Obrana a strategie

John T. PLANT, Jr.

In the United States, the title asymmetric warfare was popular in the years following the attacks on the Pentagon and the World Trade Center. While still used by some senior members of the US government, the uniformed U.S. military has mostly rejected the phrase as a doctrinal term. Arguing that warfare is, always has been, and always will be fundamentally asymmetric; they have opted to describe warfare using a construct of major combat operations, stability and support operations, and irregular warfare. Seeing these arenas as overlapping and inclusive of nearly all military operations, they see little utility in another construct. Advocates of asymmetric warfare have difficulty finding a concise purposeful definition. Yet the term continues to be used by senior government leaders. This paper explores the utility of asymmetric warfare as a concept for understanding modern conflict.

Zdeněk KŘÍŽ

TOWARDS THE ORGANISATION OF COLLECTIVE DEFENCE, COLLECTIVE SECURITY OR COOPERATIVE SECURITY?

The text focuses on NATO Summit in Bucharest and tries to answer the question if NATO is being transformed into an organization of collective security, cooperative security or whether it continues to be a traditional organization of collective defence. The author believes that the conclusions of some prominent researchers that NATO is currently being transformed into an organization of collective security are not well-founded. NATO remains to be an organization of collective defence. On the other hand, today’s NATO prefers a wider definition of collective defence than the definition used during the years of the Cold War. Nowadays NATO focuses on the collective defence against such new security threats as international terrorism, drug trafficking, spreading of WMD and means of delivery, etc. When dealing with Russia, the Middle East, Mediterranean countries, Bosnia and Herzegovina, Montenegro, Serbia and some countries close to the Pacific Ocean, NATO still applies approaches typical of the concept of cooperative security.

Jaroslav ŠVESTKA

Článek analyzuje aktuální stav ruských strategických sil a představuje scénář možného odzbrojujícího a zničujícího útoku strategických sil USA proti ruskému protivníkovi. Zjišťuje závažnou zranitelnost ruských strategických sil a zpochybňuje přetrvávající stav vzájemně zaručeného zničení ve vztahu mezi Ruskem a USA. Přípěvek odhaluje příčiny ruské zranitelnosti v nespolehlivém systému včasného varování a nedostatku operačních zkušeností.

David WHETHAM

War is a situation in which the normal rules of civilised behaviour have broken down. The idea of upholding human rights within such a context is considered by many to be a little strange. However, warfare has always been one of the most rule-bound activities that mankind conducts. This paper explores some of the reasoning behind this apparent paradox, using the Just War Theory as a framework within which to explore the relationship between ethics, war and human rights and the way they interact in the contemporary military environment.

Lucie ZAVIČÁKOVÁ

Článek se zabývá tématem postkonfliktního budování míru (peacebuilding), konkrétně se zaměřuje na Komisi OSN pro budování míru, ustavenou v prosinci 2005. Text je rozdělen do sedmi tematických částí; první dvě analyzují koncept peacebuildingu, definují jej a zdůrazňují jeho nepostradatelnou úlohu v rámci mírového procesu. Třetí část se zmiňuje o jeho místě v agendě OSN a zároveň vysvětluje důvody ustavení speciálního orgánu. Hlavní část práce je věnována nové Komisi OSN pro budování míru. Ta má pomoci zemím zvládnout náročnou fázi přechodu od konce války k udržitelnému mírovému soužití, a vyřešit tak dosavadní slabiny OSN v této oblasti její činnosti. Čtvrtá kapitola se věnuje struktuře Komise a jejímu postavení v rámci systému OSN, pátá kapitola definuje hlavní oblasti její činnosti. Kritické zhodnocení v šesté kapitole poukazuje na její slabiny, jež ji činí zcela závislou na dobré vůli členských států. Poslední část práce sleduje roli, kterou nová Komise hraje v souvislosti s plánovanými reformami OSN. Závěr potvrzuje, že zřízení Komise bylo významným krokem v rámci složitého reformního procesu OSN, avšak vyvrací fakt, že by šlo o důkaz odhodlání států tuto rozsáhlou reformu OSN realizovat.

Gerald BRETTNER-MESSLER

The article provides an overview of the Austrian engagement in the EU military operation European Union Force (EUFOR) Chad/Central African Republic (CAR) and its historical and political background. Notwithstanding its neutrality, Austria has deployed the soldiers of the “Bundesheer” (Austrian Armed Forces, AAF) for more than forty years to international peace operations. Since becoming an EU member in 1995 Austria has been participating in the Common Foreign and Security Policy (CFSP) and European Security and Defence Policy (ESDP). Austria’s position is that neutrality means refraining from military alliances, troop deployments on Austrian soil and participating in wars. Peace operations are part of its “active neutrality policy” and neutrality is the key for an active peace policy. As a neutral state Austria is a reliable intermediator in conflicts. To alleviate the plight of the refugees in Chad is the main reason for Austria to deploy troops to this country. The opposition criticises the deployment because in their opinion the soldiers are ill-equipped and neutrality could be violated if Austrian soldiers are dragged into the ongoing Chadian civil war. Certainly this operation is very demanding and therefore a challenge for the Austrian military. The success of the whole operation will be a test for European abilities to create safety and stability in Africa.

Miloš BALABÁN

Jednou z významných globálních bezpečnostních hrozeb se v první dekádě 21. století stále více stává hrozba globální nerovnosti. O globální nerovnosti nejvíce vypovídá fakt, že v současné době žijí pod hranicí chudoby a absolutní chudoby 3 miliardy lidí. V perspektivě roku 2015 dojde sice k poklesu tohoto počtu na 2,6 miliardy, nicméně stále to bude představovat v poměru k počtu obyvatel Země velmi vysoké číslo. Sociální a ekonomické zaostávání velkých oblastí a regionů především v rozvojovém světě generuje nejen regionální, ale potenciálně i globální bezpečnostní nestabilitu. Velmi výraznou bezpečnostní hrozbu v tomto směru představuje především masová neřízená migrace. Může to mít vážné důsledky i pro bezpečnost Evropské unie, která je již nyní cílem této migrace především ze zemí Subsaharské Afriky, a potenciálně tomu tak může být i z oblasti Blízkého východu. Sociální nerovnost vytváří i zcela nové bezpečnostní hrozby. Příkladem může být vznik tzv. „velkoměst v úpadku“ (failed cities), především v Africe, Asii a Latinské Americe. Snížení míry globální nerovnosti jako globální bezpečnostní hrozby vyžaduje ze strany Západu realizaci vzájemně provázaných politických a ekonomických opatření, což se v prvé řadě týká účinné humanitární a rozvojové pomoci.