Obrana a strategie

Slavomír HORÁK

Po svržení vlády Tálibánu na podzim 2001 stál Afghánistán před nalezením nového způsobu budování míru. Odborníci na afghánskou problematiku však poukazují na některé problematické aspekty poválečné afghánské společnosti (kriminalita, šíření zbraní, upadající ekonomika s výrobou narkotik ve zhrouceném státě apod.). Tyto problémy byly určující pro klíčové úkoly nově vytvořené afghánské vlády i mezinárodní komunity (často vnímané jako „cizinci na afghánské půdě“). Článek analyzuje stav zmíněných jevů v kapitolách věnovaných politice, ekonomii, armádě, drogám, vytváření vojenské opozice a roli vnějších činitelů v zemi. Všechny tyto aspekty se pohybují v neřešitelných začarovaných kruzích, přičemž není nikdo, kdo by byl schopen rozetnout jejich spletitost. Brání tak rovněž vybudování míru v zemi z dlouhodobého hlediska. Důsledky analyzovaných začarovaných kruhů pro budoucí vývoj v Afghánistánu se jeví značně pesimisticky. Přes určité pozitivní trendy v procesu budování míru se celková situace spíše zhoršuje. Přítomnost zahraničních jednotek provokuje útoky ze strany velení opozičních struktur. Západní armády mají omezené manévrovací schopnosti a nejsou schopny neutralizovat negativní propagandu, která je proti nim zaměřena. Uchovávají však v zemi alespoň jakousi stabilitu a režim prezidenta Karzáího by se bez nich pravděpodobně neudržel. Legitimní vláda není schopna spravovat zemi, avšak její pád by pravděpodobně vedl k dalšímu pokračování vnitřního konfliktu.

Tomáš ZIPFEL

Článek se zabývá situací v Afghánistánu a možnostmi jednotlivých aktérů afghánské krize. V úvodní části je prezentován současný stav bezpečnostní situace charakteristický zvyšujícími se aktivitami protivládních sil, což má za následek narůstající počet civilních i koaličních obětí na životech. Ve druhé části jsou uvedeny možné strategie řešení konfliktu s ohledem na různou povahu protivládních sil, zastoupených konzervativně- nacionalistickými formacemi, s nimiž není vyloučena dohoda, a džihádistickými uskupeními, která je nutné v Afghánistánu eliminovat. Následující oddíl se věnuje očekávanému postoji budoucí americké administrativy k případné dohodě a jejím strategiím odchodu. Čtvrtá část článku se pak zaobírá opatřeními, která jsou podmínkou pro úspěšné řešení afghánské problematiky.

Gabriel KOVÁCS

Článek pojednává o rizicích a důsledcích suspenze závazků Ruské federace plynoucích ze Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě pro proces kontroly zbrojení a evropské bezpečnostní prostředí. Stručně se zabývá problematikou bezpečnostního dilematu a sekuritizace mezinárodních vztahů, zaobírá se rolí Ruska jako hegemona v postsovětském prostoru a jeho narůstající vojenskou asertivitou, zdůrazněnou srpnovou rusko-gruzínskou eskalací. Je přiblížen proces kontroly zbrojení a odzbrojení, se zvláštním důrazem na Smlouvu o konvenčních ozbrojených silách v Evropě, jako úhelného kamene evropské bezpečnosti a význam procesu kontroly zbrojení pro NATO. Podrobně jsou rozebrány nepříznivé důsledky ruské suspenze na budoucnost režimu kontroly zbrojení a evropské bezpečnostní prostředí. Jsou formulovány návrhy na eliminaci nepříznivých dopadů ruské suspenze hledáním alternativ spolupráce a posílení důvěry mezi NATO a Ruskem, v současné době se nacházející na nejnižší úrovni od konce studené války. Na závěr jsou formulována opatření v oblasti výstavby vyvážených schopností Armády České republiky (AČR) pro případ zhoršení bezpečnostního prostředí jako důsledku krize procesu kontroly zbrojení a návratu geopolitiky do mezinárodních vztahů.

Petr ZELINKA

The insurgency in the Niger Delta has wider consequence then just for Nigeria (rising oil price as most sounding examples), this article will try to conceptualize the most influential and dangerous contemporary group in the region - ; the Movement for the Emancipation of Niger Delta (MEND). This will be done from a pragmatic point of view, bearing in mind the consequences which labels such as terrorism evoke. The work aims for more than to conceptualize the group but also to propose a counter-insurgency or counter-terrorist strategy, these will be based on the understanding the MEND via the conceptualization.

Vít ŠTAIF

Konec studené války znamenal přesun úlohy Severoatlantické smlouvy - ; NATO - ; od společenství založeného na obranu zúčastnivších se států na seskupení zvládající širší úkoly, zvláště mise mimo vlastní území na Balkáně a Středním východě. USA je vždy považovaly za hlavního spojence v Evropě, po studené válce se však jeho úloha v bezpečnostní politice USA snížila. Po mezinárodních misích na Balkáně v 90. letech uvažovala část představitelů jejich diplomacie, že většina evropské části NATO neznamená pro USA spolehlivého spojence. Vývoj po 11. září 2001 ukázal, že se ani tak silný stát jako USA bez spojenců neobejde, chce-li vést úspěšnou zahraniční politiku.