Obrana a strategie

Monografie „Paramilitarismus v České republice“ reaguje na mediálně přitažlivou problematiku paramilitarismu, která však doposud nebyla v akademické ani expertní sféře komplexně zpracována. Autor se zde snaží vymezit obecné pojetí paramilitarismu i historii paramilitárních formací na území současné České republiky a vzhledem k dlouhodobému odbornému zaměření autora je velká pozornost věnována pravicově extremistickým paramilitárním uskupením, či spíše snahám o jejich vybudování v současnosti.

Úvodní část monografie se zabývá konceptualizací paramilitarismu. Autorovým záměrem zde bylo vytvořit analyticko-koncepční rámec pro analýzu problematiky. Složitost a různorodost fenoménu paramilitarismu je sice v této části ilustrativně zdokumentována, avšak jednotlivé modely či typologie zde nejsou jednoznačně vymezeny, což se následně odráží i v dalších podkapitolách a kapitolách. Vzhledem k značně rozdílným formám, jaké paramilitární uskupení mohou mít, je např. patrně nemožné popsat jejich strategii a taktiku, či naopak zobecnit postupy užívané proti nim. Autor se tak v této části zabývá spíše problematikou povstaleckého a protipovstaleckého boje či konceptem swarmingu, tedy tématy od paramilitarismu už poněkud vzdálenými.

Druhá kapitola monografie přináší historický přehled působení formací, které by bylo možné označit za paramilitární, na území současné České republiky, eventuálně v jejím blízkém okolí. Autor se zde logicky zaměřuje především na moderní dějiny, takže pro historiky obtížně akceptovatelný přehled vývojových etap vojska na území českých zemí od středověku do 20. století na počátku kapitoly zůstává pouze úvodní kuriozitou. Výčet uvedených paramilitárních skupin přináší množství údajů, které čtenáři přiblíží vývoj paramilitarismu v jednotlivých obdobích, větší pozornost však mohla být možná věnována skutečně relevantním uskupením či událostem, jako byl podíl českých a moravských dobrovolníků na formování a činnosti slovenského dobrovolnického sboru z let 1848/49 či zapojení jednotek zformovaných z příslušníků Sokola, Orla a DTJ do konfliktů spojených se vznikem Československé republiky, které dokládá význam paramilitárních formací pro stát teprve vytvářející dostatečné regulérní vojenské síly. Text v této části čtenáře zaujme i z lingvistického hlediska, a to při přepisu názvů německých a sudetoněmeckých organizací. Jde zejména o problém s adekvátním překladem adjektiva Deutschbӧhmisch či složitějších německých složenin, který si ovšem autor mohl ušetřit, neboť v jiných případech na důsledný překlad názvů rezignoval (což je možná v případě takového Bӧhmerwaldkorps škoda). Nepřesně jsou zde uvedeny v originále i překladu maďarské ozbrojené skupiny, Oddíly svobody (Szabadság csapatok), některé nečeské formace udává autor jen v originále, jiné jen v českém překladu a některé pouze zkratkou, což poněkud snižuje odbornou hodnotu textu i v dalších kapitolách.

Následující kapitola se věnuje soudobému státnímu a státem podporovanému paramilitarismu v ČR, kde se je možné setkat i s diskusemi nad transformací ozbrojených sil České republiky v posledních dvaceti letech a vizemi, které předpokládaly větší implementaci paramilitárních prvků do bezpečnostního systému státu. Podstatně rozsáhlejší je ovšem kapitola popisující soudobý nestátní paramilitarismus, kde se odráží autorova erudice a dlouhodobý zájem o extremismus a jeho projevy. Je zde možné opět nalézt množství informací a zvláštností, které jsou však v řadě případů fenoménu paramilitarismu poněkud vzdálené. Čtenáře tak možná zaujmou např. citované texty skinheadské skupiny Diktátor, avšak ty by se patrně uplatnily spíše v práci věnované kulturologii, psychologii či gender studies. Řadu zde jmenovaných extremistických buněk, subkulturních skupin či virtuálních organizací patrně nelze ani při metodologickém využití konceptualizace paramilitarismu z úvodní kapitoly za paramilitární formace považovat. Hlavní pozornost je zde logicky věnována dvěma organizacím, které mohou být za paramilitární pokládány a které se také v době svého vzniku těšily největší mediální pozornosti, tj. Národní gardy Národní strany a Ochranné sbory Dělnické strany. Jejich vznik a aktivity jsou, i vzhledem k jejich omezené činnosti, velmi detailně popsány a dokumentují potenciál nestátního paramilitarismu v ČR v současnosti.

Problematikou právních aspektů paramilitarismu se zabývá samostatná přehledová kapitola, která seznámí čtenáře jak s právní úpravou ČR, tak i mezinárodním právem a jeho aplikací v případě vybraných paramilitárních organizací působících v minulosti či současnosti na území České republiky.

Předposlední kapitola zaměřená na perspektivy autorem vymezeného paramilitarismu v ČR přináší čtenářsky vděčné, hypotetické scénáře působení paramilitárních organizací v krizových situacích. Nastíněné scénáře pracují s několika potencionálními konflikty, v nichž by mohlo dojít k erozi státní moci a expanzi paramilitaristických uskupení. Nalezneme zde vizi střetu romské komunity s většinovou populací, násilný sociální konflikt, zapojení českých dobrovolníků do etnicko-teritoriálních konfliktů v Evropě i civilizační konflikt mezi islamismem a nemuslimským obyvatelstvem v České republice či vývojem v případě rozsáhlého konfliktu euroatlantické civilizace s Čínou.

Závěrečná část monografie je zaměřena na paramilitarismus v ČR v komparativní perspektivě. Komparativní analýza je zde zprvu uvedena v časové rovině a v podstatě shrnuje historický přehled vývoje podaný ve druhé kapitole, větší prostor je poté věnován i geografickému hledisku, resp. srovnání s vývojem v ostatních středoevropských státech. Je zde stručně charakterizováno působení paramilitárních uskupení v Německu, Rakousku, Polsku, Maďarsku a na Slovensku od konce 1. světové války do současnosti, včetně jejich aktuálního potenciálu a stručné predikce dalšího vývoje. I zde je sice možné s některými tvrzeními polemizovat, např. rakouský Heimwehr je asi nepřesné charakterizovat jako polovojenskou organizaci občanského tábora, nicméně celkově text akcentuje regionální i kulturní odlišnosti popisovaných států a umožňuje srovnání vývoje v ČR v širším středoevropském kontextu.

Přes určité nedostatky lze tuto monografii doporučit jako práci, která se v českém prostředí poprvé důkladně věnuje problematice paramilitarismu a přináší nejen množství informací, které čtenáře zaujmou, ale i řadu podnětů pro další diskusi bezpečnostní komunity nad tímto fenoménem.