Volná tribuna
Íránské aktivity v Afghánistánu
Konstruktivní nebo destruktivní přístup?
Afghánistán není po jedenácti letech od americké intervence a následné spojenecké snahy o obnovu stále stabilním státem se silnou centrální vládou kontrolující bezpečnost na celém svém území. Mezi hlavní příčiny tohoto stavu patří vměšování zahraničních sil, které v Afghánistánu mají své vlastní partikulární a často navzájem neslučitelné zájmy. Jednou z nejdůležitějších externích sil v zemi je Írán. A právě íránské angažmá je hlavním předmětem tohoto textu. Jeho hlavním cílem je určit a představit hlavní způsoby, jakými Írán v Afghánistánu prosazuje své záměry, a také tyto plány charakterizovat. Důležitou součástí textu je rovněž poznání, jaký efekt íránské aktivity na Afghánistán a jeho státnost mají a zda se jedná o pozitivní či spíše negativní přínos.
Arabské jaro 2011: sekularizace na ústupu?
Nová vlna islamizace v zemích severní Afriky
Proces revolučních změn v regionu severní Afriky v roce 2011 zažehl plamen naděje pro jejich uskutečnění a pro provedení reforem nahlížených především optikou Západu. Pád diktátora a sním ruku v ruce kráčející proces demokratické tranzice jako hlavní příslib mírové budoucnosti a přechodu k demokracii západního typu . Jak nereálnou se ukázala tato premisa být, dokládá poslední vývoj v Tunisku, Libyi, o Sýrii nemluvě… Je potřeba položit si otázku, jakým směrem se požadavky a cíle arabské revoluce roku 2011 promítly do skutečné změny na domácí politické scéně jednotlivých islámských zemí. A není nakonec právě volání po příklonu k demokracii západního typu zformulované do požadavku odstranění diktátora, přepracování ústavy a dodržování základních lidských práv v čele se svobodou slova a odstranění cenzury příčinou utužení snah některých proudů politického islámu (viz salafíja) o získání většího vlivu ve společnosti? Lze na narůstající sektářské násilí v Libyi nahlížet jako na novou, pozvolna přicházející vlnu násilností ve jménu boje mezi jednotlivými islámskými sektami? Brání postoj egyptského Muslimského bratrstva skutečné reformě a přechodu k novému uspořádání v zemi? A nestává se západními médii do jisté míry opomíjené Tunisko obětí vlastního snu o lepších zítřcích po pádu exprezidenta Ben Alího?