doi:10.3849/1802-7199

Články


African Union as a Platform of African Conflict Management

Tomáš ČERNOHOUS, Zdeněk KŘÍŽ

Článek se zabývá posouzením schopností Africké unie vykonávat politickou, peacekeepingovou a peacemakingovou roli v rámci její doktríny managementu konfliktů a také zkoumá, zda by africké bezpečnostní problémy mohly být lépe řešeny AU jakožto organizací s kontinentálním profilem či některou z jiných afrických organizací nižších úrovní. Dle autorů AU sice trpí stejnými nedostatky jako lokální regionální organizace, což značně omezuje její efektivitu a vytváří propast mezi jejím bezpečnostním mandátem a zdroji k jeho dosažení, ale podařilo se jí vykonávat aktivity managementu konfliktů v daleko větší míře než jakékoliv jiné africké organizaci. S ohledem na to autoři navrhují ideální profil aktéra schopného řešit africké bezpečnostní problémy v podobě Africké unie a její Africké mírové a bezpečnostní architektury reprezentující platformu rovnocenné spolupráce unie s regionálními organizacemi a kombinující výhody přístupů obou těchto aktérů k managementu konfliktů.

16.12.2014 12:34:07 | přečteno 18474x | příspěvků: 0 | Frank | Celý článek
 

Případ Severního Mali (Azawadu) 2012–13

Stát a jeho vytěsnění alternativní autoritou

Zdeněk LUDVÍK

Severní Mali (Azawad) je území, kde stát není schopen plnit své základní funkce. Charakteristickým rysem oblasti je fragmentace politicko-mocenské kontroly a autority. Tento proces vyústil v letech 2012–2013 v naprostý rozpad architektury suverenity malijského státu. Kontrolu a autoritu zde namísto státu nabyly subjekty, které k nim ve vestfálském pojetí státnosti nejsou legitimovány: ingerující jiní státní aktéři, TNC, INGO a zvláště násilní nestátní aktéři. V teritoriu se tak objevily různé typy vládnutí. S pomocí interpretativní analýzy představím typologie aktérů, kteří se na vládnutí podíleli, a typologie území, kde takové vládnutí probíhalo. Syntéza obou uvedených kategorií ukáže, že způsoby vládnutí a jejich důsledky nabyly mezi různými typy aktérů navzájem značně odlišných podob.

16.12.2014 12:34:00 | přečteno 4332x | příspěvků: 0 | Frank | Celý článek
 

The V4 Countries and the Impacts of the Austerity Cuts on their Defence Spending and Armed Forces

Jakub KUFČÁK

Tento článek se zaměřuje na analýzu dopadů úsporných škrtů v obranných rozpočtech a jejich vlivu na ozbrojené síly států skupiny V4. Toho je dosaženo skrze kombinaci tří přístupů – zaprvé pohledem na obranné výdaje v konstantních $ z dat SIPRI, zadruhé srovnáním těchto výdajů z hlediska jejich struktury dle dat NATO a zatřetí skrze analýzu, jak se tyto trendy promítají do situace ozbrojených sil těchto států a zda/jak došlo v jejich důsledku ke změně politických ambicí pro zahraniční nasazení, ke změně v struktuře ozbrojených složek, k opuštění schopností či pozastavení modernizačních plánů. Takto pojatá výzkumná koncepce vyprodukovala několik závěrů, ačkoliv její další užitečnost je kvůli rozdílnosti zahrnutých zemí limitovaná. Podmínky armád malých států nedovolily menším státům V4 podniknout podobně velké škrty v počtu vojenského personálu, jako provedly velké evropské státy z důvodu ochrany prostředků určených na modernizaci. V důsledku toho se menší státy V4 ocitly v situaci rostoucích výdajů na personál, která značně ztenčila jejich prostředky na investice. Zajímavým zjištěním bylo, že Slovensko se ukázalo jako jediná země, kde lze propad obranných výdajů alespoň částečně vysvětlit až jako důsledek úsporných škrtů a ekonomické krize.

16.12.2014 12:33:49 | přečteno 8937x | příspěvků: 0 | Frank | Celý článek
 

Visegrad Four EU Battlegroup: Meaning and Progress

Michal PAULECH, Jana URBANOVSKÁ

V roce 2011 se státy tzv. Visegrádské čtyřky (V4), tedy Česká republika, Maďarsko, Polsko a Slovensko, rozhodly, že do roku 2016 vytvoří společnou bojovou skupinu Evropské unie, schopnou rychlého nasazení do deseti dnů až do vzdálenosti šest tisíc kilometrů od Bruselu. Záměr vybudovat tuto vojenskou formaci se v rámci V4 stal historicky první iniciativou svého druhu. Cílem předkládaného článku je prozkoumat obsah vzájemné vojenské spolupráce mezi ČR, Maďarskem, Polskem a Slovenskem v podobě V4 battlegroup a zprostředkovat čtenářům relevantní a aktuální informace o procesu tvorby V4 BG a jejím významu pro vojenskou spolupráci zemí V4. Za tímto účelem autoři představují zkušenosti jednotlivých zemí V4 s vytvářením dosavadních bojových skupin EU, objasňují motivy zemí V4 k vytvoření bojové skupiny, popisují cestu vedoucí ke vzniku V4 BG, stejně jako možnosti jejího nasazení a otázku financování, a na závěr pojednávají o perspektivách V4 BG z hlediska jejího významu pro další rozvoj vojenské spolupráce mezi zeměmi V4.

16.12.2014 12:33:38 | přečteno 12520x | příspěvků: 0 | Frank | Celý článek
 

Still All Quiet on the Orbital Front?

The Slow Proliferation of Anti-Satellite Weapons

Adam STRAUCH

Článek si klade za cíl prozkoumat problematiku pomalé proliferace proti-satelitních zbraní. Až do současnosti vyvinuly protisatelitní zbraně pouze tři státy. Problematika je zkoumána skrze analyticky oddělené faktory, jež by mohly státy motivovat nebo odrazovat od vyzbrojení protisatelitními zbraněmi. V rámci článku jsou definovány hlavní strategické role, jež protisatelitní zbraně mohou hrát v bezpečnostní politice státu, a následně je zhodnocena jejich relevance z hlediska proliferace. Zmiňované strategické role zahrnují: obranný nástroj proti jaderným zbraním protivníka umístěným v kosmu, podpora jaderného prvního úderu, protiopatření k překonání protivníkova systému protiraketové obrany, asymetrická odpověď na konvenční převahu protivníka, a zbraň proti orbitální civilní infrastruktuře. Další diskutované faktory, jež mají potenciální význam pro rozhodnutí státu, zdali přistoupit k proliferaci protisatelitních zbraní, zahrnují legální omezení, environmentální a technické aspekty.

16.12.2014 12:33:31 | přečteno 5564x | příspěvků: 0 | Frank | Celý článek
 

Neither Conventional War, nor a Cyber War, but a Long-Lasting and Silent Hybrid War

Nikola SCHMIDT

Následující článek přistupuje k vybraným konfliktům z perspektivy tzv. hybridní války s akcentem na její komponentu informačních operací a analyzuje související důsledky na mezinárodní bezpečnost. Na jednu stranu jsme svědky zvyšujícího se počtu kybernetických incidentů a s nimi související debaty o kybernetické válce v duchu katastrofických scénářů. Na stranu druhou politici ani národní bezpečnostní strategie viditelně neadresují problém tzv. síťové války (net war), ačkoliv byla odlišena od kybernetické války již v roce 1993. V síťové válce je cílem manipulace s informacemi z decentralizovaných zdrojů, které jsou volně dostupné veřejnosti i elitě. Čína i Rusko mají ale informační operace jako jednoznačný komponent svých vojenských doktrín a jejich vysoce efektivních důsledků jsme viditelně svědky až nyní i díky prudké decentralizaci informačních zdrojů. K situaci, ve které je tento problém pouze slabě akcentován, mohlo dojít díky západní hodnotové tradici a souvisejícímu vývoji zvykového práva, které manipulaci s informacemi nevnímá jako použití síly, a též proto, že jakékoliv obranné opatření by se mohlo střetnout s fundamentálním právem na svobodu slova. Nicméně rozdíl mezi těmito dvěma perspektivami pohání hybridní kampaně především proto, že mohou být snadno proveditelné obejitím současného mezinárodního práva zneužitím tzv. problému přisouzení za využití moderních komunikačních technologií. Bez obranných opatření, jako je např. „mentální odolnost“, můžeme čelit rostoucí, tiché, ale vysoce efektivní hybridní válce, aniž bychom si toho byli vědomi, což ve svém důsledku může podkopat kredibilitu, nebo i legitimitu západních demokratických vlád nejen v očích jejich vlastních občanů.

16.12.2014 12:33:25 | přečteno 8817x | příspěvků: 0 | Frank | Celý článek
 

Aplikace systémové dynamiky v procesu sdílení vojenských schopností

Antonín NOVOTNÝ, Dalibor PROCHÁZKA

Článek popisuje aplikaci systémové dynamiky v procesu sdílení vojenských schopností České republiky s aliančními spojenci. Cílem není postihnout problém v celé jeho šíři, ale je zaměřen na problematiku procesu mnohonárodního sdílení schopností s akcentací Armády České republiky, která byla v několika posledních letech postižena snížením výdajů na obranu. Česká republika se výší svého obranného rozpočtu postupně dostala do skupiny zemí profitujících z členství v NATO, avšak bez vlastního příspěvku k rozvoji jeho vojenských schopností. Protože základní podmínkou pro schopnost a připravenost Aliance čelit současným i novým bezpečnostním výzvám je nutnost disponovat odpovídajícími schopnostmi, předpokladem pro naplnění tohoto cíle je nezbytné vyšší a odpovědnější zapojení evropských států Aliance, včetně České republiky, do kolektivní obrany. Probíhající ukrajinská krize a chování Ruské federace představují zásadní změnu bezpečnostního prostředí v Evropě a tedy i změnu předpokladů, na jejichž základě se Aliance připravuje k plnění úkolů. Řešení nedostatků ve schopnostech je možno realizovat správně koncipovanými investicemi do modernizace, zlepšováním procesu obranného plánování NATO, jeho sladěním s národními procesy obranného plánování, důsledným naplňováním cílů výstavby schopností, které tento proces generuje, ale také využíváním mnohonárodního sdílení schopností. Nabízení a sdílení schopností jednotlivými členskými státy může mít výrazný vliv na způsob, jak nahradit chybějící finanční prostředky na obranu, nebo naopak jak efektivně využít navýšení obranných rozpočtů, ke kterým se Aliance, včetně České republiky, zavázala na summitu ve Walesu.

16.12.2014 12:33:19 | přečteno 7660x | příspěvků: 0 | Frank | Celý článek
 

Strategická komunikace v protipovstaleckých operacích NATO

Vendula DIVIŠOVÁ

Článek se zabývá konceptem strategické komunikace v protipovstaleckých operacích Severoatlantické aliance. Vzhledem k tomu, že se jedná o poměrně nový koncept opředený navíc mnoha nejasnostmi, je prvotním cílem článku představit koncept a jeho hranice vůči konceptům spřízněným (veřejná diplomacie, psychologické operace, informační operace ad.). Hlavním cílem je pak posoudit roli konceptu v oficiálních dokumentech NATO a v aliančních protipovstaleckých operacích (mise ISAF). Práce se přitom zabývá také otázkou, zda Aliance využila strategické komunikace úspěšně a jaká byla případná omezení užití tohoto konceptu. Text dochází za pomoci dostupných zdrojů k závěru, že Aliance přijala koncept StratComu, a to v souladu se svou protipovstaleckou strategií a komplexním přístupem ke krizovému managementu. Koncept byl však zatím přijat jen na nejvyšší úrovni organizace, a navíc dosud nebyl přijat všemi členskými zeměmi. Ač koncept zohlednil mnohá dřívější pochybení i nedostatky Aliance v informační sféře, některá omezení vyplývající i ze samotné struktury NATO přetrvávají a vedou k otázce, zda je napříště úspěšné provádění strategické komunikace Aliancí vůbec reálné.

16.12.2014 12:33:04 | přečteno 4938x | příspěvků: 0 | Frank | Celý článek
 

Dobrovolná občanská participace při zajišťování obrany

Koncept, zkušenosti a perspektivy

Libor STEJSKAL

Článek se zabývá dobrovolným zapojením občanů do vojenských a paramilitárních struktur a činností spojených jak s válečnými konflikty, tak s obdobím míru. Tato občanská participace je v současnosti ve většině členských států NATO a EU marginalizována, někdy zcela utlumena. V některých zemích však stále plní poměrně významnou úlohu v celkové obranné kapacitě státu. Rozhodnutí, zda do ozbrojených sil a celkové obranyschopnosti zakomponovat či udržovat v nich dobrovolnický občanský prvek, tak zůstává strategickou volbou vlád a národů pro zajištění obrany státu. Článek stručně definuje hlavní znaky zkoumaného fenoménu; následně poskytuje stručný přehled vybraných nejvýraznějších forem uplatnění občanské dobrovolnosti v minulosti a současnosti ve vybraných zemích Západu a končí hodnocením perspektiv pro dobrovolnou občanskou participaci vzhledem k aktuálním trendům společenského vývoje a redukce či stagnace obranných rozpočtů.

16.12.2014 12:32:58 | přečteno 7908x | příspěvků: 0 | Frank | Celý článek
 
Vytvořeno 16.12.2014 12:34:12 | přečteno 6216x | Frank