Obrana a strategie

Více o autorovi

Autoři:	TŮMA, Miroslav, JANOŠEC, Josef, PROCHÁZKA, Josef
Název:	Obranná politika Československé a České republiky (1989 - 2009)
Místo vydání:	Praha
Vydavatel:	Ministerstvo obrany ČR - Prezentační a informační centrum MO
Rok:	2009
Počet stran:	231
ISBN:	978-80-72-78-522-3

Prezentační a informační centrum Ministerstva obrany České republiky vydalo na podzim 2009 obsáhlou publikaci s názvem Obranná politika Československé a České republiky (1989 - 2009). Tato kniha od autorů Miroslava Tůmy, Josefa Janošce a Josefa Procházky je významným odborným počinem, neboť zaplňuje dosud existující bílé místo v rámci české odborné literatury zabývající se oblastí obrany a bezpečnosti, a rozhodně stojí za pozornost české bezpečnostní komunity.

Předložená práce představuje rozsáhlé kompendium informací a shrnuje v nebývalé šíři vývoj obranné politiky, resortu obrany i ozbrojených sil naší země v měřítku dosud nepublikovaném.

Kromě úvodu, závěrů a příloh je publikace rozdělena do jedenácti kapitol. Autoři identifikují čtyři základní vývojové etapy procesu formulování obranné politiky a výstavby systému obrany státu od konce roku 1989 do roku 2009 a věnují jim zejména první čtyři kapitoly své práce (Demokratizace, Integrace, Reformy, Transformace).

Kapitola nazvaná Demokratizace je věnována období demokratizace armády po listopadu 1989 až do konce roku 1992. Přináší řadu veřejnosti ne zcela známých informací týkajících se dopadů změny režimu na fungování armády, personální situaci a politiku resortu, přijímání opatření k depolitizaci a zavedení civilního řízení a demokratické kontroly armády. Čtenářsky atraktivní mohou být informace týkající se počtů, struktury a dislokace ozbrojených sil, stejně jako informace o průběhu odsunu sovětských vojsk z našeho území. Pozornost je věnována také procesu redislokace a reorganizace armády, redukci počtů, a to i v souvislosti s implementací přijaté Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě, přijetí obranné doktríny ČSFR a také velmi časově i organizačně náročnému procesu rozdělení federální armády v důsledku zániku československé federace a vzniku nástupnických národních států a jejich armád.

Kapitola Integrace je věnována především období od vzniku České republiky a AČR do vstupu do NATO. Zachycuje období hledání vhodného bezpečnostního ukotvení státu i následnou přípravu na vstup do Aliance v roce 1999. Čtenář má možnost se detailně seznámit se změnami uvnitř resortu i armády, s obsahem hlavních koncepčních dokumentů přijatých v tomto období nebo těsně po vstupu do NATO (Vojenská strategie ČR, Koncepce výstavby resortu obrany…aj.) a jejich dopady. Uváděné informace dokreslují velmi složitý vývoj obranné politiky státu i vnitroresortních představ o její podobě. Autoři nejen v této části textu zaujímají často i kritický postoj k vývoji uvnitř resortu obrany, ke způsobu jeho řízení a důsledkům přijatých opatření.

V části nazvané Reformy se autorský kolektiv zabývá především obdobím po roce 2000, které je odstartováno strategickou revizí obrany a ukončeno dosažením počátečních operačních schopností armády na konci roku 2006. Toto období je ve znamení zásadních kvalitativních změn, které jsou důsledkem strategických politických rozhodnutí s dlouhodobým dopadem. V kapitole je věnován prostor deskripci a hodnocení tzv. Tvrdíkovy reformy a modifikované Kostelkovy reformy, které znamenaly výrazný předěl ve vývoji resortu i armády. Výrazná personální redukce, celková reorganizace a redislokace týkající se i ústředních resortních orgánů, profesionalizace armády, definování dlouhodobých priorit rozvoje a úkolů armády, důsledky přijímání aktualizovaných strategických dokumentů (Vojenská strategie ČR, Dlouhodobá vize resortu MO aj.), to vše jsou oblasti, jimž je v textu věnován značný prostor.

Samostatná kapitola je věnována oblasti Personální a sociální politiky, která shrnuje vývoj od počátku 90. let až téměř do současnosti. Podrobně analyzuje a dokumentuje jednotlivé kroky resortu i jeho (často negativní) důsledky pro vojáky a civilní zaměstnance, zabývá se dopady reforem a zejména přechodem k plně profesionální armádě. Stranou zájmu autorů pochopitelně nezůstávají ani otázky spojené s přípravou a vzděláváním personálu a vývojovými trendy v této oblasti.

S tím souvisí i kapitola věnovaná obrannému výzkumu a vývoji. Velmi podrobně referuje o vývoji základny obranného výzkumu, hodnotí jeho potenciál a obsahuje rovněž detailní chronologický vývoj jednotlivých institucí zabývajících se obranným výzkumem, soupis hlavních výzkumných programů a rovněž se dotýká problematiky jejich financování.

Z hlediska obsahu i čtenářské atraktivity lze za velmi důležitou považovat kapitolu Mezinárodní vojenská spolupráce. Tato část publikace velmi názorně ilustruje dynamiku a hloubku integrace v této oblasti. Zahrnuje informace jak o uskutečněných mezinárodních programech vzdělávání personálu, výměně důstojníků, organizaci společných cvičení apod., tak zejména shrnuje zkušenosti ze zahraničních operací s účastí AČR a z budování a nasazení mezinárodních vojenských jednotek. Součástí kapitoly jsou podrobné údaje o nejdůležitějších zahraničních misích Armády České republiky a jejich chronologický přehled. Pozornost je věnována též specifické spolupráci v rámci vytváření mezinárodních jednotek sil rychlé reakce NATO a EU (NRF, EU BG), lze zde nalézt rovněž informace o spolupráci v rámci Visegrádské skupiny, programu Partnerství pro mír i na bilaterální mezistátní úrovni.

Koncepce, vytváření a prosazování obranné politiky státu musí vycházet z reálného zhodnocení jeho možností. Množství ekonomických, resp. finančních zdrojů alokovaných ve prospěch obrany je tedy jedním z rozhodujících limitů obranné politiky. Této oblasti proto autoři rovněž věnují značnou pozornost, podrobně dokumentují vývoj a ekonomickou náročnost resortu obrany, strukturu jeho výdajů a efektivitu vynakládaných finančních prostředků. To se týká především oblasti akviziční politiky a podpory zbrojních projektů domácího obranného průmyslu.

Na kapitolu věnovanou ekonomickému řízení tudíž logicky navazuje část věnovaná obrannému průmyslu, resp. jeho národní základně. Jde opět o tu část publikace, která může být atraktivní i pro čtenáře mimo okruh bezpečnostní komunity. Vrací se k hodnocení potenciálu a možností obranného průmyslu bývalého Československa (mj. např. uvádí na pravou míru mýty spojené s ukončením výroby tanků na našem území a možnostmi jejich exportu), jeho vývoji v 90. letech, hodnotí hlavní zbrojní projekty se zapojením domácího zbrojního průmyslu (např. L-159), zabývá se možností exportu i podmínkami obchodu se zbraněmi a jeho kontrolou.

Poslední dvě krátké kapitoly jsou věnovány oblasti mobilizace (systém mobilizace, aktivní zálohy, činnost vojenských správních úřadů apod.) a problematice vztahu armády a ochrany životního prostředí.

Zpracovatelský tým složený ze zkušených a renomovaných autorů, spjatých s bývalým Ústavem strategických studií Univerzity obrany, odvedl velmi dobrou práci. Zvolil vhodnou strukturu i metodologický formát práce, při jejím zpracovávání využil nejen v široké míře dostupnou odbornou literaturu, ale ke zkvalitnění textu též zřetelně přispěla řada konzultací s externími odborníky na oblast bezpečnostní a obranné politiky. Text se opírá o bohaté osobní zkušenosti autorského kolektivu z jejich vlastní profesní kariéry v rámci resortu obrany.

Po stránce odborné je text velmi kvalitně zpracován, vhodně strukturován, opírá se o řadu informačních zdrojů, je čtivý a srozumitelný. Disponuje bohatými přílohami, rejstříky, adekvátním přehledem použité literatury.

Využití textu je velmi široké, ať už v každodenní praxi v rámci silových resortů, nebo jako studijního materiálu pro pedagogické aktivity na Univerzitě obrany i na civilních vysokých školách.