Volná tribuna
Sekuritologie: pavěda, nikoliv metavěda
Zdeněk KŘÍŽ*, Miroslav MAREŠ**, Petr SUCHÝ***
Po skončení studené války prošla strategická a bezpečnostní studia velmi důležitým procesem adaptace na nové podmínky. Strategická studia jsou na Západě chápána jako součást bezpečnostních studií, jež jsou vnímána jako součást výzkumu mezinárodních vztahů, které samy náleží do rámce politických věd. Etablování bezpečnostních a strategických studií proběhlo i v České republice, kde navázalo na procesy, jež se dříve odehrály na Západě. Konstituovat "sekuritologii" je proto zjevně zbytečné. Totální irelevanci nově prosazovaného oboru "sekuritologie" dokládá už nulová orientace v lingvistických kritériích. Nejasnými jsou také předmět výzkumu nového oboru, paradigmatická základna a zejména hodnota přidaná nad rámec již etablovaných disciplín. Snaží-li se někteří badatelé ve střední a východní Evropě např. pod stříškou jedné vědy ztotožnit výzkum zajištění osobní bezpečnosti podnikatele, bezpečnosti chemického provozu továrny nebo protipožární bezpečnosti budov se zajištěním bezpečnosti společenských skupin, státu či mezinárodního společenství, snaží se o spojení nespojitelného. Smysluplnosti takovýmto snahám nepřidá ani "ukrojení" části poznatků a metod různých vědních oborů a složení těchto "odkrojků" do jednoho údajně vědeckého celku. Pro kvalitu bezpečnostního výzkumu v České republice by bylo žádoucí, aby byl prováděn na bázi již etablovaných vědních oborů, společenskovědních, přírodovědných a technických, jak je ostatně ve světě obvyklé.