Obrana a strategie

Více o autorovi

Autor:	ASMUS, Ronald D.
Název:	A Little War That Shook the World: Georgia, Russia, and the Future of the West
Místo vydání:	New York
Vydavatel:	Palgrave Macmillan
Rok:	2010
Počet stran:	254
ISBN:	978-0-210-61773-5

Rusko-gruzínský ozbrojený konflikt v létě roku 2008 vypukl v době zahájení olympijských her v Pekingu. Tento konflikt, který připoutal pozornost celého světa, vyvolal velké znepokojení na mezinárodní scéně. Pro Gruzii tento konflikt souvisel s otázkou územní celistvosti a reintegrací Jižní Osetie do gruzínského státu. V reakci na gruzínské tažení vůči Jižní Osetii 7. srpna 2008 zahájilo Rusko letecké útoky a válku s Gruzií. Rusko bylo kritizováno ze strany Západu za nepřiměřenou vojenskou kampaň vůči Gruzii a uznání nezávislosti dvou separatistických oblastí Gruzie Abcházie a Jižní Osetie 26. srpna 2008.

Když se podíváme na současnou situaci po rusko-gruzínském konfliktu, musí být řečeno, že téměř po třech letech ruské ozbrojené síly udržují svoji přítomnost - nejsilnější za posledních dvacet let - v gruzínských separatistických oblastech Abcházii a Jižní Osetii. V důsledku rusko-gruzínského ozbrojeného konfliktu z Jižní Osetie uprchlo více než 30 000 lidí.

Seznam literatury o bezpečnostních záležitostech Kavkazu je poměrně bohatý, ale kniha Ronalda Asmuse o malé válce, která otřásla světem v srpnu 2008, představuje přehledné a přínosné shrnutí všech klíčových událostí, které se odehrávaly v souvislosti s tímto konfliktem. Kniha je rozdělena do osmi kapitol. První z nich je věnována popisu dění, které se odehrávalo v srpnových dnech na území Jižní Osetie a vysvětlení těch aspektů, které podle interpretace Ronalda Asmuse měly velký vliv na rozhodnutí gruzínského prezidenta Mikheila Saakashviliho začít konflikt.

Otázka, co vedlo prezidenta Michaela Saakashviliho k rozhodnutí zahájit válku, patří k jedněm z nejvíce diskutovaným. V této souvislosti jsou v knize popisovány události, které se odehrávaly před vypuknutím samotného konfliktu, zejména pohyb ruských vojenských sil na území Jižní Osetie. Čím víc ruských ozbrojených sil vstoupilo do Jižní Osetie, tím bylo rozhodnutí o zahájení války pro gruzínského prezidenta těžší. Podle autora knihy, který měl přímý kontakt s gruzínským prezidentem, byl Saakashvili přesvědčen o tom, že Rusko by nezahájilo vojenskou operaci „jenom“ kvůli Jižní Osetii, ale že v pozadí ruské intervence byla i snaha o svržení stávajícího gruzínského režimu.

Podle Asmuse nebyl hlavní příčinou rusko-gruzínského ozbrojeného konfliktu status gruzínských separatistických oblastí Abcházie a Jižní Osetie. Na straně jedné mělo jít o snahu Gruzie stát se součástí evropských a transatlantických struktur a na straně druhé o úsilí Ruska zabránit takovému vývoji.

Druhá, historická, kapitola je velmi důležitá a vysvětluje čtenáři kořeny konfliktu pocházející z přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století. Další tři kapitoly knihy jsou věnovány těm mezinárodním souvislostem, které měly vliv a byly diskutovány v souvislosti s rusko-gruzínským konfliktem. Mezi ně patří kosovský precedent. Uznání nezávislosti Kosova ze strany Západu bylo pro Rusko impulzem k tomu, aby zabránilo posilování západního vlivu v dalších regionech a to zejména na Kavkaze.

Po tzv. „růžové revoluci“ a příchodu nové gruzínské vlády v čele s Mikheilem Saakashvilim, bylo hlavní zahraničně-politickou prioritou Gruzie získání členství v NATO. Gruzie podnikla různé reformy k dosažení tohoto cíle a dosáhla toho, že v rámci zasedání Severoatlantické aliance v Bukurešti v dubnu 2008 se mimo jiné projednávala i otázka MAP (Membership action plan - Akční plán členství). Vývoj, který by vedl k nezvratnému procesu integrace Gruzie do NATO, byl v protikladu s ruskými zájmy. MAP Gruzii však přidělen nebyl. Jednání v Bukurešti a další diplomatická jednání jsou popisována ve čtvrté a páté kapitole a poskytuji unikátní znalosti osoby, která se přímo zúčastnila různých debat a důležitých rozhovorů mezi předními americkými a evropskými představiteli.

Autor knihy se snaží vysvětlit a najít odpovědi na otázky, které byly předmětem debat mezi různými experty zabývajícími se studiem rusko-gruzínského ozbrojeného konfliktu. Podle Asmuse nemohou o připravenosti ruské vojenské kampaně vůči Gruzii existovat žádné pochybnosti. Tomu nasvědčuje i skutečnost, že ruská reakce by nemohla být tak rychlá, zvlášť v tak hornatém terénu jako je na Kavkaze. S tím, jak došlo k eskalaci konfliktu, samotnému vývoji na bojišti a uzavření příměří, je čtenář seznámen v šesté a sedmé kapitole.

Osmá kapitola o Gruzii, Rusku a budoucnosti západního světa shrnuje význam rusko-gruzínského ozbrojeného konfliktu. Autor zdůrazňuje, že Rusko tímto ukázalo světu, že kavkazská oblast patří do jeho sféry vlivu a cílem intervence bylo omezit pronikání západního vlivu do tohoto regionu. Postoj Ruské federace se ukázal být v protikladu s evropským bezpečnostním modelem geopoliticky sjednoceného prostoru. Jinými slovy, agrese Ruska nebyla namířena jenom proti Gruzii. Konflikt odhalil slabé stránky evropského bezpečnostního uspořádání. Rusko je ochotné zabránit posílení západního vlivu a dalšímu rozšíření NATO k hranicím Ruské federace jakýmikoliv prostředky. Rusko-gruzínský ozbrojený konflikt je interpretován jako první ozbrojené střetnutí mezi Západem a Východem po skončení studené války.

Závěrem bych chtěla zdůraznit, že rusko-gruzínský ozbrojený konflikt v roce 2008 neměl žádné výrazné dopady na fungování mezinárodního systému. I přes počáteční ochlazení rusko-amerických vztahů je Rusko vnímáno jako důležitý partner jak Spojených států, tak i Evropské unie. A ukázalo se, že Spojené státy a Evropská unie nebudou výrazně zasahovat proti dalšímu významnému hráči ve světové politice, jako je Rusko.

Kniha Ronalda Asmuse poskytuje prozápadní a progruzínskou interpretaci událostí. Je psána poutavým stylem a může být zajímavým čtením nejenom pro odborníky zabývající se touto problematikou, ale i pro zainteresovanou veřejnost.