku popisuji scenare kdy by Rusko nemelo sanci reagovat na prvni uder pred jeho provedenim.
Pro kazdeho Ruskeho stratega je protiraketova obrana USA potencialnim nebezpecim (nemluve o moznosti odpalovani antiraket z lodi atd) a proto radar v CR nutne za hrozbu musi povazovat (rakety lze na lod nalozit snadno, radar se na lod nevejde).

Dr.Str.:
Přesně řečeno, modelový scénář neříká, že Rusové první úder neodhalí, ale že by při jeho realizaci zřejmě nedokázali zareagovat. SLBM vystřelená z prostoru Norského moře by na Moskvu (kde se nacházejí lidé rozhodující o použití jaderných zbraní) dopadnula zhruba 11 minut po detekci, přičemž postupy vedoucí k použití ruských strategických sil vyžadují 7-13 minut. Tento čas však nezahrnuje úvahy o tom, zda přicházející signál není falešný ani jaká má vůbec být forma odpovědi. O "hodinách" nemůže být v žádném případě řeč.

Dopouštíte se časté chyby. Uvažujete jen o tisících střel a z vysokého počtu vyvozujete, že některé z nich by přežily první úder. To modelový scénář nepopírá. Ale neberete v úvahu, že jim někdo musí vydat a doručit příkaz k odpálení.

Modelový scénář se zabývá prvním úderem (kombinace odzbrojení a zničení velení, řízení a komunikace), nikoliv útokem na civilní obyvatelstvo. To je strategický postup druhého úderu, nikoliv prvního.

Data o jaderných zbraních nejsou až tak tajemná, jak se možná domníváte. Zcela přesné statistiky o počtech a druzích jaderných zbraní jsou zveřejňovány v rámci verifikačního procesu dohody START I. Co se týká přesnosti hlavic, rychlosti letu raket etc., existují kvalifikované odhady, na kterých se obdorníci ze strategických studií zhruba shodují. Stretegická studia jsou vědecká dispcilína a kritickými vědeckými metodami jsou zkoumána i všechna data. Nejedná se astrologii...

Ostatní Vaše úvahy již nebudu komentovat, neboť těmto tématům se článek nevěnoval.

Dr.Str.:
Dobře jste to napsal, není co dodat!!

Jano: Uvažovat o válce neznamená válku si přát či ji podporovat. Můj článek, jak uvádí jedna z jeho prvních vět, neměl za cíl podpořit provedení amerického prvního úderu na Rusko, nýbrž: "zpochybnit s využitím modelového scénáře prvního úderu často nekriticky přijímané tvrzení, že mezi USA a Ruskem existují podmínky pro odstrašování založené na vzájemném zaručeném zničení." Účelem tedy nebylo dát návod k úderu, který by "vyšel", nýbrž zpochybnit tvrzení, že Rusko díky svým tisícům hlavic bezpečně odstrašuje USA. Rovněž nevím, v čem spatřujete moji údajnou neobjektivnost. Předložený modelový scénář je vytvořen na základě objektivních dat, do nichž se nepromítá můj subjektvní postoj k oběma zemím. Pakliže ovšem hledáte za textem nějaký skrytý smysl, jedná se pouze o Vaši projekci vlastních postojů a reinterpretaci toho, co text skutečně říká. To, že odmítáte o jaderných zbraních uvažovat, ještě neznamená, že zmizí.

Švestka: neobjektivnost je uz napr. v tom, ze apriory predpokladate umele, vyrobcem udavane, parametry nejmodernejsich systemu USA a srovnavate je se strelami Ruska, ktere pomalu dosluhuji. Neuvazujete vubec nove raketove systemy, ani prostredky PL obrany schopne nicit i ony balisticke strely a tim zpomalit a snizit ucinek prvnoho uderu. Vysledek je pak jasny - mnohem nizsi ucinek prvniho uderu a nasledny armagedon.
Osobni nazor: kdyby mi student predlozil podobnou praci, byt i jen bakalarskou, k obhajobe, dostal by ji zpet k prepracovani jako nevyvazenou a zavadejici.

Zet: Pokud narážíte na údaje o přesnosti balistických střel USA, ty nejsou převzaty od výrobců, ale jedná se o kvalifikované odhady renomovaného ruského odborníka na strategické zbraně Pavla Podviga, který k nim došel \\\"analýzou řady veřejných zdrojů\\\" a jeho data se v podstatě shodují s ostatními odbornými zdroji. Technická data ruských raket nejsou podstatná a článek se jimu nezabýval, neboť podle modelového scénáře by pravděpodobnost jejich použití byla blízká nule.

V modelovém scénáři je počítáno se všemi zbraňovými systémy Ruska, jejichž použití přichází v úvahu. Rusko nemá, s výjimkou moskevského protiraketového systému, žádné obranné prostředky proti balistickým raketám mezikontinentálního doletu. Systémy S-300, S-400 ani S-500 dokáží zasahovat pouze proti \\\"pomalejším\\\" balistickým raketám, tzn. raketám do doletu max. 3500 km. I kdyby byla moskevská obrana považována za funkční, v modelovém scénáři mají USA dostatek volných hlavic k jejímu zahlcení a tudíž neutralizaci.

Osobní názor: Vaše neschopnost napsat pravopisně správně výraz \\\"a priori\\\", ignorování čárek a háčků a v neposlední řadě chabost argumentů mi dávají velkou naději, že Vy žádné práce studentů naštěstí neposuzujete...

1. Tak trochu mi v celé úvaze nesedí dopředu předpokládaná neschopnost ruského velení. V tomto směru musím souhlasit s výše uvedenými názory připomínající historická tažení do Ruska a jejich výsledek. Už za dob mého působení u raketových vojsk byla vždy k dispozici obálka pro "případ nouze", kde byly naprosto jasné instrukce. V tomto případě si ji dokáži představit - odpalte jaderné střely.

2. Mám k dispozici oficiální početní stavy ruských střel ke konci roku 2007. Vámi udávané stavy mi poněkud nesedí (např. pro Topol-M v silech je udáván stav 44), obdobně u jiných novějších typů jsou čísla o dost vyšší. Přitom každá vypálená raketa může představovat 6-10 hlavic. Nezničená jaderná ponorka třídy Tajfun tak vlastně představuje zničené hlavní cíle na pobřeží USA.
Zajímavé by rovněž bylo, jak by se v celé statistice projevily nově zaváděné Bulavy. Rovněž lze předpokládat obnovení "křižujících vlaků" s jadernými střelami, které je prakticky nemožné zlikvidovat.

3. Osobně bych si nedovolil zpochybňovat účinnost Moskevské protiraketové obrany (v současnosti je jediná funkční, USA nemá ani tu). Bez zajímavosti určitě není, že každá protiraketa je vybavena malou jadernou náloží. Není proto ani nutno přesně raketu zasáhnout, ale je likvidována ve vrchní atmosféře. Byť nyní může působit jen jaksi poloviční po obnovení odpočívajících antiraket dlouhého doletu (což v krizi lze předpokládat) určitě bude mít dost sil na alespoň částečné zeslabení úderu.

4. Osobní zkušenost mi říká, že na každou jednu přiznanou vojenskou družici krouží alespoň 3 další. Předpoklad, že se Rusko spolehne na pouhý dílčí družicový monitorovací systém se mi zdá být rovněž "na vodě". Spíše to připomíná strategický tah k oklamání protivníka. Tím spíše, že se tento typ družic velmi rád "schovává" coby meteorologické či spojovací (tomu ostatně napovídá i označení KOSMOS).

Stručně shrnuto: odhlédnu-li od nepřesných čísel celé mi to připadá příliš statické na to, aby to mohlo vyjít. Nejsou absolutně předpokládány žádné kroky Ruska v době probíhající krize před vlastním úderem, ani možnost

Ještě malý dovětek. Znovu jsem si pečlivě přečetl celý článek. Uznávám, že rozdílná čísla a a stavy raket může vyplývat z rozdílného data, kdy byly čerpány (neliší se nijak fatálně). Na celém mě ale stále zaráží onen předpoklad pasivity. Jako jeden z prvních kroků, který lze při vážné krizi předpokládat je vyplutí jaderných ponorek a jejich skrytí pod ledovým příkrovem Severního ledového oceánu, kde je jejich detekce prakticky nemožná až do jeich vynoření. Rovněž tak je nutné předpokládat při krizi trvající déle urychlenou aktivaci záložních nosičů (např. ponorky Tajfun nebyly zešrotovány a odpočívají v rezervě).
Stejně jako následně předpokládáte jejich sledování satelity (jadernou ponorku pod ledovým příkrovem odhalíte jen velmi těžko) i ruská strana má obdobné satelity, které odhalí zvýšenou aktivitu protivníka (což mu poskytne čas např. právě na aktivaci odpalovacích prostředků a např. jejich naložení na vlaky). Během pár dní během krize pak mohou (a pravděpodobně by i byly) mobilní síly rozptýleny po celém území Ruska.
Celých takových kdyby je celý článek. Celé je to založené na neschopnosti Ruska zjisti předběžné kroky, aktivaci sil protivníka, ... .

Petr: ad 1)Článek nepředpokládá neschopnost, pouze ukazuje, že na rozhodování by ruské vedení mělo v situaci zmatku a nedostatku informací jen několik minut. Nevěděli by, co se děje a proto by nereagovali až do chvíle, kdy by bylo pozdě. Nevyslali by autorizační rozkazy a bez nich by nebyly odpáleny žádné rakety. Během několika desítek minut by bylo zničeno velení, komunikační prostředky i samotné jaderné zbraně. Hlavní výhoda USA se na začátku roku 2008 odvíjela od rychlosti, kterou mohly první úder provést. A srovnání s invazemi do Ruska kulhá na obě nohy - ve všech případech invaze selhala kvůli slabosti logistiky útočníka a prodlužování konfliktu. Nic z toho se jaderného prvního úderu netýká.

ad 2) Početní stavy ruských strategických sil se neustále mění, proto ten rozdíl mezi koncem 2007 a počátkem 2008. V současnosti jsou čísla také jiná. Nevím, o kterých novějších typech mluvíte, Topol-M jsou nejnovější balistické rakety zařazené do aktivní služby. Tajfuny nejsou v aktivní službě - SLBMs, které nesly dosloužily a není za ně náhrada. (Skutečnost, že někde u mola rezaví jaderná ponorka ještě neznamená, že ji lze rychle uvést do služby. Je třeba pro ni vyrobit rakety, rekonstruovat pro ně trup a odpalovací systémy a především vycvičit posádku. Práce na roky.) Bulavy také nebyly operační (a nejsou dodnes).

ad 3) Moskevská obrana nemůže být účinná proti soustředěnému úderu. Jejích 68 antiraket SH-08 Gazela může být snadno zahlceno vícenásobnými hlavicemi (MIRV). Skutečnost, že gazely nejsou schopné ničit kinetickou energií, ale kvůli své nepřesnosti pouze jaderným výbuchem znamená, že jejich použití vyvolá za 1) zamoření Moskvy, za 2) elektromagnetické pulsy, které mohou zničit komunikační schopnosti ruského vedení i bez přímého zásahu jadernou hlavicí. Přesto by více či méně hlavic prošlo, jen by jich bylo potřeba vyslat vyšší počet. Pokud by tedy byla moskevská ABM funkční, kombinace většího počtu hlavic, než by bylo bez ní třeba, společně s výbuchy antiraket by znamenaly mnohem vyšší devastaci Moskvy než v případě, že by nebyla \\\"bráněna\\\" ABM.

ad 4) Co se týká družic, jsou permanentně monitorovány. Pokud by Rusové měli více satelitů včasného varování, než přiznávají, potom by určitě neunikly například NORADu a odtud by se informace dostala mezi dobornou veřejnost. Nevím, koho považujete za nepřítele Ruska, ale bylo by skutečně podivnou taktikou snažit se oklamat protivníka vyvoláním dojmu vlastní zranitelnosti. Pokud by se Rusko snažilo obnovit MAD, pak by mu k odstrašování nejvíce prospělo všeobecné povědomí o jeho síle a schopnosti reagovat. Proto všechny své družice včasného varování přiznává.

ad 5) Mýlíte se, když říkáte, že scénář předpokládá pasivitu Ruska. Naopak. Předpokládá gradující krizi a vyplutí 2/3 strategického loďstva a vyslání 2/3 mobilních ICBMs do pole. Nikde v článku se nepředpokládá sledování SSBNs satelity; nalézt a zničit by je měly SSNs. Doporučuji číst pozorněji.

Švestka:
Velmi děkuji za reakci. Je v ní však celá řade nepřesností.

Ad 3 - Moskevská obrana - SH08-Gaselle mají (pokud mne paměť neklame) předpokládanou vzdálenost střetu kolem 50-80 km. Rakety dlouhého doletu SH11-Gordon pak cca 300-350km (tyto střely byly sice v polovině 90. let staženy ze sil, nikdy však nebyly fyzicky zničeny a jsou udržovány ve skladech - s ohledem na typ jejich motoru je tak údržba mnohem levnější). Hlavním (byť neoficiálním) důvodem jejich vyřazení je ale pravděpodobně velmi rychlá možnost znovunabití sila (což odporuje dohodám o protiraketové obraně; s ohledem na její vypovězení ze strany USA lze proto očekávat možnou změnu přístupu).
Zejména u Gordonu s ohledem na sílu nálože lze předpokládat zničení i více než jediné hlavice jednou střelou. Primárně tedy celého nosiče včetně mnohonásobné hlavice. Navíc se likvidují střely ve vesmíru před vstupem do atmosféry. Předpokládaný dosah EMI pro GORDON jsou stovky km - v této vzdálenosti bude zničena veškerá elonika, tedy i elektronické spouště všech jaderných hlavic - ; výjimku v tomto směru je snad jen raketa Bulava odolná proti EMI (otázkou je do jaké úrovně), která je v plánu na zavedení do armády již v roce 2009. Tyto vlastnosti jsou obzvláště důležité, protože umožňují efektivní ničení vícenásobných hlavic či uskupení nosičů jedinou antiraketou. S ohledem na explozi nad atmosférou bude minimalizován jak jaderný spad (rychlé větry v horní atmosféře jej rozptýlí na veliké území, pravděpodobně celou polokouli, oslepené\zničené hlavice se zřítí po balistické dráze, ale neexplodují), tak vlastní EMI směrem k Zemi (značná část je odražena do vesmíru, otázkou je samozřejmě „životnost“ atmosféry jako takové). U Gaselle je předpokládaný dosah EMI kolem 10km (řídící a odpalovací prostředek bude vzdálen 50-80km). EMI je menší (menší nálož a exploze ve vrchní atmosféře), lze tak předpokládat, že klíčové pozemní vojenské systémy jeho účinky z větší části přežijí (na rozdíl od civilních jsou z větší části alespoň dílčím způsobem chráněny). K dílčímu zamoření bohužel dojde. Nemyslím ale, že to je klíčové v situaci, kdy na Vás letí jaderná střela. Ostatně právě EMI je příčinou, proč jsou dodnes (nejen) v ruské armádě jako klíčové, spojovací prostředky hybridní nebo elektronkové vysílače, které jsou proti EMI mnohonásobně odolnější.
Add S-400 a podobné systémy. Zjevně jste buď vycházel ze starších údajů některých expertů, nebo jste zaměnil maximální rychlost nosiče, rychlost při vstupu do atmosféry a dopadovou rychlost před explozí. Situace totiž zdaleka není tak jednoznačná (názory expertů jsou tak 50-50). Rychlost v posledních fázích letu je totiž mnohem nižší a je tak v „akčních“ schopnostech těchto systémů (navíc při střetném letu to rozhodně není kritický parametr). Dokonce jejich modernizované zaměřovací radary již s tímto použitím počítají. Při střetném letu však je nutno počítat s nižší účinností (podle některých zdrojů kolem 10%). To vše jsou ale jen modelové odhady, je známo že test proti balistickým střelám středního i dlouhého doletu proběhl, to je tak ale asi vše (údajně v obou případech úspěšně). Nižší pravděpodobnost zásahu však vyváží velký počet střel, které je možné vyslat těmito prostředky.
O tom, že ABM-4 nezadrží celý úder nepochybuji (nebyl na to ani koncipován), jde jen o velikost úderu, která projde.

Ad5 - statickým přístupem jsem měl namysli zejména schématické řešení situace. Při předpokladu nebezpečí jaderného úderu lze považovat za více než pravděpodobné porušení takového to schématu (opuštění vymezené oblasti, využití křižujících vlaků, ... možností je celá řada). Představa, že se podaří utajit přípravu úderu (počínaje logistickým zabezpečením, přes formování útočných jednotek do výchozích poloh dle Vašeho schématu až po zvýšený radiový provoz, který by vše nutně doprovázel, se mi jeví značně nereálná.

Ad sledování satelity: to je přesně to co v modelovém scénáři uvažujete (5. a 6. odstavec v části "Modelový scénář...")! Úder zahajujete v situaci, kdy je známa poloha všech ICBMs. A zde spatřuji jednu z největších slabil. Ani jedna země (ani Rusko, ani USA) nemá dostatečné satelitní prostředky na kontinuální sledování všech ICBMs, zvláště pokud se dají do pohybu (to je opravdu možné jen v amerických filmech). Navíc v ruském arsenálu je celá řada maskovacích prostředků (včetně dokonalých maket veškeré techniky), kterými poměrně snadno zahltí průzkumné prostředky druhé strany (velmi hezky to demonstrují útoky v Jugoslávii na satelitně určené cíle - ; makety; malá vsuvka: právě při náletech v Jugoslávii byl počet zásahu maket enormní (odhady expertů se pohybují mezi 20-50% zásahů vojenských cílů).

Další slabinu vidím v situaci, že předpokládáte jediné řídící centrum a to v Moskvě. To ale přece neodpovídá skutečnosti! Podobně jako v americké armádě existují i sekundární (a pravděpodobně i terciární velící stanoviště), které přebírá velení v případě zničení - ; umlčení nadřazeného velení a to včetně práva k autorizačnímu rozkazu! Které z těchto velitelství je to pravé a bude jaderný úder dostatečně silný k jeho zničení? Na které je nutno udeřit jako první? A není velící s právem k autorizaci úderu úplně někde mimo? Navíc může v případě nouze libovolně přenést velení např. do Vladivostoku . Neuvažujete, že poplach vyvolaný monitorovacím systémem nesměřuje jen k nejvyššímu velení, ale paralelně spouští systém na celém území Ruska (ne tedy jen evropské části). Jak se asi zachovají při odmlčení hlavního velení? Pravděpodobnost zabránění vydání rozkazu k odvetě tak rozhodně není 100% (osobně si dovolím tvrdit, že není ani 50%).

Add družicový systém. Existuje mnohem více databází než jen NORAD (byť ten patří k těm úplnějším), ten registruje, pokud se nemýlím, jen aktivní satelity. Jiné databáze zahrnují např. i trosky, větší kosmické smetí, mrtvé satelity, … (sám jednu z nich využívám při sledování satelitů, to je takový můj koníček, a to jak opticky (robotizovaný teleskop), tak v radiovém spektru. Právě u ruských satelitů je zajímavý enormní počet „meteorologických“ s velmi složitým šifrováním (zaznamenávaná data prakticky nelze rozkódovat). To např. u EUROSATU, či veřejných komunikačních družic nepozoruji (tam jsou alespoň základní protokoly a telemetrie čitelné). Naopak podobně se chovají americké vojenské družice (rozlišit US a Ru družici je kupodivu velmi snadné). Lze předpokládat, že se jedná o vojenské družice (o jejich určení lze jen spekulovat). Nepochybuji, že obě strany o svých satelitech alespoň rámcově vědí (byť pravděpodobně ne jejich přesné určení). Některé z nich pravděpodobně má i více než jedno (i kombinace civilní a vojenské).
Dále je už jen čistě má spekulace. Vyvolávání zdání slabosti naopak poskytuje strategickou výhodu. To ostatně i tak trochu odpovídá povaze ruského člověka (stačí se podívat na historii válek, např. v 2: světové, která je podobných „manévrů“ plná). Na druhou stranu Rusko nechce vypadat jako „slaboch“ a tak je známá existence jejich monitorovacího systému a alespoň základní struktura. Do značné míry to souvisí i se snahou (opět jaksi vrozenou) vše utajovat (a to velmi úspěšně - ; viz. např. torpéda ŠKVAL).

Suma sumárum, celý článek je jen jedním z možných průběhů (navíc zdaleka ne tím nejpravděpodobnějším). Podobných scénářů odzbrojujícího úderu lze sestavit celou řadu (a rozhodně bych si pak nedovolil tvrdit, že cit. „mezi Ruskem a Spojenými státy nadále neexistují podmínky pro odstrašovací vztah“). Podobný scénář lze totiž sestavit i pro modelování prvního úderu na USA (byť s ním Rusko v této chvíli nepočítá; změnit doktrínu může být věc jednoho prohlášení). Výsledek by pak byl naprosto stejný, jen s opačnými stranami.

Omlouvám se, předchozí příspěvek je můj. Opoměl jsem vyplnit jméno.

Anonymous:
Ad 3)
Jelikož lze předpokládat (výhodné) oddělení hlavic od nosné platformy daleko mimo dosah gordonu a vzhledem k rychlosti hlavic ve vesmíru (6-7 km/s) je sporné, zda by se v okamžiku exploze hlavice gordnonu nacházelo v blízkosti více hlavic, a že by tedy došlo ke zničení více než jedné. Pokud připustíme, že by gordon dokázal i jednu hlavici zničit, jaderná exploze by vyvolala ionizaci vzduchu (a EMP), která by vytvořila překážku neprůhlednou pro radary po několik minut. Po tuto dobu by se hlavice vynořovaly z vesmíru za „mrakem“ bez možnosti spočítat jejich dráhu a včas reagovat. Nemluvě o účinku EMP na radary. Protože z použití gordonů by plynulo více škody než užitku, pravděpodobnějším důvodem než snazší údržba mi připadá zhodnocení poměru náklady/zisky a opuštění exoatmosférického prvku ABM. Moskevská ABM nikdy žádné dohodě o omezení ABM neodporovala.

EMP nemůže vzniknout mimo magnetické pole Země, tedy ve výšce nad 40 km a směřuje k zemi (nedochází k žádnému vyzařování či dokonce odrazu od atmosféry do vesmíru). Poškodit by tedy mohl hypoteticky pouze hlavice, které se nacházejí v okamžiku exploze (ve výšce nad 40 km) níže než 20 km. Mezi 20. km a zemí stráví útočící hlavice max. 4 vteřiny. Proto je pravděpodobnost jejího zničení mizivá. Při explozi nad 40. km je sice všemi směry vysláno gama záření, nicméně zde chybí zesilující vliv magnetického, pole a proto by se musely nebezpečné proudy indukovat přímo v obvodech hlavice. Proti něčemu takovému jsou hlavice se svými krátkými obvody dostatečně zodolněny. Takže výbuch hlavice gordonu by zničil možná jednu útočící hlavici, ale současně by oslepením radaru vyřadil ABM.

Exploze gazely by vyslala na zemi plnohodnotný EMP, který by zasáhnul vše viditelné z místa exploze, včetně odpalovacího zařízení. Pokud gazela nepoužívá hlavice se zvýšeným gama zářením, potom by tento EMP byl samozřejmě slabší. V každém případě na moskevskou ABM platí stále stejný recept - ; vyšší počet hlavic.

Ad S-400) Dopadová rychlost hlavice z mezikontinentální rakety se samozřejmě liší podle balistické křivky (vzdálenosti), nicméně u těch amerických (vyspělých s optimálním tvarem) je bezpečně nad 4 km/s. Ani v okamžiku dopadu není dostatečně pomalá pro použití S-400. V součtu s malým průřezem hlavice je výsledkem cíl nezničitelný S-400. Ačkoliv marketingová prohlášení Rosoboronoexportu mohou tvrdit něco jiného…

Moskevská ABM byla koncipována jako prostředek ochrany před případnými americkými raketami přeživšími první úder SSSR. Od vzniku koncepce (dvě vrstvy obrany využívající jaderné nálože) ovšem raketová technologie natolik pokročila, že je proti ní Moskevská ABM neúčinná. Možná tak proti Íránu…

Dopad hlavic na Moskvu by tedy nezdržela ani moskevská ABM, ani S-400.

Ad 5) Hoď žábu do vařící vody a ona vyskočí. Dej ji do studené vody, postupně zvyšuj teplotu a ona se uvaří… Stejné je to s krizemi. Gradují postupně. Proto není možné zjistit, že zemi hrozí jaderný úder a není důvod sahat k tak agresivnímu kroku jako je rozptýlení mobilních ICBMs po celém území. Rozptýlení totiž s sebou nese logistické (údržba letitých systémů) i komunikační potíže. Vhledem ke komplikacím se Rusům může zdát rozptýlení v blízkosti základen jako zcela dostatečné. Stejně jako se žábě zdá voda celkem studená… Rusové mohou zjistit maximálně vyplutí většího počtu ponorek, což je zcela očekávatelný krok v krizi a není motivem k panice a rozptýlení po celé zemi. Modelový scénář počítá s ruskou reakcí, a to dokonce velmi silnou (vyslání 2/3 ponorek, když běžný počet hlídek za rok je pod 5 pro celou flotilu SSBNs).

Ad sledování satelity) Ano, satelity by musely odhalit ICBMs, ale ve scénáři se nikde neoperuje s tím, že by měly odhalovat ponorky, jak jste tvrdil. Část špionážních satelitů sice zůstává utajená, nicméně lze předpokládat, že USA by dokázaly zkoncentrovat dostatečný počet satelitů všech typů (od IMINT po SIGINT) ke sledování základen ICBMs a všeho, co by je opustilo. Klasická doba oběhu Země trvá u IMINT jednu a půl hodiny, při čtyřech satelitech by mezi jednotlivými průlety transportér ICBM urazil kolem 10 km a nalézt skupinu obrovských vozidel v okruhu 10 km od poslední známé pozice by neměl být velký problém.

Hlavní řídící centrum JE v Moskvě. Poloha podřízených center je známá a na tyto cíle se počítá se 175 hlavicemi (viz Modelový scénář prvního úderu na C3). Je jedno, které z nich je to pravé, zničena by byla všechna. A to tak rychle, že by nestihly ověřit zničení nadřízeného článku a začít jednat samostatně.

Ad družicový systém) Pokud uvažujeme o jaderných zbraních, pak je jakékoliv vyvolávání zdání slabosti sebevražedným počínáním. Nepodezřívám ruské vedení z toho, že zešílelo. Naopak ve své rétorice se neustále snaží posilovat dojem ruské síly a bezpečnosti. Navíc se snaží zpochybňovat hlasy o neexistenci MAD mezi USA a Ruskem. Pro fungování MAD je totiž zcela zásadní oboustranné vědomí, že síly jsou vyrovnané. Proto žádné satelity včasného varování nezatajuje.


Celá Vámi citovaná věta zní: „Mezi Ruskem a Spojenými státy nadále neexistují podmínky pro odstrašovací vztah založený na vzájemném zaručeném zničení“. Právě ta poslední slova, která jste vynechal, jsou pro pochopení smyslu zásadní. Odstrašování, pokud by se obě strany vnímali jako nepřátelé, by fungovalo, ale ne odstrašování podle logiky MAD.

Modelový scénář prvního úderu Ruska na USA by odhalil, že takový úder by nemohl být úspěšný. USA mají systém včasného varování, který by odhalil útok v samotném počátku (vedení by mělo více času), navíc by byl potvrzen dvěma zdroji (satelity a pozemní radary), Rusové nemají hlavice s přesností, která by zaručovala zničení amerických sil, mají málo SSN na stíhání amerických SSBNs… Mezi oběma stranami je zásadní kvalitativní rozdíl, díky kterému by Američané mohli odpálit apokalyptický útok na Rusko ještě před tím, než by ruské hlavice dopadnuly a mohly by zničit americké síly. Uvedený nepoměr mezi možnostmi obou zemí je základem mého tvrzení americkém jaderném prvenství.

Švestka:
Hezky se to čte, pěkná pohádka nebo se často díváte na americké válečné filmy!

Diskutujícím:

Kdybych já byl nejvyšším vojenskopolitickým představitelem RF, musel bych po zachycení zahajovací nebo střední části prvního úderu na mou vlast, vydat rozkaz k protiútoku plnou silou a to na všechny země disponující JZ, neboť tyto disponují nosiči JZ schopnými zasáhnou matičku Rus. Konkrétně Francie, Anglie, Německo jsou spojenci protivníka v NATO. Israel a Pakistán jsou spojenci protivníka v protiteroristickém tažení. Indie, Pakistán a Čína jsou sice spojenci z ŠOS, ale to by se stalo podružným, neboď spojenectví vzniklo pro obranu našich společných zájmů. Stojíce pak na prahu vlastního zničení a nukleárního vyčerpání (jak jinak nazvat stav, kdy spotřebuji vlasní jadernou munici?), nemohl bych jednat jinak a nenařídit odzbrojující útok/protiútok na vlastní spojence. Připustit zachování jaderného potenciálu spojenců, by znamenalo riziko v budoucnosti a to by bylo nepřípustné. Opomíjenou skutečností se mi zdá fakt, že kdo vydá rozkaz PAL, ten se vlastně nukleárně odzbrojí! Jeho sila, ponorky, letadla zůstanou po odpalu \\\"prázdná\\\"! Už nikdy žádná studená válka, žádná jaderná rovnováha. Vítěz bere vše! Poraženým již nikdy nebude dovoleno získat významější vojenský potenciál a už vůbec ne jaderný.
Politickými důsledky takového rozhodnutí bych se vůbec nezabýval. Vítěz má přece vždycky pravdu. Vítěz bude ovládat zbylá média, naservíruje svou pravdu a svět už pak stejně nebude, co býval.
Na věky věku..

Závěr jen v bodech:
- zamořením bych se moc netrápil. Vzdušné výbuchy toho tolik nezvednou a pozemní by byly směřovány na sila zasekaných do skály v pustinách.

-zajimalo by mě, jestli nekdo porovnal tonáž vystřílených JZ v rámci zkoušek 1945-1997? a tonáž v současné aktivní službě. Typnul bych si, že armagedon by zkoušky nepřečíslil a životní prostředí by to zdřejmě ustálo.

-k druhé vlně útoku až příště, je jedna v noci, usínám..

PES:
pokud budeš chtít zase psát nějaký příspěvek tak se zamysli co píšeš za hovadinu!?