Volná tribuna
Proč Česká republika potřebuje strategii obranné průmyslové základny?
Bez strategie národní obranné průmyslové základny a její operacionalizace do dílčích politik, které by byly aktivně, systematicky a dlouhodobě prosazovány, nebude mít Česká republika brzy žádný obranný průmysl a stane se zcela závislou na dovozu potřebného vybavení ze zahraničí. To by mohlo mít fatální dopad na obranyschopnost státu, ochranu jeho obyvatel a závazky vůči spojencům a partnerům v NATO a EU. Článek popisuje výhody obranné průmyslové základny, identifikuje trendy při jejím budování v západní Evropě a formuluje principy a doporučení, na jejichž základě by národní strategie obranné průmyslové základny ČR mohla být založena.
Ideologické pnutí v řadách syrských důstojníků: spoušť transformace vojenských kruhů v zemi?
Navzdory mnoha pracím od autorů zabývajících se Syrskou arabskou republikou a jejím geopolitickým umístěním na mapě Blízkého východu není příliš známo, jaká jsou stanoviska syrské armády, neoficiálně nazývané „šedou eminencí“, která této zemi vládne. Její celkové (nejen mediální) vykreslení je značně ambivalentní, navíc podpořené revolučními událostmi roku 2011: neschopná, vyznačující se laxním přístupem, absencí vlasteneckých principů, lhostejným postojem svých příslušníků, protkaná korupcí… Proti ní stojí nově zformované hnutí tzv. Svobodné syrské armády, která do svých řad postupně přijímala skupiny dezertérů a další mladé muže, jimž není osud země lhostejný a kteří se chtějí Asadovi bránit. Tento článek představí nástin dalšího možného vývoje, který lze v Syrské arabské republice očekávat, a pokusí se nalézt odpověď na otázku, zdali nově ustavené ozbrojené hnutí skutečně představuje hrozbu pro Asadův režim. Podrobná analýza moderních dějin syrských armádních složek, její veteráni, vzájemný vztah mezi oficiální politickou doktrínou a islámskou vírou zkusí definovat možné vyhlídky dalšího vývoje v zemi: 1) v Syrské arabské republice nedojde k vypuknutí občanské války v podobě, jak ji známe z jiných světových regionů; na tento konflikt je potřeba nahlížet z pohledu islámské fitny (tj. náboženského rozkolu) a její kořeny lze vysledovat již v 70. letech 20. století: jedná se o režim pevně spjatý s hojně se vyskytujícími korupčními praktikami na nejvyšších vládnoucích postech společnosti, které se promítají do posilujícího trendu tradičních islámských a islamisticky smýšlejících kruhů v zemi; 2) doktrinální rozdíly mezi syrskou armádou a nejvyššími autoritami islámského světa byly vždy napjaté; 3) syrská armáda sama došla k jakési vlastní „katarzi“, pochopila nutnost provedení určitých reformních kroků uvnitř vlastních řad a odrazila se v procesu nazvaném Arabské jaro 2011. Tento článek pracuje s myšlenkou, že vlastní charakter syrského národního povstání ve skutečnosti odráží mnohem hlouběji zakořeněný ideologický rozpor mezi sunnitským a šíitským islámem.