doi:10.3849/1802-7199

Modernizace obranné politiky Francie: nastane zlom či zůstane vše při starém?

Nicolas LALEMAND de DRIÉSEN

Zanedlouho po svém nástupu do funkce prezidenta republiky pověřil Nicolas Sarkozy ministra obrany Hervé Morina sepsáním nové Bílé knihy obrany, jež by odrážela aktualizovanou obrannou politiku Francie a zároveň by se přizpůsobila hrozbám současným i budoucím. Toto dílo by mělo být dokončeno na jaře roku 2008. Po předchozích vydáních z let 1972 a 1994 půjde již o třetí Bílou knihu obrany od vzniku francouzské páté republiky. Pojďme se pokusit nastínit několik jejích hlavních myšlenek.

ikona souboruČlánek ve formátu PDF Více o autorovi

Abstract
Shortly after his accession into the president’s office, Nicolas Sarkozy charged the defence minister Hervé Morin with writing a new White Book of Defence to reflect the up-to-date defence policy of France as well as adapt to the current and future threats. The book should be finished in spring 2008. Following the previous issues from 1972 and 1994, this will be the third White Book of Defence since the origin of the French Fifth Republic. We shall attempt at outlining some of its main concepts.

Klíčová slova
Bezpečnostní a obranná politika, ESDP, Francie, NATO.

Keywords
ESDP, France, NATO, Security and defence policy.

POSÍLENÍ POSTAVENÍ FRANCIE NA MEZINÁRODNÍ SCÉNĚ

Připravované dílo se bude od starších vydání poněkud lišit. Jelikož svět okolo nás se neustále mění, je nutné se přizpůsobit novým koncepcím, názorům a organizačním schématům. Jen za těchto podmínek může stát nadále vykonávat svůj přední úkol - chránit obyvatelstvo a zemi, podporovat republikánský charakter svých institucí a v neposlední řadě dělat správná rozhodnutí mezinárodního významu, která budou mít vliv na bezpečnost a blaho státu.

To ovšem neznamená, že je třeba vše vymyslet od začátku. Ony čtyři hlavní úkoly francouzské obrany - jaderné odstrašování, prevence, ochrana a projekce - nadále platí. Zvláště pak jaderné odstrašování je základní zárukou bezpečnosti. Náplň tohoto díla by měla zůstat věrná francouzskému pojetí obrany a bezpečnosti, což znamená být globální ve své vizi světa, náročná co se týče své nezávislosti, ctižádostivá v rámci Evropy, ale zároveň otevřená a pragmatická ve svém spojenectví, odvážná ve svém přístupu k lidským právům a zvláště pak pozorná k zemím, ve kterých je nadále patrná francouzská přítomnost, ať už z hlediska historického nebo kulturního.

I tak je ale třeba učinit v novém vydání několik změn. První změna se týká obecného pojetí obrany a národní bezpečnosti: jde o návrh aktualizované globální strategie obrany a bezpečnosti, která by hájila zájmy státu v případě strategické hrozby. Hlavním cílem této strategie je tedy ochrana francouzského lidu a zajištení základních zájmů státu, ať už evropských či mezinárodních.

Připravované dílo by mělo umožnit uspíšení reformy ministerstva obrany, která je jedním z klíčových bodů této modernizace. Bylo by zajisté vhodné sjednotit funkce orgánů státní správy, posílit vševojskový charakter armády, zlepšit spolupráci mezi ministerstvy a zkoordinovat svou činnost s evropskými a mezinárodními partnery, kteří již disponují moderními orgány a štáby.

Je taktéž nutné zabývat se tématy, která nebyla součástí vydání z roku 1994, ať již je to dopad profesionalizace armády na vztah mezi obranou, bezpečností a společností, organizaci prostředků vynaložených na bezpečnost ve Francii či v zámoří nebo nové dimenze civilní bezpečnosti v případě přírodních katastrof, hygienických krizí či terorismu.

PROHLOUBENÍ BEZPEČNOSTNÍ A OBRANNÉ POLITIKY V RÁMCI EVROPY

Francie vymezuje svou obrannou a bezpečnostní politiku v evropském, transatlantickém i mezinárodním rámci. Její snahou je podílet se na rozhodnutích orgánů zabývajících se mezinárodní bezpečností, stejně jako plnit povinnosti vyplývající z její pozice v Radě bezpečnosti.

Byla to právě Francie, která společně s Německem a Velkou Británií položila základy Evropské bezpečnostní a obranné politiky. Hlavním posláním Itálie, Španělska, Polska, Holandska a zároveň všech ostatních členů Evropské unie je využít silných stránek Evropy ke společnému prospěchu. V případě krize má Evropská unie již nyní k dispozici širokou škálu vojenských, humanitárních a finančních prostředků. Musí se projevit jako hráč, pro nějž je nejdůležitější udržování světového míru a bezpečnosti ve spolupráci se Spojenými národy, Severoatlantickou aliancí a Africkou unií. Stejně tak by měla dát najevo svůj zájem vytvořit politiku vzájemné spolupráce a pomoci dalším zemím, zvláště pak Africe.

Evropané, jakožto zodpovědní občané vědomí si svého podílu na své i světové bezpečnosti, potřebují posílit své schopnosti plánování a řízení operací, vylepšit vyzbrojování v Evropě a zajistit spolupráci svých ozbrojených sil. Taktéž by bylo vhodné lépe rozvrhnout výdaje na bezpečnost, neboť současná situace, kdy přibližně čtyři země financují ostatní státy, nemůže již dále trvat. Každý by měl na sebe vzít zodpovědnost za společnou bezpečnost v rámci Evropy.

Mimo výše zmíněné prostředky je také nutné společně definovat bezpečnostní hrozby Evropy, ať už aktuální či budoucí, a najít způsob, jak jim čelit. Francie by si přála, aby Evropané společně vytvořili novou evropskou bezpečnostní strategii. Navrhuje, aby bylo znění této strategie odsouhlaseno v druhé polovině roku 2008 během předsednictví Francie v EU. Budoucí Bílá kniha obrany a národní bezpečnosti by se tak stala přínosem Francie pro tento velevýznamný projekt nové evropské bezpečnostní strategie.

VRÁTIT FRANCII JEJÍ MÍSTO V RÁMCI NATO

Evropská bezpečnostní a obranná politika a NATO by se měly navzájem doplňovat, ne spolu soupeřit. Připomeňme si, že Francie, která patří k zakládajícím členům Severoatlantické aliance, je taktéž jedním z jejích nejdůležitejších přispěvatelů. Mezi dvaceti šesti členy Severoatlantické aliance se zároveň nachází dvacet jedna členů Evropské unie. Postavit Evropskou unii proti NATO by tedy pro Francii nemělo žádný smysl. Faktem je, že tyto dvě organizace se navzájem doplňují a jedna druhou potřebují. Je tedy v zájmu Spojených států amerických, aby Evropská unie sjednotila své síly, posílila své schopnosti a vybudovala, zcela nezávisle, svou vlastní obranu. Evropská bezpečnostní a obranná politika by se tudíž měla dál vyvíjet s pragmatismem a ctižádostí, bez ideologických a priori, s jedním hlavním cílem - zajištěním bezpečnosti. Posílení Evropské bezpečnostní a obranné politiky a modernizace NATO (a tudíž jeho vztahu s Francií) jsou dvě navzájem se doplňující cesty směřující ke stejnému cíli - k nezávislé Evropské bezpečnostní a obranné politice a zároveň k Alianci, v níž by Francie plně zaujala své místo.

Nová Bílá kniha obrany 2008 je tedy velmi novátorským a ambiciózním počinem a jako taková musí navrhnout věrohodné scénáře a jasné organizační modely. Měla by vymezit hierarchicky uspořádané cíle obrany a národní bezpečnosti, strategii, vybavení, velikost ozbrojených sil, financování, lidské zdroje, vzdělávání, průmyslovou a výzkumnou politiku...

Prezident republiky stanovil rozpočet na obranu na přibližně 2 % z celkového národního bohatství. Toto rozhodnutí umožní Francii vybavit se schopnostmi potřebnými pro realizaci svých cílů a zároveň zůstat, po boku Velké Británie, v čele evropských národů.

PRAMENY

[1] Projev prezidenta Francouzské republiky N. Sarkozyho při příležitosti vzniku komise pověřené sepsáním nové Bílé knihy obrany [online]. 2007 [cit. 2007-10-25].
Dostupný z WWW: https://pastel.diplomatie.gouv.fr/editorial/actual/ael2/bulletin.asp?liste=20070824.html.

[2] Projev prezidenta Francouzské republiky N. Sarkozyho při příležitosti konference velvyslanců [online]. 2007 [cit. 2007-10-25]. Dostupný z WWW:
http://www.elysee.fr/elysee/elysee.fr/francais/interventions/2007/aout/allocution_a_l_occasion_de_la_conference_des_ambassadeurs.79272.html.

Vytvořeno 9.1.2008 1:40:49 | přečteno 12183x | Hlavacek

Diskuze

Do diskuze zatím nikdo nepřispěl.