Obrana a strategie

Celý článek ve formátu PDF Více o autorech*, **

Abstract
The article deals with international counter-terrorism cooperation of the most signicant organizations. Description of each organization is divided into two parts. The rst part deals with basic historical development and characteristics of organizations, the second one provides survey of their activities in ght against terrorism. Individual counter-terrorist elements of organizations (e.g. committees and working groups) and adopted conventions are presented in the survey. The main focus is laid on the analysis of booming international cooperation after September the 11th, 2001.

Klíčová slova
Bezpečnost, boj proti terorismu, konvence (úmluva), mezinárodní organizace, mezinárodní spolupráce, protiteroristický výbor, terorismus.

Keywords
Security, Counterterrorism, Convention, International organization, International Cooperation, Counterterrorism Committee, Terrorism.

ÚVOD

Poté, co terorismus svým působením a neustálým rozšiřováním jednotlivých teroristických skupin do zahraničí posílil svoji činnost prvkem mezinárodní spolupráce, bylo třeba globalizovat i spolupráci v boji proti jeho existenci. Lze konstatovat, že mezinárodní spolupráce byla v boji proti terorismu nutnou a zcela logickou reakcí na tuto situaci. Tato nejvyšší úroveň kooperace je totiž jediným možným účinným prvkem v boji proti státnímu terorismu, poněvadž v případě jeho minimalizace by zůstaly potenciálním nebezpečím pouze drobné skupiny, které již nemají dostatek zdrojů a prostředků k podpoře mezinárodního terorismu, a tudíž budou působit pouze lokálně. U států aktivně či pasivně podporujících terorismus není navíc možno dosáhnout jeho vymýcení, pokud k tomu nejsou donuceny vnější silou, zvláště mezinárodní spoluprací vojenských sil NATO.

Podle O. Krejčího[1] je možné boj s terorismem v současné době považovat především za prioritu mocností. Události z 11. září 2001 výrazně změnily mezinárodní situaci v období po ukončení „studené války“. Od tohoto okamžiku byl terorismus vnímán jako globální bezpečnostní hrozba. Vytvořily se nové priority v zahraniční politice mnoha států a snaha o jejich vzájemnou koordinaci.

Problematika mezinárodní spolupráce v boji proti terorismu je v následující části příspěvku ukázána na vybraných mezinárodních organizacích. Nutno však poznamenat, že oblastí boje proti terorismu se zabývá podstatně více nadnárodních organizací či společností, a to zejména po teroristických útocích na Spojené státy 11. září 2001. Vzhledem k této skutečnosti je logické, že není zcela dobře možné prezentovat mezinárodní spolupráci všech subjektů, a proto jsou v následujícím příspěvku představeny pouze nejvýznamnější z nich.

1. ORGANIZACE SPOJENÝCH NÁRODŮ

Zkratka užívaná v ČR: OSN
Anglický název a zkratka: United Nations (UN)

Název „Spojené národy“ navrhl americký prezident Franklin D. Roosevelt a poprvé jej bylo užito za druhé světové války v „Deklaraci Spojených národů“ z 1. ledna 1942, kdy se zástupci 26 států jménem svých vlád zavázali k pokračování v boji proti mocnostem Osy.[2] Organizace spojených národů ovšem ociálně vznikla až 24. října 1945, kdy byla Čínou, Francií, Sovětským svazem, USA, Velkou Británií a většinou ostatních signatářských zemí Společnosti národů ratikována Charta OSN. Jde o ustavující dokument světové organizace, který stanovuje práva a povinnosti členských států a ustavuje orgány a postupy fungování OSN. Jako mezinárodní smlouva kodikuje Charta základní principy mezinárodních vztahů - od suverenity a rovnosti mezi státy až po zákaz užití síly při řešení mezinárodních sporů.

Předchůdkyní OSN byla Společnost národů, organizace, jejíž existence byla navržena za podobných podmínek v průběhu 1. světové války. Ustavena byla v roce 1919 v rámci Versailleské smlouvy na podporu mezinárodní spolupráce a dosažení míru a bezpečnosti. Mezinárodní organizace práce vznikla rovněž v rámci Versailleské smlouvy jako přidružená organizace Společnosti národů. K ukončení činnosti Společnosti národů došlo poté, co se jí nepodařilo zabránit vypuknutí 2. světové války.

Mezi hlavní cíle OSN patří udržování mezinárodního míru a bezpečnosti, rozvíjení přátelských vztahů mezi národy založené na respektování zásad rovnoprávnosti a práva na sebeurčení národů, spolupráce při řešení mezinárodních ekonomických, sociálních, kulturních a humanitárních otázek a podpora základních lidských práv a svobod.

První pokusy o potírání terorismu v celosvětovém měřítku se objevily ve 30. letech, kdy v roce 1937 Společnost národů jako první mezinárodní organizace navrhla v rámci boje proti terorismu dvě konvence. První odsuzovala teroristické činy, mezi něž zahrnovala úklady o život hlav států nebo jejich nejbližších rodinných příslušníků a dalších vládních představitelů. Rovněž zakazovala akty mezinárodního terorismu, zahrnující újmu na zdraví osob nebo poškozování majetku, spáchané občany jednoho státu proti občanům jiného státu. Druhá konvence byla ustavujícím dokumentem Mezinárodního trestního soudu a obsahovala právní výklad teroristických zločinů. Tyto smělé kroky však měly zanedbatelný účinek, neboť konvence před vypuknutím 2. světové války ratikovalo jen 13 států.[3]

V následujících letech diskutovaly orgány Organizace spojených národů o terorismu jen minimálně a sporadicky. Významný nárůst zájmu ovšem nastal v roce 1972, kdy v důsledku atentátu na olympijských hrách v Mnichově byl na žádost tehdejšího generálního tajemníka OSN K. Waldheima problém terorismu zapsán na pořad 27. zasedání Valného shromáždění OSN, konaného v září téhož roku. Problematika byla projednána a jejího řešení se následně ujal Šestý výbor,[4] přičemž výsledkem jeho činnosti bylo vytvoření rezoluce č. 3034 týkající se Opatření k zabránění mezinárodnímu terorismu,[5] schválené dne 18. prosince 1972.

V letech 1973 až 2000 byla vydána a ratikována v oblasti boje proti terorismu celá řada významných konvencí,[6] které jsou v současné době členěny na konvence OSN uschované u Generálního tajemníka OSN, vícestranné konvence uložené v jiných depozitářích a regionální konvence týkající se terorismu.

Bezprostředně po teroristických útocích na Spojené státy 11. září 2001 Rada bezpečnosti OSN jednomyslně přijala rezoluci č. 1373,[7] která vedle řady dalších opatření zavazuje všechny členské státy obvinit ze zločinu státy či jednotlivce podporující teroristické aktivity či odepřít nanční pomoc a azyl teroristů. Současně s přijetím rezoluce byl k monitorování její implementace ustanoven, jako patnáctý orgán Organizace spojených národů, Protiteroristický výbor (Counter-Terrorism Committee - CTC)[8]. Konečným cílem výboru je zvýšení obranyschopnosti členských států v boji proti terorismu, nejde však o schvalovací orgán ani o výbor zabývající se seznamy teroristických organizací nebo jednotlivců.

Ve snaze o posílení činnosti výboru, přijala Rada bezpečnosti OSN v březnu 2004 rezoluci č. 1535,[9] kterou vytváří Výkonné ředitelství protiteroristického výboru (Counter-Terrorism Committee Executive Directorate), jehož úkolem je poskytovat Protiteroristickému výboru odborné rady ve všech oblastech obsažených v rezoluci č. 1373. Výkonné ředitelství bylo ustanoveno také s cílem usnadnění odborné pomoci jednotlivým zemím a za účelem podporování bližší spolupráce a koordinace, jak uvnitř organizací systému OSN, tak i mezi regionálními a mezivládními orgány.

V září 2005 v průběhu světového summitu Organizace spojených národů, Rada bezpečnosti přijala rezoluci č. 1624[10] týkající se podněcování k páchání teroristických činů. Tato rezoluce rovněž zdůraznila závazky jednotlivých zemí k dodržování mezinárodních lidských práv.

Významným krokem v boji proti terorismu bylo vydání Doporučení pro globální protiteroristickou strategii,[11] jež bylo přijato na 60. Valném shromáždění OSN 27. dubna 2006. Tento dokument obsahuje návrhy nejvýznamnějších protiteroristických aktivit OSN, které jsou zaměřeny zejména na prostředky užívané k teroristickým útokům, problematiku financování a zamezování terorismu a denování lidských práv v kontextu s terorismem. V závěru dokumentu je uveden aktuální stav mezinárodních konvencí vztahujících se k zamezování a potlačování mezinárodního terorismu.

Ve snaze neustále upevňovat a zvyšovat protiteroristické aktivity a úsilí členských států byla dne 8. září 2006 na 61. Valném shromáždění OSN schválena Globální protiteroristická strategie.[12] Tato strategie, sestávající z rezoluce a akčního plánu, je unikátním celosvětovým nástrojem, který zvyšuje regionální, národní a mezinárodní úsilí v boji proti terorismu. Je v podstatě prvním dokumentem v historii, ve kterém všech 192 členských států OSN odsouhlasilo společný strategický přístup k boji proti terorismu a rozhodlo učinit praktické kroky k zamezení a potírání terorismu, zejména prostřednictvím zesilování podpory ze strany státu a lepší koordinací systému protiteroristických aktivit OSN. Uznání strategie tak naplnilo cíle stanovené v rámci Summitu OSN v září 2005 a doporučení pro globální protiteroristickou strategii přijatá v dubnu 2006.

2. ORGANIZACE SEVEROATLANTICKÉ SMLOUVY

Zkratka užívaná v ČR: NATO
Anglický název a zkratka: North Atlantic Treaty Organization (NATO)

Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO) byla založena 4. dubna 1949 ve Washingtonu na základě Severoatlantické smlouvy, kterou podepsalo 12 nezávislých států. Smlouva zaručovala všem zúčastněným státům vzájemnou pomoc v případě napadení některého z nich. V letech 1952 až 1982 se k Alianci postupně připojily další čtyři evropské státy. V březnu 1999 došlo k tzv. „první vlně“ rozšiřování organizace a přijati byli bývalí členové Varšavské smlouvy, Česko, Maďarsko a Polsko.[13] „Druhá vlna“ rozšiřování, při které bylo historicky přijato největší množství členů najednou, se datuje k 29. březnu 2004. Novými členy se staly Bulharsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko. V současné době NATO čítá celkem 26 států evropského a severoamerického kontinentu.

Samotná Severoatlantická smlouva je dokument vycházející z Charty OSN. Klíčový je článek 5, podle nějž smluvní strany považují ozbrojený útok proti jedné nebo několika z nich za útok proti všem a zavazují se v takovém případě přispět na pomoc napadeným členům. Za ozbrojený útok se považuje ozbrojený zásah proti území členského státu a proti ostrovům nebo lodím či letadlům kterékoli smluvní strany v Atlantickém oceánu na sever od obratníku Raka.

Organizace Severoatlantické smlouvy představuje vládní organizaci, v rámci které si její členové zachovávají plnou suverenitu a nezávislost. Organizace pořádá fórum, na němž účastníci společně konzultují jakékoli problémy, které si zvolí k projednávání, a kde přijímají rozhodnutí ve věci politických a vojenských otázek, dotýkajících se bezpečnosti. Dává k dispozici struktury potřebné pro usnadnění konzultací a spolupráce mezi nimi, v politické, vojenské, ekonomické a v neposlední řadě také vědecké oblasti i v dalších nevojenských oblastech.

Cílem NATO je již od jeho založení zajistit bezpečnost všem svým členům. V současné době, po skončení jak „studené války“, tak trvání rozdělené Evropy, je NATO připraveno spolupracovat na zajištění bezpečnosti nejen v euroatlantickém prostoru, ale rovněž preventivně působit mimo něj. Aliance také změnila svoje politické a vojenské složení tak, aby je bylo možné využít při řešení krizových i mírových úkolů ve spolupráci s nečlenskými státy NATO, ale i s dalšími mezinárodními organizacemi.

V souvislosti s NATO je zapotřebí se zmínit také o Euroatlantické radě partnerství (Euro-Atlantic Partnership Council - EAPC), která byla založena v roce 1997 členskými státy Severoatlantické rady pro spolupráci (North Atlantic Cooperation Council - NACC) a účastnickými zeměmi Partnerství pro mír (Partnership for Peace - PfP) za účelem dosažení kvalitativně nové úrovně politické a vojenské spolupráce. EAPC je v současné době tvořena 46 zeměmi (26 členských zemí NATO a 20 partnerských zemí). Poskytuje tak celkový politický rámec pro spolupráci NATO s partnerskými zeměmi a pro vzájemné vztahy vyvíjející se mezi NATO a jednotlivými partnerskými zeměmi v rámci programu Partnerství pro mír.[14]

Vedle krátkodobých jednání v rámci EAPC na aktuální téma politických a bezpečnostních problémů, se uskutečňují také dlouhodobá jednání a spolupráce týkající se rozsáhlých problémů v jednotlivých oblastech. Činnost EAPC je zaměřena na krizový management a podporu mírových operací, kontrolu zbrojení a problémy související s proliferací zbraní hromadného ničení, mezinárodní terorismus, záležitosti obrany, civilní nouzové plánování a připravenost na pohromy; spolupráci v oblasti vyzbrojování atd.

Většina partnerských zemí ustanovila na velitelství NATO v Bruselu své diplomatické delegáty, kteří tak usnadňují běžnou komunikaci a umožňují uskutečňovat konference kdykoli je jich zapotřebí. Zasedání EAPC jsou konána měsíčně na úrovni velvyslanců, ročně na úrovni ministrů obrany a zahraničí a příležitostně na úrovni hlav států a vlád. Radě předsedá generální tajemník NATO nebo jeho zástupce. Od roku 2005 se setkává na nejvyšší úrovni nové Bezpečnostní fórum EAPC, jehož cílem je diskutovat o důležitých bezpečnostních tématech a zjistit jak mohou členské a partnerské země NATO nejlépe spolupracovat v této oblasti.

Jednou z významných oblastí, kterou se NATO zabývá, jsou mimo jiné i civilní bezpečnostní hrozby, mezi které patří např. špionáž, terorismus a související nevojenské hrozby, především proliferace zbraní hromadného ničení. Za tímto účelem byl Aliancí již v roce 1952 založen v rámci struktur NATO Zvláštní výbor NATO[15] (NATO Special Committee AC/46), který plní úlohu poradního orgánu. Je tvořen převážně civilními kontrarozvědnými službami, přičemž např. Bezpečnostní informační služba ČR v něm reprezentuje celou zpravodajskou komunitu ČR a od vstupu ČR do NATO se na jeho činnosti aktivně podílí. Zvláštní výbor úzce spolupracuje s dalšími orgány a útvary NATO, včetně Severoatlantické rady, generálního tajemníka NATO, Bezpečnostního úřadu NATO, a s příslušnými orgány a institucemi těch zemí, s nimiž NATO udržuje partnerské a zvláštní vztahy v rámci různých mezinárodních formátů. Zvláštnímu výboru NATO předsedá vždy jedna z členských služeb na základě principu roční rotace. Jejím úkolem je pak řídit práci výboru, navrhnout vždy jeho roční pracovní program, organizovat jeho dodržování i plnění průběžných úkolů daných jeho statutem a věcně i organizačně vést práci specializovaných pracovních skupin.

Bezprostředně po teroristických útocích proti Spojeným státům 11. září 2001 uspořádalo NATO dne 6. listopadu 2001 ve Varšavě konference na téma Boj s terorismem. Krátce poté, 18. prosince 2001, zadali ministři obrany členských států NATO Vojenským úřadům NATO ke zpracování Vojenskou koncepci obrany proti terorismu[16] a její předložení ke schválení Radě NATO. Vojenské úřady úkol přijaly a současně požadovaly politické vedení ze strany Rady NATO a následné převzetí nezbytného vedení při předkládání zpracované koncepce ke schválení.

Teroristické útoky na Spojené státy byly bezpodmínečně odsouzeny také členskými státy EAPC, jež na svém mimořádném zasedání 12. září 2001 přijaly deklaraci, ve které se zavázaly aktivně přispívat v boji proti hrozbám terorismu. Za tímto účelem byl ve dnech 22. až 23. února 2002 pořádán ve Varšavě seminář na téma Úloha EAPC v boji proti terorismu[17] (Role of EAPC in Combating Terrorism). Seminář byl zaměřen na identikování nových potenciálních úkolů pro EAPC v rámci boje proti terorismu a zúčastnili se ho přední odborníci a vědečtí pracovníci nejen z členských států EAPC, mezinárodních sekretariátů a vojenských úřadů NATO, ale také z mezinárodních organizací, např. OSN, OBSE či EU.

Vojenské úřady NATO zpracovanou koncepci obrany proti terorismu nejprve předložily Radě Severoatlantické aliance, která ji na svém řádném zasedání odsouhlasila. Následně byla koncepce schválena a přijata nejvyššími představiteli jednotlivých států a vlád na Pražském summitu NATO[18] (NATO/Prague Summit) pořádaném ve dnech 21. a 22. listopadu 2002. V rámci Summitu NATO v Praze byl také přijat Plán boje EAPC proti terorismu[19] (Partnership Action Plan against Terrorism), který je zaměřen na plnění povinností v souladu s mezinárodním právem a s ohledem na boj proti terorismu. Po celou dobu jeho vytváření si byly jednotlivé státy vědomy, že boj proti terorismu vyžaduje vzájemnou a především důslednou kooperaci na mezinárodní úrovni a byly rozhodnuty účinně přispět k rozvoji tohoto úsilí založeného na úspěšné spolupráci v celé struktuře EAPC. Současně se zavázaly vyvinout veškeré úsilí v oblasti prevence a potlačování terorismu, a to v souladu se všeobecně uznanými normami a principy mezinárodního práva, Chartou Spojených národů a rezolucí č. 1373 Rady bezpečnosti OSN.

V průběhu roku 2002 byla NATO zorganizována ještě jedna významná konference vztahující se k problematice terorismu. Tento dvoudenní mítink, jehož tématem byla Mezinárodní bezpečnost a boj proti terorismu,[20] probíhal ve dnech 13. a 14. června 2002 ve Vídni. Těžištěm jednání se staly politické a strategické procesy na blízkém a středním východě. Zvláštní pozornost pak byla věnována jednotlivým hrozbám terorismu, úloze ozbrojených sil a možnostem konkrétní spolupráce v boji proti terorismu. V následujících letech organizovalo NATO další konference, které byly vždy zaměřeny na konkrétní oblast boje proti terorismu. V březnu 2003 se na zasedání jednalo o kyberterorismu, v lednu 2004 o zbraních hromadného ničení a v květnu 2005 byla pozornost zaměřena na možnosti řešení terorismu. Problematikou boje s terorismem se každoročně v rámci odborných zasedání zabývá také EAPC. Z mnohých zasedání vzpomeňme např. zasedání ministrů zahraničí NATO, které probíhalo za účasti členských zemí EAPC ve dnech 3. a 4. června 2003 v Madridu, zasedání civilních krizových expertů pořádané Euroatlantickým koordinačním centrem pro pohromy ve dnech 24. a 26. května 2004 v Dubrovníku či historicky první bezpečnostní fórum EAPC pořádané ve dnech 24. a 25. května 2005 ve švédském Are.

Ve dnech 6. a 7. května 2004 proběhla v rámci zasedání NATO první Konference národních ředitelů pro vyzbrojování[21] (Conference of National Armaments Directors - CNAD). Setkání se zúčastnily všechny členské země NATO a hlavním tématem byla obrana proti terorismu. Nejvýznamnějším přínosem bylo představení souboru projektů vedoucích ke zvýšení možností Aliance v rámci ochrany obyvatelstva a vojenských jednotek před teroristickými útoky. Současně byl v rámci této konference představen návrh programu obrany proti terorismu a vymezeno deset oblastí, ve kterých se předpokládala možnost jeho úspěchu. Samotný Program obrany proti terorismu[22] (Defence Against Terrorism - DAT Programme) byl schválen jako součást rozšířeného souboru opatření vedoucích k posílení Aliance v boji proti terorismu čelními představiteli Aliance na Summitu NATO v Istanbulu, který se konal ve dnech 28. a 29. června 2004. Zde byl mimo jiné také opětovně zdůrazněn význam pomoci v boji proti terorismu ze strany EAPC.

Dne 9. prosince 2004, jen pár měsíců po teroristických útocích na školu v ruském Beslanu, proběhlo v Bruselu setkání NATO - Ruské rady (NATO - Russia Council) na úrovni ministrů zahraničí, v rámci kterého byl odsouhlasen Akční plán proti terorismu,[23] který byl vodítkem následujícího úsilí ve všechny aspektech boje s terorismem. Přijatý plán je dokumentem udávajícím kvalitativně nový směr v NATO - Ruské spolupráci v rámci boje proti terorismu. Nastiňuje východiska ke zvýšení možností Ruska a NATO při společných jednáních ve třech rozhodujících oblastech, kterými jsou prevence před terorismem, boj s teroristickými aktivitami a zvládání následků teroristických činů.

Prozatím posledním významným krokem v boji proti terorismu, který byl realizován v roce 2006, bylo spuštění Programu protiteroristického technologického výzkumu NATO[24] (NATO Counter-terrorism Technology Development Programme - NCTDP). Tato webová služba poskytovaná náměstkem generálního tajemníka pro obranné investice NATO (Assistant Secretary General for Defence Investment - ASG/DI) ve spolupráci s Úřadem C3 (NATO C3 Agency - NC3A) za účelem umožnění rychlého šíření naléhavých požadavků kteréhokoli ze států NATO. Základním smyslem programu je využití možností Internetu k urychlení a vytvoření daleko schopnějších procesů.

3. ORGANIZACE PRO BEZPEČNOST A SPOLUPRÁCI V EVROPĚ

Zkratka užívaná v ČR: OBSE
Anglický název a zkratka: Organization for Security and Co-operation in Europe (OSCE)

Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (Organization for Security and Cooperation in Europe - OSCE), dříve známá jako Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (Conference on Security and Cooperation in Europe - CSCE), byla zpočátku politickým konzultativním procesem zahrnujícím 53 účastnických států z Evropy, Střední Asie a Severní Ameriky. Organizací se stala v lednu 1995. Proces KBSE byl zahájený v roce 1972 a vedl k přijetí helsinského Závěrečného aktu v roce 1975. Tento dokument obsahuje širokou škálu závazků týkajících se zásad určujících vztahy mezi zúčastněnými státy, opatření navržených k vybudování důvěry mezi nimi, úcty k lidským právům a základním svobodám a spolupráce v hospodářské, kulturní, technické a vědecké oblasti.[25]

K důležitým mezníkům ve vývoji procesu KBSE patří přijetí Stockholmského dokumentu o opatřeních pro budování důvěry a bezpečnosti v roce 1986, který byl rozšířen a zdokonalen ve Vídeňském dokumentu z roku 1992. Další etapy tohoto procesu bylo dosaženo na hodnotící konferenci v Budapešti v roce 1994, kde Fórum KBSE pro bezpečnostní spolupráci přijalo Budapešťský dokument s názvem „Za skutečné partnerství nové éry“, který v sobě shrnuje dřívější Stockholmský a Vídeňský dokument. Tento dokument vhodným způsobem zahrnuje obranné plánování a program vojenských kontaktů a spolupráce. Důležitou částí Budapešťského dokumentu ovšem byla také kapitola, která se týká schváleného a politicky závazného Kodexu prováděcích předpisů týkajících se politicko-vojenských aspektů bezpečnosti. Fórem byly přijaty i další dokumenty týkající se globální výměny vojenských informací, principy, kterými se řídí obchod s konvenčními zbraněmi a stabilizující opatření pro lokalizaci krizových situací.

Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě svou odbornou znalostí prevence koniktu, krizového managementu a včasného varování významně přispívá k celosvětovému úsilí v boji proti terorismu. Mnohá účinná protiteroristická opatření pokrývají oblasti, ve kterých OBSE již aktivně působí, jako např. policejní výcvik či monitorování pohraničního pásma.

V dnešním světě existují různé sociální ekonomické a politické faktory, jež vytvářejí podmínky, ve kterých jsou teroristické organizace schopné značně zesílit svůj vliv a nabývat podpory. Komplexní přístup OBSE k bezpečnosti poskytuje poměrné výhody v boji proti terorismu, a to především identikováním a určováním těchto faktorů prostřednictvím všech svých významných nástrojů a struktur. Úřady OBSE působící aktivně v boji proti terorismu:[26]

• Oddělení boje proti terorismu (ATU);

• Fórum pro bezpečnostní spolupráci (FSC);

• Kancelář pro demokratické instituce a lidská práva (ODIHR);

• Kancelář koordinátora OBSE pro ekonomické a environmentální aktivity.

Po útocích na Spojené státy 11. září 2001 OBSE uznala, že je zapotřebí zřídit ústřední orgán organizace ke koordinaci a usnadnění všech svých akcí proti terorismu. Během krátké doby přijala Ministerská rada OBSE Bukurešťský plán akce pro boj s terorismem[27] ze dne 4. prosince 2001, který obsahoval nařízení k založení Oddělení boje proti terorismu (Action against Terrorism Unit - ATU).

V současné době oddělení ATU podporuje 55 členských států OBSE, přičemž výkonný předseda a generální tajemník zaměřili svoji činnost na prevenci a boj proti terorismu. Hlavní úlohou oddělení je rychle a efektivně reagovat, ve spolupráci s interními a externími partnery, na žádosti členských států o protiteroristickou podporu.

Jedním z hlavních cílů oddělení ATU je stanovit existující nedostatky v protiteroristických postupech členských států. Za tímto účelem oddělení vytvořilo inventář multilaterálních a bilaterálních protiteroristických opatření, která byla přijata v OBSE poté, co v září 2001 byla Radou bezpečnosti OSN projednána rezoluce č. 1373. Oddělení ATU také slouží jako protiteroristický informační zdroj členských států OBSE a dalších mezinárodních, regionálních a subregionálních jakož i nevládních organizací.

Další významnou činností, kterou oddělení ATU realizuje společně s Koordinátorem pro antiteroristické problémy patřícím do Kanceláře pro demokratické instituce a lidská práva (Ofce for Democratic Institutions and Human Rights - ODIHR) je koordinace pomoci zúčastněným státům při ratikaci a zavádění 12 mezinárodních konvencí a protokolů OSN souvisejících s bojem proti terorismu.[28]

V prosinci 2003 byla rozhodnutím Rady ministrů OBSE v Maastrichtu ustanovena Protiteroristická síť[29] (Counter-Terrorism Network - CTN) a byly vytyčeny její kompetence. Tento komunikační kanál byl vytvořen za účelem zesílení systému sdílení informací v programech souvisejících s protiteroristickou činností. Cílem provozu sítě je posílit a zrychlit tok informací a kontaktů mezi delegacemi participujících států, čelními protiteroristickými pracovníky a oddělením ATU v sekretariátu OBSE.

Stále větší nárůst sebevražedných útoků v posledních letech přiměl oddělení ATU ve spolupráci s Institutem meziregionálního zločinu a justičního výzkumu OSN (Interregional Crime and Justice Research Institute - UNICRI) zorganizovat první mezinárodní sympozium na téma sebevražedného terorismu, jež se uskutečnilo za významné podpory USA 20. května 2005 ve Vídni. Zúčastnili se ho představitelé osmi mezinárodních organizací, včetně OSN a Interpolu, společně se 160 představiteli ze 60 zemí. Nejvýznamnějším počinem v oblasti boje proti sebevražednému terorismu bylo přijetí Rezoluce o terorismu páchaném sebevražednými útočníky,[30] kde Parlamentní shromáždění OBSE uvítalo proaktivní přístup oddělení ATU při oslovování této hrozby. Rezoluce byla přijata na 14. zasedání OBSE konaném ve dnech 1.—5. července 2005 ve Washingtonu.

Již delší dobu teroristé zneužívají internet k nejrůznějším účelům, ať už je to např. nábor nových potenciálních členů, shromažďování a převody nančních prostředků či podněcování a organizování teroristických útoků (včetně zajišťování výcviku). Jedním ze zásadních kroků podílejících se na řešení této problematiky bylo zorganizování odborného sympozia na téma Boj proti užívání Internetu k teroristickým účelům, které proběhlo pod záštitou oddělení ATU ve dnech 13. a 14. října 2005 ve Vídni. V souvislosti s výše uvedenými skutečnostmi je nutno dodat, že Rada ministrů OBSE schválila v této oblasti boje proti terorismu dvě rozhodnutí, a to 7. prosince 2004 na svém zasedání v Soi[31] a 5. prosince 2006 v Bruselu.[32]

Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a Rada Evropy se rozhodly vyvinout společnou iniciativu v oblasti boje proti podněcování terorismu a ve dnech 19. a 20. října 2006 uspořádaly ve Vídni odborné sympozium na téma Prevence před terorismem: Boj proti podněcování a souvisejícím teroristickým aktivitám,[33] první významnější společnou událost dvou organizací na poli boje proti terorismu. Této akce se zúčastnilo 180 předních činitelů reprezentujících justiční, bezpečnostní a protiteroristické úřady ze 47 zemí OBSE (včetně Partnerství pro spolupráci) a Rady Evropy a 14 mezinárodních organizací.

4. RADA EVROPY

Zkratka užívaná v ČR: RE
Anglický název a zkratka: Council of Europe (CE)

Rada Evropy, považovaná za nejstarší politickou organizaci na kontinentu, vznikla v roce 1949 jako klasická mezivládní organizace. Původně zahrnovala pouze státy západní Evropy, časem se ale rozšířila o země bývalého východního bloku a v současné době sdružuje 46 zemí, včetně 21 států střední a východní Evropy. Skládá se z Výboru ministrů, na jehož schůzích je dosahováno dohod o společných akcích vlád, a z Parlamentárního shromáždění, které má 239 členů, předkládá návrhy na nové aktivity a obecně slouží jako parlamentní fórum. Některé aktivity Rady Evropy jsou pak otevřené i nečlenským zemím.[34]

K hlavním cílům Rady Evropy patří ochrana lidských práv, parlamentní demokracie a zákonnosti. V říjnu 1993 vytyčil vídeňský summit Rady Evropy nové politické cíle této organizace. Čelní představitelé států a vlád zde představili Radu Evropy v roli ochránce demokratické bezpečnosti, která v pozici základního doplňku bezpečnosti vojenské je předpokladem stability a míru na evropském kontinentě. V průběhu 2. summitu ve Štrasburku v říjnu 1997 přijaly čelní představitelé států a vlád akční plán k posilování činnosti Rady Evropy ve čtyřech oblastech: demokracie a lidská práva, sociální soudržnost, bezpečnost občanů a demokratické hodnoty a kulturní různorodost. V současné době se Rada Evropy nadále rozšiřuje a zintenzivňuje svoji kontrolní činnost s cílem zajistit, aby všechny členské státy respektovaly povinnosti a úkoly, ke kterým se zavázaly při vstupu do Rady Evropy.[35]

Bojem proti terorismu se začala Rada Evropy cíleně zabývat po palestinském útoku na izraelské sportovce na olympiádě v Mnichově v roce 1972. Kromě několika rezolucí Parlamentního shromáždění a Deklarace o terorismu vydané Výborem ministrů se výrazem jejího zájmu ještě v tomtéž desetiletí stalo vypracování Evropské úmluvy o potlačování terorismu,[36] která byla přijata dne 27. ledna 1977 ve Štrasburku. Konvence přesně denuje, které trestné činy lze považovat za politické trestné činy, upravuje způsoby vydávání osob podezřelých z teroristických aktivit. Rovněž předpokládá vzájemnou výměnu informací a právní pomoc v trestních věcech nebo v každém trestním řízení týkajícím se těch trestných činů, které jsou touto konvencí denovány.

Po spáchání teroristických útoků 11. září 2001 se reakce Rady Evropy, na úrovni Výboru ministrů a Parlamentního shromáždění, stala bezodkladnou. Následné kroky vedly k odhodlaným a bezpodmínečným politickým závazkům, kdy Výbor ministrů na svém 109. zasedání, konaném 8. listopadu 2001, odsouhlasil přijetí rázných opatření ke zvýšení účinnosti existujících mezinárodních nástrojů v rámci boje Rady Evropy proti terorismu. Jedním z nich bylo i ustanovení Multidisciplinární skupiny pro mezinárodní boj proti terorismu (Multidisciplinary Group on International Action against Terrorism - GMT),[37] která ihned zahájila uskutečňování vývojových trendů v oblasti právních úkonů proti terorismu.

Na svém prvním shromáždění v prosinci 2001 skupina GMT rozhodla o zřízení dvou pracovních týmů. První tým (GMT-Rev) byl vytvořen s úmyslem pomoci při posuzování nástrojů Rady Evropy týkajících se boje proti terorismu, druhý (GMT?Rap/Suivi) za účelem sestavování zpráv pro Výbor ministrů a vytváření podkladů k dalším potenciálním činnostem, které by mohla Rada Evropy realizovat v rámci přispívání k mezinárodnímu boji proti terorismu.

Vzápětí skupina GMT identikovala několik prioritních oblastí, kam by měla směřovat činnost Rady Evropy v oblasti boje proti terorismu:

• výzkum koncepcí „apologie du terrorisme“ (apologie terorismu) a „incitement to terrorism“ (podněcování terorismu);

• odborné vyšetřovací techniky;

• ochrana svědků a „pentiti“;[38]

• mezinárodní spolupráce při prosazování zákona;

• postupy vedoucí k odříznutí teroristů od zdrojů nancování;

• otázky týkající se identikačních dokladů, které vyvstávají v souvislosti s terorismem.

Uvedené prioritní oblasti byly schváleny v listopadu 2002 na 111. zasedání Výboru ministrů a následně byly zapracovány v podobě Doplňkového protokolu (ETS No. 190)[39] do stávající Evropské úmluvy o potlačování terorismu z roku 1977 (ETS No. 090). V současné době jsou tyto priority implementovány, ve většině případů prostřednictvím státních expertních výborů (PC-TI, PC-PW, PC-OC, CJ-S-ID, MONEYVAL), se zaměřením na podrobné rozpracování možných nástrojů.

V témže zasedání Výboru ministrů byl také ustanoven, na návrh skupiny GTM, Výbor expertů na terorismus (Committee of Experts on Terrorism - CODEXTER),[40] který je odpovědný za koordinaci a sledování protiteroristických aktivit Rady Evropy v oblasti práva. V červnu 2004 pak výbor zahájil činnost na vypracování podrobného návrhu konvence o prevenci před terorismem. Návrh byl dokončen v únoru 2005 a následně byl ucelený dokument předložen, pod názvem Úmluva Rady Evropy o prevenci před terorismem (CETS No. 196),[41] k podpisu na III. summitu státních a vládních představitelů Rady Evropy ve Varšavě dne 16. května 2005. Na tomto summitu byl současně předložen k ratikaci i další významný dokument, a to Úmluva Rady Evropy o praní, vyhledávání, zadržování a konskaci výnosů z trestné činnosti a o nancování terorismu (CETS No. 198).[42]

Rada Evropy kromě výše uvedených činností v oblasti boje proti terorismu také sleduje prostřednictvím CODEXTERu úroveň protiteroristických opatření členských zemí. Po důkladné analýze všech aktivit a kroků dané země vydá písemné vyjádření zahrnující popis národní politiky, právního rámce, institucionálního rámce, mezinárodní spolupráce a přehled všech významných konvencí Rady Evropy, které byly danou zemí přijaty. Například aktuální rozbor dané problematiky v ČR[43] byl vydán v červnu 2006.

Prozatím posledním významným krokem Rady Evropy vůči členským státům bylo vydání doporučení Rec (2007) 1,[44] které se týká spolupráce mezi Radou Evropy a Interpolem v oblasti boje proti terorismu. Doporučení, které bylo přijato dne 17. ledna 2007 na zasedání Výboru ministrů, totiž v dodatku presentuje postoj Interpolu, který Radě Evropy nabízí tři typy základních protiteroristických nástrojů v oblasti prosazování práva, a to celosvětový policejní komunikační systém I-24/7, neustále aktualizované databáze a operační podporu pro policejní služby.

5. EVROPSKÁ UNIE

Zkratka užívaná v ČR: EU
Anglický název a zkratka: European Union (EU)

Evropská unie (European Union - EU) vznikla na základě Římských smluv zakládajících EHS a EURATOM, podepsaných 25. března 1957 Belgií, Francií, Itálií, Lucemburskem, Německem a Nizozemskem, a Pařížské smlouvy zakládající ESUO z roku 1951. Samotnou smlouvu o Evropské unii ovšem přijali nejvyšší představitelé států a vlád až na Maastrichtském zasedání Evropské rady konaném 9. a 10. prosince 1991. Smlouva vešla po ratikaci všemi smluvními stranami v platnost 1. listopadu 1993.

V současné době Evropskou unii tvoří tři „pilíře“. První, Evropská společenství, jsou založena na Pařížské smlouvě a Římských smlouvách, které byly roku 1986 novelizovány Jednotným evropským aktem. Další dva pilíře, nově vytvořené Smlouvy o Evropské unii, se zabývají především spoluprací mezi jednotlivými vládami, která se liší od spolupráce uvnitř pilíře společenství (ta je upravována legislativou společenství). Tím druhým pilířem je společná zahraniční a bezpečnostní politika, která je stále v procesu vývoje. Smlouva o Evropské unii označuje Západoevropskou unii za nedílnou součást rozvoje Evropské unie a požaduje od Západoevropské unie vypracování a plnění rozhodnutí a kroků, které souvisejí s obranou. Třetí rozvíjený pilíř se týká spolupráce v rámci Unie v oblasti občanského a trestního práva a vnitřních záležitostí.

O spolupráci na úrovni Evropského společenství zaměřeného na potlačení terorismu lze hovořit již od roku 1975, kdy vznikla skupina TREVI.[45] Členy se staly Německo, Belgie, Dánsko, Španělsko, Francie, Řecko, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Portugalsko a Velká Británie a dohodly se na společné výměně informací a zkušeností pokud jde o terorismus.

V následujících letech byly v Evropské unii udržovány určité společné postupy v boji proti terorismu, ovšem po útocích na USA (11. září 2001) a následných akcích teroristů v Madridu (11. března 2004) a v Londýně (7. července 2005) se tato agenda stala prioritou členských zemí i institucí EU. V současné době se oblastí boje proti terorismu v Evropské unii zabývá pět významných institucí:

• Evropská rada (European Council);

• Rada Evropské unie (Council of the European Union);

• Evropská komise (European Commission);

• Europol - Evropský policejní úřad (European Police Ofce);

• Eurojust - Instituce EU pro justiční spolupráci (European Union’s Judicial Cooperation Unit).

Evropská rada

Evropská rada[46] sdružuje hlavy států nebo předsedy vlád členských států Evropské unie a předsedu Evropské komise, v současné době celkem 46 států. Jejím hlavním úkolem je poskytování všeobecných impulsů pro sociální, ekonomické a politické vedení ve všech oblastech aktivit EU, a to jak na úrovni unie, tak na úrovni národních států.

Na útoky z 11. září 2001 reagovala EU na zasedání Evropské rady dne 21. září 2001 přijetím dokumentu Akční plán boje proti terorismu,[47] který sumarizuje nutné kroky společenství. Tento plán je důležitou platformou, která vytyčuje základní směr v oblasti přijímaných opatření v boji proti terorismu. Od útoků v Madridu je revidován každého půl roku a od roku 2005 je zakomponován do Evropské protiteroristické strategie.

V červnu 2002 přijala Evropská rada Rámcové rozhodnutí o boji proti terorismu.[48] Jeho součástí je především Rámcové rozhodnutí Rady o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy. Toto rozhodnutí dále definuje např. společný koncept teroristického činu, včetně pro některé členské země nových trestních činů jako založení teroristické skupiny, které musely být implementovány do právních řádů jednotlivých zemí, a již zmiňovanou minimální výši trestních sazeb, která zajišťuje, aby teroristé nemohli hledat útočiště v členských zemích, jež mají nejmírnější tresty či nedostatečně definované skutkové podstaty trestných činů. Dalším krokem bylo například nařízení týkající se bezpečnosti leteckého provozu[49] či Rámcové rozhodnutí Rady o vytvoření společných vyšetřovacích týmů.[50]

Rada Evropské unie

Rada Evropské unie, někdy také nazývaná Rada ministrů, je jedním z rozhodujících orgánů EU. Reprezentuje členské státy a má rozsáhlé zákonodárné a výkonné pravomoci. Každá členská země je v ní zastoupena na ministerské úrovni. Vzhledem k širokému rozsahu oblastí, za něž je Rada zodpovědná, neexistuje v tomto orgánu stálé členství - konkrétní sestava je odvozena od tématu setkání.

Pro oblast boje proti terorismu má Rada EU dva pracovní orgány, a sice Pracovní skupinu pro boj s terorismem (Terrorism Working Group - TWG) a Pracovní tým pro terorismus/mezinárodní aspekty (The Working Party on Terrorism/External Aspects - COTER), který se zaměřuje na otázky spravedlnosti a vnitřních věcí.[51] Pracovní skupina TWG je složená z ministrů vnitra a soudních orgánů (v některých státech jde o ministry bezpečnostních služeb), kteří zastupují všechny členské státy EU, Norsko a Švýcarsko. Tato skupina se schází třikrát během předsednictví (tj. během 6 měsíců) a zabývá se hodnocením vnitřních hrozeb a praktickou spoluprací a koordinací mezi orgány EU v oblasti boje proti terorismu. Druhý orgán, Pracovní tým COTER, je složen především z ministrů zahraničních věcí, kteří zastupují pouze členské státy EU. Tato skupina se setkává jednou měsíčně a jedná o problémech v oblasti vnějších záležitostí, hodnocení hrozeb a politických doporučení týkajících se např. třetích zemí, implementací konvencí OSN či financování terorismu.

Nejvýznamnějším krokem v boji proti terorismu, jenž byl Radou EU učiněn v 90. letech, bylo vydání deklarace týkající se terorismu La Gomera Daclaration,[52] která byla přijata 14. října 1995 na zasedání ministrů spravedlnosti a vnitra na španělském ostrově La Gomera. V dokumentu je definován boj proti terorismu jako prioritní cíl a záležitost společného zájmu. Dále je konstatováno, že pro účinné zabránění teroristické činnosti a pro boj s ní existuje potřeba důkladné koordinace mezi členskými státy EU, a to cestou zlepšování mechanismu policejní a soudní spolupráce. Tato kooperace by měla probíhat prostřednictvím zvyšování výměny operativních informací o teroristických skupinách, o metodách jejich činnosti, zvláště obchodu se zbraněmi, financování a praní peněz. Deklarace současně předpokládá zdokonalení koordinace a spolupráce mezi soudními orgány tak, aby bylo možno eliminovat jakákoliv rizika beztrestnosti. Mělo dojít ke zdokonalení způsobu předávání osob odpovědných za teroristické akce soudním orgánům s takovou pravomocí, aby mohly být postaveny před soud a mohly být vykonány uložené tresty, a to prostřednictvím extradice, s přihlédnutím k ustanovení mezinárodních smluv.

Dalším významným krokem v oblasti boje proti terorismu, který učinila Rada EU po útocích z 11. září 2001, bylo přijetí Evropské bezpečnostní strategie[53] v prosinci 2003. Dokument byl zpracován v rámci II. pilíře a identifikuje nejdůležitější tři bezpečnostní hrozby, mezi kterými je jmenován terorismus a navrhuje i způsoby, jak těmto hrozbám čelit. Jelikož jde o bezpečnostní strategii, je zde v duchu výše uvedené distinkce terorismus chápán jako vnější hrozba a řešení, jak jí čelit, odpovídají tomuto chápání problému - tj. účinný multilateralismus, včetně použití síly. V duchu principů EU ovšem strategie zdůrazňuje, že právo a bezpečnost musí zůstat v rovnováze.

Relevantním impulsem pro posílení úsilí v oblasti boje proti terorismu se staly útoky v Madridu (11. března 2004), jejichž povaha se od ostatních útoků, které proběhly ve světě od 11. září 2001, lišila způsobem realizace (nešlo o sebevražedné útoky) i profilem pachatelů. Reakcí na stávající situaci, v souvislosti s přijetím Deklarace Rady EU proti terorismu[54] dne 26. března 2004 v Bruselu, bylo zřízení funkce Protiteroristického koordinátora EU (EU Counter-Terrorism Coordinator) v Sekretariátu Rady Evropské unie. Jeho úkolem je identifikovat slabiny jednotlivých členských zemí EU a Unie jako celku v oblasti boje proti terorismu a předkládat návrhy pro jejich překlenování. Protiteroristický koordinátor současně začíná ve spolupráci s Evropskou komisí od prosince 2005 zveřejňovat tzv. scoreboard, kde je dokumentován postup jednotlivých členských zemí při implementaci důležitých aktů společenství, ale i mezinárodně přijatých úmluv. Pomocí této taktiky se v mnoha členských zemích podařilo uspíšit proces implementace důležitých nástrojů, mj. i evropského zatýkacího rozkazu.

Dne 30. listopadu 2005 byla zveřejněna nová Strategie EU pro boj proti terorismu,[55] kterou připravil protiteroristický koordinátor a oficiálně schválili ministři spravedlnosti na jednání Rady 1. prosince 2005. Hlavním cílem dokumentu je přehledně představit nejširšímu publiku hlavní cíle a nástroje Unie na poli protiteroristické politiky. Vše je shrnuto do čtyř hlavních témat, a to prevence, ochrana, stíhání a reakce. V rámci těchto čtyř kategorií se dokument snaží propojit nástroje a opatření přijatá v rámci různých unijních politik a zdůraznit úzkou vazbu mezi opatřeními přijímanými na domácí, evropské i mezinárodní úrovni.

Evropská komise

Evropská komise je výkonným orgánem a klíčovou institucí v centru rozhodovacího procesu Evropské unie. Více než kterákoli jiná instituce EU symbolizuje nadnárodní rozměr evropské integrace. Její činnost se soustředí především na podporu a rozvoj integračního procesu jako celku i jednotlivých aktivit Unie a na přípravu příslušné legislativy. Komise projednává legislativní návrhy, které pak Rada EU a Evropský parlament schvalují.

V oblasti boje proti terorismu zastává Evropská komise omezenou roli, zejména rozsahem svých kompetencí ve II. a III. pilíři, kde může iniciovat legislativní návrhy pouze na žádost Rady. Bezpečnostní a protiteroristický komponent ale obsahuje také mnoho oblastí, které spadají do I. pilíře. Aspirace na meziinstitucionální koordinační úlohu byly omezeny po jmenování protiteroristického koordinátora EU, který ovšem nedisponuje rozsáhlými kompetencemi. Komise v oblasti boje proti terorismu navrhuje legislativu (důležitá je například role Komise při přípravě legislativy proti financování terorismu), připravuje strategie (například proti radikalizaci, za použití expertních skupin) a řídí financování některých projektů (například v oblasti výzkumu a vývoje či projekty podporující oběti terorismu). V rámci Komise samotné vzniklo několik skupin pro vnitřní koordinaci postupů souvisejících s bojem proti terorismu, většinou pod vedením osob z Generálního ředitelství justice a vnitřních věcí. Nejdůležitější z nich byla vytvořena v roce 2004 (High Level Inter-Service group) a vede ji střídavě představitel Generálního ředitelství justice a vnitřních věcí (DG JLS) a představitel Generálního ředitelství pro vnější vztahy (DG RELEX).[56]

Europol

Evropský policejní úřad byl zřízen v roce 1992 za účelem efektivního působení při vzájemné spolupráci orgánů prosazujících právo v oblasti prevence a boje proti nejzávažnějším formám mezinárodního organizovaného zločinu. Úřad sídlí v Haagu a k jeho zaměstnancům patří zástupci vnitrostátních orgánů pro prosazování práva (zástupci policie, celních úřadů, úřadů pro přistěhovalectví, apod.). Ve Správní radě má každý členský stát EU jednoho zástupce.

O začlenění problematiky terorismu do působnosti Europolu rozhodli představitelé vlád zemí EU v květnu 1998. Podle této konvence má mít Europol hlavní slovo při potírání teroristických aktivit, ale i dalších projevů mezinárodního organizovaného zločinu. Problematika terorismu totiž byla do 1. ledna 1999 pokrývána pouze bilaterálními mezistátními smlouvami, což již zdaleka nevyhovovalo aktuálním požadavkům - zejména na pružnost a rychlost odezvy.

Europol dostal po útocích v Madridu od Evropské Rady úkol obnovit své Protiteroristické taktické uskupení (Counter Terrorism Task Force), které zahájilo své aktivity v říjnu 2004. Tvoří jej experti z policejních a zpravodajských institucí jednotlivých členských zemí a analytici, kteří mají vyhodnocovat údaje a data, která mají dodávat jednotlivé členské země. Reálně ovšem většina členských zemí tyto údaje neposkytuje nebo je poskytuje ve velmi malé míře. Toto těleso zatím vydalo manuál pro vyšetřování v oblasti boje proti terorismu. Europol poskytuje operační podporu členským zemím a několik společných vyšetřovacích týmů už vytvořilo na základě vlastních operačních poznatků i první analytické zprávy. Zaměřuje se rovněž na hrozbu radikálního islámského terorismu. Vyhodnocuje trendy v oblasti financování terorismu, alternativní způsoby převádění finančních prostředků a na roli neziskových organizací.

Významným krokem v oblasti posílení policejní a soudní spolupráce v Evropské unii bylo vytvoření Prümské smlouvy,[57] kterou 27. května 2005 podepsalo v německém Prümu sedm členských států EU.[58] Sedmička si tak například přímo vyměňuje údaje o DNA, otisky prstů nebo data o automobilech. Podle některých politiků představují formy mezivládní spolupráce uvedené v této smlouvě relevantní budoucnost spolupráce v oblasti bezpečnosti a boje proti organizovanému zločinu a terorismu. Současně signatáři Prümské smlouvy deklarovali, že ostatní země se mohou připojit již v roce 2008. Spekuluje se také o tom, že do konce desetiletí k ní přistoupí všechny členské země. Česko, ale například také Británie, Irsko nebo Polsko však zatím mají výhrady k poměrně vysokým nákladům na tuto součinnost.

Eurojust

Eurojust[59] je speciálním orgánem Evropské unie, který byl založen Rozhodnutím Rady Evropské Unie ze dne 28. únoru 2002. Úkolem tohoto orgánu je přispívat ke koordinaci činnosti národních prokuratur a podporovat trestní vyšetřování a stíhání v závažných případech mezinárodního organizovaného zločinu (včetně terorismu), zejména na základě analýz zpracovaných Europolem. Kromě toho Eurojust spolupracuje s Evropskou soudní sítí, především s cílem zjednodušit vyřizování žádostí o právní pomoc mezi jednotlivými soudy nebo státy. Ve vztahu k boji proti terorismu je nutno poznamenat, že každá členská země vyslala do ústředí Eurojustu svého zástupce, který má na starosti pouze protiteroristickou agendu.

Eurojust je první stálou sítí soudních úřadů, která má být uznávaná po celém světě. Zasedání této instituce, jenž probíhají za účasti vyšetřovatelů a žalobců z různých států, jsou realizována za účelem jednání o jednotlivých případech a specifických druzích trestných činů na strategické úrovni. Eurojust tak zastává jedinečnou úlohu jakožto nový stálý orgán v oblasti evropského práva. Jeho posláním je rozšířit oblast vývoje rozsáhlé evropské spolupráce na případech trestní justice.

V rámci evropského soudnictví může být Eurojust do jisté míry považován za partnera Europolu, poněvadž činnost Europolu musí být doplňována a podporována činností národních prokurátorů koordinovanou Eurojustem a na straně druhé Eurojust k plnění této koordinační funkce potřebuje údaje a informace shromažďované Europolem.[60]

6. MEZINÁRODNÍ ORGANIZACE KRIMINÁLNÍ POLICIE

Zkratka užívaná v ČR: Interpol
Anglický název a zkratka: International Criminal Police Organization (ICPO, Interpol)

Mezinárodní organizace kriminální policie[61] (International Criminal Police Organization - Interpol) je mezivládním prvkem, který byl založen v roce 1923 za účelem spolupráce všech států při pronásledování, vyhledávání a zatýkání pachatelů trestných činů. V současné době Interpol sdružuje 186 států v rámci boje nejen proti trestné činnosti, ale i proti teroristickým organizacím. Za tímto účelem má vytyčených pět prioritních oblastí:

• drogy a organizovaný zločin;

• finanční a vysoce technicky vyspělý zločin;

• uprchlíci;

• veřejná bezpečnost a terorismus;

• obchodování s lidmi.

Vedení a řízení organizace je zajišťováno úzkou spoluprací prezidenta a generálního tajemníka. Interpol usiluje o usnadnění mezinárodní policejní spolupráce zejména v oblasti, kde neexistují diplomatické styky mezi jednotlivými zeměmi. Významnou skutečností je, že ústava Interpolu zakazuje „jakékoli intervence nebo aktivity do záležitostí politického, vojenského, náboženského nebo rasového charakteru“. Dne 15. října 1996 Interpol získal, na 51. Valném shromáždění OSN v New Yorku, statut stálého pozorovatele při OSN.

V oblasti veřejné bezpečnosti a boje proti terorismu Interpol koordinuje globální policejní komunikační systém I-24/7,[62] který slouží k vyrozumění bezpečnostních složek členských zemí o teroristech, nebezpečných zločincích a zbraňových hrozbách. Hlavním koordinačním prvkem tohoto systému je Koaliční úkolové uskupení[63] (Fusion Task Force - FTF), které bylo ustaveno v září 2002 bezprostředně po znepokojujícím nárůstu a sofistikaci mezinárodních teroristických útoků.

Primárními cíli Koaličního úkolového uskupení jsou:

• identifikace aktivních teroristických skupin a jejich členů;

• získávání, shromažďování a sdílení informací;

• poskytování analytické podpory;

• zvyšování kapacity členských zemí v boji proti terorismu a organizovanému zločinu.

K průběžnému plnění druhého cíle jsou členské země koaličním úkolovým uskupením vybízeny k podávání zpráv o všech zločinech, které mohou být spojeny s terorismem, jako je např. podezřelé finanční transakce, obchodování se zbraněmi, praní špinavých peněz, falšování cestovních a identifikačních dokumentů či držení nukleárních, chemických a biologických materiálů. Za tímto účelem byla vydána praktická směrnice týkající se typů požadovaných informací.

V regionech považovaných za zvláště „náchylné“ k teroristickým aktivitám byly dále vytvořeny čtyři Regionální úkolová uskupení, pod názvy Projekt Pacifik (jihovýchodní Asie), Projekt Kalkan (střední Asie), Projekt Amazon (Jižní Amerika) a Projekt Baobab (Afrika). Bezprostředním cílem po zřízení těchto uskupení bylo zvýšení počtu policistů ve výše uvedených regionech za účelem rozvinutí územně specifické iniciativy a zvýšení účinnosti úkolových uskupení v těchto oblastech.

Regionální aktivity FTF jsou pak podporovány dvěma globálními iniciativami, a to Projektem Passage a Projektem Tent. Cílem Projektu Passage je přerušit pohyb teroristických organizací přes národní hranice. Jeho pozornost je zaměřena zejména na skupiny organizovaného zločinu, které poskytují členům teroristických organizací logistickou podporu (např. formou dodávek identifikačních a cestovních dokladů). Druhou globální iniciativou je Projekt Tent, jehož záměrem je identifikace jednotlivců, kteří navštívili teroristické výcvikové tábory, a předání informací do zemí, kde tyto subjekty žijí.

V rámci celosvětové iniciativy v boji proti terorismu jsou Interpolem dále vedeny další čtyři pracovní projekty,[64] jež byly ustanoveny ve spolupráci s členskými zeměmi. Jsou to projekty v oblasti zbraní a elektronických sledovacích systémů (Project IWETS - Interpol Weapons and Electronic Tracking System), odcizených radiologických materiálů (Project Geiger), radiologického terorismu (Project CRIT - Co-operative Radiological Instrument Transfer) a biologického terorismu (Project on Bio-Terrorism).

Interpol také poskytuje pomoc členským státům v případě, že byl na jejich území spáchán teroristický útok. Po uskutečnění útoku mohou členské státy žádat o pomoc Tým reakce na incident (Interpol Incident Response Team - IRT), který následně ve spolupráci s Generálním sekretariátem poskytne vyšetřovací a analytickou podporu přímo v místě incidentu. Tato podpora zahrnuje záležitosti týkající se vydání mezinárodního oznámení o hledaných teroristech, databázových dotazů ohledně otisků prstů nebo podezřelých falešných cestovních pasech, odborného posouzení v oblasti praní špinavých peněz či pomoci při identifikování obětí útoku.

V neposlední řadě je nutno uvést, že v rámci boje proti terorismu vydal Interpol také 13 signifikantních rezolucí,[65] z nichž za nejvýznamnější lze považovat Káhirskou deklaraci proti terorismu[66] (Cairo Declaration against Terrorism), přijatou Valným shromážděním na 67. zasedání Interpolu ve dnech 22.—27. října 1998 v Káhiře.

7. POLICEJNÍ PRACOVNÍ SKUPINA PRO TERORISMUS

Zkratka užívaná v ČR: PWGT
Anglický název a zkratka: Police Working Group on Terrorism (PWGT)

Policejní pracovní skupina pro terorismus (Police Working Group on Terrorism - PWGT) byla zřízena v roce 1979 za souhlasu ministrů vnitra nebo ministrů spravedlnosti členských zemí, bezprostředně po atentátu na britského velvyslance v holandském Haagu jako reakce na teroristické hrozby v Evropě.[67] Tato nevládní organizace sdružuje odborníky na oblast boje proti terorismu ze všech členských zemí Evropské unie, Norska a Švýcarska a zajišťuje bezpečnou a operativní komunikaci mezi policejními složkami jednotlivých států prostřednictvím vlastní kódované komunikační sítě Elcrodat. Nejedná však jako koordinační orgán v rámci struktury Evropské unie, s výjimkou situace, kdy o to některá z členských zemí ve specifických případech požádá.

Pracovní setkání PWGT se konají dvakrát ročně a jsou pořádány jednotlivými členskými zeměmi podle zásady rotace.[68] Účastní se jich ředitelé policejních protiteroristických služeb za účelem jednání o aktuálních vyšetřovaných případech a zhodnocení konkrétních opatření navržených ke zvýšení odborné a operační spolupráce s ohledem na válku proti terorismu v Evropě. Pracovních zasedání se mohou zúčastnit i nečlenové, ovšem pouze za podmínky, že s tím souhlasí dvě třetiny současných členů, a že nemají hlasovací právo. Vstup nového členského státu do PWGT je možný pouze po přizvání k účasti schváleném dvoutřetinovou většinou dosavadních členů.

Vzhledem k tomu, že problematika ošetřovaná v rámci akcí PWGT úzce souvisí s bezpečností státu, panovala v západoevropských členských zemích dlouhou dobu nedůvěra k zemím střední a východní Evropy. Snahy o rozšíření spolupráce rovněž limitovala absence vzájemného kryptospojení. I z tohoto důvodu byl vstup ČR, jako prvního post-socialistického státu, do řad členů PWGT určitým zlomem v existenci organizace. Následně byla v rámci pražského zasedání v květnu 2002 přizvána do PWGT trojice dalších post-socialistických zemí, a to Polska, Slovenska a Slovinska.[69]

ZÁVĚR

Současné bezpečnostní prostředí je charakteristické nárůstem projevů mezinárodního terorismu. Reakce jednotlivých států při jeho potlačování představují jednu z priorit bezpečnostních politik a obecného vnímání míry ohrožení. Spolupráce v tomto společném úsilí se promítá do vytváření organizací a agentur, které umožní vzájemný dialog a prostor pro sjednocení společných postupů a dalších relevantních kroků. Za svým postavením a úlohou stěžejní orgán v boji proti mezinárodnímu terorismu je možno považovat OSN a jeho ustanovené orgány a výbory. Z hlediska prostorového vymezení sehrávají významnou roli bezpečnostní (NATO, OBSE), policejní (Interpol, Europol) a hospodářské (EU) organizace.

Místo a úloha jednotlivých subjektů mezinárodních vztahů se však bude vždy odvíjet od reálné podpory angažovaných států, měřené ve vyčleněných finančních, materiálních a lidských ukazatelích. Vzhledem ke skutečnosti, že současné bezpečnostní prostředí je charakteristické velkým množstvím bezpečnostních hrozeb, je možné další rozvíjení vzájemného úsilí prostřednictvím ustanovených orgánů považovat bez nadsázky za životně důležité.

LITERATURA
[1] Bezpečnostní informační služba. [on-line]. Dostupné na WWW: http://www.bis.cz.

[2] Council of Europe. [on-line]. Available on WWW: http://conventions.coe.int.

[3] Council of the European Union. [on-line]. Available on WWW: http://www.consilium.europa.eu.

[4] EurActiv. [on-line]. Dostupné na WWW: http://www.euractiv.cz.

[5] European Commission. [on-line]. Available on WWW: http://ec.europa.eu.

[6] European Parliament. [on-line]. Available on WWW: http://www.europarl.europa.eu.

[7] European Union’s Judicial Cooperation Unit. [on-line]. Available on WWW: http://www.eurojust.eu.

[8] Evropské informační středisko Univerzity Karlovy v Praze. [on-line]. Dostupné na WWW: http://www1.eis.cuni.cz.

[9] Gateway to the European Union. [on-line]. Available on WWW: http://europa.eu.

[10] Informační centrum o NATO. [on-line]. Dostupné na WWW: http://www.nato.cz.

[11] Informační centrum OSN v Praze. [on-line]. Dostupné na WWW: http://www.osn.cz/system-osn/o-osn/.

[12] Informační kancelář Rady Evropy. [on-line]. Dostupné na WWW: http://www.radaevropy.cz.

[13] Interpol. [on-line]. Available on WWW: http://www.interpol.int.

[14] KOLEKTIV AUTORŮ. Encyklopedie - Světový terorismus. 1. vyd. Praha: Svojtka & Co., 2001, 536 s. ISBN 80-7237-340-4.

[15] KOSEK, M. Některé příklady mezinárodní spolupráce boje proti terorismu. [cit. 14. října 2005]. Ministerstvo vnitra ČR. [on-line]. Dostupné na WWW: http://www.mvcr.cz/casopisy/studie/antiter.html.

[16] KREJČÍ, O. Rok poté. [cit. 5. září 2002]. Ekonom - Ihned.cz [on-line]. Dostupné na WWW: http://ihned.cz/3-11453770-Oskar+Krej%E8%ED-000000_d-f6.

[17] MAREŠ, M. Politika EU proti terorismu: Od reakce k prevenci? In Evropská unie a její bezpečnost. 1. vyd. Brno: Mezinárodní politologický ústav MU, 2006, s. 45—57. ISBN 80-210-4172-2. 215 s.

[18] Ministerstvo vnitra ČR. [on-line]. Dostupné na WWW: http://www.mvcr.cz.

[19] NATO Counter-terrorism Technology Development Programme. [on-line]. Available on WWW: http://nc3a.info/nctdp/.

[20] North Atlantic Treaty Organisation. [on-line]. Available on WWW: http://www.nato.int.

[21] Statewatch. [on-line]. Available on WWW: http://www.statewatch.org.

[22] The Access to European Union Law. [on-line]. Available on WWW: http://eur-lex.europa.eu.

[23] The Organization for Security and Co-operation in Europe. [on-line]. Available on WWW: http://www.osce.org.

[24] United Kingdom Parliament. [on-line]. Available on WWW: http://www.publications. parliament.uk.

[25] United Nations. [on-line]. Available on WWW: http://www.un.org.

[26] United Nations Treaty Collection. [on-line]. Available on WWW: http://untreaty.un.org.

POZNÁMKY
1. KREJČÍ, O. Rok poté. [cit. 5. září 2002]. Ekonom - Ihned.cz [on-line]. Dostupné na WWW: http://ihned.cz/3-11453770-Oskar+Krej%E8%ED-000000_d-f6.

2. O OSN. [cit. 20. července 2006]. Informační centrum OSN v Praze. [on-line]. Dostupné na WWW: http://www.osn.cz/system-osn/o-osn/.

3. KOLEKTIV AUTORŮ. Encyklopedie - Světový terorismus. 1. vyd. Praha: Svojtka & Co., 2001, s. 513. ISBN 80-7237-340-4. 536 s.

4. Šestý výbor je jedním z hlavních výborů Valného shromáždění a zabývá se právními záležitostmi.

5. Measures to prevent international terrorism which endangers or takes innocent human lives or jeopardizes fundamental freedoms, and study of the underlying causes of those forms of terrorism and acts of violence which lie in misery, frustration, grievance and despair and which cause some people to sacrice human lives, including their own, in an attempt to effect radical changes. [cit. 21st February 2007]. United Nations. [on-line]. Available on WWW: http://www.un.org/documents/ga/docs/27/ares3034(xxvii).pdf.

6. Conventions on Terrorism. [cit. 21st February 2007]. United Nations Treaty Collection. [on-line]. Available on WWW: http://untreaty.un.org/English/Terrorism.asp.

7. Resolution 1373. [cit. 20th July 2006]. Counter-Terrorism Committee. [on-line]. Available on WWW:
http://daccessdds.un.org/doc/UNDOC/GEN/N01/557/43/PDF/N0155743.pdf?OpenElement.

8. CTC Home. [cit. 20th July 2006]. Counter-Terrorism Committee. [on-line]. Available on WWW: http://www.un.org/sc/ctc/.

9. Resolution 1535. [cit. 20th July 2006]. Counter-Terrorism Committee. [on-line]. Available on WWW:
http://daccessdds.un.org/doc/UNDOC/GEN/N04/286/41/PDF/N0428641.pdf?OpenElement.

10. Resolution 1624. [cit. 20th July 2006]. Counter-Terrorism Committee. [on-line]. Available on WWW:
http://daccessdds.un.org/doc/UNDOC/GEN/N05/510/52/PDF/N0551052.pdf?OpenElement.

11. Uniting against Terrorism: Recommendations for a Global Counter-terrorism Strategy. [cit. 4th February 2007]. United Nations. [on-line]. Available on WWW: http://www.un.org/unitingagainstterrorism/sg-terrorism-2may06.pdf.

12. Global Counter-Terrorism Strategy. [cit. 4th February 2007]. United Nations. [on-line]. Available on WWW: http://www.un.org/terrorism/strategy-counter-terrorism.html.

13. Severoatlantická Aliance. [cit. 19. února 2006]. Informační centrum o NATO. [on-line]. Dostupné na WWW: http://www.nato.cz/nato.html.

14. The Euro-Atlantic Partnership Council. [cit. 22nd July 2006]. North Atlantic Treaty Organisation. [on-line]. Available on WWW: http://www.nato.int/issues/eapc/index.html.

15. Spolupráce se zpravodajskými službami cizí moci. [10. srpna 2006]. Bezpečnostní informační služba [on-line]. Dostupné na WWW: http://www.bis.cz/vz2003/vz2003-6.html.

16. NATO’s military concept for defence against terrorism. [cit. 19th May 2006]. North Atlantic Treaty Organisation. [online]. Available on WWW: http://www.nato.int/ims/docu/terrorism.htm.

17. Major EAPC Seminar on Combating Terrorism. [cit. 8th February 2007]. North Atlantic Treaty Organisation. [on?line]. Available on WWW: http://www.nato.int/docu/update/2002/02-february/e0222a.htm.

18. Prague Summit 21—22 November 2002. [cit. 8th February 2007]. North Atlantic Treaty Organisation. [on-line]. Available on WWW: http://www.nato.int/docu/comm/2002/0211-prague/index.htm.

19. Partnership Action Plan against Terrorism. [cit. 22nd July 2006]. North Atlantic Treaty Organisation. [on-line]. Available on WWW:
http://www.nato.int/docu/basictxt/b021122e.htm.

20. International Conference on Terrorism. [cit. 8th February 2007]. North Atlantic Treaty Organisation. [on-line]. Available on WWW: http://www.nato.int/docu/update/2002/06-june/e0613a.htm.

21. NATO to Enhance Defense against Terrorism. [cit. 8th February 2007]. North Atlantic Treaty Organisation. [on-line]. Available on WWW:
http://www.nato.int/docu/update/2004/05-may/e0506a.htm.

22. Defence against Terrorism Programme. [cit. 8th February 2007]. North Atlantic Treaty Organisation. [on-line]. Available on WWW:
http://www.nato.int/issues/dat/in_practice.htm.

23. NATO-Russia Action Plan on Terrorism. [cit. 8th February 2007]. North Atlantic Treaty Organisation. [on-line]. Available on WWW:
http://www.nato.int/docu/basictxt/b041209a-e.htm.

24. About NCTDP. [cit. 8th February 2007]. NATO Counter-terrorism Technology Development Programme. [on?line]. Available on WWW: http://nc3a.info/nctdp/.

25. Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. [cit. 19. února 2006]. Informační centrum o NATO. [on-line]. Dostupné na WWW:
http://www.nato.cz/prirucka/prirucka40.html.

26. OSCE Activities - Combating Terrorism. [cit. 8th August 2006]. The Organization for Security and Co-operation in Europe. [on-line]. Available on WWW: http://www.osce.org/activities/13032.html.

27. The Bucharest Plan of Action for Combating Terrorism. [cit. 6th February 2007]. The Organization for Security and Cooperation in Europe. [on-line]. Available on WWW: http://www1.osce.org/documents/cio/2001/12/670_en.pdf.

28. Status in the OSCE area of the 12 Universal Anti-terrorism Conventions and Protocols as well as other international and regional legal instruments related to terrorism or co-operation in criminal matters. [cit. 10th February 2007]. The Organization for Security and Co-operation in Europe. [on-line]. Available on WWW: http://www.osce.org/documents/atu/2006/09/17123_en.pdf.

29. Decision No. 6/03 Terms of Reference for the OSCE Counter-Terrorism Network. [cit. 10th February 2007]. The Organization for Security and Co-operation in Europe. [on-line]. Available on WWW: http://www.osce.org/documents/sg/2003/12/1654_en.pdf.

30. Resolution on Terrorism by Suicide Bombers. [cit. 10th February 2007]. The Organization for Security and Co-operation in Europe. [on-line]. Available on WWW: http://www.osce.org/documents/atu/2006/01/17767_en.pdf.

31. Decision No. 3/04 Combating the Use of the Internet for Terrorist Purposes. [cit. 10th February 2007]. The Organization for Security and Co-operation in Europe. [on-line]. Available on WWW: http://www.osce.org/documents/mcs/2004/12/3906_en.pdf.

32. Decision No. 7/06 Countering the Use of the Internet for Terrorist Purposes. [cit. 10th February 2007]. The Organization for Security and Co-operation in Europe. [on-line]. Available on WWW: http://www.osce.org/documents/mcs/2006/12/22559_en.pdf.

33. Combating incitement to terrorism. [cit. 10th February 2007]. The Organization for Security and Co-operation in Europe. [on-line]. Available on WWW: http://www.osce.org/atu/22687.html.

34. Rada Evropy. [cit. 25. ledna 2007]. Informační centrum o NATO. [on-line]. Dostupné na WWW: http://www.nato.cz/prirucka/prirucka43.html.

35. O Radě Evropy. [cit. 25. ledna 2007]. Informační kancelář Rady Evropy. [on-line]. Dostupné na WWW: http://www.radaevropy.cz/cojere.htm.

36. European Convention on the Suppression of Terrorism. [cit. 22nd January 2007]. Council of Europe. [on-line]. Available on WWW: http://conventions.coe.int/Treaty/en/Treaties/Html/090.htm.

37. Combating Terrorism - The Multidisciplinary Group on International Action against Terrorism. [cit. 17th January 2007]. Council of Europe. [on-line]. Available on WWW: http://www.coe.int/t/e/legal_affairs/legal_co-operation/fight_against_terrorism/3_codexter/The_GMT/GMT%20Default.asp#TopOfPage.

38. Slovo je odvozeno z italského „pentitismo“, což znamená spolupráce.

39. Protocol amending the European Convention on the Suppression of Terrorism. [cit. 22nd January 2007]. Council of Europe. [on-line]. Available on WWW: http://conventions.coe.int/Treaty/en/Treaties/Html/190.htm.

40. Committee of Experts on Terrorism (CODEXTER). [cit. 17th January 2007]. Council of Europe. [on-line]. Available on WWW: http://www.coe.int/t/e/legal_affairs/legal_co-operation/fght_against_terrorism/3_CODEXTER/Default.asp#-TopOfPage.

41. Council of Europe Convention on the Prevention of Terrorism. [cit. 22nd January 2007]. Council of Europe. [on-line]. Available on WWW: http://conventions.coe.int/Treaty/en/Treaties/Html/196.htm.

42. Council of Europe Convention on Laundering, Search, Seizure and Conscation of the Proceeds from Crime and on the Financing of Terrorism. [cit. 22nd January 2007]. Council of Europe. [on-line]. Available on WWW: http://conventions.coe.int/Treaty/en/Treaties/Html/198.htm.

43. Proles on Counter-Terrorist Capacity - Czech Republic. [cit. 18th February 2007]. Council of Europe. [on-line]. Available on WWW: http://www.coe.int/t/e/legal_affairs/legal_co-operation/fght_against_terrorism/4_theme_files/country_profiles/CODEXTER%20Profiles%20(2006)%20Czech%20Republic%20E.pdf.

44. Recommendation regarding co-operation against terrorism between the Council of Europe and its member states, and the International Criminal Police Organization. [cit. 22nd January 2007]. Council of Europe. [on-line]. Available on WWW: http://www.coe.int/t/e/legal_affairs/legal_co-operation/fight_against_terrorism/Rec_2007_1E%20Interpol.pdf.

45. Zkratka TEVRI představuje počáteční písmena francouzských slov terorismus, radikalismus, extremismus a mezinárodní násilí. KOSEK, M. Některé příklady mezinárodní spolupráce boje proti terorismu. [cit. 14. října 2005]. Ministerstvo vnitra ČR. [on-line]. Dostupné na WWW: http://www.mvcr.cz/casopisy/studie/antiter.html.

46. Evropskou radu jakožto politický orgán Evropské unie nelze zaměňovat s Radou Evropy, která je nezávislou mezinárodní organizací, ani s Radou EU (Radou ministrů), která je legislativním a výkonným orgánem Evropské unie.

47. Conclusions and Plan of Action of the Extraordinary European Council Meeting. [cit. 13th January 2007]. European Commission. [on-line]. Available on WWW: http://ec.europa.eu/justice_home/news/terrorism/documents/concl_council_21sep_en.pdf.

48. Council Framework Decision on combating terrorism. [cit. 13th January 2007]. Gateway to the European Union. [online]. Available on WWW: http://europa.eu.int/eur-lex/pri/en/oj/dat/2002/l_164/l_16420020622en00030007.pdf.

49. Common Rules in the Field of Civil Aviation Security. [cit. 21th January 2007]. Gateway to the European Union. [on-line]. Available on WWW: http://europa.eu.int/eur-lex/lex/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:32002R2320:EN:HTML.

50. Council Framework Decision on joint investigation teams. [cit. 21th January 2007]. The Access to European Union Law. [on-line]. Available on WWW: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/site/en/oj/2002/l_162/l_16220020620en00010003.pdf.

51. Working Structures of the Council in Terrorism Matters. [cit. 21th January 2007]. Statewatch. [on-line]. Available on WWW: http://www.statewatch.org/news/2004/jun/eu-plan-terr-options.pdf.

52. La Gomera Declaration. [cit. 21st February 2007]. European Parliament. [on-line]. Available on WWW: http://www.europarl.europa.eu/summits/mad2_en.htm#annex3.

53. European Security Strategy. [cit. 13th January 2007]. Council of the European Union. [on-line]. Available on WWW: http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cmsUpload/78367.pdf.

54. Declaration on Combating Terrorism. [cit. 13th January 2007]. Council of the European Union. [on-line]. Available on WWW: http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cmsUpload/DECL-25.3.pdf.

55. The European Union Counter-Terrorism Strategy. [cit. 13th January 2007]. Public Register of Council Documents. [online]. Available on WWW: http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/05/st14/st14469-re04.en05.pdf.

56. EU a boj proti terorismu. [cit. 19. ledna 2007]. EurActiv. [on-line]. Dostupné na WWW: http://www.euractiv.cz/se/85/EU-a-boj-proti-terorismu.

57. Prüm Convention. [cit. 21st February 2007]. Council of the European Union. [on-line]. Available on WWW: http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/05/st10/st10900.en05.pdf.

58. Smlouvu podepsaly státy Německo, Belgie, Francie, Lucembursko, Nizozemsko, Rakousko a Španělsko.

59. Welcome to Eurojust’s Website. [cit. 16th January 2007]. European Union’s Judicial Cooperation Unit. [on-line]. Available on WWW: http://www.eurojust.eu.int/.

60. Informace z Evropy. [cit. 16. ledna 2007]. Evropské informační středisko Univerzity Karlovy v Praze. [on-line]. Dostupné na WWW: http://www1.eis.cuni.cz/cze/info3_02.html.

61. About Interpol. [cit. 4th February 2007]. Interpol. [on-line]. Available on WWW: http://www.interpol.int/public/icpo/default.asp.

62. Interpol’s global police communications system I-24/7. [cit. 7th February 2007]. Interpol. [on-line]. Available on WWW: http://www.interpol.int/Public/ICPO/FactSheets/GI03.pdf.

63. Fusion Task Force - Operational investigative support. [cit. 4th February 2007]. Interpol. [on-line]. Available on WWW: http://www.interpol.int/Public/FusionTaskForce/default.asp.

64. Terrorism. [cit. 28th January 2007]. Interpol. [on-line]. Available on WWW: http://www.interpol.int/Public/ICPO/FactSheets/TE01.pdf.

65. Interpol’s resolutions on terrorism. [cit. 7th February 2007]. Interpol. [on-line]. Available on WWW: http://www.interpol.int/Public/Terrorism/resolutions.asp.

66. Cairo Declaration against Terrorism. [cit. 11th February 2007]. Interpol. [on-line]. Available on WWW: http://www.interpol.int/Public/ICPO/GeneralAssembly/AGN67/Resolutions/AGN67RES12.asp.

67. Ke konci 70. let se jednalo zejména o činnost teroristických organizací PIRA (Provisional IRA) v Irsku, Red Brigades v Itálii či Baader Meinhof gang v Německu.

68. Memorandum by Association of Chief Police Ofcers - Terrorism and Allied Matters (ACPO-TAM). [cit. 28th January 2007]. United Kingdom Parliament. [on-line]. Available on WWW: http://www.publications.parliament.uk/pa/ld200405/ldselect/ldeucom/53/4102703.htm.

69. Policejní pracovní skupina k terorismu. [cit. 27. ledna 2007]. Ministerstvo vnitra ČR. [on-line]. Dostupné na WWW: http://www.mvcr.cz/aktualit/sdeleni/2002/pwgt.html.