Obrana a strategie

Více o autorovi

Autor:	ČERNÝ, Petr
Název:	Právní ochrana před extremismem
Místo vydání:	Praha
Vydavatel:	C. H. Beck
Rok:	2008
Počet stran:	270
ISBN:	978-80-7400-053-9

Kniha Petra Černého „Právní ochrana před extremismem“, kterou vydalo nakladatelství C. H. Beck, se pohybuje na pomezí politologie a právní vědy a navazuje na autorovu předchozí publikaci z roku 2005 (Politický extremismus a právo, Praha: Eurolex Bohemia).

Kniha skýtá inspiraci jak pro politology zabývající se tématem politického extremismu, tak i pro právníky, kteří se mohou seznámit s judikaturou v této oblasti v České republice, v jiných evropských státech (SRN, Irsku, Rakousku, Bulharsku, Francii, Turecku atd.), ale i s výroky mezinárodních soudů.

Již v úvodu autor upozorňuje na skutečnost, že čtenář by měl být se základními pojmy problematiky obeznámen, stejně tak jako s některými teoretickými východisky (např. vztahem mezi politologií a právem, totalitními ideologiemi a historicko-právními aspekty extremismu).

Termíny extremismus a antidemokratismus jsou autorem používány jako synonyma a nejsou blíže definovány s odkazem na politologickou literaturu. V textu je však uvedena např. definice extremismu tak, jak je tento termín užíván ve Zprávách o problematice extremismu na území ČR, které jsou každoročně zpracovávány Ministerstvem vnitra ČR. Extremismus je v práci pojímán jako antiteze demokratického státu. Samotný demokratický stát je v práci blíže charakterizován v první kapitole, kde je probírána legalita a legitimita státu a základní znaky moderního demokratického státu (princip svrchovanosti lidu, princip dělby moci, ochrana práv menšin, politický pluralismus atd.). Analogicky je představen i totalitní stát, resp. jeho základní charakteristiky, z nichž část evidentně vychází z klasické klasifikace C. J. Friedricha a Z. Brzezinského (existence jedné vládnoucí strany, jediná ideologie, neexistence názorové plurality, kontrola masových prostředků atd.). Dále jsou blíže představeny a popsány ústavní základy České republiky (svrchovanost státu, jednotnost státu, demokratické zřízení, dělba moci, republikánský princip, parlamentarismus, respekt mezinárodního smluvního systému atd.) a ústavní základy Spolkové republiky Německo. Samotné legislativě Spolkové republiky Německo se autor věnuje ve čtvrté kapitole knihy s předpokladem nalézt zdroj možné inspirace a poučení.

Druhá kapitola již popisuje samotný koncept ochrany demokratického státu, který vychází z německé zkušenosti s nástupem nacismu ve 30. letech a z 50. let 20. století, kdy došlo k zákazu Komunistické strany Německa (KPD). Tato koncepce je nazývaná jako „obranyschopná“ nebo „bránící se demokracie“, resp. „militant democracy“. Autor, stejně jako mnozí zahraniční i čeští autoři, považuje extremismus za antitezi demokracie. Za podstatné znaky demokratického státu pokládá např. suverenitu lidu, princip plurality, princip konsensu, princip většiny spojený s ochranou menšin, dělbu moci, rovnost občanů, princip vyloučení násilné vlády, princip práva na odpor a další (s. 25 - 34).

Jako nejpodstatnější z hlediska zaměření knihy se jeví třetí kapitola, která se věnuje právním prostředkům ochrany demokratického státu před antidemokratickými (extremistickými) subjekty a jejich snahám. Autor debatuje o judikatuře týkající se například ztráty práv, omezení politických práv a svobod (zákaz vstupu na území, zákaz vydat knihu, vyhoštění atd.), omezení náboženské svobody, zákazu politické strany či zákazu antidemokratických sdružení a zákazu shromáždění. Černý správně upozorňuje, že „při posuzování antidemokratičnosti politické strany, resp. cílů a prostředků, kterých chce dosáhnout a kterých užívá, je třeba hodnotit celý kontext jednání jejích orgánů a členů, přičemž je třeba se soustředit nejen na oficiální tiskoviny a prohlášení, ale i na interní materiály, soukromá prohlášení a činnost představitelů a zástupců této politické strany“ (s. 76). Takové posuzování je v realitě přinejmenším velice obtížné. Za důvody, které mohou vést k rozpuštění (odmítnutí registrace či zákazu) antidemokratických politických stran v České republice, autor považuje tyto:

1. porušují ústavu a zákony nebo je jejich cílem odstranění demokratických základů státu;

2. nemají demokratické stanovy nebo nemají demokraticky ustanovené orgány;

3. směřují k uchopení a držení moci způsobem zamezujícím druhým stranám a hnutím ucházet se ústavními prostředky o moc nebo směřují k potlačení rovnoprávnosti občanů;

4. jejich program nebo činnost ohrožují mravnost, veřejný pořádek nebo práva a svobodu občanů;

5. snaží se vykonávat funkci státních orgánů, nahrazovat je či řídit;

6. chtěly by ukládat povinnosti osobám, jež nejsou jejich členy;

7. zřizují ozbrojené složky nebo jsou ozbrojeny;

8. organizují se jinak než na územním principu;

9. organizují svoji činnost nebo se zakládají na pracovištích nebo na místech, kde je to zakázáno zákonem.

Autor dál diskutuje o § 260 Trestního zákona a upozorňuje i na vágnost označování jednotlivých uskupení za komunistická, fašistická, anarchistická atd. Rovněž je poukázáno na skutečnost, že označení skupiny za extremistickou nemá žádnou právní relevanci, protože tento pojem lze považovat za neurčitý a zprofanovaný (s. 153). Stejně tak problematický je termín hnutí, který vyplývá z § 260 Trestního zákona. Autor zcela správně odkazuje na nesprávné používání v souvislosti se subkulturou skinheads (typicky jako hnutí skinheads), přičemž je evidentní, že samotná subkultura není homogenní a pouze některé proudy lze vnímat jako antidemokratické.

Následně je diskutováno i o tzv. extremistické symbolice a jejím postihu, přičemž autor dokládá, že „samo znázornění hákového kříže k trestněprávnímu postihu nestačí, a je třeba, aby přistoupily i další aspekty (prvky) jednání. Stěžejním prvkem je vůle osoby přihlásit se k myšlenkám, jež organizace užívající hákový kříž užívaly nebo užívají“. (s. 171)

Zcela správně dle mého názoru také autor přistupuje k problematice oděvních značek, které jsou někdy - naprosto neoprávněně (např. firma Lonsdale se podílí na antirasistických kampaních) - spojovány s pravicovým extremismem. Absurdita je autorem demonstrována na s. 70, kde je uveden případ zákazu nošení oblečení Lonsdale do školy, který musel řešit správní soud v Berlíně. Černý konstatuje, že „tento případ ukazuje, čeho jsou lidé schopni při honu na neonacisty“. Zákaz byl totiž vydán školou pouze na základě existence písmen NSDA v názvu volně prodejné oděvní značky.

Čtvrtá kapitola se věnuje legislativě ve Spolkové republice Německo s tím, že autor diskutuje o možné inspiraci některých opatření v boji proti antidemokratickým silám (ztrátě práv v SRN).

Studie P. Černého se neomezuje pouze na teorii, ale je plná podobných příkladů a rozhodnutí, která jsou často velice aktuální a poučná (např. rozpuštění demonstrace Národního odporu ze dne 1. května 2007, tzv. „šátkový zákon“, CzechTek 2005, rozpuštění Slovenské pospolitosti-Národní strany nejvyšším soudem SR atd.).

Kniha „Právní ochrana před extremismem“ představuje právní pohled na fenomén extremismu, obsahuje kvalitně vybrané případy, které ilustrují některá rozhodnutí v soudních sporech ohledně podrobně představené problematiky. Pouze u případu Lehideux a Isorni proti Francii z roku 1998 je chybně uvedena informace o popravě maršála Pétaina v roce 1945 (byl omilostněn a zemřel roku 1951). Kniha je sestavena na základě vysoce relevantní literatury a navazuje na autorovu předchozí publikaci a odborné články. Lze ji doporučit právníkům a odborníkům věnujícím se tématu politického extremismu.