Sekuritologie v procesu stávání se vědou
Leszek Fryderyk KORZENIOWSKI
Někteří dokonce tvrdí, že se v poslední době v části společnosti, jež zkoumá otázky bezpečnosti v postkomunistickém prostoru, rozvinula debata o údajné potřebě konstituování nového vědního oboru. Jelikož kritici sekuritologie pochází z Masarykovy univerzity v Brně [Zdeněk KŘÍŽ, Miroslav MAREŠ, Petr SUCHÝ: Sekuritologie - ; pavěda, nikoliv metavěda. “OBRANA A STRATEGIE” 2/2007, s. 117 - ;124.], zatímco v České republice sekuritologie má své představitele, je odůvodněna reakcí (odpovědí) na článek Z. Kříže, M. Mareše a P. Suchého. Článek obsahuje: 1. historické předpoklady a odůvodnění bezpečnostních věd, 2. odůvodnění předmětu výzkumu vzhledem k rozměrům (úrovním) zkoumaného subjektu, 3. bezpečnost jakožto nepřítomnost ohrožení a bezpečnost jakožto funkce rozmanitých činitelů, 4. zdroje a druhy ohrožení, 5. bezpečnost jako objektivní a/nebo subjektivní stav, 6. metodologické základy bezpečnostních věd, 7. zdroj termínu sekuritologie.
Diskuze
diskuze coby základní proces v akademické sféře
Petr Zelinka | 9.7.2008 10:36:32
Dovolím si reagovat na probíhající debatu ohledně podstaty sekuritologie, respektive jejího vymezení vůči bezpečnostním studiím
Ad, bod 1. Profesor Korzeniowski vyčítá autorům předchozího článku nekonzistentnost, když uvádějí že dochází k prohloubení a rozšíření konceptu bezpečnosti, aniž by docházelo ke konstituování oboru nového. Nutno podotknout, že se v případě bezpečnostních studií jedná pouze o paradigmatický posun započatý v 80tých letech (Buzan 1983). Široké pojetí bezpečnosti dnes představuje hlavní akademický proud v rámci bezpečnostních studií (srov.Buzan et al 2005, Snyder, ed, 2005; Sheehan 2005; Waisová 2005) alespoň v Evropě. Bezpečnostní studia se již nezabývají pouze bezpečnostní státu, konceptualizují dokonce i bezpečnost jednotlivce (v kontextu společnosti), nejen v myšlenkovém proudu lidské bezpečnosti, ale především v rámci tzv. kritických bezpečnostních studií (např. Booth 2005, 2007). Zřejmě neznalost těchto procesů a bezpečnostních studií jako takových vede profesora Korzeniowskiho, k implicitnímu útoku na omezenost bezpečnostních studií co do referenčního objektu.
Ad bod 3. Referenčním objektem v rámci bezpečnostních studií není myšlena bezpečnost, ale čí bezpečnost je analyzována (srov. Buzan et al 2005, Baldwin 1997). Podívejme se nicméně na představované pojetí bezpečnosti. Co zarazilo mě jako čtenáře, je opakování toho co již bylo bezpečnostními studii dávno řečeno. Například Arnold Wolfers (1952) již v padesátých letech upozorňoval na subjektivní a objektivní rozměr bezpečnosti. Stejně tak pozitivní a negativní vymezení pojmu bezpečnost není ničím novým (pro shrnutí např. Zeman, ed, 2002). Jestliže prozkoumáme například konceptualizaci bezpečnosti z pera docenta Janošece (2007), zdůrazňování dichotomie a zároveň komplementaritu bezepečnosti a nebezpečnosti, docházíme ke stejnému zjištění - tato problematika již opět byla zkoumána, ať už z pohledu bezpečnostního dilematu (např. Herz 1950), sekuritizace a desekuritizace (Waever 1995), či povšimnutí si, že bezpečnostní studia se dominantně nezabývají bezpečím, ale nebezpečím (insecurity, např. Booth 2005).
Vyvstává tedy otázka čím je sekuritologie významně odlišná a co dává jejím výzkumníkům onu troufalost odvrhnout poznání, která bezpečnostní studia během 60 let učinila. Poslední komentář do diskuze; sekuritologie, pokud by měla jako referenční objekt vždy člověka jako jednotlivce (což ovšem není z textu profesora Korzeniowskiho zcela patrné), tj. bez kontextu společnosti, silně by to zavánělo etnocentrismem, protože například v Africe či Asii je zcela odlišné vnímání individualismu než je tomu v Evropě. Pokud chceme opravdu zkoumat bezpečnost lidí jako jednotlivců i jako kolektiva, musíme zohlednit politické procesy jež bezpečnost ovlivňují. Z mé pozice velmi porvchní znalosti sekuritologie se domnívám, že bezpečnostní studia, ale také tzv. risk management (např. Eriksson 2001), nabízejí již zformovaný výzkumný aparát, ke kterému sekuritologie nepřidává nic významného. Budu rád přesvědčen o opaku.
s pozdravem
Petr Zelinka
Journal of Security Issues
(jedná se o osobní vyjádření, nikoli stanovisko redakce JSI)
Baldwin, D.: 1997. The Concept of Security. In: Review of International Studies, r.23, č.1.
Booth, K., ed.: 2005. Critical Security Studies and World Politics. London: Lynne Rienner Publishers.
Booth, K.: 2007. Theory of World Security. New York: Cambrdige.
Buzan, B.: 1983. People, States and Fear. Brighton, Sussex: Wheatsheaf.
Buzan, B., Waever, O., de Wilde, J.: 2005. Bezpečnost: Nový rámec pro analýzu. Brno: Centrum strategických studií.
Eriksson, J., ed.: 2001. Threat Politics. Burlington: Ashgate.
Herz, J.: 1950. Idealist Internationalism and Security Dilemma. In: World Politics, r.2, č.2.
Janošec, J: 2007. Sekuritologie - ; nauka o bezpečnosti a nebezpečnosti. In: Vojenské rozhledy, r.16, č.48.
Sheehan, M.: 2005. International Security: An Analytical Survey. London: Lynne Rienner Publishers.
Snyder, C., ed.: 2005. Contemporary Security and Strategy. New York: Routledge.
Waever, O.: 1995. Securization and desecurization. In: Lipschutz, R., ed.: On Security. New York: Columbia University Press.
Waisová, Š.: 2005. Bezpečnost: Vývoj a proměny konceptu. Plzeň: Aleš Čeněk.
Wolfers, A.: 1952. National Security as an Ambiguous Symbol. In: Political Science Quarterly, r.67, č.4.
Zeman, P., ed.: 2002. Česká bezpečnostní terminologie. Brno : Mezinárodní politologický ústav.
Ad, bod 1. Profesor Korzeniowski vyčítá autorům předchozího článku nekonzistentnost, když uvádějí že dochází k prohloubení a rozšíření konceptu bezpečnosti, aniž by docházelo ke konstituování oboru nového. Nutno podotknout, že se v případě bezpečnostních studií jedná pouze o paradigmatický posun započatý v 80tých letech (Buzan 1983). Široké pojetí bezpečnosti dnes představuje hlavní akademický proud v rámci bezpečnostních studií (srov.Buzan et al 2005, Snyder, ed, 2005; Sheehan 2005; Waisová 2005) alespoň v Evropě. Bezpečnostní studia se již nezabývají pouze bezpečnostní státu, konceptualizují dokonce i bezpečnost jednotlivce (v kontextu společnosti), nejen v myšlenkovém proudu lidské bezpečnosti, ale především v rámci tzv. kritických bezpečnostních studií (např. Booth 2005, 2007). Zřejmě neznalost těchto procesů a bezpečnostních studií jako takových vede profesora Korzeniowskiho, k implicitnímu útoku na omezenost bezpečnostních studií co do referenčního objektu.
Ad bod 3. Referenčním objektem v rámci bezpečnostních studií není myšlena bezpečnost, ale čí bezpečnost je analyzována (srov. Buzan et al 2005, Baldwin 1997). Podívejme se nicméně na představované pojetí bezpečnosti. Co zarazilo mě jako čtenáře, je opakování toho co již bylo bezpečnostními studii dávno řečeno. Například Arnold Wolfers (1952) již v padesátých letech upozorňoval na subjektivní a objektivní rozměr bezpečnosti. Stejně tak pozitivní a negativní vymezení pojmu bezpečnost není ničím novým (pro shrnutí např. Zeman, ed, 2002). Jestliže prozkoumáme například konceptualizaci bezpečnosti z pera docenta Janošece (2007), zdůrazňování dichotomie a zároveň komplementaritu bezepečnosti a nebezpečnosti, docházíme ke stejnému zjištění - tato problematika již opět byla zkoumána, ať už z pohledu bezpečnostního dilematu (např. Herz 1950), sekuritizace a desekuritizace (Waever 1995), či povšimnutí si, že bezpečnostní studia se dominantně nezabývají bezpečím, ale nebezpečím (insecurity, např. Booth 2005).
Vyvstává tedy otázka čím je sekuritologie významně odlišná a co dává jejím výzkumníkům onu troufalost odvrhnout poznání, která bezpečnostní studia během 60 let učinila. Poslední komentář do diskuze; sekuritologie, pokud by měla jako referenční objekt vždy člověka jako jednotlivce (což ovšem není z textu profesora Korzeniowskiho zcela patrné), tj. bez kontextu společnosti, silně by to zavánělo etnocentrismem, protože například v Africe či Asii je zcela odlišné vnímání individualismu než je tomu v Evropě. Pokud chceme opravdu zkoumat bezpečnost lidí jako jednotlivců i jako kolektiva, musíme zohlednit politické procesy jež bezpečnost ovlivňují. Z mé pozice velmi porvchní znalosti sekuritologie se domnívám, že bezpečnostní studia, ale také tzv. risk management (např. Eriksson 2001), nabízejí již zformovaný výzkumný aparát, ke kterému sekuritologie nepřidává nic významného. Budu rád přesvědčen o opaku.
s pozdravem
Petr Zelinka
Journal of Security Issues
(jedná se o osobní vyjádření, nikoli stanovisko redakce JSI)
Baldwin, D.: 1997. The Concept of Security. In: Review of International Studies, r.23, č.1.
Booth, K., ed.: 2005. Critical Security Studies and World Politics. London: Lynne Rienner Publishers.
Booth, K.: 2007. Theory of World Security. New York: Cambrdige.
Buzan, B.: 1983. People, States and Fear. Brighton, Sussex: Wheatsheaf.
Buzan, B., Waever, O., de Wilde, J.: 2005. Bezpečnost: Nový rámec pro analýzu. Brno: Centrum strategických studií.
Eriksson, J., ed.: 2001. Threat Politics. Burlington: Ashgate.
Herz, J.: 1950. Idealist Internationalism and Security Dilemma. In: World Politics, r.2, č.2.
Janošec, J: 2007. Sekuritologie - ; nauka o bezpečnosti a nebezpečnosti. In: Vojenské rozhledy, r.16, č.48.
Sheehan, M.: 2005. International Security: An Analytical Survey. London: Lynne Rienner Publishers.
Snyder, C., ed.: 2005. Contemporary Security and Strategy. New York: Routledge.
Waever, O.: 1995. Securization and desecurization. In: Lipschutz, R., ed.: On Security. New York: Columbia University Press.
Waisová, Š.: 2005. Bezpečnost: Vývoj a proměny konceptu. Plzeň: Aleš Čeněk.
Wolfers, A.: 1952. National Security as an Ambiguous Symbol. In: Political Science Quarterly, r.67, č.4.
Zeman, P., ed.: 2002. Česká bezpečnostní terminologie. Brno : Mezinárodní politologický ústav.