Obrana a strategie

Ladislav HOFREITER

Rozpad sovietskeho impéria vyvolal naliehavú potrebu riešiť doktrinálne a strategické otázky národnej bezpečnosti novo sa etablujúcich aktérov - ; bývalých štátov Varšavskej zmluvy. Hneď od začiatku bolo zrejmé, že absentujú vlastné vedecké školy, podporujúce požiadavky bezpečnostnej praxe. Preto bolo pochopiteľné, že pri tvorbe bezpečnostných stratégií štátov (bývalú ČSFR nevynímajúc), boli aplikované poznatky existujúcich a etablovaných vedeckých škôl v oblasti bezpečnosti. Ďalší vývoj však nielen že vytvoril priestor a podmienky pre slobodnú bádateľskú činnosť, ale sama spoločenská prax vyvolala požiadavku na skúmanie problémov bezpečnosti v jej komplexite. Poznanie požiadaviek a potrieb sa odráža v prezentovaní názorov na etablovanie bezpečnostnej vedy, ktorá by mala nielen rozvíjať bezpečnostnú teóriu, ale zároveň aj plniť funkciu praxeologickú. Ambíciou zástancov tohto názoru nie je potláčať alebo potierať iné názory, ale hľadať platformu na konsenzus v problematike skúmania bezpečnosti.

Leszek Fryderyk KORZENIOWSKI

Někteří dokonce tvrdí, že se v poslední době v části společnosti, jež zkoumá otázky bezpečnosti v postkomunistickém prostoru, rozvinula debata o údajné potřebě konstituování nového vědního oboru. Jelikož kritici sekuritologie pochází z Masarykovy univerzity v Brně [Zdeněk KŘÍŽ, Miroslav MAREŠ, Petr SUCHÝ: Sekuritologie - ; pavěda, nikoliv metavěda. “OBRANA A STRATEGIE” 2/2007, s. 117 - ;124.], zatímco v České republice sekuritologie má své představitele, je odůvodněna reakcí (odpovědí) na článek Z. Kříže, M. Mareše a P. Suchého. Článek obsahuje: 1. historické předpoklady a odůvodnění bezpečnostních věd, 2. odůvodnění předmětu výzkumu vzhledem k rozměrům (úrovním) zkoumaného subjektu, 3. bezpečnost jakožto nepřítomnost ohrožení a bezpečnost jakožto funkce rozmanitých činitelů, 4. zdroje a druhy ohrožení, 5. bezpečnost jako objektivní a/nebo subjektivní stav, 6. metodologické základy bezpečnostních věd, 7. zdroj termínu sekuritologie.