doi:10.3849/1802-7199

KŘÍŽ, Zdeněk. Adaptace Severoatlantické aliance na nové mezinárodní bezpečnostní prostředí

Libor FRANK

Více o autorovi

***

KŘÍŽ, Zdeněk. Adaptace Severoatlantické aliance na nové mezinárodní bezpečnostní prostředí: Aplikace přístupů konceptu kooperativní bezpečnosti. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2007. 217 s. ISBN 80-210-4218-4.

Text Zdeňka Kříže „Adaptace Severoatlantické aliance na nové mezinárodní bezpečnostní prostředí - Aplikace přístupů konceptu kooperativní bezpečnosti“ představuje rozsáhlou publikaci, která se úspěšně pokouší o aplikaci teoretických přístupů a konceptů zkoumání bezpečnosti na realitu a praktický vývoj Organizace Severoatlantické smlouvy.

V úvodních částech své práce autor představuje teoretický rámec konceptualizace kooperativní bezpečnosti a obecně přístupy ke zkoumání bezpečnosti, zejména v souvislosti s jejím institucionálním a mezinárodněprávním zajišťováním.

Proměny přístupů ke kooperativní bezpečnosti jsou demonstrovány na podrobné analýze klíčových kroků a dokumentů NATO v průběhu dosavadní historie této organizace, s přirozeným důrazem na 90. léta a současnost. Na vývoji strategických dokumentů autor také dokládá posun a míru adaptace NATO v reakci na měnící se mezinárodní bezpečnostní prostředí, kdy si NATO uchovává dostatečné schopnosti pro plnění svého primárního úkolu (obrana členských států), zároveň se mění z obranné na bezpečnostní organizaci a stává se aktivním globálním bezpečnostním aktérem.

Dialog s nečlenskými státy, který přerostl v postupné rozšíření organizace, především s Ruskem, je klíčovým prvkem konceptu kooperativní bezpečnosti, jehož smyslem je prevence vypuknutí nepřátelství. Proto autor rovněž velmi podrobně rozebírá proces vývoje vztahů k nečlenským zemím a proces postupného rozšiřování NATO nejen po stránce geografické, ale též kompetenční, jako odpověď na měnící se bezpečnostní prostředí a potřebu, jak nových států, tak starých členských zemí, zvýšit úroveň své bezpečnosti. Samotný akt přistoupení pak není autorem chápán jako konečný stav, ale často jako výchozí bod pro „socialiazaci“ nového člena. Autor také analyzuje souhrn motivů pro rozšiřování NATO a souvisejících očekávání a hodnotí dopad členství na jednotlivé státy i NATO jako celek.

Samostatnou kapitolu zabírá detailní analýza evoluce vztahů s Ruskem, které zprostředkovaně hrálo a stále hraje mimořádně důležitou roli ve vztahu k NATO a k bezpečnosti vůbec. Autor popisuje vývoj vztahů mezi NATO a Ruskem, posuzuje a hodnotí vzájemnou spolupráci i sporné otázky, které v nedávné minulosti vzájemnou bezpečnostní kooperaci ohrožovaly (rozšiřování NATO, operace Allied Force proti Jugoslávii apod.).

Významnou oblastí, na kterou se Zdeněk Kříž ve své práci zaměřuje, je „tradiční“, tedy vojenská, agenda NATO v 90. letech, zejména v současnosti. Autor zkoumá konkrétní případy vojenské angažovanosti NATO jak při preventivním, tak při reálném bojovém nasazení. Uvádí doklady kvalitativní proměny NATO v důsledku měnícího se bezpečnostního prostředí, charakteru vojenských i nevojenských hrozeb; vojenské aktivity NATO uvádí jako příklady relativně úspěšné adaptace na měnící se bezpečnostní prostředí a podmínky a požadavky kladené na ozbrojené síly. Rovněž se zabývá možností užití vojenského zásahu jako nástroje pro udržení nebo obnovení bezpečnosti a na konkrétních příkladech zkoumá a hodnotí roli NATO při vojenském řešení krizových situací současnosti, s ohledem na koncept kooperativní bezpečnosti.

Pozornost je přirozeně věnována také procesu a výsledkům adaptace vojenských struktur členských států NATO a společných aliančních kapacit z pohledu kooperativní bezpečnosti. Autor se zabývá genezí odzbrojovacích režimů a procesů (zejména S-KOS), vycházející ještě z důsledků helsinského Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě a posléze série jednání mezi NATO a Varšavskou smlouvou, které však měly svůj velký význam (byť motivaci ideologickou střídá motivace založená na ekonomických úsporách a zvyšování efektivnosti) i v 90. letech a v současnosti. Snižování počtů konvenčních ozbrojených sil a zvyšování transparentnosti při jejich kontrole apod. autor oprávněně pokládá za jeden z klíčových prvků upevňování bezpečnosti v Evropě, a to i přes částečné politické disputace mezi Ruskem a NATO o dalších modifikacích S-KOS. Obdobný vývoj se týká také jaderných zbraní, i když autor uvádí, že principy kooperativní bezpečnosti byly v jaderné politice NATO a jeho členských států uplatněny jen částečně (přes velmi zásadní redukci počtů jaderných hlavic a nosičů a bezprecedentní zlepšení transparentnosti umožňují existující strategické jaderné potenciály USA a Ruska zasazení překvapivého úspěšného jaderného úderu strategického charakteru). Obsah kapitoly je ilustrován názornými a podrobnými tabulkami.

Změny vojenských struktur se však netýkají pouze kvantitativních měřítek, mají především kvalitativní charakter. Otázka efektivity a potřebnosti aliančních vojenských struktur v měnícím se bezpečnostním prostředí se stává klíčovým motivem při posuzování jejich dalšího rozvoje a je důvodem pro téměř permanentní transformaci NATO. Nejde přitom pouze o NATO jako celek, ale i o konkrétní dopady ozbrojené síly jednotlivých členských zemí a o proces implementace aliančních principů a strategie do národní úrovně. Zde autor přesně poukazuje nejen např. na rostoucí propast mezi schopnostmi USA a evropskými členy NATO, ale i na nedostatečnou reflexi aliančních závazků na národní úrovni (ať již z důvodů ekonomických, prestižních či jiných).

Ze závěrečného hodnocení autora se dozvídáme, že celkově je proces adaptace vojenských struktur členských států NATO a vojenských kapacit Severoatlantické aliance konformní s konceptem kooperativní bezpečnosti, i když je primárně hnán úsilím získat kapacity považované za vhodné k eliminaci nových bezpečnostních hrozeb. Ideová výbava těchto změn má své kořeny více v realismu a neorealismu než v konceptu kooperativní bezpečnosti - s tímto závěrem je možné pouze souhlasit.

V závěru své práce Zdeněk Kříž zhodnotil adaptační proces NATO z hlediska konceptu kooperativní bezpečnosti a načrtl možné výzvy pro NATO v blízké budoucnosti. Míní jimi jednak rozšiřování spolupráce se státy a uskupeními stejného hodnotového zaměření, avšak geograficky značně vzdálenými (Austrálie, Nový Zéland, Japonsko, Jižní Korea aj.), dále zřetelné vyjasnění určení role NATO jako výsledku debaty mezi USA a Evropou, vyrovnání se s procesem bezpečnostní a obranné emancipace EU apod.

Publikace Zdeňka Kříže je co do množství a kvality informací vyčerpávajícím textem, který prokazuje značnou erudici autora. Lze ji považovat za vysoce inspirativní informační zdroj a v českém prostředí do jisté míry průkopnický text svého druhu.

Vytvořeno 9.1.2008 1:42:27 | přečteno 9799x | Hlavacek

Diskuze

Do diskuze zatím nikdo nepřispěl.