Obrana a strategie

Filip CHRÁŠŤANSKÝ*, Zdeněk KŘÍŽ**

This article focuses on the perception of the situation in the Arctic by key actors. The authors reach the conclusion that the situation in the Arctic is characterized by deepening cooperation. Peaceful development is furthermore supported by a complex network of institutionalized relations and the fact that all territorial disputes so far have been resolved peacefully. The most important question about the near future will thus rest in the distribution of competences between the involved institutions and states. This will eventually lead to the convergence of the interests of the Arctic Five who wish to maintain their dominant position in the region. If conflicts escalate, they would most likely only result in limited confrontations and not in a grave crisis, much less war.

Jan LUDVÍK*, Luděk MORAVEC**

Tento článek se věnuje konceptuálnímu uchopení strategie. Autoři vysvětlují silné a slabé stránky chápání strategie na základě prací autorů tak významných jako Carl vo Clausewitz, Basil Liddel Hart, André Beaufre a Colin Gray. Chápání konceptu podle Arthura Lykke je následně využito k přiblížení dalších teoretických nároků. Strategie je tedy chápána jako dynamický vztah prostředků, cílů a způsobů. Toto vymezení je pak využito k diskusi o dopadu konceptualizace strategie na tvorbu českých strategických dokumentů. Článek reprezentuje názor, že koherentní propojení výše zmíněných součástí je doposud stále opomíjeno. Autoři se tedy staví za důkladnou a precizní fomulaci cílů, jakožto podmínky ke tvorbě jakékoliv funkční strategie. Jakékoliv cíle, či ambice, musí ovšem být formulovány přísně s ohledem na potenciálně dostupné zdroje a proveditelné způsoby jejich využití. Celý proces by se tedy měl spíše podobat známému hermeneutickému kruhu.

Dagmar ZAKOPALOVÁ

The paper “Effect of regionalization on the allocation of third-party peace operations” aims to discuss and then empirically test on large-N data what is the effect of the joint activity of the United Nations, regional organizations and ad hoc coalitions of states on the allocation of peace operations in the world. It is argued that after the end of the Cold War, all the actors have become much more active in organizing peace operations in intrastate armed conflicts, but it remains rather unclear to what extent they actually share the burden of peace operations at the macro level and especially whether the United Nations focuses on the regions that are rather overlooked by the other actors. The analysis shows that there are remarkable differences among various regions as regards the involvement of international actors and in fact, regional organizations as well as the ad hoc coalitions of states tend to follow similar patterns in allocation of peace operations as the United Nations.

Soňa SMOLÍKOVÁ*, Josef SMOLÍK**

Cílem příspěvku je zachytit proměny, které se odehrály na kolumbijské drogové scéně od 70. let 20. století do současnosti, zejména ve vztahu k aktérům drogového byznysu a způsobu jejich činnosti. Nejprve bude stručně nastíněn vývoj kolumbijského obchodu s drogami do 80. let, kdy vznikly dva velké drogové kartely v Medellínu a v Cali, které kontrolovaly drtivou většinu drogového byznysu v zemi. Tyto kartely díky své obrovské síle a prorůstání do státního aparátu představovaly vážnou hrozbu pro kolumbijský stát, kterému v 80. letech neváhaly vyhlásit otevřenou válku. Po jejich rozprášení v polovině 90. let došlo ke značné fragmentaci kolumbijské drogové scény a hlavními aktéry obchodu s drogami se staly menší drogové skupiny závislé na spolupráci se zahraničními partnery. Stále větší roli v drogovém byznysu však hrají i kolumbijské guerilly, o jejichž napojení na obchod s drogami bude pojednávat další část článku. Článek se rovněž dotkne problematiky kolumbijských pravicových paramilitárních skupin, jejichž role v drogovém byznysu je také významná.

ZAHRANIČNÍ POLITIKA USA VŮČI BLÍZKÉMU VÝCHODU V OBDOBÍ ADMINISTRATIVY GEORGE W. BUSHE

Hlavním záměrem textu je analýza nejdůležitějších součástí zahraniční politiky USA vůči Blízkému východu v období vlády administrativy George W. Bushe (2001 až 2009). Text je rozdělen do dvou hlavních částí. První část textu ukazuje, co ovlivnilo vznik a formulaci zahraniční politiky USA vůči Blízkému východu. Text zařazuje mezi tři hlavní faktory na prvním místě snahu o zachování unipolárního charakteru mezinárodního systému a hegemonní pozice USA v jeho rámci a zároveň ve všech regionech. Druhým faktorem je specifické nastavení procesu rozhodování v rámci Bushovy administrativy a třetím faktorem, ovlivňujícím vznik Bushovy strategie, je proměna dlouholetého přístupu USA k Blízkému východu v některých otázkách. Druhá část textu analyzuje na podkladě Bushovy doktríny důsledky zahraniční politiky USA v regionu. Text se zabývá především pěti nejdůležitějšími okruhy, tedy bojem proti šíření zbraní hromadného ničení, snahou USA o demokratizaci regionu, izraelsko-palestinským konfliktem, regionální „studenou válkou“ mezi Íránem a Saúdskou Arábií a nakonec i snahou o stabilizaci bezpečnostní situace v poválečném Iráku.