doi:10.3849/1802-7199

Souhrnná politická směrnice - ; důsledky pro ozbrojené síly České republiky

Josef PROCHÁZKA

Příspěvek analyzuje vybrané aspekty Souhrnné politické směrnice, která vytváří strategický politický rámec pro transformační proces Aliance. Tento dokument byl zveřejněn na vrcholném summitu v Rize na konci roku 2006 a vyjadřuje politickou shodu všech členských států na dalším směřování Aliance k dynamickému nástroji globální bezpečnosti. Definuje společné chráněné hodnoty a zájmy. Podtrhuje potřebu výstavby expedičního charakteru vojenských schopností v komplexním operačním prostředí v příštích 10 až 15 letech. Autor článku se zamýšlí nad možnými důsledky Souhrnné politické směrnice pro plánovitou výstavbu a použití ozbrojených sil ČR.

ikona souboruCelý článek ve formátu PDF Více o autorovi

Abstract
This Article analyses some aspects of the Comprehensive Political Guidance, which is creating a political arrangement for Alliance transformation process. This document was published at the NATO Summit in Riga at the end of 2006 and demonstrates the political unity of all member states as to the Alliance’s development into the more dynamic tool of global security. It defines commonly shared values and interests. It underlines the need for building up the expeditionary military capabilities for the more complex environment in next 10 to 15 years. The author of this article indicates possible implication of the Comprehensive Political Guidance for the planned development and deployment of Armed Forces of the Czech Republic.

Klíčová slova
Souhrnná politická směrnice, transformace, plánování a použití ozbrojených sil.

Keywords
Comprehensive Political Guidance, Transformation, Armed Force Planning and Deployment.

ÚVOD

Změny v okolním světě a prostředí představují výzvy a příležitosti pro zajišťování bezpečnosti a obrany státu nebo společenství států a pro prosazování jejich životních, strategických a dalších důležitých zájmů. Bezpečnost je možno v pozitivním smyslu definovat jako stav, kdy člověk, stát nebo společenství států mají zajištěny podmínky pro své přežití a možnosti dalšího rozvoje. Je to základní hodnota a nejvyšší cíl každého státu či společenství sdružujícího více států. Stát či společenství států jsou bezpečny v tom případě, kdy je zajištěna obrana jejich území a hodnot, které se na něm nacházejí, fungování jejich institucí a ochrana obyvatelstva. Bezpečnost a obrana je zajišťována souborem opatření, která jsou v zájmu naplnění tohoto cíle státem nebo společenstvím států přijímána. Soubor těchto opatření a způsoby jejich prosazování pak představují bezpečnostní a obrannou politiku států nebo jejich společenství.[1]

Bezpečnostní a obranná politika každého státu se permanentně přizpůsobuje vyvíjejícím se charakteristikám vnějšího prostředí. Mezi tyto charakteristiky je možné zařadit vývoj mezinárodních vztahů, vývoj bezpečnostního prostředí, změny ve vojenství, technologický, ekonomický, demografický a sociální vývoj. Obdobným způsobem jsou ovlivňovány i přístupy k zajišťování obrany v rámci nadnárodních politicko-vojenských organizací, které definují svoji politiku a přizpůsobují nástroje pro její účinnou realizaci.

Jedná se o komplexní proces, který zahrnuje mimo jiné i přizpůsobování ozbrojených sil, jako jednoho z nástrojů pro zajišťování bezpečnosti a obrany, novým podmínkám. Tento proces je v současnosti označován jako proces transformační, který představuje přeměnu nebo přetvoření.[2] Má kontinuální charakter a pružně reaguje na měnící se vnější podmínky. Směřuje ke kvalitativní změně objektu, který je předmětem transformace, v tomto případě tedy ozbrojených sil.

Cílem příspěvku je analyzovat některé aspekty významného politického dokumentu, který představuje politické zadání pro akceleraci transformačního procesu ozbrojených sil v rámci Organizace Severoatlantické smlouvy, a dedukovat možné implikace na budoucí použití ozbrojených sil ČR a jejich plánovitou výstavbu a rozvoj. Tento dokument má název Souhrnná politická směrnice (Comprehensive Political Guidance - CPG). O vypracování CPG rozhodli nejvyšší představitelé členských států NATO na červnovém summitu v Istanbulu v roce 2004. CPG byla schválena Severoatlantickou radou na úrovni velvyslanců ke konci roku 2005 a na summitu v Rize v listopadu 2006 bylo její přijetí oficiálně stvrzeno nejvyššími představiteli aliančních zemí a současně bylo rozhodnuto o jejím zveřejnění.

STRATEGICKÝ KONTEXT - DETERMINANTY VNĚJŠÍHO PROSTŘEDÍ

Na jaké podněty tedy reagují cíle a vnitřní obsah CPG? Ve 20. století vycházely bezpečnostní problémy ze síly silných států, v současnosti vycházejí ze slabosti států slabých. Nositelem bezpečnostních hrozeb v postindustriální informační společnosti již nejsou výhradně státy, ale extremistické či teroristické skupiny a organizace bez vymezené státní příslušnosti. Při eliminaci současných bezpečnostních hrozeb a rizik nejde o dosažení vítězství, ale o vytvoření přijatelného koncového stavu (politická, hospodářská, sociální a bezpečnostní stabilita). Typické je nejasné politické zadání pro ozbrojené síly.[3]

Zdrojem nebezpečí jsou ekonomické, technologické, náboženské a etnické odlišnosti, přístup ke zbraním hromadného ničení (ZHN) a omezená dostupnost životně důležitých zdrojů (energie, voda, potraviny, nerostné suroviny). Prohlubování globalizace je spojené s vyšší mírou citlivosti ke všem projevům nestability zneužitelné teroristickými a extremistickými skupinami (informační sítě, zmenšení vzdálenosti, propojené ?Onanční a produktové trhy).

CPG je rovněž odezvou na rychlý vývoj ve vojenství (The Revolution in Military Affairs - RMA), který reaguje na získané zkušenosti při použití ozbrojených sil v soudobých, především mnohonárodních operacích bojového i nebojového charakteru v diametrálně odlišném operačním prostředí (obtížně identifikovatelný nepřítel, společné použití sil (námořní, pozemní, vzdušné, speciální), zapojení širokého spektra vládních i nevládních aktérů, účast médií, asymetrie v použití sil a prostředků, odlišné klimatické a geografické podmínky, změny v rozhodovacích plánovacích procesech, moderní technologie…).[4]

CPG reaguje na technologický vývoj, který ovlivňuje možnosti modernizace ozbrojených sil. Jedná se o zavádění nových materiálů, aplikace nových vědeckých poznatků a pokrok při zvládání informací. Tento vývoj přispívá na jedné straně ke zvýšení kvalitativních parametrů výzbroje a výstroje (přesnost, dosah, účinnost, ochrana, mobilita, udržitelnost, citlivost a dosah senzorů), ale na straně druhé je významným nositelem nových ohrožení. Rostoucí dostupnost a využívání špičkových vyspělých technologií totiž vytváří možnost pro jejich zneužití potenciálními protivníky. Roste celková zranitelnost informační a virtuálně propojené společnosti (počítačové viry, ohrožení sítí), která je na těchto technologiích ve stále vyšší míře závislá.

CPG reflektuje rovněž změny v ekonomickém a demografickém vývoji mezi rozvojovými a rozvinutými zeměmi, které zvyšují pravděpodobnost vzniku migračních vln, etnického napětí, sociální nestability (chudoba, hlad, nemoci) a narušení životního prostředí (vyčerpání energetických zdrojů, nedostatek pitné vody, živelní pohromy, pandemie). Tyto jevy vedou k rozpadu upadajících států a prohlubování radikálních ideologií umocňovaných důsledky nevyřešených konfliktů. Rovněž průmyslové výroby a složité technologické procesy vytvářejí předpoklad pro vznik průmyslových a ekologických havárií s rozsáhlými bezpečnostními důsledky.

V konečném důsledku akcentuje CPG i měnící se zdrojové podmínky, které jsou dány ekonomickou výkonností jednotlivých zemí Aliance, jejich demografickými vývojovými trendy a celkovou sociální situací. Tato situace významným způsobem determinuje zájem politických představitelů o otázky a problémy spojené se zajišťováním bezpečnosti a obrany jejich zemí a ochotu uvolňovat disponibilní zdroje společnosti pro zajišťování obrany a bezpečnosti jejích občanů.

CÍLE SOUHRNNÉ POLITICKÉ SMĚRNICE (CPG)

CPG je výsledkem dlouhého přerodu Aliance k pružnější globální bezpečnostní organizaci. Je důsledkem procesu, který byl zahájen na Londýnském summitu NATO v roce 1990. V Londýně byla oficiálně ukončena studená válka. Na následném summitu v Římě v roce 1991 byla přijata Strategická koncepce orientující úsilí Aliance na spolupráci, nikoli na konfrontaci. V Bruselu v roce 1994 se začalo hovořit o rozšiřování Aliance a v roce 1997 byly přizvány první tři země. Washingtonský summit v roce 1999 definoval mnohem širší koncepci a zájmy, které vycházely ze zkušeností získaných z působení na Balkáně. Pražský summit 2002 dále akceleroval proces rozšiřování Aliance a reagoval na nedostatky ve schopnostech, které budou nezbytné pro zvládání výzev bezpečnostního prostředí v prvních desetiletích XXI. století. Istanbulský summit v roce 2004 byl svým obsahem i výstupy zaměřen na vedení války proti terorismu, na operaci v Afghánistánu a na prohlubování spolupráce s Evropskou unií.

CPG svými cíli navazuje na celou řadu v minulosti již přijatých a postupně více či méně úspěšně realizovaných iniciativ, koncepcí a modelů (koncepce CJTF, mechanismus Berlin Plus, iniciativa CDI, Prague Capabilities Commitment, koncepce NRF, Capability Based Planning, Effect Based Approach to Operations…). Společným jmenovatelem těchto kroků bylo vytvoření akceschopnější politicko-vojenské organizace s rostoucí zodpovědností za mír a stabilitu ve světě. Všechny tyto summity, iniciativy a kroky představují přechod Aliance od organizace statické k organizaci mnohem dynamičtější a pružnější.[5]

CPG představuje strategický politický dokument, který má tento proces dále akcelerovat a usměrňovat. Cílem CPG je dosáhnout konsenzu politických představitelů Aliance o budoucím směřování nejvýznamnějšího multilaterálního vojensko-politického uskupení na světě a vytvořit jednoznačný dlouhodobý politický rámec (zadání) pro vojenské představitele v dynamicky se měnícím strategickém prostředí. CPG je výsledkem celkových koncepčních změn v plánovacím procesu Aliance. Tento proces je v posledních letech postupně modifikován tak, aby byl vytvořen dostatečný časový prostor pro tvorbu dlouhodobých záměrů výstavby sil (výhled na 10 roků s pravidelným čtyřletým cyklem aktualizace).[6] Vojenští plánovači tak mohou o budoucím směřování výstavby a použití ozbrojených sil mnohem seriózněji přemýšlet, a ne se pouze soustředit na hektický plánovací proces s byrokratickými výstupy, které přestávají platit, jakmile opouštějí tiskařský stroj.

CPG reaguje na potřebu prohlubování názorové politické shody na budoucí výstavbě vojenských schopností Aliance ve vazbě na pravděpodobný charakter jejich operačního použití. Politický konsenzus byl oslabován rozdílnými přístupy a postoji členských zemí při řešení bezpečnostních problémů (Kosovo 1999, Irák 2003). Rovněž proces postupného rozšiřování Aliance z 16 na 26 členů vede k oslabování schopnosti kompromisního dosahování politické shody. Třetím významným aspektem, který ovlivňuje efektivnost procesu tvorby politické shody, je klesající ochota vlád členských zemí uvolňovat pro výstavbu vojenských kapacit odpovídající finanční, materiální a lidské zdroje. V tomto případě se jedná především o evropský pilíř Aliance, jehož chování vede k rozevírání nůžek mezi technologicky zaostávající Evropou a Spojenými státy americkými.

CPG vyjadřuje názorovou shodu politiků na přeměně Aliance v moderní pružný nástroj globální bezpečnosti a mezinárodního krizového řízení v podmínkách první čtvrtiny XXI. století. CPG usiluje o vytvoření Aliance s účinnější vojenskou silou expedičního charakteru (síly rychlé reakce, strategická přeprava, taktická raketová obrana, vzdušný systém pozemního průzkumu…) a vyšší efektivností jejího použití (pružnější rozhodovací proces, posilování interoperability s partnery, prohlubování mezinárodní spolupráce ve výcviku, spolupráce s nevojenskými organizacemi…). CPG podtrhuje komplexní přístup Aliance k řešení krizových situací a k zajišťování bezpečnosti svých členů v souladu se Strategickou koncepcí z roku 1999. V tomto duchu bude úsilí o výstavbu požadovaných vojenských schopností i nadále doplňováno a podporováno účinnou vojenskou diplomacií. Jedná se např. o pokračování dialogu s partnerskými zeměmi a o otevřený proces dalšího rozšiřování o země (potenciálně i mimo euroatlantický prostor), které sdílejí společné hodnoty Aliance a mají zájem na udržení bezpečnosti a stability ve světě. V tomto smyslu potvrzuje CPG trend směřující k vytváření globálního partnerství.[7]

CPG akceleruje proces výstavby expedičních sil Aliance schopných efektivního řešení většího množství nenadále vzniklých krizových situací vojenského i nevojenského charakteru nejen na území v minulosti tradičního aliančního působení, ale i na periferii Aliance a ve strategické vzdálenosti. Tento požadavek reaguje na nutnost eliminovat obtížně předvídatelné hrozby, které mohou být generovány státními i nestátními aktéry i mimo původní teritoriální zaměření Aliance a mohly by mít v globálně propojeném světě zásadní dopad na stabilitu a bezpečnost členských zemí.

CPG vytváří rámcové podmínky pro prosazení požadavku, podle kterého musí být členské země schopny připravit 40 % svých pozemních sil pro expediční zasazení, přičemž až 8 % pozemních sil musí být členské země schopny udržet v aktuálně vedených operacích.

V tomto smyslu je nutné vidět i nový cíl Aliance, který vychází ze znepokojujícího vývoje na mezinárodním trhu se strategickými surovinami a energiemi. CPG otevírá další ze segmentů bezpečnosti, a sice problematiku bezpečnosti energetické. Je tak explicitně vyjádřen jeden z dalších strategických zájmů členských zemí. Otázka využití vojenských nástrojů pro zajištění energetické bezpečnosti států členských zemí je v současnosti vojenskými plánovači dále rozpracovávána a představuje určitou neznámou. Zvažována je především možnost ochrany prvků kritické infrastruktury. V každém případě se jedná o politicky velmi citlivou otázku především z pohledu stability mezinárodních vztahů a v tomto směru bude velmi zajímavé sledovat praktické důsledky tohoto rozhodnutí pro výstavbu a použití ozbrojených sil.[8]

Je zřejmé, že cíle CPG vytvářejí odezvu na dynamický vývoj strategického prostředí a reagují na potřebu pokračovat v mezinárodním úsilí o komplexní zajišťování obrany a bezpečnosti. CPG potvrzuje, že Aliance s definitivní platností přesouvá svoji obranu mimo vlastní administrativní hranici a zaměřuje výstavbu svých schopností na obranu a prosazení svých životních, strategických a dalších důležitých zájmů v globálním měřítku. Mezi tyto zájmy patří zajištění účinné ochrany před negativními projevy mezinárodního terorismu, zastavení proliferace ZHN, zabránění nárůstu počtu států a nestátních aktérů schopných dopravit ZHN na velké vzdálenosti, udržení dostupnosti postupně se vyčerpávajících surovinových zdrojů a energií, zabránění rozpadu politicky, ekonomicky a sociálně slabých a nestabilních států, zajištění ochrany lidských práv a svobod, prosazování zásady demokracie a volného obchodu spojeného s ekonomickým rozvojem, ochranou životního prostředí a řešením globálních problémů lidstva.

DŮSLEDKY CPG PRO PLÁNOVITOU VÝSTAVBU A POUŽITÍ OZBROJENÝCH SIL ČR

Implikace a impulzy, které přináší CPG pro plánovitou výstavbu a použití ozbrojených sil ČR, je třeba zvažovat ve vazbě na perspektivní cíle její bezpečnostní a obranné politiky a reálné priority vládnoucí politické garnitury. Bezpečnostní politika ČR má komplexní charakter a zahrnuje zahraniční politiku, politiku vnitřní bezpečnosti, hospodářskou politiku a politiku obrannou. Reálným výstupem prosazované obranné politiky ČR je úspěšná transformace masových ozbrojených sil z období studené války na standardní síly demokratického státu s efektivními nástroji civilního řízení. Cílem bylo vytvořit ozbrojené síly početně malé, profesionální, moderní, mobilní a interoperabilní se spojenci. ČR a její ozbrojené síly vykonaly pro naplnění těchto cílů velký kus poctivé práce. Rozsah lidských zdrojů, zbraňových systémů, těžké vojenské techniky a infrastruktury a dalšího materiálu byl od roku 1989 postupně omezován v závislosti na potřebách a dostupných zdrojích společnosti, a to bez významnějších sociálních otřesů. Rovněž ekonomika země se úspěšně vyrovnala s problémy útlumu masové zbrojní výroby a obranný průmysl prošel po roce 1989 rozsáhlou konverzí a privatizací. Účinnou zahraniční politikou státu a naplněním minimálních vojenských požadavků byla splněna kritéria pro vstup ČR do NATO, který se uskutečnil 12. března 1999. Rezortu MO a ozbrojeným silám se podařilo úspěšně realizovat politickým rozhodnutím zkrácený proces přechodu na profesionální ozbrojené síly k 1. lednu 2005. Určité problémy byly spojeny s realizací poměrně ambiciózního modernizačního programu jak pozemních, tak i vzdušných sil, kdy se projevila omezená účinnost systému dlouhodobého plánování a vyzbrojování. Modernizační programy neodrážely reálné potřeby ozbrojených sil. Rozsah objednávek byl přehodnocován a vedl k neefektivnímu vynakládání finančních prostředků. Úroveň interoperability ozbrojených sil je možné doložit úspěšným působením v mnohonárodních operacích v rámci NATO a EU na Balkáně, v Afghánistánu a dalších krizových oblastech ve světě. Vedle nasazení v zahraničí plní ozbrojené síly asistenční úkoly ve prospěch Policie ČR a jejich schopnosti jsou využívány v rámci Integrovaného záchranného systému při zvládání krizových situací (přírodní živly, ekologické a technické problémy). Na konci roku 2006 se podařilo úspěšně certifikovat brigádu rychlého nasazení podle standardů NATO pro použití v celém spektru předpokládaných operací. Tímto krokem byla ukončena první etapa reformy ozbrojených sil a bylo dosaženo jejich počátečních operačních schopností. Bylo by možné zajisté identifikovat celou řadu dalších významných úspěchů při naplňování cílů obranné politiky ČR, ale je třeba si uvědomit, že úspěšný proces transformace ozbrojených sil byl realizován ve zdrojově nestabilním prostředí, ve kterém se postupně rozcházely stanovené cíle s reálnými zdrojovými podmínkami pro jejich uskutečnění. I přes dosažené úspěchy je nutné kriticky vyhodnotit všechny realizované aktivity, identifikovat odchylky od žádoucích stavů a do budoucnosti přijmout taková opatření, která přispějí k účinnějšímu zajišťování životně důležitých, strategických a dalších významných zájmů ČR. Výzev, se kterými bude konfrontována jak politická vládnoucí garnitura v ČR, tak i vojenští odborníci, je poměrně hodně a CPG je dokument, který je jasně pojmenovává.

Jeden z prioritních úkolů pro politické představitele by měl v tomto smyslu bezesporu směřovat do oblasti objasňování měnících se přístupů k zajišťování obrany a bezpečnosti občanů našeho státu. Svět není v žádném případě bezpečný. Naše životně důležité, strategické a další významné zájmy a zájmy našich spojenců (tzv. chráněné hodnoty) postupně opouštějí teritorium jak ČR, tak i celé Aliance (přechod od obrany území k obraně zájmů).

Okolnosti, za kterých by mohlo realisticky dojít ke vzniku vojenské konfrontace nebo válečného konfliktu na území ČR nebo v její bezprostřední blízkosti, jsou jen obtížně představitelné a převážná většina obyvatelstva je považuje za nemyslitelné. Vnímání bezpečnostních ohrožení je spojováno především s nevojenským charakterem hrozeb (přírodní živly a ekologické katastrofy, organizovaný zločin a kriminalita, udržení sociálního standardu…).[9] I přes tuto skutečnost musí ČR disponovat i v budoucnosti bezpečnostním a obranným systémem s věrohodnými vojenskými schopnostmi, které budou přiměřeným způsobem doplňovat potenciál našich spojenců. Tyto vojenské kapacity musí být schopny rychlého operačního zasazení bez politických a vojenských omezení všude tam, kde k tomu bude vytvořena mezinárodní shoda. ČR si musí udržet kredit spolehlivého spojence. Pro zajištění této skutečnosti musí být vláda a celá společnost schopna a ochotna uvolňovat odpovídající materiální, lidské a finanční zdroje.

Je dobré, že obranná politika není ústředním politickým tématem v běžném životě občanů ČR, protože tím bývá zpravidla v dobách, kdy dochází k výraznějšímu zhoršování bezpečnostní situace a mezinárodních vztahů. Ale v žádném případě by se toto téma nemělo stát v činnosti vlády a parlamentu marginální záležitostí. Zájmy občanů a zájmy státu by měly být identické. Pokud by došlo k divergenci těchto zájmů, mohlo by se použití ozbrojených sil obtížně zdůvodňovat. Jestliže by následovaly ztráty na lidských životech či významné materiální a finanční nároky, mohlo by se vytvořit politicky nestabilní prostředí, případně by byl ohrožen i jednotného přístup k řešení krizové situace. V nejhorším případě by nejednotný politický přístup mohl vést ke ztrátě důvěryhodnosti ČR u našich spojenců.

Druhá významná implikace, kterou CPG přináší, se dotýká přístupů k výstavbě účinného bezpečnostního a obranného systému, jehož nedílnou součástí jsou i ozbrojené síly. Je zřejmé, že v budoucnosti se ČR již nebude muset spoléhat při obraně státu výhradně na vlastní obranný potenciál. Menší a středně velké země, mezi které ČR bezesporu patří, nejsou v současných podmínkách schopny udržet vysokou technologickou úroveň svých ozbrojených sil v celém rozsahu schopností. Je to logický závěr dlouhodobého trendu růstu nákladů na modernizaci technicky i morálně zastarávající vojenské techniky a materiálu, zbraňových systémů a vojenské infrastruktury. Pro menší země jako ČR je dlouhodobě ekonomicky neúnosné udržovat například větší množství platforem a systémů (letounů, vrtulníků, pozemní pásové i kolové techniky) o několika desítkách kusů ve výzbroji letectva i pozemních sil a přitom rozvíjet nákladnou specializaci v oblasti ochrany proti bakteriologickým, chemickým a jaderným zbraním a v oblasti pasivních sledovacích systémů a elektronického boje.

Je žádoucí hledat taková řešení pro rozvoj operačních schopností, která efektivnějším způsobem využijí možnosti mezinárodní spolupráce a budou směřována k integraci omezených disponibilních zdrojů (nikoli jejich tříštění) všude tam, kde je to možné (výzkum a vývoj, vyzbrojování, vytváření nadnárodních kapacit - strategická přeprava, průzkum, logistika, výcvik a vzdělávání). Bylo by možné vyjmenovat celou řadu neúspěšných projektů (modernizace techniky sovětské provenience v rámci Visegrádu je toho smutným příkladem), ze kterých je možné se poučit a v budoucnosti k obdobným problémům přistupovat jiným způsobem.

K eliminaci širokého spektra hrozeb a rizik je třeba vytvořit se spojenci interoperabilní ozbrojené síly. Tyto síly by měly být schopny pružně vytvářet organizační strukturu a přispívat v souladu se zdrojovými možnostmi země k vytváření mnohonárodních společných úkolových uskupení, jejichž operační schopnosti (připravenost osob, úroveň vojenské techniky, materiálu a výzbroje, zvládnuté operační postupy) budou odpovídat charakteru plněného úkolu. Ozbrojené síly musí být připraveny na řešení nejpravděpodobnějšího scénáře, ale musí disponovat schopností rychlé adaptace na méně pravděpodobné scénáře s nejzávažnějšími důsledky pro bezpečnost společnosti.[10]

Rozhodující roli budou mít zpravodajské služby. Na základě sběru informací by měly být schopny vyhodnotit trendy vývoje bezpečnostního prostředí a v dostatečném časovém předstihu identifikovat vznik konfliktů a krizových situací. Je tak vytvářen reakční čas potřebný pro výstavbu, přípravu nebo přizpůsobení schopností celého bezpečnostního systému na národní i nadnárodní úrovni. V případě globálního konvenčního konfliktu jsou to minimálně tři roky, které umožní realizovat nárůst sil a prostředků a jejich přípravu k použití.[11]

Strategie obrany země by měla být zcela jednoznačně založena na postupném nárůstu sil a prostředků v závislosti na vývoji bezpečnostní situace země. Je třeba důsledně zvažovat pravděpodobnost projevu bezpečnostních rizik a jejich následky pro ČR a spojence v případě jejich vzniku. Vzhledem k povaze rizik je nutno nastavit systém eliminace, minimalizace a akceptace rizik a tento přístup důsledně prosadit do výstavby reálných schopností a do plánování opatření, která by postupný nárůst sil a prostředků byla schopna reálně zabezpečit. Je potřeba důsledně uplatňovat tento princip: plánovat opatření a vytvářet podmínky pro jejich realizaci v rámci dostupného reakčního času na nejhorší a nejméně pravděpodobnou situaci, ale reálné fyzické schopnosti mít připraveny na nejpravděpodobnější varianty použití. V období míru a stability je nutno investovat zdroje primárně do rozvoje technologií, výzkumu a vývoje a rozvíjet schopnosti průmyslu, který bude moci v omezených časových horizontech reagovat na měnící se potřeby ozbrojených sil v případě zhoršování bezpečnostního prostředí. Není ekonomicky možné udržovat rozsáhlé zásoby. Uložený materiál morálně i fyzicky zastarává, jeho skladování je zdrojově nákladné a využitelnost v budoucích konfliktech velmi nejistá.

ZÁVĚR

Ve vazbě na vývoj strategického bezpečnostního prostředí byly analyzovány některé aspekty strategického politického dokumentu se zásadními politicko-vojenskými implikacemi na plánovitou výstavbu a použití ozbrojených sil v příštích 10 až 15 letech. Závěry vyplývající z cílů a obsahu CPG a jejich možné důsledky na plánovitou výstavbu a použití ozbrojených sil je potřeba dále analyzovat a rozpracovávat do podmínek ČR. Měnící se bezpečnostní prostředí na straně jedné a politicko-vojenské přístupy Aliance k řešení bezpečnostních výzev v příštích 10 až 15 letech na straně druhé je nutné reflektovat ve strategických bezpečnostních dokumentech ČR a koncepčních dokumentech rezortu MO. Současně platná Bezpečností strategie ČR i Vojenská strategie ČR jsou dokumenty, které na tuto měnící se realitu dostatečným způsobem nereagují, a to jak na straně definovaných chráněných hodnot, tak i na straně vytvářených nástrojů a uvolňovaných zdrojů. Je třeba dát ve velmi krátkém časovém horizontu jednoznačný politický impulz pro výstavbu ozbrojených sil za horizont roku 2015. Na základě predikce ekonomické situace země, vývoje technologií a demografického vývoje ČR se musí vytvořit potřebný zdrojový rámec pro nastartování další vlny dlouhodobých výzkumných a modernizačních projektů. Je třeba pokračovat ve změnách ve vzdělávání, výcviku a dalším rozvoji lidských zdrojů v ozbrojených silách s orientací na jejich budoucí role. Je žádoucí pokračovat v racionalizaci a obnově vojenské infrastruktury a přizpůsobovat organizaci a vnitřní procesy ozbrojených sil měnícím se potřebám.

Jak spojenci a ČR, tak i příslušníci ozbrojených sil potřebují, aby bezpečnostní a obranná politika státu a její realizace přispěla k naplnění závěrů vyplývajících z CPG. Mělo by se tak podařit dostat do opětovné rovnováhy zájmy a očekávání (chráněnou hodnotu) se schopnostmi a zdroji (nástroje potřebné k její ochraně). Pokud by se tento cíl podařilo naplnit, měly by být nastaveny mechanismy strategického řízení tak, aby bylo zabezpečeno dlouhodobé udržení takto navozeného equilibria (rovnovážného stavu).

LITERATURA
[1] Baylis, John and col. Strategy in the Contemporary World. An Introduction to Strategic Studies. Oxford University Press 2006. ISBN-13: 978-19-878273-5. 9.

[2] Eichler, Jan. Mezinárodní bezpečnost na počátku 21. století. Praha: AVIS MO ČR, 2006.

[3] FRANK, Libor. Sekuritizace bezpečnostních hrozeb v české společnosti. In: Science & Military: Veda a vojenstvo. 2006, roč. 1, č. 2, s. 13—18 [cit. 2007-03-25]. Dostupný z WWW: http://www.aoslm.sk/science.

[4] Karaffa, V. Cesty transformace. In: Vojenské rozhledy 1/2007, s. 3—8.

[5] Krásný, Antonín. Obranné plánování. In: Krizové plánování. Brno: Univerzita obrany, 2007, s. 80—105. ISBN: 80-7231-178-6.

[6] Riga Summit Declaration ze dne 29. listopadu 2006 [cit. 2007-03-20]. Dostupný z WWW: http://www.nato.int/docu/pr/2006/p06-150e.htm#missile_defence.

[7] Scheffer, J. H. Reflections on the Riga Summit. In: NATO Review - Riga Summit Speciál. Dostupný z WWW: http://www.nato.int/review.

[8] Scheffer, J. H. Roztržka NATO v Rize: skutečnost, nebo fáma? In: Mezinárodní politika 1/2007, s. 22—23.

[9] Strategic Vision: The Military Challenge. MC 324/1 dated 28. May 2004.

POZNÁMKY
1. Eichler, Jan. Mezinárodní bezpečnost na počátku 21. století. Praha: AVIS MO ČR, 2006, s. 7.

2. Karaffa, V. Cesty transformace. In: Vojenské rozhledy 1/2007, s. 3—8.

3. Clark, M. Vystoupení na semináři k bojovým uskupením EU, Praha, 3.—4. listopadu 2005.

4. Baylis, John and col. Strategy in the Contemporary World. An Introduction to Strategic Studies. Oxford University Press 2006, s. 243.

5. Scheffer, J. H. Reflections on the Riga Summit. In: NATO Review - Riga Summit Speciál. Dostupný z WWW: http://www.nato.int/review.

6. Krásný, Antonín. Obranné plánování. In: Krizové plánování. Brno: Univerzita obrany, 2007, s. 80—105.

7. Scheffer, J. H. Roztržka NATO v Rize: skutečnost, nebo fáma? In: Mezinárodní politika 1/2007, s. 22—23.

8. Riga Summit Declaration ze dne 29. listopadu 2006 [cit. 2007-03-20]. Dostupný z WWW: http://www.nato.int/docu/pr/2006/p06-150e.htm#missile_defence.

9. FRANK, Libor. Sekuritizace bezpečnostních hrozeb v české společnosti. In: Science & Military: Veda a vojenstvo. 2006, roč. 1, č. 2, s. 13—18 [cit. 2007-03-25]. Dostupný z WWW: http://www.aoslm.sk/science.

10. Discussion paper for Long Term Vision Strand 2 Workshop. European Union Military Staff, 21 February 2006.

11. Tento údaj byl získán z názorů expertů v rámci přednáškových bloků 19. Kurzu Generálního štábu na Univerzitě obrany.

Vytvořeno 21.7.2007 23:41:42 | přečteno 16265x | Hlavacek

Diskuze

Do diskuze zatím nikdo nepřispěl.