Obrana a strategie

Více o autorovi

Autor:	RADĚJ, Tomáš
Název:	Irácké povstání v letech 2003-2009: Strategie, taktika a ideologie islámských radikálních a nacionalistických uskupení.
Místo vydání:	Praha
Vydavatel:	Ústav mezinárodních vztahů
Rok:	2010
Počet stran:	210
ISBN:	978-80-86506-91-3

Ústav mezinárodních vztahů vydal v loňském roce pozoruhodnou knihu předního českého experta na arabský svět dr. Tomáše Raděje s názvem „Irácké povstání v letech 2003-2009“ s podtitulem „Strategie, taktika a ideologie islámských radikálních a nacionalistických uskupení“.

Autor Tomáš Raděj se ve své knize zabývá problematikou iráckého povstání, resp. podrobnou analýzou bezpečnostní situace v Iráku a jejích hlavních aktérů. Publikace je logickým vyústěním dlouhodobého a hlubokého zájmu autora o dění v arabském, potažmo muslimském světě, mj. o oblast islámského radikalismu a jeho bezpečnostních aspektů. Publikace, která vychází z disertační práce autora, přináší ucelený náhled na situaci a její dynamiku v Iráku od počátku operace Irácká svoboda do roku 2009 a má relativně průkopnický charakter, jelikož v českém prostředí se takto komplexně touto problematikou zatím nikdo nezabýval.

Radějův text je vnitřně členěn do několika částí. Na obligatorní úvodní kapitolu charakterizující geografické a etnicko-náboženské podmínky Iráku navazuje část, která zasazuje současnou situaci v této zemi do kontextu jejího historického, náboženského a sociálního vývoje. Následuje jedna z klíčových kapitol věnovaná teoriím povstání a na ni navazuje kapitola věnovaná samotnému jádru práce, tj. struktuře iráckého povstání. Tomáš Raděj zde analyzuje kulturní, nacionální, náboženské a sociální motivy a kořeny iráckého odporu a věnuje se podrobné charakteristice skupin, které jej reprezentují. Zvláštní pozornost věnuje autor taktickým metodám iráckých povstalců.

Publikace má zřetelný přesah i mimo oblast bezpečnostních studií, neboť poskytuje velmi fundované kontextuální informace z historie Iráku i širšího Blízkého východu. Seznamuje také čtenáře s kulturními a sociálními zvyklostmi a specifiky konkrétních skupin a regionů, které mají význam pro pochopení důvodů a motivů jednání povstalců a jsou důležité i pro porozumění kroků irácké administrativy nebo amerických sil v jejich úsilí o zklidnění bezpečnostní situace a získání podpory dřívějších odpůrců nového režimu.

Autor si ve své práci stanovil základní hypotézu, kterou dále verifikuje, tj. že irácké povstání jako celek není možné zařadit do jednotícího teoretického rámce, a nelze na iráckou realitu aplikovat ani O´Neillovu typologii, ani teoretický rámec/model globálního islámského povstání dle Davida Kilcullena. Uvedené teoretické rámce a typologie se mu částečně daří aplikovat na jednotlivé složky a aktéry povstání, nicméně celkem přesvědčivě dokazuje nedostatečnost těchto typologií při popisu fragmentované a komplikované irácké odbojové scény.

Publikace zkoumá irácké povstání ve velmi širokém historickém i geografickém kontextu a je významným zdrojem informací o teoriích konfliktu obecně. Autor se neomezuje jen na využívání nejaktuálnějších (Kilcullen) nebo jen s regionem spjatých teorií a prací, ale pracuje i s díly dnes již klasických teoretiků a praktiků guerillové války (Thompson, Che Guevara, Mao Ce-Tung, Galula aj.).

Jako velmi přínosnou a užitečnou je také nutné zmínit autorovu snahu o proklestění terminologické džungle, která se v českém prostředí rozbujela v souvislosti s rostoucím zájmem odborné i laické veřejnosti o situaci v Iráku a muslimském světě celkově. Autor se detailně a erudovaně věnuje základním pojmům, které jsou užívány při popisu současné reality (nejen) současného Iráku a obecně aktivit politického islámu (např. islamismus, wahhábismus, džihád, islámský fundamentalismus, radikalismus apod.), ale které jsou někdy až inflačně používány i při popisu dění v jiných horkých regionech světa (povstání, guerillová válka, asymetrický konflikt apod.). Publikace tak v řadě ohledů překračuje rámec „pouhé“ case study.

Velmi detailně je pochopitelně rozpracována klíčová část věnovaná aktérům iráckého povstání, která rozhodně není suchopárnou akademickou deskripcí založenou na studiu sekundárních pramenů. Tomáš Raděj ku prospěchu textu využil i osobní znalosti iráckých reálií, rozhovorů s běžnými Iráčany, díky znalosti arabského jazyka měl možnost čerpat přímo z iráckých zdrojů. Jeho obraz iráckého povstání je tak mnohem plastičtější, dynamičtější a zároveň komplikovanější, než by odpovídalo běžné interpretaci, s níž se čtenář může setkat v českém prostředí.

Publikace je mimořádně informačně bohatá a kromě informací týkající se hlavního předmětu zájmu autora se čtenář má možnost seznámit i s některými méně známými skutečnostmi (např. s vysvětlením původu jednoho z klíčových argumentů pro invazi do Iráku, tj. vyhlašovaného propojení al-Qáidy s režimem Saddáma Husajna) nebo se dozvědět o tom, co má společného Brno a arabský vztah ke zbraním. Množství a reprezentativnost použitých zdrojů a literatury je nadstandardní a je nutné ocenit schopnost autora implementovat získané poznatky vhodným, čtivým a odborně fundovaným způsobem do svého textu.

Práce může mít nepochybně i velký praktický dopad, neboť informace týkající se taktiky povstalců, motivů jejich chování a způsoby sociální interakce uvnitř jednotlivých odbojových skupin mohou být prakticky využitelné při přípravě bezpečnostních sil připravovaných k plnění úkolů v Iráku nebo misích obdobného charakteru.

Kniha Tomáše Raděje je vhodně a logicky strukturována, napsána kvalitním vědeckým jazykem, zároveň však velice čtivě a se zřetelnou autorovou invencí. Text vychází nejen z velkého množství odborné literatury, ale především její přidaná hodnota spočívá v zužitkování bezprostředních zkušeností autora a jeho možnosti přímého kontaktu se zkoumanou iráckou realitou.

Kniha je bohatým zdrojem informací nejen pro bezpečnostní komunitu, vojáky, zájemce z řad akademické obce, ale i pro laickou veřejnost, neboť autorovi se podařilo knihu napsat velmi fundovaně, odborně, zároveň však srozumitelným jazykem.