doi:10.3849/1802-7199

Vojenští aktéři strategických cílů stabilizace v Iráku

Josef JANOŠEC

Poválečná stabilizace je vždy uskutečňována s využitím vojenských aktérů.Příspěvek zahrnuje představení Iráku jako prostředí pro strategické cíle stabilizace z hlediska geografických, demografických, politických i vojenských charakteristik. Upozorňuje na zvláštnosti procesu poválečné stabilizace. Analyzuje vojenské aktéry v Iráku. Specifikuje strategické cíle stabilizace v Iráku.

ikona souboruCelý článek ve formátu PDF Více o autorovi

Abstract
Post-war stabilization is always realized with military actors. The article contains the presentation of Iraq as an environment of strategic goals for stabilization from geographical, demographic, political and military points of view and the respective characteristics. It points out the special aspects of the post-war stabilization process. It provides analysis of military actors in Iraq and specifies strategic goals for the stabilization in Iraq.

Klíčová slova
Poválečná stabilizace, Irák, vojenství, aktér, strategický cíl, ozbrojené síly.

Keywords
Post-war stabilization, Iraq, military, actor, strategic goal, armed forces.

ÚVOD

Irák. V současné době stačí jediné slovo, aby si každý jednotlivec rozvinul spoustu vlastních představ, které jsou s tímto pojmem spojeny. Naprostá většina lidí, nejen v České republice, spojuje své okamžité představy se státem zničeným válkou, o němž se v dějepisu učili jako o zemi starověké Mezopotámie mezi řekami Eufratem a Tigrisem, kde byly psány jedny z prvních kapitol dějin lidstva. Současná představa však nemá zpravidla historickou podobu, ale je podmalována každodenními informacemi zejména televizního vysílání o utrpení, násilnostech, ozbrojených silách, hledání podmínek pro normální život. Irák je symbolem toho, co nechceme, aby nás obklopovalo, v čem my a naši blízcí nechceme žít. Je připomínkou válečného a poválečného stavu v paměti našich rodičů a prarodičů.

Irák je potvrzením opodstatněnosti „Charty Organizace spojených národů“, která od podepsání v San Francisku 26. června 1945 nebyla v preambulační části měněna. Irák není jen vnitřním problémem Iráku. Vyžaduje sdružit úsilí „lidu spojených národů“ dosáhnout mírových cílů a předcházet budoucím hrozbám a nebezpečí.

Komentáře k Iráku střídají analýzy. Zpracovány jsou různé studie a informace z diplomatických, politických, ekonomických, ekologických, ideologických, náboženských, sociálních, vojenských, psychologických i jiných hledisek. Komentáře jsou potřebné pro přibližování bezpečnostní situace k cílovým skupinám příjemců. Reálný stav však je jen jeden. Postupuje v nepřetržitém vývoji, který ale v Iráku neodpovídá původním očekáváním.

Pro lepší orientaci v současné etapě, která je v různých dokumentech pojmenována jako „poválečná obnova“, je vhodné zaměřit pozornost na strategické cíle stabilizace v Iráku. Jsou to takové cíle, které mají dlouhodobou platnost a charakterizují představy o povaze příští společnosti na současném území Iráku. Tyto představy vyjadřují úlohu ozbrojených sil v poválečné obnově. K tomu je orientován obsah příspěvku.

1. IRÁK - PROSTOR STRATEGICKÝCH CÍLŮ STABILIZACE

Bezpečnostní otázky jsou spojeny s lokalizací bezpečnostní situace. V porovnání s vyspělými demokratickými státy zasluhují pozornost geografické informace: 79 % pouští a polopouští, neexistence lesů, poměrně malá délka pobřeží (58 km) v porovnání s rozsáhlou délkou pozemních státních hranic (3 650 km).[1] Pro řešení vojenské obrany státního území jsou tyto informace strategicky významné.

Mezi demografické charakteristiky, které zasluhují zvláštního zřetele, patří věkové složení, v němž 41,5 % představují děti do 15 let a populace nad 65 let věku 3,3 %, i nižší střední délka života.[2] Podle dostupných údajů měl Irák k 1. 1. 1991 celkem 18 920 000 obyvatel[3] a k 1. 1. 2006 již 26 783 383 obyvatel, což je za 15 let o 7,9 mil. (41,6 %) obyvatel více. Zarážející je informace, že jen 40,5 % obyvatel je gramotných,[4] což může ovlivnit reálné rekrutační zdroje. Irák je státem s mladou populací, která životní zkušenosti (od data narození 1980 - válka s Íránem) získávala ve válečném stavu. Náboženská víra (98 % obyvatelstva se hlásí k islámu, z toho šíitští muslimové 63 %, sunnitští muslimové 35 %) určuje i převážný způsob možného ovlivňování obyvatel. Podrobnější rozbor není předmětem této informace. Ale irácké politické dění i ozbrojené síly se s náboženským rozdělením irácké populace trvale potýkají. Z vojenského hlediska má Irák bohaté rekrutační zdroje, ale současně méně vzdělanou a nezkušenou populaci, kterou je možné manipulovat.

Irák byl před nástupem Saddáma Husajna v roce 1979 hodnocen z hlediska životní úrovně obdobně jako Itálie.[5] V dalším období došlo k významným změnám společnosti v návaznosti na důsledky způsobu vládnutí Saddáma Husajna, zejména jeho válečných dobrodružství, jež znamenalo pro Irák ekonomickou katastrofu. Válku s Íránem začínal Irák (1980) s rezervami 35 mld. USD a skončil (1988) s dluhem více než 50 mld. USD.[6] V roce 2005 byl odhadován na 92,33 mld. USD.[7] Irák je vzhledem ke svým přírodním poměrům státem, který není soběstačný v produkci potravin a závisí na jejich dovozu. Je však státem s odhadovanými druhými největšími zásobami ropy na světě. Jednou z aktivit OSN po 1. válce v zálivu (1991) bylo uskutečnění programu „Ropa za potraviny“.[8]

Vláda Iráku se v minulých desetiletích orientovala na konfrontační přístupy. Po svržení monarchie na počátku 60. let 20. století začaly pohraniční spory mezi Irákem a Íránem o íránskou provincii Chúzistán, která má bohatá naleziště ropy. V roce 1968 se v Iráku chopila moci strana BAAS, která tyto nároky podporovala. V roce 1974 Írán povzbuzoval Kurdy proti Iráku, jako odpověď na přístup k provincii Chúzistán. V roce 1979 se stal Saddám Husajn prezidentem a rok nato rozpoutal válku s Íránem. Saddám předpokládal, že se v případě vítězství zmocní nalezišť ropy, svrhne Chomejního, stane se představitelem hlavní velmoci Perského zálivu a celého arabského světa.

Takovým záměrům odpovídala i výše vyčleňovaných vojenských výdajů. Například v roce 1990 představovaly 25 % HDP,[9] což znamená, že vojenské síly a zabezpečení vojenských činností byly hlavním smyslem vytváření státního rozpočtu a tyto výdaje byly odčerpány zejména ze sociálních, zdravotních, rozvojových a jiných programů činnosti státu.

Irácká armáda v roce 1992 měla 382 000 vojáků (z toho pozemní vojsko 351 000, letectvo 30 000 a námořnictvo 1 000). Policie měla 4 800 osob a pohraniční stráž 20 000 příslušníků. V oblastech osídlených Kurdy působilo 60 000 osob v protivládních vojenských složkách.

Před zahájením války v roce 2003[10] měla pravidelná armáda Iráku celkem 350 000 vojáků, 17 divizí. Elitní Republikánská garda měla 60 000 až 70 000 příslušníků, 6 divizí. V centru Bagdádu se směly pohybovat jen zvláštní jednotky Republikánské gardy s 1 500 příslušníky, specialisty pro boj ve městě. Armáda měla 2 200 až 2 600 tanků (nejčastěji T-55), 500 až 700 tanků T-72, 200 samohybných děl, 1 800 BDRM-2 a BMP-2, 1 800 obrněných transportérů, pak 1 500 až 1 900 ostatních děl, až 20 raket Scud a mobilních odpalovacích zařízení, 200 kusů 122 mm raket pro raketový systém BM-21. Vzdušné síly měly 20 000 vojáků, 200 až 300 letadel (stíhací letouny MiG-21, MiG-23, Mirage F1, stíhací bombardéry Su-22 a transportní An-2), dále 100 vrtulníků. Protivzdušná obrana měla dalších 17 000 vojáků, 400 jednotek protiletadlových raketových systémů typů SA-2, SA-3 a SA-6, 1 000 kusů SA-7. Vojenské protiletadlové dělostřelectvo. U námořnictva sloužilo 2 000 vojáků, tři minolovky, šest hlídkových člunů a jedna raketová loď.

Režim představoval hrozbu pro mezinárodní mír a bezpečnost jak vzhledem k předpokládanému šíření zbraní hromadného ničení, možné podpory světového terorismu, tak vzhledem ke vzdoru proti OSN (odmítal plnit závazky vyplývající z rezolucí OSN).

Invaze do Iráku začala 20. března 2003. Letectvo začalo s bombardováním strategických cílů v Iráku. Následovala invaze pozemních vojsk z území Kuvajtu. Přístav Umm Kasr byl koaličními vojsky využíván pro zásobování a dovoz humanitární pomoci pro civilní obyvatelstvo. 9. dubna 2003 byl dobyt Bagdád. Spojenci jej ovládli, nastal oficiální konec diktátorského režimu Saddáma Husajna. Na náměstí Firdus v centru Bagdádu byla Iráčany zničena jeho obří socha. Za dlouhá léta válek, teroru, útěků do exilu došlo k destruktivním změnám občanské společnosti, která se zhroutila společně s režimem. Za Saddáma Husajna systém manipulované justice a rozsáhlé korupce udržoval existenci vnitrostátních struktur. Válka a zmatek po ní celý tento systém rozvrátily. Počáteční správa země byla svěřena brigádám a praporům roztroušeným po celém Iráku, jejichž mladí příslušníci museli řešit problémy v různých komunitách otřesených násilím a podezříváním. Prezident Bush dne 1. května 2003 oficiálně oznámil ukončení válečné operace.

Nastalo období poválečné stabilizace, která by měla umožnit předání vlády do rukou Iráčanů. Situace měla řadu problémů, které nejsou dořešeny ani v roce 2007.[11]

Takto stručně představený Irák je prostorem strategických cílů stabilizace. Úvodní část příspěvku nebyla zcela úmyslně věnována otázkám, které někdy zbytečně zvýrazňují zejména náboženskou, kulturní a sociální rozdílnost vzhledem k té „západní“. Dlouhodobá historie lidstva potvrzuje, že ve společnostech, kde je vyšší životní úroveň, životní a sociální jistoty, je rovněž větší míra náboženské a kulturní tolerance.

2. POVÁLEČNÁ STABILIZACE

Bývalo a nadále je běžné konstatování, že války jsou v dějinách lidstva tou červenou nití, která ukazuje jejich význam pro pokrok, vývoj a změny, k nimž nepřetržitě dochází. To mimo jiné znamená, že poválečnou stabilizaci si již lidstvo odzkoušelo stejně často jako válečnou činnost.

Stabilizace je procesem, který následuje za destabilizovaným nebo nestabilním stavem. Jeho smyslem je upevnění, ustálení, dosažení rovnováhy. Právě „kouzlo rovnováhy“ patří k nejobecnějším zákonům existence člověka jako jednotlivce, ale i planety Země ve vesmíru. Válku prozatím vnímáme jako řešení mezinárodních sporných otázek s použitím vojenské síly, dotýká se tedy zejména států, jejich struktur, ekonomiky, politiky, kultury a chování. Je však naplňována především omezováním a poškozování práv a svobod občanů.

Poválečná stabilizace se uskutečňuje ve specifickém mezinárodním prostředí, které je rozděleno na vítěze, poražené a dosud nezúčastněné státy. Poslední kategorie se zpravidla svými postoji postaví na stranu vítěze nebo poraženého, výjimečně zůstane neutrální. Poválečná stabilizace není nikdy jen vnitrostátní záležitostí, je součástí mezinárodních vztahů. Zpravidla je provázena poučením z předchozího vývoje, projevy změn v dosavadních vztazích, ekonomickým vyrovnáním, přijetím nových závazků, pro poražené zpravidla nepříjemných a, jak historické dokumenty prozrazují, často i ponižujících. Všechny poválečné stabilizace byly provázeny kontrolou jejich naplňování a přítomností vojenských sil vítěze po dočasnou nebo nezbytně nutnou dobu.

Zajímavé porovnání uskutečnili Alexander a Keiger,[12] kteří upozornili na historické podobnosti mezi Německem a Irákem po 1. světové válce (1919) a po první válce v zálivu (1991). Poukazují na to, že je možné uznávat nedostatky všech analogií a tvrdit, že není možné předvídat historii, ale porovnat tato období je možné. Základem výsledků válečných konfliktů je zajistit, aby zbraně nepřítele nebyly v krátké době použity opět proti vítězům. Jde tedy o proces odzbrojení poražených. V období po první světové válce bylo odzbrojováno Německo. Po druhé světové válce byl vymyšlen systém „studenoválečné kontroly zbrojení“, ale po válkách v zálivu 1990—1991 a 2003 je uskutečňováno odzbrojení a kontrola zbrojení Iráku. Autoři zaměřili pozornost na objevení odlišností mezi vítěznými spojenci v otázkách:

• jaký typ režimu zbrojní kontroly uvalit na poražené státy (kdo má skutečné předpoklady pro narušení míru a může to, v případě že není omezován, opět zneužít k agresi);

• jaké je spektrum zvláštních instrumentů, nástrojů a mechanismů při prosazení takového režimu.

V porovnání období je možné poukázat na podobnosti nebo paralely mezi 20. a 90. lety minulého století. Obě období zahájila nejen poválečnou éru, ale i novou éru. S koncem 1. světové války došlo k rozsáhlému novému rozdělení světa. Běžné bylo vyjádření, že „tato válka je poslední válkou“. Válka v Iráku následovala těsně po ukončení studené války (1989), kdy se předpokládalo využití ušetřených prostředků za zbrojení ve prospěch lidstva. 28. února 1991 byla ukončena válka v Perském zálivu a 30. června 1991 byla zrušena Varšavská smlouva, jako akt oficiálního ukončení bipolárního principu udržování rovnováhy ve světě. Začaly být psány knihy s podtextem: „To už je konec historie?“

Obě období měla něco společného. Byla provázena schizofrenickou rozpolceností mezi popularizovanou snahou o všeobecné odzbrojení a nenáviděným strachem z hrozivých nových zbraní. Po 1. světové válce to byla stísněnost z použití německých ponorek k beztrestnému potápění civilních lodí v námořní dopravě, z použití bombardovacího letectva a řiditelných vzducholodí proti civilním cílům. Po irácké válce a v dalším období pak šlo zejména o možnost použití zbraní hromadného ničení s chemickými, biologickými nebo jadernými náložemi, zejména ze strany „darebáckých států“ nebo skupin mezinárodního terorismu proti civilistům.

Poválečná situace, jejíž součástí je stabilizace, představuje z technologického hlediska etapu pokračující za válkou. Válka v Iráku potvrdila obrovskou vojenskou převahu USA nad zbytkem světa, i když se jí účastnilo dalších 37 spřátelených států. Žádný stát není v současnosti pro USA vážným soupeřem. Vzhledem k rychlému průběhu vojenských operací byly vystaveny konfrontaci strategické cíle na politické a ideologické úrovni. Cíl operace - svržení diktátorského režimu - byl splněn. Následně měli politikové možnost vybrat postup z logických variant:

• odejít a riskovat, že poražený režim bude nahrazen možná ještě horším;

• ustavit dlouhodobý protektorát (to by mohlo vést k obvinění z nového kolonialismu);

• pokusit se Irák demokratizovat, tak prospět jeho stabilizaci a udělat krok k otevřenější mezinárodní kontrole a spolupráci.

Problém, který nastal, je možné označit jako „vývoz demokracie“.[13] Demokracii není možné exportovat jako zboží, protože je to kulturně podmíněný politický projekt změny myšlení, vládnutí a státoprávního uspořádání. V zemích, které nemají pro demokracii vhodné podmínky, kde je zvláště silná pozice náboženství, funguje rodové a zvykové právo, kde v poválečném zdecimovaném období chybí základní předpoklady pro život (potraviny, energie, bezpečnostní stabilizace), kde se obyvatelstvo cítí poraženo a nevidí blízkou představu zlepšení, kde se rozvíjí občanská válka, se projektu demokracie nedaří. Situace v Iráku je jiná než například v Německu nebo Japonsku po 2. světové válce.

To ale neznamená, že by někdo měl zobecnit tvrzení do závěru: „Islám je s demokracií neslučitelný.“ Takové tvrzení by bylo nepravdivé (viz např. situace v Turecku). Projekt demokratizace, který má přinést do života Iráku demokracii jako mechanismus a způsob vládnutí, zřejmě nebyl zahájen ve vhodnou dobu. Situace pro projekt neuzrála, protože obyvatelstvu nebyla vyobrazena kulturně akceptovatelná vize dosažení osobní svobody, prosperity a „lepší budoucnosti“. Některá vyjádřená přání „o vděku Iráčanů“ tuto skutečnost potvrzují.

Jiným vysvětlením může být, že válka ještě není ukončena. I když formálně skončila, nebyl poražen skutečný protivník. Takovému výkladu odpovídají náznaky umožňující usuzovat, že se nad tím takto zamýšlejí i v USA. Může tomu nasvědčovat i prezentace „nové strategie USA pro Irák“, uvedené prezidentem Bushem dne 10. ledna 2007,[14] jež hodnotí nekontrolovanou podporu nestátních sil na území Iráku ze strany sousedů. Pehe[15] cituje Fukujamu, který vyjadřuje názor, že nejde o vojenský, ale politický zápas o myšlení obyčejných muslimů. I za přítomnosti cizích vojsk může situace přejít do občanské války, čemuž nasvědčuje i nárůst obětí civilistů v roce 2006, jak je uvedeno v tabulce č. 1. Může následovat sociální rozpad státu. To by ale znamenalo substituci mezinárodního kontrolního režimu.

Historie poválečné stabilizace vždy zahrnovala přítomnost vojenských sil, které dodávaly úsilí o stabilizaci (vojenskou, hospodářskou, ekonomickou, ekologickou, politickou, státoprávní, energetickou, dopravní, potravinovou, sociální, zdravotní, psychologickou, právní, bezpečnostní, informační) nezbytnou vážnost a respekt.

Úkoly ozbrojených sil pro poválečnou stabilizaci v poraženém státu vyžadují odlišnou přípravu ve srovnání s jejich bojovým použitím a rovněž odlišnou strukturu sil, případně i výzbroje. Příslušníci vítězných ozbrojených sil působí v uniformách na území cizích států. Jsou jednoduše odlišitelní od domácího, zpravidla (v poválečném období) nepřátelsky naladěného obyvatelstva. Nebezpečí pro ně představují civilisté (neuniformovaní), kteří mohou být bývalými příslušníky ozbrojených sil (s bojovými, taktickými, konspiračními nebo operačními zkušenostmi).

Tabulka č. 1: Irák - odhady ztrát v letech 20032006

Náklady na konflikt [mld. USD]

Počet mrtvých vojáků USA

Počet zraněných vojáků USA

Počet mrtvých vojáků Britů

Počet mrtvých vojáků dalších národností

Počet mrtvých vojáků Iráku

Počet obětí civilistů Iráku

350

3 000

22 057

127

123

4 900 až
6 375

52 139
až 57 707

Počet mrtvých vojáků USA: 2003 - 486, 2004 - 848, 2005 - 846, 2006 - 820. Počet obětí civilistů Iráku 57 707, z toho v r. 2006 - 34 452. Zdroj: dostupný z WWW: http://www.icasualties.org, http://www.iraqbodycount.net, http://www.ceskenoviny.cz/index_view.php?id=231204, 16. 01. 2007.

Pobyt ozbrojených sil pro poválečnou stabilizaci na cizím území bývá provázen ztrátami, které v současné době (vede-li je dobře vyzbrojená armáda) časově krátkodobého průběhu válek zpravidla přesahují ztráty z bojových činností. Takové tvrzení částečně potvrzují údaje v tabulce č. 1, které dokumentují ztráty vojáků USA v porovnání s celkovými ztrátami v konfliktu na území Iráku v letech 2003—2006.

Jaká je v současné době úloha OSN?[16] Dostupné informace dokládají, že je úloha RB OSN jako nejvyšší bezpečnostní instituce naplňována, i když existuje pocit, že přes veškerou snahu o prevenci zůstává v roli „hasiče“. Nedokáže svými přístupy zabránit vzniku válečného požáru nebo dělá i chybná rozhodnutí,[17] nemá praktické prostředky a síly k účinnému zásahu kdekoliv na světě.

Podle rezolucí RB OSN působí na území Iráku mnohonárodní síly (Multinational Force - MNF) pod společným velením, ale ve sdělovacích prostředcích jsou zmiňováni Američané a jejich parciální zájmy. Příslušné strategie rovněž přijímá a vyhlašuje prezident USA, a ne orgány a instituce OSN. Známá je „Národní strategie Spojených států pro vítězství v Iráku“ z 30. 11. 2005[18] a „Nová strategie USA pro Irák“ z 10. 1. 2007.[19] Tyto dokumenty v sobě zahrnují strategické cíle USA k poválečné stabilizaci Iráku. Není náhodou, že se v souvislosti se strategiemi začaly zveřejňovat historické přehledy o ztrátách amerických vojáků v konfliktech (viz tabulka). Je to právě ta nejcitlivější problematika. Pro občany státu, který vlastními vojenskými silami zabezpečuje poválečnou stabilizaci v zahraničí, jsou mrtví vojáci symbolem zbytečné ztráty života. V demokratických státech se tyto stavy neobejdou bez parlamentní a mediální kritiky. Mají rovněž ekonomické dopady.

Poválečná stabilizace spočívá v ozbrojených silách, které ji zajišťují, a rovněž ve snesitelné míře tolerance ztrát (nejzávažnějších obětí) státu. Při zdůvodňování těchto situací představuje jasná formulace jednoduchých strategických cílů hlavní argumentační nástroj. Ze samé podstaty poválečné stabilizace vyplývají teoretické a praktické úkoly a zadání pro ozbrojené síly. Jejich hlavním krédem je důsledná analýza skutečné situace a přijímání objektivních řešení.

Tabulka č. 2: Počty a ztráty vojáků USA v ozbrojených konfliktech 17752003

Od roku

Do roku

Celkem let

Konflikt, válka s účastí USA

Počty vojáků

Mrtvých vojáků

Zraněných vojáků

1775

1783

8

Boj britských osad za nezávislost

4 435

1812

1815

3

Tzv. druhá válka za nezávislost mezi USA a Británií

2 260

1846

1848

2

Válka s Mexikem

13 282

1861

1865

4

Občanská válka Severu proti Jihu (na obou stranách)

620 000

1898

1898

0

Americko-španělská válka

2 446

1917

1918

1

První světová válka

116 516

204 002

1941

1945

5

Druhá světová válka

405 399

671 846

1950

1953

3

Korejská válka

350 000

54 246

103 284

1964

1975

11

Vietnamská válka (nejvíce vojáků měly USA v r. 1968)

480 000

58 209

153 303

1983

1983

0

Libanon (při dvou útocích na americké cíle v Libanonu)

240

1983

1983

0

Grenada

16

1989

1989

0

Panama

14 000

21

1991

1992

1

Válka v Zálivu (operace Pouštní bouře)

425 000

293

467

1992

1993

1

Somálsko

28 000

25

2001

-

6

Afghánistán (do 31. 12. 2006)

20 000

358

2003

-

4

Irák (do 31. 12. 2006)

134 000

3 000

22 057

Zdroj: ministerstvo obrany USA; dostupný z WWW: http://www.ceskenoviny.cz/index_view.php?id=228493, 31. 12. 2006; http://www.ceskenoviny.cz/prilohy/odposlechy/index_view.php?id=228545, 01. 01. 2007.

3. VOJENŠTÍ AKTÉŘI STABILIZACE

Při analýze ve prospěch popisu vojenských aktérů stabilizace je možné vycházet z dostupných informací, které jsou podloženy zpravodajskou činností vojenských zpravodajských služeb. Dalším informačním zdrojem jsou mediální zpravodajství, zpravidla veřejně dostupná, která přibližují situaci v konkrétním státu (Iráku). V neposlední řadě jde o záznamy jednání RB OSN a o výsledky diplomatických jednání. Základní přístup pak je uzavřen teoretickými a praktickými zkušenostmi analytika, který se danou problematikou zabývá.

Vojenští aktéři stabilizace jsou pro tyto účely všechny ozbrojené a bezpečnostní síly a sociální skupiny na území státu (v němž probíhá poválečná stabilizace), které jsou schopny použít vojenské nástroje k řešení stabilizačních a destabilizačních problémů. Z pohledu celostního (holistického) přístupu jsou to následující základní skupiny aktérů:

1. ozbrojené síly poraženého státu (vlastní vojenské síly a bezpečnostní síly Iráku);

2. ozbrojené síly cizích států na území poraženého státu;

3. nestátní síly poraženého státu;

4. nestátní síly mimo poražený stát;

5. ministerstvo obrany (bezpečnosti) poraženého státu;

6. ministerstva obrany cizích států;

7. velitelství a orgány nadnárodních organizací;

8. velitelství a orgány nestátních organizací a skupin;

9. sdělovací prostředky a jiné nástroje ovlivňování myšlení lidí k vojenským účelům.

V bodech 1—4 jsou skutečné vojenské a bezpečnostní síly, které prakticky uskutečňují bojovou a nebojovou činnost ve válce i při poválečné stabilizaci. Ke svým aktivitám používají zbraně, vojenské, teroristické, policejní, vězeňské, záchranné a jiné postupy, jež směřují k dosažení stanovených cílů. Součástí těchto činností je násilí, agresivita, ničení, zabíjení, neúcta k životu lidí, majetku a hodnotám.

V bodech 5—8 jsou jejich řídicí struktury, které nebojují, ale vymýšlejí, jak se bude bojovat a stabilizovat, stanovují strategie, doktríny, připravují operace, taktiku a hlavně soustřeďují finanční prostředky, materiální i lidské zdroje, organizují a rozhodují o použití ozbrojených sil. K tomu zajišťují shromažďování a vyhodnocování informací, ovlivňují a uskutečňují politiku, působí na veřejné mínění, připravují nebojové - informační - operace.

V 9. bodu - sdělovací prostředky - jsou samostatným a velmi významným fenoménem soudobého vojenství a poválečné stabilizace. S využitím tisku, televize, rozhlasu, internetu a připravených osob (zpravodajové, komentátoři, filmaři, duchovní, počítačoví specialisté) poskytují zpravodajství o vojenských a stabilizačních činnostech, jsou nástrojem informačních operací. Mohou, ale nemusí být pod kontrolou vojenských aktérů (body 1—8). Používají „informační zbraně“, jejichž účinek je destabilizační nebo stabilizační podle obsahu sdělení a cílových skupin příjemců.

Ozbrojené síly poraženého státu (vlastní vojenské a bezpečnostní síly)

Většina diskuzí i obsah četných analýz především v USA po válce v r. 2003 kritizovaly některé dílčí aspekty poválečného uspořádání v Iráku, ale většina odborníků byla přesvědčena, že celkové směrování reforem je v zásadě správné. Sunnitské povstání bylo považováno za dočasný jev, který ustoupí při zahájení rekonstrukce země, a bude dosažena stabilita.

Výhrady byly od počátku vznášeny k unáhlenému rozpuštění irácké armády. Potvrdila se oprávněnost těchto výhrad. S odstupem času se tento krok skutečně jeví jako zásadní chyba. Irácká armáda nebyla významným mocenským centrem režimu Saddáma Husajna, protože ten se opíral zejména o zvláštní jednotky a bezpečnostní služby.[20] Značná část propuštěných vojenských specialistů se poté zapojila do hnutí odporu proti okupujícím vojskům.

Vytvoření nové „Irácké centrální armády“ a „bezpečnostních složek“ představovalo největší problém. Dědictvím minulosti byla existence „polovojenských sektářských milicí“ a jejich průnik do státních institucí, především do bezpečnostních složek a armády. Bremerova dočasná vláda považovala odzbrojení milic za prioritu a vypracovala podrobný tříetapový plán. Snažila se odzbrojení prosadit do konce roku 2004, aniž by byl plán podmíněn upevněním irácké státní moci a dosažením hmatatelných úspěchů v národním usmíření. To zabránilo nejen odzbrojení, ale i uklidnění bezpečnostní situace a racionální výstavbě nových ozbrojených a bezpečnostních sil. Většina Iráčanů tvrdí: „Situace je horší než za minulého režimu.“ Silné je i přesvědčení, že „oficiální (státní) bezpečnostní síly nejsou schopny zemi kontrolovat“.[21]

Irácké bezpečnostní síly z celkového počtu 7 000—9 000 osob v květnu 2003, které byly loajální k nové irácké vládě (Brookings Institut), se rozrostly na stav 232 100 osob (březen 2006) podle oddělení obrany USA. Iráčané by měli převzít odpovědnost za bezpečnost ve všech 18 provinciích do listopadu 2007. Irácká vláda byla rovněž vyzvána, aby dostála své odpovědnosti při zajišťování bezpečnosti vlastními silami a při potírání sektářského násilí.

Bezpečnostní systém Iráku je tvořen následujícími institucemi: Představiteli velení (velení Iráckých ozbrojených sil, velení národní vnitřní bezpečnosti vycházející od předsedy vlády a ministerstva vnitra k policii), Ministerstvem obrany Iráku (Iraqi Ministry of Defense - MoD), Milicemi (Militias), Agenturou veteránů (nezávislá agentura pod ministerstvem obrany), Mnohonárodními silami v Iráku (Multinational Force, Iraq - MNF-I), Státní zpravodajskou agenturou Iráku (Iraqi National Intelligence Agency - INIS), Ministerským výborem pro bezpečnost státu (Ministerial Committee for National Security - MCNS), Iráckými ozbrojenými silami (Iraqi Armed Forces - IAF).

Ozbrojené síly Iráku obsahují šest základních prvků:[22]

• Pozemní vojsko (Iraqi Army), 2 divize motorizované pěchoty, celkem 27 000 vojáků (březen 2005);

• Národní gardy Iráku (Iraqi National Guard), 45 praporů a 6 velitelství brigád, celkový počet 41 088 vojáků (říjen 2004);

• Zásahové síly Iráku (Iraqi Intervention Force), celkem 6 665 vojáků (listopad 2004);

• Síly pro speciální operace - protiteroristické síly Iráku (Iraqi Special Operations Forces - Iraqi Counter Terrorist Force), celkem 764 vojáků a výsadkový prapor celkem 828 vojáků (oba útvary únor 2006);

• Pobřežní obranné síly Iráku (Iraqi Coastal Defense Force), celkem 6 hlídkových člunů, což je 405 vojáků (říjen 2004);

• Vzdušné síly Iráku (Iraqi Air Force), provozují 6 Hercules a 16 UHIH, celkem 500 osob (prosinec 2004).

Milice, které v minulosti vznikaly živelně jako ozbrojené součásti politických stran, nebo individuálně, byly zakázány. Povoleny již byly jen jako neozbrojené síly, které uznávají federální zákony. Šiítské milice jsou však i v roce 2007 cílem operací bezpečnostních sil. Pro úplnost jsou zařazeny informace o dalších nevojenských aktérech. Ministerstvu vnitra Iráku (Iraqi Ministry of Interior) jsou podřízeny civilní bezpečnostní síly (Iraqi Civil Security Forces). Celkový počet sil je 175 964 osob. V jednotlivých složkách jsou zahrnuty:

• Irácká policejní služba (Iraqi Police Service) plánuje celkem 89 369 osob (leden 2005);

• Irácká pohraniční policie (Iraqi Border Police) plánuje celkem 2 376 osob (září 2004);

• Irácká celní policie (Iraqi Customs Police) plánuje celkem 2 900 osob (září 2004);

• Irácká přistěhovalecká policie (Iraqi Immigration Police) celkem 1 000 osob (září 2004);

• Irácká státní bezpečnostní policie (Iraqi National Security Police) plánuje celkem 4 144 osob (září 2004);

• Irácké služby zajištění ochrany (Iraqi Facilities Protection Service) přibližně 71 992 osob (červenec 2004);

• Irácká služba diplomatické ochrany (Iraqi Diplomatic Protection Service) přibližně 2 000 osob (červenec 2004).

Ozbrojené síly cizích států na území poraženého státu

V roce 2006 bylo na iráckém území rozmístěno 156 000 zahraničních vojáků (z toho je 132 000 amerických, 8 500 britských a 14 500 vojáků z 24 dalších zemí, kteří zbyli z původních 300 000 vojáků z USA a z dalších 37 zemí.) Některé státy již své mise odvolaly, mnohdy pod tlakem domácího veřejného mínění (např. Španělsko).

Strategický plán „Nová cesta vpřed“ pro Irák z 10. 1. 2007 přinesl posílení amerických sil v Iráku. Současný kontingent USA - 132 000 vojáků - má být etapově navýšen o dalších 21 500. Většina z nich má posílit jednotky v Bagdádu, který je zasažen sektářským násilím. 4 000 příslušníků námořnictva bude nasazeno v provincii Anbár, kde se nachází hodně stoupenců teroristické organizace Al-Káidy. Čas působení nových sil v Iráku nebyl upřesněn. Zvýšit se má rovněž počet amerických důstojníků začleněných do iráckých jednotek.[23]

Nestátní síly poraženého státu

Analýza byla sdělena při prezentaci „Národní strategie Spojených států pro vítězství v Iráku“ z 30. 11. 2005,[24] kde byly jednotlivé složky pojmenovány jako nepřátelé. Všechny skupiny jsou ozbrojené a jsou zdrojem ohrožení jak pro státní bezpečnostní a ozbrojené síly, tak pro stabilizační ozbrojené síly cizích států na území Iráku. Materiál je blíže specifikoval následujícím způsobem:

1. Nespokojenci představují největší skupinu. Většinou to jsou sunnitští Arabové, kteří pádem Saddámova režimu pozbyli své privilegované postavení. Odmítají se smířit s nynějším vývojem v Iráku. Zdaleka ne všichni sunnité však náležejí do této skupiny, a z těch, kteří k ní patří, se většina nezapojuje přímo do ozbrojeného boje, spíše mu jen poskytují zázemí a podporu. Dnes už ti, kdo obhajují ozbrojenou opozici, jsou izolováni sunnity, kteří se začínají zapojovat do veřejného dění.

2. „Saddámovi věrní“ představují menší skupinu. Jsou to lidé loajální k dřívějšímu režimu, kteří uvažují o znovunastolení diktatury. Představují antidemokratickou část uvnitř sunnitské komunity, těší se však jen malé podpoře. Neměli by zastavit demokratizaci země.

3. Teroristé jsou nejmenší skupinou, ale tou nejnebezpečnější, která je bezprostřední hrozbou. Američané zhodnotili, že jde o lidi napojené na Al-Káidu nebo lidi Al-Káidou inspirované, že často přicházejí z jiných zemí a rekrutují nové členy z iráckého obyvatelstva.

Nestátní síly na území Iráku je zřejmě možné rozdělit takto:[25]

• ozbrojené milice (šiítské);

• extrémistické ozbrojené skupiny: nejvýznamnější jsou sunnitská džihádistická skupina Al-Kaidá (Sunni jihadist group al-Qa’ida in Iraq - AQI) a šíitská opoziční Jaš-al-Mahdi (Shia oppositionist Jaysh al-Mahdi - JAM);

• skupiny organizovaného zločinu.

Nestátní síly mimo poražený stát

Do souhrnného výčtu nestátních ozbrojených sil v Iráku mimo poražený stát náležejí:

• síly OSN;

• bezpečnostní a obranné složky zahraničních diplomatických, dopravních, obchodních, bankovních, hospodářských a jiných subjektů, které působí na území Iráku;

• představitelé mezinárodního organizovaného zločinu;

• mezinárodní teroristické organizace;

• zpravodajské služby cizích států.

Další kategorii představují utečenci a emigranti mimo území Iráku, kteří se mohou po výcviku a přípravě na území státu vrátit. Právě tito bojovníci vytvářejí významnou sílu v podmínkách současného Iráku a představují hrozbu pro mírovou cestu stabilizace. Na základě zpravodajských informací se konstatuje, že přicházejí ze zemí jako je Saudská Arábie, Sýrie, Írán, Egypt, Súdán, Jemen i Libye.[26]

Ministerstvo obrany (bezpečnosti) poraženého státu

Irácká vláda má Ministerstvo obrany, Ministerstvo vnitra a Ministerstvo národní bezpečnosti.[27]

Vytvářeny jsou národní bezpečnostní instituce. Ministerstvo obrany bylo založeno 22. března 2004 prozatímní koaliční vládou jako transparentní, moderní, demokratická, profesionální instituce s civilní kontrolou.

Ministerstva obrany cizích států

Je to soubor všech ministerstev obrany států, jejichž ozbrojené síly vytvářejí strukturu mnohonárodních sil na území Iráku. Nejvýznamnější jsou ministerstva obrany USA a Velké Británie, které počty vojáků ostatní státy významně převyšují.

Velitelství a orgány nadnárodních organizací

Jsou to všechny složky představující velení nebo orgány nadnárodních organizací, které se na stabilizaci poválečného stavu v Iráku podílejí. K nejvýznamnějším patří OSN, organizace Červeného kříže a další prvky, jejichž výčet by byl rozsáhlý.

Velitelství a orgány nestátních organizací a skupin

Tyto prvky lze vnímat jako zdroj možných pozitivních i negativních vlivů, protože zahrnují představitele a orgány, které napomáhají stabilizaci, ale i velitelství teroristických skupin a představitele organizovaného zločinu, jenž se snaží ze situace mnohé vytěžit.

Sdělovací prostředky a jiné nástroje ovlivňování myšlení lidí k vojenským účelům[28]

Na jaře 2003 s porážkou režimu Saddáma Husajna došlo i k rozpuštění ministerstva informací, které do té doby centrálně řídilo a cenzurovalo irácká média. Ve sdělovacích prostředcích v Iráku působí živelnost. Prozatímní koaliční vláda (Coalition Provisional Authority - CPA) mediální sféru do značné míry neovlivňovala a neměla jasnou koncepci působení. S podporou CPA byla založena agentura (Iraqi Media Network - IMN). Televizní vysílání sleduje značná část Iráčanů (pokud mají elektřinu) na satelitních arabských kanálech (al-Džazíra, al-Arabíja aj.) nebo přijímá íránské vysílání, které je dostupné na většině obydleného území. Obdobně to je u rozhlasového vysílání (stanice s celoarabskou působností nebo íránské).

Tiskoviny procházejí bouřlivým vývojem. V konkurenčním prostředí bojují o čtenáře desítky různých titulů (deníků, týdeníků, časopisů, odborných tiskovin). Technická kvalita všech tiskovin je nízká. Většina deníků má přímé vazby na politické strany. Mezi ně náleží: al-Mu´atamar (Kongres) - INC (Iraqi National Congress), al-Ittihád (Svaz) - PUK (Patriotic Union of Kurdistan - Džalál Tálabání), al-Ta´achchí (Bratrství) - KDP (Kurdistan Democratic Party - Mas´úd Bárzání), Baghdád (Bagdád) - INA (Iraqi National Accord), al-´Adála (Spravedlnost) - SCIRI (Supreme Council for the Islamic Revolution in Iraq) a Taríqu l-ša´b (Cesta lidu) - ICP (Iraqi Communist Party). Některé noviny nejsou spojeny se stranami - např. deníky al-Zamán (Čas), al-Sabáh (Ráno). Existuje klasický bulvární tisk, který je mezi obyčejnými lidmi velmi oblíben. Kromě toho vychází v Iráku řada odborně zaměřených tiskovin (ekonomicky, politicky aj.). Cizojazyčné noviny prakticky nejsou k dispozici, pouze někde americké deníky. Na severu Iráku v autonomních oblastech, kde žije převážně kurdské obyvatelstvo, existuje řada médií v kurdštině. Vlastní tiskoviny si vydávají rovněž Asyřané (křesťanská menšina).

Šíření informací internetem vzhledem k problémům s dodávkou elektrické energie a dostupnosti technického vybavení je možné orientovat k omezeným cílovým skupinám. Všechna média jsou využívána k dosahování cílů poválečné stabilizace v Iráku.

4. STRATEGICKÉ CÍLE STABILIZACE V IRÁKU

Strategické cíle stabilizace v Iráku formulují stanoviska Rady bezpečnosti OSN. Vyzývají mezinárodní společenství, zejména státy v regionu a irácké sousedy, k podpoře obyvatelstva Iráku v jejich snaze o získání míru, stability, bezpečnosti, demokracie a prosperity a potvrzují, že plně úspěšná implementace rezolucí RB bude podmíněna regionální stabilitou.

Irácká vláda požádala o rozšíření mandátu mnohonárodních sil. Proběhly konzultace a bylo písemně potvrzeno, v souladu s žádostí, že MNF pod společným velením jsou připraveny pokračovat v naplňování mandátu, jak byl původně stanoven v rezoluci RB 1546 (2004) a rozšířen podle rezoluce RB 1637 (2005).

Stále je požadováno, aby irácké bezpečnostní síly pokročily ve snaze o dosažení vlastních schopností tak, aby mohly převzít největší část odpovědnosti za bezpečnost Iráku. Tento pokrok je nejznatelnější v tom, že na sebe vzaly odpovědnost za převzetí operačního velení a řízení Velitelství pozemních, námořních a vzdušných sil a dvou iráckých divizí ministerstva obrany.

Vláda Iráku a mnohonárodní síly se dohodly na třech společných cílech:[29]

1. Irák převezme nábor, výcvik, vybavení a vyzbrojení bezpečnostních sil Iráku;

2. Irák převezme velení a řízení nad iráckými silami;

3. Odpovědnost za bezpečnost bude přenesena na vládu Iráku.

Klíčové úkoly potřebné k dosažení cílů stabilizace v Iráku jsou spojeny s vývojem vlastních iráckých obranných schopností a se zabezpečením přehledných mechanismů.

Nejvyšším strategickým cílem pro Irák[30] je trvalý mír pro sjednocený a stabilní demokratický Irák, který bude oporou nových a chráněných svobod s rozvíjející se tržní ekonomikou. Klíčem dalekosáhlých strategických zájmů je bezpečné prostředí pro lidi a vlastnictví, které umožní občanům plný podíl na politickém a ekonomickém životě. To znamená, že irácká vláda musí mít prostředky, včetně svých vlastních obranných a policejních sil, k převzetí těchto odpovědností za vnější a vnitřní bezpečnost, včetně ochrany státních hranic a zajištění vztahů ke státům v regionu a mezinárodnímu společenství.

Hlavní postoje ke způsobu americké podpory pro dosažení těchto cílů shrnul prezident Bush v „Národní strategie Spojených států pro vítězství v Iráku“.[31] Jsou na tomto místě uvedeny proto, že Spojené státy mají největší podíl na stabilizačních silách i na hospodářském programu stabilizace (ten však není předmětem příspěvku). Prohlásil: „V této válce zažijeme ještě mnoho obratů, ale nepřítel musí být poražen na každém bojišti. Teroristé dali jasně najevo, že Irák je hlavní frontou v jejich boji proti lidstvu. Proto musíme i my považovat Irák za hlavní frontu ve válce proti terorismu. Naše strategie v Iráku má tři složky:

• V politické rovině: Víme, že svobodné společnosti jsou mírumilovné společnosti, proto Amerika pomáhá Iráku budovat demokratické instituce, které budou hájit práva všech občanů, získávat a zapojovat ty, kteří se dají přesvědčit k dílu ve prospěch nového Iráku, a naopak eliminovat vliv těch, kteří k tomu nejsou ochotni.

• V rovině bezpečnostní: Koaliční jednotky a irácké bezpečnostní síly jsou v neustálé ofenzivě a čistí území kontrolovaná teroristy a přenechávají je ve správě iráckých bezpečnostních sil tak, aby Iráčané sami mohli obnovit a svobodně utvářet své vlastní životy. Koalice se také podílí na budování iráckých bezpečnostních sil tak, aby byly schopny zajistit bezpečnost a převzít odpovědnost za svou zem bez silné zahraniční asistence.

• V ekonomické oblasti pomáháme Iráku obnovovat hospodářskou infrastrukturu, reformovat ekonomiku a dovést je k prosperitě, která zajistí každému Iráčanovi podíl na svobodné a mírové zemi. Do tohoto úsilí, jak spoluvybudovat Irák, jsme zapojili mezinárodní organizace, sousední země a OSN.“

Vojenské síly představují neodmyslitelnou součást poválečné stabilizace v jakémkoliv prostoru na světě. Hlavní body nové strategie USA pro Irák, které prezident Bush prezentoval 10. ledna 2007, ukazují, že strategické cíle se nedaří naplňovat tempem, které by bylo potřebné. Posílení amerických sil v Iráku nebylo očekáváno, ale je logickým vyústěním vyhodnocení zpravodajských informací,[32] které uvádějí: „Početnost identifikovatelných vnitřně bezpečnostních a politických spouštěcích událostí, včetně podpory masového sektářského vraždění, vraždění významných náboženských a politických vůdců a naprosté sunnitské odstoupení z vlády může potenciálně kriticky otřást s iráckým bezpečnostním prostředím. Tyto události se budou konat, mohou neočekávaně zažehnout a nasměrovat vývoj Iráku, všeobecné a povstalecké násilí s postupným úpadkem k rychlému zhoršení s vážnými důsledky v humanitární, politické a bezpečnostní oblasti. Mohou se objevit tři eventuality bezpečnostního vývoje: chaos vedoucí k rozdělení; vzchopení se silného šiítského vedení; anarchické roztříštění moci.“

Nová strategie USA se soustřeďuje na změnu postupu k dosažení strategických cílů stabilizace, ale ty nemění. Požaduje, aby premiér Núrí Málikí zvýšil zapojení sunnitů do politického procesu, připravil dlouho očekávaný zákon o spravedlivějším rozdělování zisků z ropy mezi náboženské a etnické skupiny v Iráku a zmírnil vládní politiku vůči představitelům někdejší vládní strany BAAS. Má také zahájit proces zaměřený na změnu ústavy. V Iráku se mají konat místní volby (2007). Irácké síly mají převzít celkovou kontrolu nad bezpečností ve všech provinciích nejpozději v listopadu 2007.

ZÁVĚR

V příspěvku, který se soustředil na představení Iráku jako existující komunity v konkrétním geografickém prostředí, byla hlavní pozornost věnována přiblížení vojenských aktérů. Není možné hodnotit strategické cíle stabilizace bez historických ohlédnutí a uvedení některých z mnoha paralel, které se nabízejí. Dokumentovány byly informace z řady dostupných informačních zdrojů, které umožňují problematiku samostatně studovat.

Cílem příspěvku bylo shrnout informace, a ne přijmout nebo navrhnout řešení. Byla ukázána složitost stabilizace poválečného stavu, který je v pozornosti celého světa. Ve výčtu bylo sděleno mnoho informací, které by zasluhovaly zvláštní pozornosti a mohou být samostatně podrobně rozvíjeny. Nebyla však rozebrána problematika, která se dotýká možné zvláštní úlohy organizace NATO a vojenských iniciativ Evropské unie.

Nová strategická koncepce NATO, která zákonitě musí nahradit tu poslední z roku 1999, by měla na výzvy, které vycházejí ze současného použití ozbrojených sil zejména v procesech stabilizace, pragmaticky a jasně reagovat.

LITERATURA
[1] ALEXANDER, Martin S., KEIGER, John, F.V. Enforcing arms limits: Germany post 1919; Iraq post 1991 Journal of Strategic Studies, Volume 29, Number 02 / April 2006 Routledge, part of the Taylor & Francis Group. ISSN: 0140-2390, s. 18—193.

[2] An historic review of CPA accomplishments. Coalition Provisional Authority. Baghdad, IRAQ, 2004. 71 s. Iraqcoalition.org [online]. 2004 [cit. 2007-02-10]. Dostupný z WWW:
http://iraqcoalition.org.pressreleases/20040628_historic_review_cpa.doc.

[3] BAGINOVÁ, Michaela, FABIÁNOVÁ, Jana, ZRUCKÁ, Daniela. Poválečná obnova Iráku : Podkladový materiál XII. ročníku Pražského modelu OSN. Hana Valentová, Michal Thim. Praha : Asociace pro mezinárodní otázky, 2006. 14 s. Dostupný z WWW: http://www.amo.cz, http://www.studentsummit.cz.

[4] BUSH, George W. Strategie Spojených států pro vítězství v Iráku. 30. 11. 2005, Námořní akademie Spojených států v Annapolisu. Usainfo.sk [online]. 17. decembra 2006 [cit. 2007-01-15]. Dostupný z WWW: www.usainfo.sk/article.php?73.

[5] BUSH, George W. Nová strategie USA v Iráku. 10. 1. 2007. (ČTK. 13. 01. 2007, Bush ohlásil novou strategii pro Irák. Ceskenoviny.cz [online]. 1995-2007 [cit. 2007-01-15]. Dostupný z WWW: http://www.ceskenoviny.cz/index_view.php?id=230836,%2013.%2001.%202007. ISSN 1213-5003.

[6] BUREŠ, Jaroslav. Závěrečná bilance vlády režimu Saddáma Husajna a možná východiska z krize. (studie). Britské listy 4. 1. 2007. Blisty.cz [online]. 2007 [cit. 2007-01-15]. Dostupný z WWW: http://www.blisty.cz/2007/1/4/art32127.html. ISSN 1213-179.

[7] PEHE, Jiří. Válka v Iráku: Ideologie versus realita. Pehe.cz [online]. 2006-04-10 [cit. 2007-01-07]. Dostupný z WWW: http://www.pehe.cz/prednasky/2006/clanek.2006-04-10.5800553824.

[8] Prospects for Iraq’s Stability: A Challenging Road Ahead, National Intelligence Estimates. USA: National Intelligence Council, 01. 2007. Usinfo.state.gov [online]. 2.2.2007 [cit. 2007-02-10]. Dostupný z WWW: http://usinfo.state.gov/xarchives/display.html?p=washfile-english&y=2007&m=February&x=200702021705071EJrehsiF0.7114069>.

[9] Svět slovem a mapou. Asie. Praha: Vojenský zeměpisný ústav, TS AČR, 1994. s. 48—50.

[10] UNIC Praha. Rok ve znamení Iráku. Osn.cz [online]. 2005 [cit. 2007-02-20]. Dostupný z WWW: http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=1016.

Internetové prameny
[11] Amo.cz; studentsummit.cz [online]. 2006 [cit. 2007-02-10]. Dostupný z WWW: http://www.studentsummit.cz/soubory/BGR_2VS_Povalecna_obnova_Iraku.pdf.

[12] BBCczech.com [online]. středa 7. května 2003, [cit. 2007-01-12]. Dostupný z WWW: http://www.bbc.co.uk/czech/interview/030507_hybaskova.shtml.

[13] Ceskenoviny.cz [online]. 1995—2007 [cit. 2007-01-10]. Dostupný z WWW: http://www.ceskenoviny.cz. ISSN 1213-5003.

[14] Export.gov: Iraq [online]. 20. 5. 2006 [cit. 2007-02-15]. Dostupný z WWW: http://www.export.gov/iraq/pdf/iraq_government.pdf.

[15] Icasualties.org [online]. 2003—2007 [cit. 2007-01-20]. Dostupný z WWW: http://icasualties.org/oif/default.aspx

[16] Irak.cz [online]. 25. 1. 2007 [cit. 2007-01-26]. Dostupný z WWW: http://svobodnyirak.blog.cz/0701/vetsina-iracanu-tvrdi-situace-je-horsi-nez-saddama.

[17] Iraqbodycount.net[online]. 2004 [cit. 2007-01-20]. Dostupný z WWW: http://www.iraqbodycount.net.

[18] Lidovky.cz [online]. 5. února 2007 [cit. 2007-02-06]. Dostupný z WWW: http://lidovky.zpravy.cz/tisic-mrtvych-iracanu-za-tyden-dzv-/ln_noviny.asp?c=A070205_000031_ln_noviny_sko&klic=217563&mes=070205_0.

[19] Mzv.cz [online]. 2005 [cit. 2007-02-20]. Dostupný z WWW: http://www.mzv.cz/wwwo/mzv/default.asp?id=24288.

[20] Osn.cz [online]. 2005 [cit. 2007-02-20]. Dostupný z WWW: http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=1016.

[21] Prefer-statement.wz.cz [online]. 17. března 2006 [cit. 2007-01-15]. Dostupný z WWW: http://www.prefer-statement.wz.cz/b0035.htm.

[22] Sopka.cz [online]. 2004. Dostupný z WWW: http://zeme.sopka.cz/zeme_detail.php?idZeme=113.

[23] Un.org: security council [online]. 2004 [cit. 2007-01-15]. Dostupný z WWW: http://www.un.org/Docs/sc/sgrep03.html.

[24] Un.org [online]. 28. 11. 2006 [cit. 2007-02-20]. Dostupný z WWW: http://daccessdds.un.org/doc/UNDOC/GEN/N06/632/35/PDF/N0663235.pdf?OpenElement.

[25] Usainfo.sk [online]. 18. 1. 2006 [cit. 2007-02-20]. Dostupný z WWW: http://www.usainfo.sk/article.php?73.

[26] Valka.cz [online]. 24. 03. 2003 [cit. 2007-01-20]. Dostupný z WWW: http://www.valka.cz/newdesign/v900/clanek_869.html.

[27] Zemepis.com: geograficky server [online]. Tomáš Brabec, 2002-2006. Dostupný z WWW: htpp://www.zemepis.com/Irak.php.

POZNÁMKY
1. Dostupný z WWW: http://www.zemepis.com/Irak.php, http://zeme.sopka.cz/zeme_detail.php?idZeme=113.

2. Tamtéž.

3. Svět slovem a mapou. Asie. Praha: Vojenský zeměpisný ústav, TS AČR, 1994. s. 48—50.

4. Dostupný z WWW: http://www.zemepis.com/, duben 2007.

5. Dostupný z WWW: http://www.studentsummit.cz/soubory/BGR_2V_S_Povalecna_obnova_Iraku.pdf.

6. Bureš, Jaroslav. Závěrečná bilance vlády režimu Saddáma Husajna a možná východiska z krize. In: Britské listy 4. 1. 2007. Dostupný z WWW: http://www.blisty.cz/art/32082.html.

7. Dostupný z WWW: http://www.zemepis.com/Irak.php, duben 2007.

8. Program „Ropa za potraviny“ byl ukončen o půlnoci 21. 11. 2003 v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti (RB) OSN 1483. Program vznikl v roce 1995 s cílem zmírnit dopady sankcí uvalených po irácké invazi do Kuvajtu (08. 1990). Irák mohl použít část výnosů z prodeje ropy na nákup potravin a zdravotnického materiálu. To se stalo jediným zdrojem obživy pro 60 % Iráčanů. Program byl přerušen 17. 3. 2003 (generální tajemník OSN stáhl před vypuknutím války pracovníky OSN z Iráku). 28. 3. 2003 zmocnila RB generálního tajemníka OSN okamžitě uvnitř i vně Iráku ustavit nová místa (základny), do nichž by proudily zásilky humanitární pomoci (rezoluce 1472). Dále byly do těchto základen přesměrovány zásilky z programu „Ropa za potraviny“. RB zvýraznila v dokumentu S/PRST/2003/24 význam tohoto programu při poskytování humanitární pomoci iráckému obyvatelstvu v průběhu sankčního režimu. OSN předala odpovědnost, zbývající fondy a aktiva prozatímní koaliční správě. Za sedm let existence program zprostředkoval kontrakty za téměř 46 miliard USD z příjmů za prodej irácké ropy. Byl to jediný humanitární program na světě, který byl financován z vlastních zdrojů země, jíž byla pomoc určena. Dostupný z WWW: http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=1016.

9. Svět slovem a mapou. Asie. Praha: Vojenský zeměpisný ústav, TS AČR, 1994. s. 48—50.

10. Dostupný z WWW: http://www.valka.cz/newdesign/v900/clanek_869.html, 24. 3. 2003.

11. V červnu 2003 však bylo denně 8 útoků vzbouřenců, v říjnu 2005 jich bylo 100, v lednu 2006 pak 75. Před válkou mělo přístup k čisté pitné vodě 50 % Iráčanů - 2006 to je 32 %. Elektrický proud v Bagdádu před válkou 16-24 hodin za den, 2006 méně než 4 hodiny. Maximální produkce ropy denně před válkou 2,5 milionu barelů, 2006 - 1,84 milionů barelů. Dostupný z WWW: http://www.prefer-statement.wz.cz/b0035.htm.

12. Alexander, Martin S., Keiger, John, F.V. Enforcing arms limits: Germany post 1919; Iraq post 1991. In: Journal of Strategic Studies, Volume 29, Number 02 / April 2006 Routledge, part of the Taylor & Francis Group. ISSN: 0140-2390, s. 181—193.

13. Pehe, Jiří. Válka v Iráku: Ideologie versus realita. Dostupný z WWW: http://www.pehe.cz/prednasky/2006/clanek.2006-04-10.5800553824.

14. Mimo jiné uvádí: „Slíbil také zastavit ‚příliv podpory‘ z Íránu a Sýrie pro útoky na americké síly v Iráku.“ Řekl také, že Saúdská Arábie, Egypt, Jordánsko a státy v Perském zálivu musejí pochopit, že „porážka USA v Iráku by vytvořila nové útočiště pro extremisty, a tedy strategickou hrozbu pro jejich přežití“. ČTK. 13. 01. 2007, dostupný z WWW: http://www.ceskenoviny.cz/index_view.php?id=230836.

15. Pehe: c. d., citace Fukujamy: „Spojené státy potřebují přehodnotit svou zahraniční politiku v několika základních směrech. Za prvé potřebují ubrat vojenskou sílu v globální válce proti terorismu a proměňovat ji v jiné politické nástroje. Střet s džihádisty v jádru není vojenský, ale politický zápas o srdce a mysl obyčejných muslimů v celém světě. Spojené státy musejí přijít s něčím lepším než s ‚koalicí ochotných’, aby legitimizovaly své jednání s ostatními zeměmi. Svět dnes postrádá efektivní mezinárodní instituce, které mohou získat legitimitu pro kolektivní akci. Vytvoření nových organizací, které budou lépe odpovídat potřebné rovnováze mezi legitimitou a efektivitou, bude primárním úkolem příští generace.“

16. Irák na jednáních Rady bezpečnosti OSN v roce 2003 (Zpracováno na základě záznamů jednání RB OSN v roce 2003, dostupný z WWW: http://www.un.org/Docs/sc/sgrep03.html:
• V roce 2003 RB OSN uskutečnila celkem 181 oficiálních zasedání.
• Do 20. března 2003 (před konfliktem v Iráku). Monitorovací, ověřovací a inspekční komise OSN (UNMOVIC) - výkonný předseda Hans Blix a generální ředitel Muhammed Baradej - Mezinárodní agentura pro atomovou energii (IAEA) několikrát informovali RB, že zbraně hromadného ničení nebyly objeveny. 5. února 2003 ministr zahraničí USA Colin Powell prezentoval materiály, které podle něj dokládaly, že Irák nesplnil své odzbrojovací závazky, čímž došlo k porušení rezoluce RB 1441 (2002). Řada zemí, včetně Francie, Německa a Ruské federace, odmítla vojenský zásah a žádala, aby zbrojní inspektoři OSN dostali více času na dokončení své práce.
• Dne 18. a 19. února, 11. a 12. března RB vyslechla stanoviska států, které nejsou jejími členy. V otevřené debatě iniciované Hnutím nezúčastněných většina mluvčích vyzývala RB, aby vyčerpala všechny mírové prostředky, než se „vrhne do války“.
• Těsně před vypuknutím bojů v Iráku, dne 20. března, se RB sešla znovu, aby vyslechla sdělení šéfů zbrojních inspektorů. Generální tajemník OSN Kofi Annan řekl, že je již zřejmé, že se schyluje ke konfliktu, a je nutné snažit se ze všech sil předejít možné katastrofě v podobě epidemie či hladomoru.
• Dne 20. března 2003 koalice zemí vedená USA a Velkou Británií zahájila útok. RB stála před řadou otázek souvisejících s okupací Iráku. Přijaty byly rezoluce RB 1483 a 1511, které se týkají ukončení bojů a ustavení Asistenční mise OSN v Iráku (UNAMI) pod vedením zvláštního zástupce OSN pro Irák, ukončení programu „Ropa za potraviny“ a ukončení „Pozorovatelské mise OSN“ na irácko-kuvajtské hranici (UNIKOM).
• Dne 22. května RB přijala rezoluci 1483 většinou 14 hlasů. Rezoluce mimo jiné stanovila jmenování zvláštního představitele generálního tajemníka OSN a zrušení obchodních sankcí a podpořila vznik prozatímní irácké správy za pomoci současné nejvyšší autority v zemi (okupačních mocností pod společným velením) a zvláštního představitele generálního tajemníka OSN. Ten na RB dne 22. července 2003 vyzval k vypracování harmonogramu co nejrychlejšího obnovení irácké svrchovanosti.
• Rezoluce RB 1500 ze dne 14. srpna 2003 (14 zemí pro) schválila vytvoření Asistenční mise OSN v Iráku (UNAMI) na období jednoho roku a uvítala vytvoření 25 členné irácké vládní rady. Rezoluce RB 1511 ze dne 16. října 2003 vyzvala prozatímní koaliční správu, aby vrátila moc do rukou iráckého lidu „nejdřív, jak to bude proveditelné“. Rezoluce rovněž vyzvala iráckou vládní radu, aby do 15. prosince 2003 vypracovala harmonogram přípravy nové ústavy a uspořádání demokratických voleb. RB vyzvala členské státy, aby přispěly do mnohonárodních sil pod spojeným velením a pomohly tak zajistit bezpečnost v Iráku.
• Představitelé prozatímní koaliční správy (USA a Velká Británie) informovali 21. listopadu RB o tom, že mezi koaliční správou a iráckou vládní radou bylo dosaženo dohody o ustavení reprezentativního prozatímního národního shromáždění, které plně převezme svrchovanou moc do 30. června 2004. Byla rovněž stanovena lhůta pro konání přímých voleb do ústavodárného shromáždění, které by se měly uskutečnit nejpozději 15. března 2005. Ústava má být ratifikována referendem a nová irácká vláda pak zvolena nejpozději do 31. prosince.
• Dne 16. prosince, tři dny po dopadení Saddáma Husajna, sdělil generální tajemník OSN RB, že z bezpečnostních důvodů může v Iráku působit jen malé množství mezinárodních pracovníků. OSN proto bude působit z území Kypru a Jordánska. Uvedl také, že je nutné lépe si vyjasnit, co od OSN očekává koalice a Iráčané samotní a jak rozsáhlé pomoci v politické transformaci je zapotřebí.
• Rezolucí 1518, která byla jednomyslně přijata 24. listopadu 2003, ustavila RB výbor pověřený pátráním po finančních aktivech vyvezených z Iráku osobami spojenými se Saddámem Husajnem. V prosinci prodloužila RB mandát koordinátorovi repatriace a návratu všech Kuvajťanů a příslušníků třetích zemí nebo jejich ostatků a navrácení veškerého kuvajtského majetku zcizeného Irákem v souladu s rezolucí 1284 (1999).

17. Rozhovor BBC (redaktor Václav Moravec) s velvyslankyní ČR v Kuvajtu Janou Hybáškovou (7. května 2003): „Nejstrašnější, co může lidstvo vymyslet, je kombinace sankcí a diktatury. ... Paní velvyslankyně, podívejme se na roli OSN v této oblasti, vy říkáte, že je velmi obtížné vysvětlit, že zde všichni hledí na OSN s velikou nevraživostí, proč?“ - „No, jednoznačně za prvé, na OSN je tady vůbec těžké hledět, protože OSN tady prostě není fyzicky. Humanitarian Operation Center, je přítomno pár lidí z UNDP, kteří se v zásadě vlastně do Iráku ani pořádně nedostali, takže na ty stovky a desítky dalších humanitárních organizací a tisíce vojáků, kteří odvádějí humanitární práci, o OSN asi vidět a slyšet není. A já si právě myslím, že u OSN došlo k velikému pochybení v tom slova smyslu, že tím, že OSN nebyla schopná se vyjádřit ke stávající operaci, nebyla připravena na postkonfliktní stabilizační fázi. A promiňte mi tato slova, to je právě přece mírová úloha OSN, při válečných konfliktech způsobit, aby co nejrychleji došlo k postkonfliktní stabilizaci.“ - „V tomhle zkrátka OSN podle vás totálně selhala.“ - „V Iráku dochází denně k bojům, jsou vražděni lidé a jsou vykrádány školy, je absolutní nedostatek stabilizačních sil, a to je chyba OSN“. Dostupný z WWW: http://www.bbc.co.uk/czech/interview/030507_hybaskova.shtml.

18. Prezident Spojených států George W. Bush promluvil dne 30. 11. 2005 na Námořní akademii Spojených států v Annapolisu, kde představil strategii Spojených států pro vítězství v Iráku. Dostupný z WWW: http://www.usainfo.sk/article.php?73.

19. Novou strategii USA v Iráku zveřejnil 10. 1. 2007 večer prezident USA George W. Bush v dlouho očekávaném projevu, v němž rovněž přiznal, že bylo chybou, že irácké a americké síly bojující s radikály nebyly posíleny už dříve. Dostupný z WWW: http://www.ceskenoviny.cz/index_view.php?id=230836, 13. 01. 2007.

20. Svědčí o tom prezidentské dekrety o trestání dezertérů, odhalené pokusy o převrat a celková nedůvěra režimu vůči tomuto mocenskému nástroji.

21. Podle nového průzkumu provedeného al-Džazírou považuje přes 90 % Iráčanů situaci ve své zemi za horší, než jaká byla před začátkem války v roce 2003. Průzkum 2 000 lidí, který provedlo Irácké centrum výzkumu a strategických studií, ukázal, že se bezpečnostní situace v zemi po příchodu cizích sil zhoršila (95 % respondentů). 38 % si „není jisto“, zda je premiér Málikí schopen zvládnout bezpečnostní situaci v zemi, a 90 % z nich označilo zásahy vlády i její sliby jako „velmi ubohé“, 36,5 % pak soudí, že o?Ociální bezpečnostní síly nejsou schopny zemi kontrolovat. Dostupný z WWW: http://svobodnyirak.blog.cz/0701/vetsina-iracanu-tvrdi-situace-je-horsi-nez-saddama, 25. 1. 2007.

22. An historic review of CPA accomplishments. Coalition Provisional Authority. Baghdad, IRAQ, 2004. s. 71. Dostupný z WWW: http://www.iraqcoalition.org/pressreleases/20040628_historic_review_cpa.doc.

23. Prezident zdůvodnil strategii nutností podpořit iráckou vládu, jejíž kolaps hrozí: „Jestliže zvýšíme svou podporu v tomto klíčovém okamžiku a pomůžeme Iráčanům prolomit současný koloběh násilí, urychlíme tak příchod dne, kdy naše jednotky začnou odcházet domů.“ Dostupný z WWW: http://www.ceskenoviny.cz/index_view.php?id=230836, 13. 01. 2007.

24. G. W. Bush: Strategie Spojených států pro vítězství v Iráku. Dostupný z WWW: http://www.usainfo.sk/article.php?73. Ideologicky zabarvené je toto vysvětlení: „Teroristé jsou protivníci bez svědomí. Není možné je přesvědčit a získat. Tito teroristé nemají nic společného s iráckým lidem. Jejich cílem je vraždit nevinné, vytvářet chaos, atmosféru strachu a otřást vůlí dokončit původní strategické cíle. Je nezbytné je identifikovat, porazit a pobít. Pokud nebudou poraženi v Iráku, budou vraždit jinde. Proti teroristům existuje pouze jedna možnost - nikdy neustoupit, nevzdat se, nepřijmout nic jiného než úplné vítězství.“

25. Zdroj: Prospects for Iraq’s Stability: A Challenging Road Ahead, National Intelligence Estimates. USA: National Intelligence Council, 01. 2007. Dostupný z WWW: http://usinfo.state.gov/xarchives/display.html?p=washfileenglish&y=2007&m=February&x=200702021705071EJrehsiF0.7114069.

26. Americké jednotky budou bojovat proti skupinám podporujícím irácké povstalce z Íránu a Sýrie. Oproti doporučení obsaženému v prosincové hodnotící zprávě o Iráku vypracované kongresovou komisí Bush zřejmě není ochoten zahájit dialog s těmito dvěma nepřáteli Spojených států. Dostupný z WWW: http://www.ceskenoviny.cz/index_view.php?id=230836, 13. 01. 2007, dále http://lidovky.zpravy.cz/tisic-mrtvych-iracanu-za-tyden-dzv-/ln_noviny.asp?c=A070205_000031_ln_noviny_sko&klic=217563&mes=070205_0, 5. 2. 2007.

27. Dostupný z WWW: http://www.export.gov/iraq/pdf/iraq_government.pdf, 02.2007.

28. Dostupný z WWW: http://www.mzv.cz/wwwo/mzv/default.asp?id=24288, 02.2007.

29. Dostupný z WWW:
http://152.152.96.1/docu/review/2006/issue1/czech/military.html.

30. An historic review of CPA accomplishments. Coalition Provisional Authority. Baghdad, IRAQ, 2004. s. 4. Dostupný z WWW:
http://www.iraqcoalition.org/pressreleases/20040628_historic_review_cpa.doc.

31. Dostupný z WWW: http://www.usainfo.sk/article.php?73, 18. 1. 2006, George W. Bush, ČLÁNKY.

32. Prospects for Iraq’s Stability: c. d.

Vytvořeno 20.7.2007 16:09:02 | přečteno 14655x | Hlavacek

Diskuze

Do diskuze zatím nikdo nepřispěl.