doi:10.3849/1802-7199

ISLÁMSKÝ STÁT A JEHO POSTOJ K TERORISTICKÝM ÚTOKŮM NA ENERGETICKÝ SEKTOR

Lukáš TICHÝ

Hlavním cílem článku je jednak analyzovat význam teroristických útoků na energetickou infrastrukturu a průmysl pro strategii militantní teroristické organizace Islámský stát na pozadí vlivu islámu a jednak popsat konkrétní projevy a příklady teroristických aktivit zaměřených na energetický sektor v oblasti Blízkého východu a severní Afriky. V teoretické rovině je článek založen na konceptu teroristického útoku na energetický sektor a vztahu energetiky a sunnitského islámu. V metodologické rovině je pak článek založen na metodě případové studie rámující teroristické útoky Islámského státu [1] na energetický průmysl a infrastrukturu v Iráku, Sýrii a Libyi.

ikona souborupdf, obrázek se otevře v novém okně

Abstract

The main aim of this article is both to analyze the importance of the terrorist attacks on energy infrastructure and industry for strategy of militant terrorist organization Islamic State against the background of the influence of Islam and to describe a specific example and manifestations of the terrorist activities focused on energy sector in the Middle East and North Africa. In the theoretical level, the article is based on the concept of terrorist attack on energy sector and relation between energy and Sunni Islam. In methodological level, the article is based on the case study method framing terrorist attacks of Islamic State on energy industry and infrastructure in Iraq, Syria and Libya.

Klíčová slova

Islámský stát; ropa; zemní plyn; terorismus; útoky na energetický sektor; Irák; Sýrie; Libye.

Keywords

Islamic State; Oil; Natural Gas; Terrorism; Attacks on the Energy Sector; Iraq; Syria; Libya.

ÚVOD

Předkládaný článek se věnuje otázce vztahu resp. postoje islamistické teroristické a militantní organizace Islámský stát (IS) k problematice terorismu zaměřeného na útoky proti energetickému sektoru a jeho konkrétním projevům v letech 2014-2016. Hlavní cíle článku jsou pak v tomto ohledu dva. Prvním cílem je analyzovat význam, který IS přisuzuje oblasti energetiky obecně a konkrétně teroristickým útokům cíleným na energetický průmysl a infrastrukturu ve své strategii na pozadí vlivu islámu. Druhým cílem článku je popsat zvolené příklady resp. projevy teroristických útoků na sektor energetiky ze strany Islámského státu ve vybraných zemích regionu Blízkého východu a severní Afriky (MENA). Dosažení těchto cílů bude realizováno prostřednictvím hledání odpovědí na několik dílčích otázek:

  1. Jaký význam IS přisuzuje energetice a teroristickým aktivitám cíleným na energetický sektor ve své strategii a jaké metody při tom používá?
  2. Jakou roli hraje islám při rozhodování Islámského státu o energetice a teroristických útocích vůči energetickému průmyslu a infrastruktuře?
  3. Jaké jsou konkrétní projevy teroristických útoků realizovaných Islámským státem na sektor energetiky ve vybraných zemích regionu Blízkého východu a severní Afriky?
  4. Jaké cíle a motivy sleduje IS při těchto teroristických útocích na energetický sektor ve vybraných zemích oblasti MENA?

V teoretické rovině je článek založen jednak na konceptu teroristického útoku zaměřeného na sektor energetiky, který se soustředí na ozbrojené násilí vůči energetickému průmyslu a infrastruktuře, ale zahrnuje i nezákonnou činnost s tím spojenou, [2] a zároveň na vztahu energetiky a islámu. V metodologické rovině je článek založen na metodě případové studie, kterou lze chápat jako „detailní analýzu případu, který byl zvolen jako objekt výzkumu. Jejím cílem je poskytnout hluboké porozumění nebo příčinné vysvětlení“. [3] Případem se v tomto článku rozumí teroristická činnost IS cílená na energetický sektor, přičemž případová studie pak následně rámuje teroristické útoky Islámského státu na energetický průmysl a infrastrukturu v Iráku, Sýrii a Libyi v období let 2014 až 2016. Zároveň článek vychází jak z primárních zdrojů v podobě rozhovorů a projevů vybraných představitelů Islámského státu, tak sekundární literatury, která se věnuje problematice útoků na sektor energetiky [4] a Islámskému státu. [5] V rovině ontologické se pak autor v článku přiklání jak na stranu „holismu“, tak „individualismu“, což odpovídá debatě aktér vs. struktura. Jinak řečeno, autor předpokládá jak vliv struktury/prostředí na rozhodování Islámského státu při realizaci teroristické aktivity na sektor energetiky, tak se zároveň domnívá, že Islámský stát svým jednáním v podobě teroristických útoků zaměřených na energetický průmysl a infrastrukturu a současně s tím spojenou kriminální činností determinuje strukturu/prostředí ovlivněné útokem a jeho následky.

Struktura článku je následující. V první části je nejprve popsána a definována problematika teroristických útoků na energetický sektor, jejich konkrétní projevy a v neposlední řadě je zmíněn význam energetického sektoru v islámu. Ve druhé části je stručně charakterizována teroristická organizace Islámský stát, dále je analyzován význam energetiky a teroristické činnosti zaměřené na energetický průmysl a infrastrukturu pro strategii IS a současně s tím jsou identifikovány metody, které IS při této aktivitě využívá. Ve třetí části článku jsou pak popsány konkrétní příklady teroristických útoků cílených na energetický sektor společně s nezákonnou činností ze strany IS ve vybraných zemích MENA, a to v Sýrii, Iráku a Libyi.

TEORETICKÝ RÁMEC: TERORISTICKÉ ÚTOKY ZAMĚŘENÉ NA ENERGETICKÝ SEKTOR A VZTAH ENERGETIKY A ISLÁMU

Teroristické útoky na energetický sektor

Ještě než autor přejde ke konceptualizaci problematiky terorismu [6] zaměřeného na útoky proti energetickému sektoru, je potřeba zmínit, že v této souvislosti bývá občas používán také termín „energetický terorismus“, [7] který představuje poměrně nově v médiích zaznamenaný fenomén mezi jinými druhy terorismu, a to i přesto, že ropný a plynárenský průmysl není nový cíl teroristických organizací, které si byly vždy vědomy toho, jaké mohou získat politické a ekonomické benefity z útoků na tyto strategické zdroje. [8] Nicméně na pojem „energetický terorismus“ zatím neexistuje v českém, ani zahraničním akademickém prostředí souhlasný konsensus a není akceptován jako vědecký termín, a to mj. z důvodu problematického spojení terorismu a energetiky, kdy terorismus by měl být spíše definován na základě ideologického či motivačního původu, než na základě výběru cílů. Autor proto v tomto článku používá místo pojmu „energetický terorismus“ spíše označení teroristický útok zaměřený na energetický sektor.

Koncept terorismu zaměřeného na sektor energetiky není striktně vymezen pouze na ozbrojené útoky proti elektrárnám, ropné a plynárenské infrastruktuře, rafinériím, skladům s ropou a jiným energetickým sítím. Tento koncept zahrnuje i nezákonnou činnost prováděnou proti těmto zařízením, jako je krádež ropy nebo plynu z potrubí, vydírání nebo financování a podpora skupin, které výše zmíněné útoky provádějí. Všeobecně lze uvést, že terorismus zaměřený na energetický sektor je kriminální aktivita proti energetickým zařízením, která způsobuje signifikantní ztráty. [9] T. Makarenko v tomto ohledu dělí teroristické útoky proti ropnému a plynárenskému průmysl do sedmi kategorií podle stupňů hrozby pro různé aktéry tohoto průmyslu.

První, nejběžnější formou útoku, vzhledem k okamžitým dopadům a tím i způsobené nestabilitě, jsou bombové útoky na ropovody a plynovody. Navíc způsobují velké škody národní ekonomice a mohou způsobit ztráty na životech. Tuto formu útoku využívají jako součást své taktiky v civilních válkách různé guerillové skupiny, a to především v Latinské Americe, ale i teroristické organizace v oblasti Blízkého východu a severní Afriky. [10] Druhou formou, která neodmyslitelně patří k těmto útokům na produktovody, jsou sabotáže ropovodů a plynovodů. Jejich dominantním účelem je vytváření národních ekonomických ztát. I když z historického hlediska nejsou sabotáže úplně běžné, i tak je důvod předpokládat, že tento druh akcí získává na popularitě u teroristických skupin. Sabotáže se pak dějí především z těchto tří hlavních důvodů:

  1. Za účelem krádeže ropy a jejím následným prodejem na černém trhu.
  2. Za účelem odvedení pozornosti beze ztráty lidských životů.
  3. K vytvoření podprahového politického nátlaku nebo korporátních koncesí.

V minulosti byly k třetí formě tj. k útokům na kanceláře ropných společností, použity různé taktiky. Tyto kanceláře běžně umístěné v městských centrech jsou relativně snadnými cíli. Ale až doteď byly tyto útoky prováděny v relativně malém měřítku s omezenými ztrátami na životech. Primární důvod, proč tomu tak je, vychází ze skutečnosti, že za těmito útoky stojí skupiny ekoteroristů a různých antiglobalizačních seskupení, které většinou nemají zájem na větších lidských obětech. Jako takové byly tyto útoky spíše symbolické a využívány především jako propagandistické akce. Ještě méně běžné než bombové útoky na kanceláře a řízení jsou útoky proti ropným depům, benzinovým stanicím nebo samotným rafineriím, které představují čtvrtou formu. Vezmeme-li v potaz kvalitu ochrany těchto zařízení (vyjma benzínových stanic), tak jde o cíle s velmi obtížně proniknutelnou obranou a tím i minimální šancí na úspěch. I přes to všechno by se bylo naivní domnívat, že k takovým útokům nemůže téměř dojít. V extrémních případech byly totiž tyto útoky vedeny nejenom různými separatistickými skupinami, ale také jako poslední východisko frustrovaných národních vojsk. Jako lokace s nejvyššími možnostmi útoků připadají v úvahu oblasti jižní Asie, Nigérie [11] a v neposlední řadě také zařízení v Iráku a Sýrie, které má pod kontrolou teroristická organizace Islámský stát.

Pátou formou útoku jsou únosy energetických zařízení spojené s braním rukojmích. Spolu s násilnými přepadeními těchto zařízení nejde o běžnou taktiku teroristických skupin, právě z důvodů relativně vysokého stupně zabezpečení. Bohužel ale velmi dobře organizované skupiny mohou tuto taktiku využít, což pak ústí ve velmi vážné následky. I když s těmito útoky bývají obvykle spojovány místní skupiny, tak se vyskytují útoky jak levicových, tak pravicových teroristických skupin, jejichž obvyklá motivace může být například jak výkupné, tak mediální propagace. [12] Šestá a nejsmrtonosnější forma energetického terorismu, ve smyslu potencionálních civilních ztrát, je přímý vojenský útok na personál ropných zařízení či závodů na zpracování zemního plynu. Násilí samotné je totiž samotnou podstatou těchto útoků a oběti na životech přímým cílem. Tato taktika je běžná u islamistických skupin mimo jiné na Blízkém východě, v Alžírsku a v poslední době také i ve státech Perského zálivu.

Poslední a čím dál častěji se objevující formou jsou únosy zaměstnanců ropných společností teroristickými skupinami. S přihlédnutím k jednoduchosti provedení, únos pro výkupné je častou taktikou ze tří hlavních důvodů. Za prvé jako zdroj příjmů, za druhé jako protest proti korporátním taktikám energetických společností a za třetí pro rušení a ničení průzkumu a rozvoje ropných polí – čímž je to značně zatěžující pro národní finance. Historické zkušenosti nám navíc říkají, že únosy se nejčastěji vyskytují v oblastech zamořených aktivními guerillovými organizacemi, jako je například Latinská Amerika. Nicméně různé etnicko-separatistické skupiny operují také v oblasti jižní Asie. [13]

Teroristický útok cílený na energetický sektor pak představuje velkou hrozbu energetické bezpečnosti kdekoliv, kde k těmto útokům dochází nebo může dojít, přičemž možné ekonomické důsledky jsou potenciálně enormní ve vztahu k cílům útoků, jako jsou ropovody, depa, tankery, personál, rafinerie atd. Při zranitelnosti této infrastruktury pak jakýkoliv výpadek v dodávkách nebo produkci může mít vážné a téměř instantní dopady na energetických zdrojích závislé ekonomiky. [14]

Pachatele teroristických útoků zaměřených na energetický sektor pak lze rozdělit do dvou skupin. První skupinou jsou nestátní aktéři jako politicky motivované teroristické organizace, zahrnující i kriminální aktivity. Druhou skupinou jsou teroristické organizace, které fungují na popud státního sponzoringu a jsou tedy financovány státním aktérem. Obě skupiny mají ke svým činům různou motivaci. Mezi těmi nejdůležitějšími je těchto pět:

  1. Potenciál způsobit katastrofální škody pro národní ekonomiku.
  2. Naplnění specifického požadavku, který není možno dostát jiným způsobem, či osobní nebo obecná pomsta.
  3. Ukázat na neschopnost vlády řešit situaci v očích místního obyvatelstva.
  4. Snaha rozpoutat paniku ve společnosti, vytvořením dojmu, že klíčové uzly infrastruktury jsou velice snadným cílem narušení stability vlád.
  5. Snaha získat finanční prostředky z produkce. [15]

Ochrana klíčové energetické infrastruktury proti teroristickým útokům je nepochybně jednou z nejvyšších priorit v bezpečnosti a prosperity. Mnohé země se zaměřují především na ochranu ropovodů, plynovodů, rafinerií a svých tankerů. Jiné země se soustředí na ochranu vodních zdrojů, vodního potrubí nebo nebezpečného odpadu. Všechny země však potřebují zásoby strategických surovin, které nejsou nevyčerpatelné a ubývají. Je stále těžší dostat ropu a jiné suroviny z nedostupných míst a drsnějšího prostředí až ke koncovému uživateli nebo do bezpečného prostoru. Navíc teroristé si byli vždycky velmi dobře vědomi důležitosti ropy a zemního plynu jako politické a ekonomické potřeby, takže teroristické útoky na energetické cíle jsou pro ně velmi lákavé. [16]

Jinak řečeno, v základu terorismu cíleného proti sektoru energetiky jde o útoky zaměřené na energetickou infrastrukturu a průmysl, například elektrárny, rozvodné sítě, či rafinérie, ropná a plynová pole apod., ale i nezákonnou činnost s tím spojenou s cílem destabilizovat vládu nebo i region. [17] Kromě samotného přispění k politické a ekonomické nestabilitě může být cílení na energetický průmysl symbolem odporu vůči národním vládám a v neposlední řadě také jako způsob tlaku na cizí síly a mezinárodní korporace, které mají strategický zájem v zemích produkujících ropu a zemní plyn. To znamená, že teroristické útoky na energetický sektor představují v určitých případech důležitou součást strategie teroristických organizací v boji proti cizím mocnostem. [18] Navíc teroristé čím dál častěji cílí na ropovody a plynovody jako možnost získávání ekonomických prostředků financující další teroristické operace nebo jako způsob jak zvýšit svůj vliv mezi dalšími skupinami usilujícími o kontrolu. [19] V tomto ohledu je pak potřeba se dále zaměřit na vztah energetiky a sunnitského islámu, který je důležitý při zkoumání postoje Islámského státu k energetice obecně a konkrétně k teroristickým útokům a aktivitám cíleným na energetický sektor společně s doprovodnou kriminální činností.

Islám a energetika

Nicméně určitý problém při vymezení vztahu islámu (zejména sunnitského, ale částečně i šíitského) a energetiky, kterého si je autor velmi dobře vědom, je skutečnost, že následná analýza role islámu v energetice reprezentuje pouze dílčí vzorec resp. pohled, byť významných muslimských představitelů a myslitelů, kteří zásadním způsobem ovlivňují a formují postoj islámu k energetice. [20] Druhý problém při zkoumání role islámu v energetice pak představuje skutečnost, že každá teroristická organizace, včetně Islámského státu, může své rozhodování a jednání, zaměřené například na teroristické útoky proti energetickému sektoru, ospravedlňovat vlastním výkladem islámu a jeho vztahem k energetice.

Korán obecně nemluví o energetických problémech, ale někteří muslimští představitelé hovoří o partnerství mezi muslimy ve třech oblastech: vodě, zelených pastvin a ohni. Islámští učenci pak interpretují slovo oheň al-Naar také jako uhlovodík, ale dá se použít také jako zdroj energie. Nicméně jednotlivé větve islámu interpretují tuto problematiku, včetně otázky vlastnictví energetických zdrojů, rozdílně. Zatímco v rámci sunnitského islámu například malikovská škola tvrdí, že minerály včetně ropy nemohou být vlastněny soukromě a hanafijská škola naopak říká, že energetické zdroje mohou být vlastněny soukromě, ale musí se z nich platit státní daně. Naproti tomu šíitská škola Jaʾfari zakazuje soukromé vlastnictví energetických zdrojů, nicméně důležitost ropy a plynu v ekonomice mnoha muslimských zemí často mění přístupy těchto škol a vrchních nebo duchovních představitelů islámu. [21]

Kromě toho důležitost ropy a zemního plynu v ekonomice mnoha muslimských států nutila islámské myslitele k hledání řešení energetických otázek. Pravděpodobně první sunnitský učenec, který otevřel otázku energetiky, byl Taqiuddin an-Nabhani. Ve své knize Ekonomický systém islámu, vydané v roce 1953, vyjádřil přesvědčení, že veřejný majetek jako voda, ropa, železo a další, musí být využity k dosažení hospodářského pokroku pro ummu, protože tyto vlastnosti patří společenství věřících, a stát má na starosti pouze jejich správu a rozvoj. Kromě toho T. an-Nabhani vysvětlil, jak by budoucí islámský stát měl vést ropný obchod se zahraničními společnostmi: „Islámské země mají komodity, jako například ropu, které potřebují všechny ostatní země. Islámský stát by mohl omezit prodej takových komodit, pokud nejsou placeny zlatem.“ [22]

Naopak jeden z nejvlivnějších současných sunnitských náboženských vůdců Jusuf al Qaradáví obhajoval používání ropy jako politické zbraně, přičemž „arabské a muslimské země by při řešení palestinské otázky měly vyvíjet tlak na Západ prostřednictvím zastavení nebo snížení produkce ropy“. [23] J. al-Qaradáví také tvrdil, že je „nezbytné vynaložit všechny peníze z ropy v zájmu chudých muslimů a dalších sociálně potřebných skupin“. [24] Kromě toho se domnívá, že fyzické i právnické osoby využívající ropu a zemní plyn jsou povinny platit zakat [25] z jedné pětiny, protože tyto nerostné suroviny jsou rikaz a byly pohřbeny do země v době Jahiliyyah (to znamená v předislámském období). [26]

Jiný pohled na původ a využití energetických zdrojů nabídl další ze sunnitských myslitelů, a to Ibrahim Abdul-Matin, afro-americký intelektuál, který konvertoval k islámu. Podle I. Abdul-Matina je potřeba rozlišovat mezi „energií z nebe“ (sluneční a větrná), která je šetrná a bezpečná k životnímu prostředí a „energií z pekla“ (uhlí, ropa a zemní plyn), která je naopak nebezpečná a škodlivá pro životní prostředí. Z jeho pohledu pak islám přikazuje využívat energii šetrnou k životnímu prostředí. [27]

Stejně tak šíitští kněží a intelektuálové diskutovali o významu ropného průmyslu. Například irácký šíitský duchovní Muhammad Báqir as-Sadr ve své slavné knize Naše ekonomika psal o těžbě ropy v islámském ekonomickém systému. Podle jeho slov „ropa je jedna z věcí společného sdílení mezi všemi lidmi. Islám neuznává, aby si někdo přivlastňoval energetické bohatostí, které tak nemůže být v soukromém vlastnictví…, ale spadá do společného vlastnictví“. [28] Vedle toho diskutoval o významu ropy v íránských a blízkovýchodních záležitostech také vůdce íránské islámské revoluce, nicméně pro A. Chomejního bylo důležitější zdůraznění strategického významu ropného sektoru pro přežití íránského režimu. [29] A. Chomejní nebyl jediný íránský vůdce, který věnoval pozornost energetickým otázkám. Stejně tak se této problematice věnoval například íránský intelektuál Alí Šarí'atí, který se zabýval spojením mezi energetickými surovinami a západní sexuální etikou. [30]

To znamená, že navzdory základním rozdílům sdílejí sunnitští a šíitští náboženští vůdci podobné chápání energie, přičemž vnímají energetické zdroje jako vlastnictví ummy, která dosud neposloužila svým plným smyslem. Kromě toho mají islámští náboženští vůdci tendenci politizovat využívání energetických zdrojů a to jak interně, tak externě. Nicméně vzhledem k zaměření tématu článku na Islámský stát, jako sunnitskou teroristickou organizaci, bude další pozornost při zkoumání dané problematiky věnována především sunnitskému islámu a jeho vlivu na energetiku. Analýza role energetiky v islámu je pak důležitá při následném zkoumání problematiky teroristických útoků cílených na energetický sektor, neboť může odhalit určité ideologické motivy, ale i (ne)konzistentnost a ambivalenci jednání IS, který svoji činnost ospravedlňuje islámem.

ENERGETIKA, TERORISTICKÉ ÚTOKY NA ENERGETICKÝ SEKTOR A ISLÁMSKÝ STÁT

Charakteristika organizace Islámský stát

Islámský stát je radikální džihádistická organizace původem z Iráku, která nejprve v letech 1999-2004 působila pod názvem Džamáa at-Tavhíd wa-al-Džihád (Organizace pro monoteismus a džihád), poté jako al-Káida v Iráku (2004-2006) pod vedením Abú Musa Zarkávího a po jeho smrti se následně pod vedením abú Hamza al-Muhajira přejmenovala na Islámský stát v Iráku (2006-2013). Islámský stát v Iráku od roku 2010 vedl abú Bakr Bagdádí, který v dubnu 2013 přejmenoval organizaci na Islámský stát v Iráku a Levantě (ISIL) nebo také Islámský stát v Iráku a Sýrii (ISIS) a tím odstartoval její působení v Sýrii. Od začátku roku 2014 zahájil ISIS svoje operace i v Iráku. Tam nejprve dobyl část provincie Anbár s městy Ramádí a Fallúdža a v půlce června roku 2014 dobyl po bojích s demoralizovanou a špatně vycvičenou iráckou armádou také Mosul a Tikrít a další města na severu Iráku. Dne 29. června 2014 vyhlásil ISIS na dobytých územích států Iráku a Sýrie chalífát a změnil svůj název na Islámský stát. [31]

Vůdcem Islámského státu a zároveň chalífou je Abú Bakr al-Bagdádí, jemuž jsou bezprostředně podřízeni dva zástupci, jeden pro území v Sýrii a druhý pro Irák. [32] Abú Bakr al-Bagdádí má k dispozici kabinet s ministry, z nichž každý má jasně vymezenou roli, plat a přenesené působnosti. Finance (energetika), doprava, bezpečnost a vězenství jsou pak hlavní oblasti, které mají své ministerstva resp. ministry. Stejně tak je zřízena funkce ministra, který má na starosti péči o potřeby zahraničních bojovníků džihádu. Vedle toho je Islámský stát řízen sofistikovanou hierarchií velitelů, z nichž každý má své specifické oblasti odpovědnosti. [33] Islámský stát tak není jen islamistická teroristická skupina, ale stejně tak se jedná o politickou a vojenskou organizací.

Zároveň IS, který si nárokuje náboženskou autoritu nad všemi, především sunnitskými muslimy na světě, představuje náboženskou organizaci, jejíž ideologie je založena na kombinaci salafismu/wahhábismu a džihádu. Pro IS pak neexistuje žádný rozdíl mezi náboženstvím a státem a realizuje přísnou interpretaci islámu a islámského práva šaría, přičemž je nechvalně proslulý násilím páchaným na obyvatelstvu, zejména jiného náboženství, než je sunnitský islám. [34]

Jak bylo výše zmíněno, politickým cílem Islámského státu je založit chalífát na územích Iráku a Levanty (dřívější geografické označení zahrnující Sýrie, Palestinu, Jordánsko a Libanon), či dalších zemí, [35] které byly někdy v historii pod muslimskou vládou. Své plány spojené s formováním chalífátu pak IS podrobně rozpracoval v prvním čísle anglicky psaného propagandistického časopisu Dabiq z 5. července 2014, přičemž praktickými úkoly spojené s obnovou chalífátu jsou založit, postavit nebo zachovat a bránit společenství věřících v zemi získané prostřednictvím vojenského dobytí. [36] Jinak řečeno, politická vize islámského chalífátu je podle IS realizována v prvé řadě zavedením kontroly nad územím, zasazením vlajky a vytvořením funkční vlády, která bude na oplátku legitimizovat náboženskou autoritu. Zároveň podle Islámského státu by se chalífát měl dále teritoriálně rozšiřovat. Jak vyplývá z druhého čísla časopisu Dabiq, zveřejněno dne 28. července 2014, IS plánuje ovládnutí Levanty a osvobození posvátných míst, jako je Mekka, Medína či Jeruzalém, což ve svém důsledku předpokládá dobytí Saúdské Arábie a Izraele. [37] V neposlední řadě Islámský stát ve druhém čísle časopisu Dabiq odkazuje na budoucí útoky proti Západu prohlášením, že „džihádisté napadnou Řím a pak […] si ho podmaní“.[38] To znamená, že konečným cílem IS je globální válka, nikoliv jen omezený konflikt ve snaze o ovládnutí Iráku a Sýrie.

Význam energetiky a teroristických útoků na sektor energetiky pro Islámský stát

K naplnění tohoto záměru publikoval IS v listopadu 2014 v pátém čísle časopisu Dabiq svoji strategii nazvanou „přetrvávající a expandující“, která spočívá v naplnění dvou souběžných cílů. [39] Zatímco první cíl podporuje obranu uvnitř Iráku a Sýrii, druhý cíl usiluje o expanzi chalífátu, přičemž IS rámuje svou strategii napříč třemi geografickými okruhy:

  • Vnitřní okruh v Iráku a Sýrii.
  • Blízké zahraničí zahrnující širší pojetí oblasti Blízkého východu a severní Afriky
  • Dálné zahraničí v Evropě, Asii a USA.

Tento strategický rámec IS odpovídá kampani se třemi nadřazenými cíli:

  • Bránit doma Irák a Sýrii.
  • Rozšířit regionálně operace.
  • Narušit a rekrutovat v globálním měřítku. [40]

V kontextu této strategie pak energetika a s ní spojné útoky na energetický sektor zaujímají významné místo, přičemž „energetickým“ zájmem Islámského státu je za prvé, efektivní využívání stávajících ropných a plynových polí na území Sýrie a Iráku a jejich další rozšiřování, například na území Libye, za druhé, zvyšování produkce ropy a plynu a financování organizace z prodeje této ropy a zemního plynu a za třetí, pomocí zabírání a ovládání nových ropných a plynových polí a útoků na přepravní infrastrukturu ekonomicky potrestat a poškodit Západ a nepřátele Islámského státu. Jinak řečeno, v rámci energetické strategii IS vidí džihádisté ropu a v omezené míře také zemní plyn jako hlavní pilíř pro jejich vizi Islámského státu. Zároveň šúra (rada) Islámského státu identifikovala ropu (a zemní plyn) jako zásadní nástroj pro přežití povstání, a co je daleko důležitější, také jako nástroj financování ambicí IS na vytvoření a rozšíření chalífátu.

Přestože ropa nebo plyn nejsou zásadním způsobem zastoupeny v několika málo vystoupeních a kázáních Abú Bakra al-Bagdádího, lze v těchto projevech a dokumentech nepřímo nalézt odkaz na význam (energetických) zdrojů pro Islámský stát. Například ve video nahrávce IS z 29. června 2014 je zmínka, že „musíme využívat bohatství naší země“, [41] čímž je možné rozumět i nerostné bohatství tj. ropu a plyn. Podobně Abú Bakr al-Bagdádí v jednom ze svých poselství z května 2015 jasně zdůraznil, že je potřeba vyhnat „křižáky a Židy, kteří plundrují naše bohatství a zdroje“ [ropa a plyn], jenž „patří ummě“ (muslimské společnosti), která „by je měla používat“, proto „my bráníme tebe, tvoji čest a tvoje bohatství“. [42] Vedle toho Abú Bakr al-Bagdádí v jedné z prvních videonahrávek z listopadu 2014 zdůraznil, že „Židé se bojí o svoji ekonomiku, bojí se našeho bohatství, které plundrovali, rozkrádali a vysávali“. [43] Tímto bohatstvím je možné opět rozumět ropu a plyn, které „představuje slabost Židů a křižáků“, [44] což je možné vidět jako výzvu k útokům vůči Západu s cílem poškodit jeho ekonomiku. Tento postoj potvrdil Abú Bakr al-Bagdádí již dříve ve svém „Poselství mudžahedínům a muslimské ummě v měsíci ramadán“ z 1. července 2014, kde zopakoval křivdy, kterých se západní státy dopustily, když „plundrovali bohatství a zdroje muslimů“ a vyzval k terorismu, který „poukazuje na Alláhovy zákony k ospravedlnění“. [45] což vytváří základ mimo jiné i pro strategii teroristických útoků na energetický průmysl ze strany IS.

Podobně se opakovaně vyjádřil i Abú Muhammad Adnání, mluvčí Islámského státu, když upozornil na zranitelnost Západu v podobě jeho závislosti na ropě, „křižáci jsou financovány vašim bohatstvím a jsou poháněny vaši ropou, což je činí zranitelné“. [46] Abú Muhammad Adnání proto nepřímo vyzval k útokům na přepravní trasy a infrastrukturu dopravující ropu na Západ a zastavení zásobování ropou západní svět muslimskými státy, protože „to povede ke kolapsu Američanů a jejich spojenců, kteří jsou živeni vaši ropou“ [47] a budou pak „muset za to platit velkou cenu, až jejich ekonomiky začnou kolabovat“. [48]

V projevech a kázáních Abú Bakra al-Bagdádího a částečně i Abú Muhammada Adnáního je tak patrný zejména vliv sunnitského učence Taqiuddina an-Nabhaniho, podle kterého veřejný majetek, jako je například ropa a zemní plyn musí být využit k dosažení hospodářského pokroku pro ummu. Nicméně odkazováním na potřebu získání plné kontroly ropy a zemního plynu v muslimských zemích v zájmu a ve prospěch ummy se oba představitelé Islámského státu snažili především ospravedlnit vlastní využívání ropy a zemního plynu na území Iráku a Sýrie ovládané Islámským státem. Zároveň vystoupení Abú Bakra al-Bagdádího a Abú Muhammada Adnáního jsou v souladu s názorem sunnitského náboženského vůdce Jusufa al-Qaradávího, který obhajoval používání ropy jako politické zbraně vůči Západu, když oba představitelé Islámského státu opakovaně vyzývali k zastavení exportu ropy do západních zemí s cílem poškodit jejich ekonomiku.

O důležitosti energetiky a teroristických toků na energetický sektor pro strategii Islámského státu svědčí dále skutečnost, že ve všech čtrnácti číslech časopisu Dabiq je opakovaně ve vybraných článcích zmíněna ropa nebo plyn. Ve většině případů se jedná o články oslavující dobytí ropného nebo plynového pole, či rafinérie v Iráku a Sýrii, nebo vyzívající k útokům na energetickou infrastrukturu, například „v Iráku, který je druhý největší exportér ropy po Saúdské Arábii, přerušil Islámský stát dodávky ropy… zatímco nigerijská produkce je zasažena ze strany tamních mudžahedínů“. [49] Pozici Islámského státu k energetice a teroristickým útokům na energetický sektor jasně vyjádřil Abú Nabil al Anbari, [50] vůdce Islámského státu v Libyi v jednom z rozhovorů pro jedenácté číslo časopisu Dabiq z 9. srpna 2015:

„Libye má velký význam pro muslimskou ummu, protože je v Africe a sousedí s jižní Evropou. Obsahuje také studnici (energetických) zdrojů, které nemohou vyschnout. Všichni muslimové mají právo na přístup k těmto zdrojům. [Libye] je také vstupní branou do africké pouště táhnoucí se k řadě afrických zemí. Je důležité si uvědomit, že o libyjské zdroje mají zájem i západní země, které řadu let spoléhají na libyjskou ropu a zemní plyn. Kontrola Islámského státu nad touto oblastí povede k ekonomickým poruchám a přerušení dodávek ropy a plynu zejména do Itálie a ostatních evropských států.“ [51]

Stejně tak se na stránkách časopisu Dabiq objevily články, které upozorňují na nerostné bohatství a obhajují využívání ropy k financování IS. Například v jednom článku obsaženém v šestém čísle časopisu Dabiq ze dne 29. prosince 2014 obhajuje jeho autor rozhodnutí IS razit vlastní měnu ve formě zlatých dinárů a stříbrných dirhamů, přičemž zdůrazňuje potřebu přechodu od platby za ropu v dolarech, jako nestabilní měně, ke směně ropy za zlato. [52] Tato představa byla dále rozpracována během 55 minutového videa s názvem „Dědictví Prorokovy metodologie“ z konce srpna 2015, jehož hlavním poselstvím byla výzva „k návratu před petrodolarovou ekonomii, kde pouze zlato kupovalo ropu“. [53] I v tomto případě Islámský stát opět navázal na myšlenky T. an-Nabhaniho, který již dříve jasně navrhl potřebu, aby islámské země prodávaly ropu pouze za zlato a v opačném případě tj. pokud nebude zaplacena zlatem, tento prodej ropy omezily.

V neposlední řadě se ústřední role energetiky, zejména ropy a plynu, odráží i ve stavu mocenské struktury Islámského státu. Jestliže vůdce Islámského státu Abú Bakr al-Bagdádí ukázal ochotu přenést odpovědnost na své podřízené a z větší části se tak spoléhá na regionální guvernéry (wallis), kteří spravují území podle pouček stanovených centrální šúrou, což činí přístup Islámského státu k ovládaným územím jako vysoce decentralizovaný, v případě nerostného bohatství je tomu jinak. Ropa a plyn, společně s vojenskými a náboženskými operacemi a jejich sofistikovanými mediálními výstupy, jsou centrálně řízeny nejvyšším vedením, které jako jediné rozhoduje o jejich následném využití. [54]

Hlavním zájmem energetické strategie Islámského státu, jenž se pokouší spustit svůj vlastní ropný průmysl způsobem podobným národním či mezinárodním ropným korporacím, je snaha o maximální využití energetického bohatství na svém území, které představuje spolehlivý a stabilní zdroj příjmů (asi 25-27 % z celkových příjmů) Islámského státu. Tato vize energetické strategie byla patrná již od počátků, kdy nejprve ISIS/ISIL a později IS začal ovládat území Iráku a Sýrie, čímž si organizace zajistila kontrolu nad řadou syrských a iráckých ropných nalezišť a plynových polí. Během roku 2014 pak Islámský stát ovládal více jak 60 % syrské produkce ropy a méně než 10 % produkce ropy v Iráku na přibližně 20 ropných polích s celkovou výrobní kapacitou mezi 80 000 a 120 000 barelů ropy za den, kterou prodával za cenu kolem 25–50 amerických dolarů za barel při v té době aktuální ceně mezi 60-80 dolary za barel. [55] Podle odhadů americké vlády generovaly ropné transakce v té době kolem 2 až 4 milionů dolarů za den, což znamená roční zisk mezi 730 až 1460 miliony dolarů pro Islámský stát za prodej ropy. IS získal kontrolu také nad několika plynovými poli v Sýrii a Iráku s teoretickou celkovou kapacitou kolem 1 360 milionů kubických stop zemního plynu za den, z jehož prodeje IS mohl mít od 489 do 979 milionů dolarů ročně. [56]

Nicméně během roku 2015 v důsledku leteckých úderů ze strany Spojených států, Ruska a jejich spojenců na energetický průmysl tj. naleziště ropy a zemního plynu, energetickou infrastrukturu, pašerácké distribuční trasy a ropná a plynárenská zařízení, současně s postupem irácké a syrské armády na svém území, došlo k zpětnému ovládnutí některých ropných a plynových polí držených Islámským státem a jeho oslabení těžby ropy a zemního plynu. [57] Přesto zůstala IS na začátku roku 2016 na dobytých územích Iráku a Sýrie řada plynových a především ropných polí, zejména na východě Sýrie a severovýchodě Iráku, na kterých Islámský stát i nadále těží ropu s produkcí kolem 30 000-40 000 barelů denně. IS tak kontroluje 253 vrtů, z nichž 161 je v provozu. Pracuje na nich 257 inženýrů a 1107 dělníků. [58] Ropu pak Islámský stát prodává za cenu mezi 20 až 35 dolary za barel, ale i za 45 dolarů za barel, a to za vysoce kvalitní syrskou ropu z pole Omar nebo v důsledku zajetí místního trhu ve válečných severních a východních oblastech Sýrie při současné ceně kolem 44 dolarů za barel. Radikálové z IS tak na začátku roku 2016 vydělávali z prodeje ropy asi 1 až 1,5 milionu dolarů za den, což je kolem 400 až 500 mil. dolarů za rok. [59] Nicméně produkce ropy a příjmy z jejího prodeje během první poloviny roku 2016 neustále klesají. [60] Následující tabulka č. 1 srovnává počet nalezišť ropy resp. ropných polí, produkci ropy, cenu prodávané ropy a příjem z prodeje ropy Islámského státu v letech 2014 až 2016. Mapa č. 1 pak znázorňuje hlavní ropná a plynová pole, která IS ovládal v roce 2015 na území Iráku a Sýrii.

Tabulka 1: Srovnání nalezišť, produkce a příjmů z prodeje ropy IS v letech 2014 až 2016

KRITÉRIUMROK 2014/2015ROK 2016
Naleziště ropy20-25 ropných polí10-11 ropných polí
Denní produkce ropy (barelů)80 000–120 00030 000-40 000
Cena za barel / světová cena25–50 dolarů / 60–80 dolarů20–35 až 45 dolarů / 44 dolarů
Příjem z prodeje za den / rok2–4 mil. dolarů / 730–1 460 mil. dolarů1-1,5 mil. dolarů / 400–500 mil. dolarů

Zdroj: sestaveno autorem dle HARRELL, ref. 54; SOLOMON, ref. 57 a WINTOUR, ref. 59

Mapa 1: Ropná a plynová pole ovládaná IS v Iráku a Sýrii v roce 2015

tichy1.png, obrázek se otevře v novém okně

Zdroj: CALZONI, Dadvide. Oil and gas fields in Syria and Iraq controlled by ISIS. [on-line]. Geopoliticalatlas.org, February 22 2015 [cit. 2016-06-20]. Dostupné z: http://goo.gl/PMoZNO

Vlastněním ropných a plynových polí na ovládaných územích a jejich využíváním k vlastnímu prospěchu se Islámský stát dostává do rozporu se sunnitským islámem a to v několika ohledech. Za prvé, podle malikovské školy nemohou minerály, včetně ropy a plynu být vlastněny soukromě, což IS naopak realizuje. Zároveň, i když podle hanafijské školy sice energetické zdroje mohou být vlastněny soukromě, musí se ale z nich platit státní daně. To ovšem Islámský stát nepraktikuje. Za druhé, využíváním ropy a plynu pak Islámský stát preferuje „energií z pekla“ na úkor „energie z nebe“, přitom dle I. Abdul-Matina přikazuje islám využívat energii šetrnou k životnímu prostředí. A konečně za třetí, i když představitelé IS ovládnutí části ropných a plynových polí v Sýrii a Iráku ospravedlňují zájmem ummy, ve skutečnosti sledují vlastní prospěch, čímž se v reálu dostávají do rozporu s názorem Taqiuddin an-Nabhani, podle kterého nerostné bohatství patří společenství věřících, a stát má na starosti pouze jejich správu a rozvoj.

To je dále patrné na probíhajícím procesu, kdy převážná část ropy vyprodukovaná na území IS pokrývá vlastní spotřebu kontrolovaného území. To znamená, že IS těží především z využívání vlastní ropy a ropných produktů, které ovládá nebo získává finanční příjmy z prodeje ropy místním spotřebitelům. Většinu své ropy prodává IS přímo nezávislým obchodníkům na ropných polích. Ve vysoce organizovaném systému pak syrští a iráčtí kupující přijedou přímo se svými kamiony na ropná pole na nákup surové ropy. Jakmile je ropa rafinovaná, je koupena nebo pořízena prodejci na trzích v celé Sýrii a Iráku. [61] Zbývající část příjmů z ropy IS pramení z prodeje směrovaného přes prostředníky (pašeráky), kteří obchodují a přepravují kamiony s objemem kolem 150 barelů ilegální ropu a ropné produkty k prodeji za přibližně 60 až 100 dolarů za barel konečným uživatelům na území, které Islámský stát ovládá, nebo do blízkého okolí. [62] Tyto toky příjmů mohou také zahrnovat přečerpání ropy IS na vývoz nebo dovoz ropných produktů do/z Iráku a Sýrie, přičemž z těchto dvou zemí, zejména přes severní kurdskou oblast v Iráku a severozápadní hranici Sýrie, je ropa dále pašována do okolních států, [63] například Turecka, Jordánska a Iránu.

Vedle ropy usiluje Islámský stát také o ovládnutí nalezišť zemního plynu a jeho prodej. Obecně se předpokládá, že zájem IS při obsazování plynových polí je veden touhou získat prodejné přírodní zdroje, a to způsobem jako v případě využití ropných polí v oblastech, které má pod kontrolou. Nicméně na rozdíl od ropy, která může být očištěna pomocí primitivních procesů v provizorních zařízeních a následně přepravována cisternami a kamiony, zemní plyn vyžaduje daleko více sofistikované zařízení pro čištění plynu a specializované potrubí pro jeho dopravu.

V energetické strategii IS, ovlivněné sunnitským islámem, je pak možné vidět určitou ambivalenci. Na jednu stranu pro IS jako globální teroristickou, ale i militantní, politickou a náboženskou organizaci představuje energetika klíčovou oblast její strategie spojenou s islámem. Za prvé, IS věří, že náboženství musí diktovat každý aspekt soukromého i veřejného života. Islámský stát proto silně spoléhá na islámské zdroje, aby si zajistil legitimizaci svých kampaní a zájmů, včetně vlastního práva na využívání energetických zdrojů, zejména ropy na ovládaných územích, které jsou tak běžně podporovány verši z Koránu a Hadísy, jež tvoří hlavní pramen sunny. Zároveň IS věří, že má posvátnou misi v životě, vývoji nebo návrhu politické reakce na energetické problémy, což je víc než jen náboženskou povinností. Za druhé, tvorba a podpora energetické agendy ze strany IS slouží jako cenná politická zbraň proti Západu a jeho hlavním spojencům na Blízkém východě, zejména Izraeli. Vysoká spotřeba energetických zdrojů ze strany západních ekonomik je IS interpretována jako pouhý důsledek jejich chamtivosti a nezodpovědnosti. Nicméně tato situace je zároveň využívána jako argument, že západní hlad po ropě dal vzniknout neoimperialistické politice namířené proti muslimskému světu, a proto využívání energetických zdrojů musí zůstat v rukou muslimů za každou cenu. [64] Na druhou stranu IS jedná v rozporu se sunnitským islámem. Vedle sporné otázky „soukromého“ vlastnictví nerostného bohatství na ovládaných územích a sledování vlastních energetických zájmů, postupuje IS proti zásadám sunnitského islámu, když dle požadavku J. al-Qaradávího nevyužívá všechny peníze z prodeje ropy v zájmu chudých muslimů a dalších sociálně potřebných skupin, ale naopak tyto peníze z ropy používá k vlastnímu prospěchu. Zároveň v rozporu s těmito požadavky jsou pak především samotné teroristické útoky proti ropným a plynovým polím a na energetický průmysl a infrastrukturu, jejichž zničením IS poškozuje veřejný majetek, který má sloužit ku prospěchu ummy, jak to například vyjádřil Taqiuddin an-Nabhani.

Islámský stát pak ve své energetické strategii spoléhá na metodu „užití nebo hrozby násilí“, která je zároveň základním pilířem terorismu IS zaměřeného na útoky proti energetickému sektoru, jenž se projevuje třemi směry. Za prvé, džihádisté IS útočí na ropná a plynová pole, přepravní infrastrukturu a energetická zařízení s cílem je fyzický ovládnout přičemž hlavním motivem je snaha využít tento energetický potenciál pro financování vlastní teroristické organizace. Za druhé, džihádisté IS útočí na ropná a plynová pole, přepravní infrastrukturu a energetická zařízení s cílem fyzicky poškodit energetický průmysl daného státu, kdy hlavním motivem je snaha buď přerušit dodávky ropy a zemního plynu do západních zemí, poškodit jejich ekonomiku či omezením exportu energetických dodávek zvýšit ceny ropy, destabilizovat postavení svého nepřítele nebo dokonce zapalují ropná a plynová pole jako krycí manévr při ústupu. Za třetí, bojovníci IS berou rukojmí nebo unášejí zahraniční pracovníky či zaměstnance západních energetických společností s cílem získat výkupné nebo přitáhnout na sebe pozornost, přičemž současně s tím bývá hlavním motivem snaha poškodit důvěryhodnost konkrétního státu, který není schopen zajistit bezpečnost.

PŘÍKLADY TERORISTICKÝCH ÚTOKŮ NA ENERGETICKÝ SEKTOR ZE STRANY IS VE VYBRANÝCH ZEMÍCH OBLASTI MENA

Terorismus cílený na sektor energetiky pak Islámský stát v oblasti severní Afriky a Blízkého východu realizuje zejména v Iráku, Sýrii a Libyi, přičemž současně s tím je výběr těchto tří zemí oblasti MENA ovlivněn několika faktory. Za prvé, ve všech těchto státech ovládá Islámský stát části jejich území (Irák a Sýrie) nebo se o to pokouší (Libye). Za druhé, Irák a Libye jsou velmi bohaté země na ropu a zemní plyn. V případě Sýrie jsou zásoby ropy a plynu spíše omezené. Za třetí, s výjimkou Iráku, Sýrie a Libye nejsou na území jiných států oblasti MENA prozatím známy či potvrzeny ze strany Islámského státu teroristické útoky zaměřené na energetický sektor.

Určitým problémem je ovšem dostupnost informací k jednotlivým teroristickým útokům na ropná a plynová pole, energetický průmysl, přepravní energetickou infrastrukturu, ropné rafinérie a závody na zpracování zemního plynu a jejich celkovému počtu společně s doprovodnou kriminální činností ze strany IS v Iráku, Sýrii a Libyi. V článku uvedené příklady teroristických útoků zaměřených na energetický sektor a spojené nezákonné činnosti ze strany IS ve zvolených zemích oblasti MENA pak reprezentují pouze určitý vzorek případů k pochopení cílů a motivů jednání IS v Iráku, Sýrii a Libyi.

Irák

Na území Iráku se nachází zásoby ropy kolem 150 miliard barelů, což představuje téměř 18 % ověřených zásob na Blízkém východě a téměř 9 % celosvětových zásob. To řadí Irák na páté místo na světě, pokud jde o zásoby ropy. V roce 2014 se denní produkce ropy pohybovala kolem 3,7 mil. barelů denně, což Irák činilo šestým největším producentem ropy na světě a druhým největším vývozcem ropy v rámci organizace OPEC. Irák měl v roce 2014 také dvanácté největší zásoby zemního plynu na světě ve výši téměř 3,6 bilionů metrů krychlových plynu s produkcí kolem 1,3 miliard metrů krychlových plynu v roce 2014. [65]

V Iráku pak Islámský stát útočí na ropná a plynová pole, ropné rafinérie, závody na zpracování zemního plynu minimálně ze dvou důvodů. Za prvé, ve snaze ovládnout irácký sektor energetiky. Za druhé, ve snaze poškodit energetický sektor Iráku.

Přibližně do poloviny roku 2014 se ISIS/Islámskému státu podařilo převzít kontrolu nad některými menšími severoiráckými ropnými poli, včetně Ajil, Hamrin, Allas, Qayara, Balad, Batman, Najma, Ain Zalah, apod. IS tak na severu a severovýchodě Iráku, v oblastech Ninive, al-Anbar, Salaheddin a Kirkúk, ovládal kolem třinácti ropných polí s celkovou kapacitou kolem 60 000 barelů denně. Islámský stát ovšem po zahájení leteckých úderů ze strany USA a jejich spojenců v srpnu 2014 postupně ztratil kontrolu nad některými z těchto ropných polí a denní produkce ropy se v Iráku snížila na cca 15 000 barelů za den. [66] Nejvážnější porážku pak Islámský stát utrpěl na začátku dubna 2015, kdy ztratil tři velká ropná pole, včetně Ajil a Harmin, přičemž produkce ropy IS se snížila na pouhých 5 % předchozí úrovně těžby ropy. [67] Tabulka č. 2 pak srovná ropná naleziště a procentuální podíl ovládané produkce ropy v Iráku ze strany IS v letech 2014 až 2016.

Tabulka 2: Srovnání nalezišť a ovládané produkce ropy IS v Iráku v letech 2014 až 2016

KRITÉRIUMROK 2014ROK 2015/2016
Naleziště ropy13 ropných polí1-2 ropná pole
Denní produkce ropy (v barelech)60 00010 000–15 000
Ovládaná produkce10 % produkce ropy v Iráku4-5 % produkce ropy v Iráku

Zdroj: sestaveno autorem HARRELL, ref. 54; SOLOMON, ref. 57 a WINTOUR, ref. 59

V průběhu první poloviny roku 2016 pak IS ovládal pouze jedno až dvě ropná pole, včetně pole Qayara poblíž Mosulu na severu Iráku, s celkovou kapacitou kolem 8 000 – 10 000 barelů ropy za den. [68] Proto ve snaze znovu převzít kontrolu nad některými iráckými ropnými poli, které Islámský stát ztratil v autonomní oblasti iráckého Kurdistánu během roku 2014, zaútočili neúspěšně bojovníci IS nejprve začátkem února 2016 na dvě ropná pole Alas a Ogail v provincii Salahuddin, poté v polovině března 2016 asi 150 bojovníků IS uskutečnilo opět neúspěšný útok na dvě ropná pole Ajil a Alas a následně bojovníci IS zaútočili koncem března 2016 raketami na kurdské a irácké vojáky ve městě Makhmur, které leží pouhých 120 kilometrů od města Kirkúk bohaté na ropu. Nicméně s přímou podporou příslušníků americké námořní pěchoty, působící na území Iráku, se daří irácké armádě odolávat podobným útokům a úspěšně bránit energetickou infrastrukturu. [69] Navíc irácký armáda plánuje převzít zbývající ropná pole v rámci operace Fatah, zahájené koncem března 2016 proti teroristům IS, jenž chce vytlačit z dvoumilionového města Mosul.

Dlouhé boje s ozbrojenci Islámského státu sváděla irácká armáda také v letech 2014-2015 o ropnou rafinérii ve městě Bajdži s produkcí kolem 300 000 barelů rafinovaných ropných produktů za den, což pokrývá 50 % potřeby země. Rafinerii v Bajdži, která leží jen přibližně 250 kilometrů od hlavního města Bagdádu, napadli dne 18. června 2014 bojovníci ISIS s minomety a kulomety a přibližně po dvou dnech tj. kolem 20. června ji dostali z větší části pod kontrolu. Zpět do rukou irácké armády se rafinerie dostala až po několikadenních tuhých bojích dne 18. listopadu 2014, kdy iráčtí vojáci vstoupili do města Bajdži a převzali i ropnou rafinérii, která se stala „hřbitovem“ pro bojovníky IS. [70] Nicméně dne 11. dubna 2015 zahájili ozbrojenci IS znovu útok na rafinérii v Bajdži a do 22. května se Islámskému státu podražilo ovládnout z větší části město Bajdži včetně rafinérie. [71] Kvůli tomuto selhání se USA rozhodly umožnit šíitským milicím, pod kontrolu irácké vlády, aby se připojily k bitvě. Ještě během května se podařilo iráckým vojákům znovu vstoupit do města a část převzít pod kontrolu od radikálních bojovníků IS. Po řadě bojů, kdy například v srpnu radikálové IS znovu neúspěšně zaútočili na rafinérii, se dne 16. října 2015 podařilo irácké armádě definitivně ovládnout město Bajdži společně s její ropnou rafinérií. [72]

Ještě předtím, začátkem března 2015 bojovníci IS zapálili ropné pole Ajil severovýchodně od města Tikrít. Cílem bylo vytvořit kouřovou clonu, přes kterou irácké vrtulníkové letectvo nebude moci útočit na pozice Islámského státu v okolí města Tikrít. V této době byl klíčový boj o město a snahou IS bylo ho udržet. Ajil byl pod kontrolou teroristů, ale sami se rozhodli ho zapálit a využít ho jako štít proti vládním silám. Před obsazením islámskými radikály, Ajil produkoval 25 000 barelů ropy a 150 mil. metrů krychlových zemního plynu denně. IS sice neumí plně využít technologie těžby, ale rozhodně byl Ajil významným prvkem pro financování IS. Z taktického pohledu je zajímavostí, že IS neváhal využít jeden ze svých zdrojů jako kouřový štít pro širší operaci v okolí Tikritu. Z krátkodobého pohledu se jednalo o chytrý krok. Ajil byl nakonec vybombardován spojeneckými nálety a město Tikrít později obsazeno iráckými vojsky. Strategický význam pro Islámský stát byl nakonec téměř nulový. [73]

Podobně nejprve v dubnu a poté začátkem května 2016 ozbrojenci radikálního hnutí Islámský stát za použití improvizovaných výbušnin vyhodily do povětří tři ropné vrty č. 18, 33 a 39 a jeden vrt poškodili na ropném poli Khabaz, jež se nachází asi 20 km jihozápadně od Kirkúku v severním Iráku a obsahuje přibližně 41 ropných vrtů s celkovou výrobní kapacitou kolem 10 000–15 000 barelů ropy za den. Následně dne 12. května 2016 podnikli džihádisté z Islámského státu znovu útok na ropné pole Khabaz, kde zapálili dva ropné vrty, v důsledku čehož došlo k poklesu produkce o 4 000 barelů ropy denně. [74]

V neposlední řadě se bojovníci IS v polovině května 2016 přihlásili k odpovědnosti za teroristický útok na zařízení na zpracování zemního plynu v oblasti Taji, která se nachází severně od hlavního města Iráku. Útok začal sebevražedným odpálením auta naplněného bombami u vchodu do závodu, po kterém druhý sebevražedný atentátník odpálil výbušninu uvnitř objektu. Následně šest radikálních bojovníků Islámského státu zaútočilo na závod s cílem probojovat se dovnitř a ovládnout zařízení. Nicméně iráckým bezpečnostním silám s nasazením dvou vojenských helikoptér se podařilo útok džihádistů Islámského státu odrazit. Přestože útok neměl zásadní vliv na výrobu v závodě, došlo k poškození tří zásobníků se zemním plynem a bylo celkem zabito sedm iráckých policistů a nejméně čtyři bezpečnostní pracovníci. [75]

Islámský stát na území Iráku pak uskutečnil celou řadu teroristických útoků na ropná a plynová pole, ale i rafinérie a závod na zpracování zemního plynu. Hlavním cílem těchto teroristických útoků Islámského státu na energetický sektor Iráku je dobýt a ovládnout irácká ropná a plynová pole, ale i ropné rafinérie, přičemž hlavním motivem je snaha využít tento energetický potenciál pro financování vlastní teroristické organizace. Zároveň cílem teroristických útoků IS zaměřených na ropná pole či závod na zpracování zemního plynu je poškodit energetický sektor Iráku, přerušit produkci a export ropy s motivem destabilizovat zemi a zdiskreditovat iráckou vládu, jež tak není schopna zajistit bezpečnost na vlastním území a nedokáže zabezpečit dodávky ropy a jako nestabilní země nebude vhodná pro zahraniční investice, ale naopak taková země bude snáze ovladatelná ze strany IS. Obsazení celého Iráku by následně mělo negativní dopad na světovou energetickou bezpečnost a vedlo by ke zvýšení cen ropy, což IS potřebuje. Stejně tak například bojovníci IS v rámci svých útoku na irácký ropný průmysl zapálili ropné pole jako krycí manévr při ústupu. Nicméně hlavním motivem teroristických útoků zaměřených na energetický sektor Iráku je především snaha o dosažení maximální produkce z ovládaných iráckých ropných polí a následný prodej ropy k financování činnosti a ambicí IS na vytvoření a rozšíření chalífátu.

Sýrie

Přestože v porovnání s Irákem nemá Sýrie tak velké zásoby ropy, na jejím území se nachází přibližně 2,5 miliardy barelů ropy, což představuje asi 0,2 % z celkových světových zásob ropy. Před vypuknutím občanské války v roce 2011 a obsazením většiny ropných polí ze strany Islámského státu, produkovala Sýrie v roce 2010 asi 383 000 barelů ropy denně, což představovalo přibližně 0,48 % světové produkce ropy tj. 27 místo na světě. V roce 2014 byla ovšem produkce ropy v Sýrii již pouze kolem 14 000 barelů denně. Vedle toho má Sýrie také prokázané rezervy zemního plynu ve výši 0,3 bilionů metrů krychlových, což představuje asi 0,1 % z celkových světových zásob zemního plynu. V roce 2010 činila produkce zemního plynu kolem 8 miliard metrů krychlových, zatímco v roce 2014 se propadla o polovinu na přibližně 4,4 miliard metrů krychlových plynu. [76]

Podobně pak v Sýrii útočí Islámský stát na ropná a plynová pole, ropné rafinérie, závody na zpracování zemního plynu, vodní a tepelné elektrárny a energetickou infrastrukturu minimálně ze dvou důvodů. Za prvé, ve snaze ovládnout syrský sektor energetiky. Za druhé, ve snaze poškodit energetický sektor Sýrie. Ale stejně tak syrský režim v některých případech spolupracuje v sektoru energetiky s bojovníky IS.

V případě zemního plynu, IS uskutečnil v letech 2014 až 2015 řadů útoků na syrská plynová pole. Například dne 16. července 2014 zahájili ozbrojenci IS masivní útok na plynové pole Shaer, které se nachází v pouštní oblasti Palmýra v provincii Homs a je součástí areálu, jenž obsahuje masivní ložiska plynu s produkcí okolo 3 mil. metrů krychlových plynu za den. Útok začal sebevražedným bombovým útokem, po kterém následoval útok na kontrolní stanoviště armády. Po 12 hodinách bojů pak radikálové zajistili plynové pole. O deset dnů později se syrské armádě podařilo zpět zabezpečit plynové pole, stejně jako okolní kopce. Nicméně na konci října bojovníci IS opět napadli plynové pole a po třech dnech bojů jej obsadili. Definitivně se plynové pole Shaer a kopec Syriatel podařilo syrské armádě dobýt na Islámském státu zpět dne 6. listopadu. Je celkem jasné, že vedle samotného pole jako zdroje plynu, sledovali ozbrojenci z IS především strategický cíl v podobě kontroly nad okolními kopci. Geograficky jsou kopce kolem pole Shaer jedním z nejdůležitějších bodů v kruhu tvořeném vojenskou přítomností IS ve městech Anbar, Rakka a v okolí měst Hasakah, Aleppo a Homs. [77]

Po tomto neúspěchu se IS rozhodl v květnu 2015 zaútočit na město Palmýra s okolními plynovými poli, které zajišťují 45 % produkce plynu a významným způsobem se podílejí na produkci elektrické energie v Sýrii. Jinak řečeno, obsazením Palmýry a jejího okolí se IS dostaly do ruky plynová pole, jako například Arak, Dubaya, Hail, Hayan, Jihar, al-Mahr, Najib, Sukhneh a Abi Rabah, s celkovou produkcí kolem 9 milionů metrů krychlových surového zemního plynu za den. Zároveň Palmýra je také tranzitní bod pro potrubí vedoucí zemní plyn z důležitých polí v provincii Hasakah a Dajr az-Zaur v severovýchodní a východní části Sýrie. Nicméně koncem března 2016 syrská armáda za podpory ruského letectva dobyla zpět celé město Palmýra a vyhnala z něj radikální bojovníky Islámského státu. [78]

Také v případě ropy uskutečnil ISIS/IS v letech 2013-2015 celou řadu útoků na syrská ropná pole ve snaze je ovládnout. Například koncem července 2014 převzal Islámský stát kontrolu nad vysoce kvalitním ropným polem Omar v provincii Dajr az-Zaur s kapacitou kolem 6 000 – 9 000 barelů ropy za den. V září 2015 pak bojovníci IS zabrali středně velké ropné pole Džazal, ležící severozápadně od Palmýry, s kapacitou kolem 2500 barelů ropy denně. [79] IS se pak podařilo do konce roku 2015 převzít hlavní syrská ropná pole, jako např. Omar, Taim, Tabqa, Deiro, Tank, Jafrah, Ward, soustředěná v oblastech Dajr az-Zaur, Hasaka, Rakka a východní Homs s denní produkcí asi 90 000 barelů, což představuje ovládnutí 80 % veškeré ropné produkce syrského režimu, jenž na svém území ovládá pouze 8 % produkce ropy, a zbylých 12 % ovládají kurdské síly. [80] Nicméně v důsledku leteckých útoků ze strany Spojených států a Ruské federace na přepravní trasy Islámského státu, nedostatečné technologie pro efektivní těžbu ropy a využívání starých těžebních mechanismů, které vedly k vyčerpání mnoha ropných polí, a neposlední řadě následkem ztráty například ropného pole Jabsah ve východní Sýrii v lednu 2016, klesla v první polovině roku 2016 celková produkce Islámského státu v Sýrii, soustředná především v provincii Dajr az-Zaur, na přibližně 20 000-30 000 barelů ropy denně. [81]

Tabulka č. 3 pak srovná ropná naleziště a procentuální podíl ovládané produkce ropy v Sýrii ze strany radikální islamistické organizace Islámský stát v letech 2014 až 2016. Tabulka č. 4 následně znázorňuje hlavní syrská ropná pole, jejich denní produkci a cenu, za kterou Islámský stát prodává barel ropy.

Tabulka 3: Srovnání nalezišť a ovládané produkce ropy IS v Sýrii v letech 2014 až 2016

KRITÉRIUMROK 2014/2015ROK 2016
Naleziště ropy17 ropných polí8 ropných polí
Denní produkce ropy (v barelech)70 000-90 00020 000-30 000
Ovládaná produkce60–80 % syrské produkce ropy40–50 % syrské produkce ropy

Zdroj: sestaveno autorem podle SOLOMON, ref. 57; HAMMADEH, ref. 79 a WINTOUR, ref. 59

Tabulka 4: Přehled hlavních ropných polí ovládaných IS v Sýrii v 2016

ROPNÉ POLEDENNÍ PRODUKCE (V BARELECH)CENA ZA BAREL
al-Tanak11 000-12 00040 dolarů
al-Omar6 000-9 00045 dolarů
al-Tabqa1 500-1 80020 dolarů
al-Kharata1 00030 dolarů
al-Shoula650-80030 dolarů
Deiro600-1 00030 dolarů
al-Taim400-60040 dolarů
al-Rashid200-30025 dolarů

Zdroj: sestaveno autorem podle SOLOMON, ref. 57 a HAMMADEH, ref. 79

Ve snaze poškodit režim Bašára al-Asada, zaútočili již dříve teroristé Islámského státu, například v červnu 2014, na plynovod, který funguje mezi stanicí Shaer a plynárenským závodem, v důsledku čehož došlo k výpadku elektřiny po celé Sýrii, než se podařilo po několika dnech opravit potrubí. Stejně tak dne 31. května 2015 vyhodili radikální bojovníci Islámského státu do vzduchu plynovod poblíž města Furqlus, kde se nachází mimo jiné zpracovatelský závod Ebla nebo plynový generátor, který poničili v březnu 2016 bojovníci Islámského státu. Ještě předtím, v červnu 2015, vyhodili džihádisté z Islámského státu do povětří plynovod, který se používal pro přepravu zemního plynu do předměstí Damašku a Homsu k výrobě elektrické energie a poskytovat vytápění v jednotlivých domácnostech. [82] Kromě útoků na plynovody, zaútočili v roce 2014 radikální bojovníci Islámského státu opakovaně na elektrické vedení a přerušili dodávky elektrické energie, například na vojenské letiště nebo do obydlených oblastí ve městě Dajr az-Zaur. [83]

Vedle toho se Islámskému státu podařilo do konce roku 2015 ovládnout nejméně osm elektráren, včetně tří vodních elektráren na severu Sýrie na vodních přehradách Eufrat, Baas a Tishreen. [84] Zároveň do poloviny roku 2015 převzala teroristická organizace Islámský stát kontrolu nad největším závodem v Sýrii na zpracování zemního plynu, známým jako „Conoco“, jenž se nachází jižně od provincie Dajr az-Zaur. [85]

Přestože hlavním cílem teroristických útoků IS na energetický sektor Sýrie je snaho o jeho převzetí nebo poškození, existuje mezi syrským režimem prezidenta Bašára al-Asada a představiteli IS tajná dohoda například ohledně ropných polí, ale především o spolupráci v sektoru zemního plynu, který generuje 90 % syrské elektřiny. Na základě takové dohody pak v zájmu o zabezpečení provozu společných podniků s Islámským státem (např. závodů na zpracování zemního plynu či elektráren) platí státní a soukromé syrské společnosti v těchto podnicích svoje zaměstnance s odbornými znalostmi a dodávají potřebná zařízení. Obě strany si následně v takovém společném podniku, například elektrárně rozdělí elektřinu vyrobenou z těžkého metanového tzv. „suchého plynu“, zatímco Islámský stát, který dodá zemní plyn, dále dostane ještě palivové produkty vyrobené v závodu na zkapalněný plyn. Zároveň ve většině závodů, kde obě strany spolupracují, dává Islámský stát svoji denní produkci zkapalněné ropy či plynu svým vlastním členům nebo ho dále prodá místním obyvatelům. [86]

Příkladem takové tajné dohody mezi syrským prezidentem B. al-Asadem a představiteli IS o společném podniku je závod na zpracování zemního plynu Tuweinan, který dodává zemní plyn do tepelné elektrárny Allepo, jenž je pod kontrolou Islámského státu. Dohoda uzavřená mezi oběma stranami pak obsahuje klauzuli, podle které je 50 megawattů elektrické energie denně určeno pro syrský režim, zatímco IS obdrží denně 70 megawattů elektrické energie a 300 barelů kondenzátu. Plynový závod Tuweinan je částečně řízen syrskou společnost Hesco, jejíž majitel George Haswani, který je pod sankcemi EU kvůli podezření z jednání s Islámským státem, posílá IS přibližně 50 000 dolarů měsíčně na ochranu svého zařízení. [87]

Také v případě Sýrie uskutečnili bojovníci Islámského státu celou řadu teroristických útoků cílených na syrský energetický sektor společně s doprovodnou kriminální činností. Hlavním cílem těchto teroristických útoků Islámského státu je dobytí a ovládnutí syrských ropných a plynových polí, ale i hydroelektráren, tepelných elektráren a závodů na zpracování zemního plynu, přičemž hlavním motivem je snaha maximálně využít tento energetický potenciál, zejména ropu, jejímž prodejem IS financuje vlastní činnost organizace, ale také elektrickou energii a zemní plyn pro zajištění chodu strategických objektů na ovládaném území. Stejně tak džihádisté z IS realizovali několik teroristických útoků s cílem poškodit syrskou plynovou infrastrukturu, sítě elektrického vedení a tím přerušit dodávky zemního plynu a elektřiny motivováni snahou pomocí energetiky politicky oslabit vládnoucí režim prezidenta B. al-Asada, destabilizovat zbytek syrského území a následně toto rozpadlé území snadno obsadit. Existují ovšem z těchto útoků výjimky, kdy je cílem dohoda mezi syrským režimem a IS o spolupráci v sektoru ropy, plynu a elektřiny motivované ze strany IS jeho vlastním užitkem. Hlavním motivem teroristických útoků energetický sektor Sýrie je tedy především co nejefektivnější využitý energetického potenciálu v zájmu IS, ale také prostřednictvím kontroly nad energetickými zdroji vyvíjení tlaku na syrský režim, který by měl padnout.

Libye

Třetí zkoumanou oblastí realizace teroristických útoků na energetický sektor ze strany IS je pak Libye, která má prokázané rezervy ropy kolem 48 miliard barelů, což představuje největší zásoby ropy v Africe tj. 38 % celkových zásob ropy na kontinentu, a deváté největší zásoby ropy na světě. Produkce ropy se v roce 2014 pohybovala na úrovni kolem 498 000 barelů za den. Libye má prokázané rezervy zemního plynu v celkové výši kolem 1,5 bilionů metrů krychlových, což představuje páté nevětší zásoby zemního plynu v Africe. V roce 2014 pak dosáhla produkce zemního plynu kolem 12,2 miliard metrů krychlových plynu. [88]

V porovnání s Irákem a Sýrií, terorismus Islámského státu v Libyi se zaměřuje především na útoky na ropná pole, energetická zařízení a přepravní infrastrukturu, a je velmi často doprovázen kriminální činností, jako jsou například únosy zahraničních západních pracovníků energetických společností, ve snaze přerušit dodávky do západních zemí a poškodit energetický průmysl Libye a tím destabilizovat a zdiskreditovat libyjskou vládu národní jednoty. Ovládnutí ropných polí a jejich efektivní využívání v podobě produkce a prodeje ropy je v případě Libye spíše druhotný a do značné míry omezený cíl Islámského státu.

Přestože bojovníci Islámského státu realizovali omezené útoky v Libyi již během roku 2014, kdy například opakovaně zaútočili na dva největší libyjské ropné přístavy As-Sidr a Rás Lanúf s exportní kapacitou kolem 550 000 barelů za den, nacházející se mezi městem Syrta a Bengházím na východě Libye, největší počet útoků se odehrál především v roce 2015. Nejprve během února ozbrojenci z IS zaútočili na několik ropných polí, včetně al-Mabrouk a al-Bahi a unesli nejméně sedm cizinců a poté velmi podobně postupovali i o měsíc později, kdy začátkem března 2015 znovu zaútočili na dvě ropná pole al-Bahi a Mabrouk a zároveň poškodili dva ropovody vedoucí z těchto ropných polí do přístaviště As-Sidr, v důsledku čehož došlo k zastavení dodávek ropy do tohoto přístaviště. [89] Dne 5. března pak zaútočili ozbrojenci z IS na dalších jedenáct ropných polí. Útok přišel několik hodin poté, co ozbrojenci IS z města Syrta zaútočili na ropné pole al-Dahra v blízkosti centrálního pobřeží Libye. Další z mnoha útoků na energetické cíle v Libyi se stal dne 6. března 2015, kdy radikálové z IS zaútočili na ropné pole al-Ghani na jihu Libye, asi 750 kilometrů jižně od Tripolisu, a zabili jedenáct strážců. Po tomto útoku se pohřešovalo sedm zahraničních pracovníků včetně jednoho Čecha. [90] Jinak řečeno, zatímco až do února 2015 uskutečnil IS jen minimum útoků na ropný průmysl Libye, během února a března 2015 pak bojovníci IS opakovaně zaútočili na ropovody a desítky ropných polí v centrální Syrtské pánvi. V důsledku těchto útoků pak bylo odstaveno nejméně 11 ropných polí, byly přerušeny dodávky ropy, byly zabity dvě desítky bezpečnostních pracovníků a radikálové IS vzali několik rukojmí.

V červnu 2015 pak ozbrojenci z Islámského státu oznámili, že převzali plnou kontrolu nad pouštním městem Nufaliya, které leží pouhých 50 km od libyjského největšího exportního ropného terminálu As-Sidr. Zároveň s ovládnutím města Syrta, rodného města Muammara Kaddáfího a pobřežního města Harawa, strategicky umístěného mezi Syrtou a Sidrou v centru libyjské pobřežní dálnice se Islámskému státu otevřela cesta k ovládnutí tzv. ropného půlměsíce, který má strategický význam. [91] Jeho ovládnutím, včetně libyjské pobřežní provincie Syrta, by totiž Islámský stát dostal pod kontrolu až 80 % všech ropných zásob Libye. Zároveň by Islámský stát ovládl ropné terminály Ras Lanuf a As-Sidr, na který radikální džihádisté z Islámského státu opětovně zaútočili na konci října 2015. [92]

Ve snaze převzít kontrolu nad libyjskými ropnými poli v ropném půlměsíci podnikl IS znovu během ledna 2016 řadu teroristických útoků v této oblasti. Například dne 6. ledna 2016 uskutečnili ozbrojenci z IS tři útoky na ropné terminály Ras Lanuf a As-Sidr, které byly odstaveny od konce roku 2014, kdy byla Libye postižena civilní válkou. Oba ropné terminály se nakonec radikálům z IS nepodařilo ovládnout a to z důvodu nedostatečného počtu ozbrojenců. [93] Místo toho bojovníci IS zaútočili na terminály v malých týmech s automobily naplněnými bombami a zároveň ostřelovali terminály a skladovací nádrže z dálky. Přestože ve všech třech případech byli útočníci zabiti nebo se je podařilo zahnat, v porovnání s předchozími útoky vznikla v tomto případě daleko větší škoda. Bylo zabito 18 bezpečnostních pracovníků, desítky byly zraněny. Zároveň bylo zapáleno pět skladovacích nádrží s ropou v terminálu As-Sidr a další dva zásobníky s ropou byly zničeny v terminálu Ras Lanuf. Celkem bylo zapáleno 850 000 barelů uložené ropy. [94] O týden později tj. dne 14. ledna pak radikálové z IS již po několikáté zaútočili na oba ropné terminály a zároveň poškodili ropnou infrastrukturu vedoucí do ropného přístavu Ras Lanuf. [95] Mapa č. 2 znázorňuje hlavní ropovody a ropná pole Libye, která se snaží IS poškodit či ovládnout v rámci tzv. ropného půlměsíce.

Mapa 2: Hlavní libyjské ropovody a ropná pole tzv. ropného půlměsíce

tichy2.png, obrázek se otevře v novém okně

Zdroj: Islamic State Will Keep Targeting Libya's Oil Infrastructure. [on-line]. STRATFOR. Media Center, Image January 18, 2016.[cit. 2016-04-20]. Dostupné z: https://goo.gl/cl2CO3

Ačkoli IS stát bude i nadále ohrožovat ropné terminály Ras Lanuf a As-Sidr v zálivu Sidra a útočit na východní ropná pole v Syrtské pánvi, teroristická organizace IS je poněkud omezena ve schopnosti těžit z těchto útoků tj. zahájit zde produkci ropy a především její prodej. Na rozdíl od geografie Sýrii, která umožňuje pašování ropy, centrální odlehlost Libye dělá pašování ropy mnohem obtížnější a daleko zranitelnější proti případným útokům. Jediný způsob, jak by IS mohl přepravovat ropu k dalšímu prodeji, je potrubím k pobřeží, kde jsou rafinérie a ropa je zde rafinována pro domácí a zahraniční trhy, na které je do velké míry strukturován ropný průmysl Libye závislý na exportu ropy po celém Středomoří. Navíc Libye má pouze pět rafinérií, které jsou ovšem buď ovládány jinými ozbrojenými frakcemi, než je IS nebo jsou umístěny daleko od hlavních ropných polí. IS, jenž by tak mohl reálně prodávat ropu zejména místnímu obyvatelstvu a dalším ozbrojeným skupinám, nemůže proto v Libyi očekávat žádné velké zisky, kterými by nahradil finanční ztráty utrpěné v Iráku a Sýrii.

Ve skutečnosti pak IS teroristickými útoky na ropná pole, přepravní infrastrukturu a energetická zařízení, ropné terminály v Libyi, ale i kriminální činností v podobě braní rukojmí, sleduje jiné cíle. Za prvé, ekonomicky poškodit mezinárodně uznanou libyjskou vládu národní jednoty, která v důsledku ztráty svých ropných polí a poničené infrastruktury přijde o důležitou část příjmů do státního rozpočtu. Motivem je pak snaha vytvořit deficit veřejných prostředků a vyvolat sociální nepokoje. Za druhé, ukázat na politickou nestabilitu v zemi a mezinárodně zdiskreditovat libyjskou vládu národní jednoty. Motivem je představa, že dlouhodobé opakování podobných útoků by mělo jednak negativní dopad na světové trhy s ropou a zároveň by to fatálně poškodilo ropný průmysl Libye, která by se stala nestabilním a nedůvěryhodným dodavatelem. A konečně za třetí, přerušit export ropy na Západ. Motivem je snaha ekonomicky oslabit západní státy a narušit jejich energetickou bezpečnost. Spíše omezeným cílem IS v Libyi je pak pomocí teroristických útoků ovládnout ropná pole s motivem jejich efektivního využívání v podobě produkce a prodeje ropy, která poslouží k financování činnosti teroristické organizace.

ZÁVĚR

Článek se věnoval vztahu teroristické militantní organizace Islámský stát k problematice teroristických úroků zaměřených na energetický sektor a jejich konkrétním projevům v letech 2014-2016. Jako teoretické východisko posloužil v článku koncept terorismu cíleného na sektor energetiky, který se zaměřuje nejen na ozbrojené násilí vůči energetickému průmyslu a přepravní infrastruktuře, ale zahrnuje i nezákonnou činnost v podobě vydírání, krádeže ropy, finanční a logistické podpory organizacím spojených s touto nezákonnou činností. S tímto konceptem byl v článku úzce spojen vztah energetiky se sunnitským islámem, který zdůrazňuje význam energetických zdrojů pro potřeby ummy, zakazuje soukromé vlastnictví nerostného bohatství a nevylučuje užití ropy a zemního plynu jako politického nástroje. Hlavní cíle předkládaného článku pak v tomto kontextu byly dva.

Prvním cílem bylo analyzovat význam, který IS přisuzuje oblasti energetiky obecně a konkrétně teroristickým útokům cíleným na energetický průmysl a infrastrukturu ve své strategii spojené s islámem. Pro IS představuje energetika klíčovou oblast její strategie, zaměřené především na využívání stávající produkce ropy a zemního plynu a její další rozšiřování jako důležitého zdroje financování vlastní činnosti, ale také užívání energetiky k potrestání západních zemí a jejich spojenců. Energetická strategie IS je výrazně ovlivněna islámem, který IS používá k ospravedlnění své energetické agendy, včetně zabírání ropných a plynových poli a jejich využívání, čímž ovšem jedná v rozporu se zásadami sunnitského islámu, například dle J. al-Qaradávího či T. an-Nabhaniho. Islámský stát pak ve své energetické strategii spoléhá na metodu „užití nebo hrozby násilí“, která je zároveň základním pilířem terorismu IS zaměřeného na útoky proti energetickému sektoru, jenž se projevuje především útoky na ropná a plynová pole, energetickou infrastrukturu, energetická zařízení s cílem konkrétní oblast energetického průmyslu buď ovládnout ve svůj prospěch, nebo zničit ve snaze přerušit export, zvýšit ceny ropy, politicky a ekonomicky oslabit, destabilizovat a zdiskreditovat nepřítele či dokonce jako krycí ústupový manévr. Zároveň bojovníci Islámského státu v rámci energetického terorismu unášejí nebo berou rukojmí zaměstnance a pracovníky západních společností s cílem získat výkupné či přitáhnout na sebe pozornost nebo poškodit důvěryhodnost konkrétního státu, který není schopen zajistit bezpečnost.

Druhým cílem článku bylo popsat zvolené příklady resp. projevy teroristických útoků proti sektoru energetiky ze strany IS ve vybraných zemích regionu MENA. Islámský stát v oblasti severní Afriky a Blízkého východu realizuje terorismus cílený na sektor energetiky, ale i nezákonnou kriminální činnost, zejména v Iráku, kde útočí na ropná a plynová pole, ropné rafinérie, závody na zpracování zemního plynu; v Sýrii, kde útočí na ropná a plynová pole, hydroelektrárny, tepelné elektrárny, závody na zpracování zemního plynu plynovou a ropnou infrastrukturu a sítě elektrického vedení; a v Libyi, kde útočí na ropná pole, rafinérie, ropné terminály, přepravní infrastrukturu a bere rukojmí. Tabulka č. 5 pak srovnává hlavní cíle a motivy teroristických útoků IS na energetický sektor v Iráku, Sýrii a Libyi.

Tabulka 5: Cíle a motivace útoků IS na energetický sektor v Iráku, Sýrii a Libyi

ZEMĚ CÍLE ÚTOKŮ IS NA ENERGETICKÝ SEKTOR MOTIVACE ÚTOKŮ IS NA ENERGETICKÝ SEKTOR
Irák1.Hlavním cílem útoků na energetický sektor Iráku je dobýt a ovládnout irácká ropná a plynová pole, ale i rafinérie.1.Hlavním motivem je snaha o dosažení maximální produkce z ovládaných ropných polí a následného prodeje ropy pro financování vlastní činnosti IS.
2.Zároveň cílem jednotlivých teroristických útoků zaměřených na ropná pole či závod na zpracování zemního plynu je poškodit energetický sektor Iráku, přerušit produkci a export ropy.2.Zároveň je motivem zvýšit ceny ropy, destabilizovat zemi a zdiskreditovat iráckou vládu, která není schopna zajistit bezpečnost na vlastním území a jako nestabilní země není vhodná pro zahraniční investice.
Sýrie1.Hlavním cílem teroristických útoků v Sýrii je dobytí a ovládnutí syrských ropných a plynových polí, ale i hydroelektráren, tepelných elektráren a závodů na zpracování zemního plynu.1.Hlavním motivem je snaha maximálně využít energetický potenciál, zejména ropu, jejímž prodejem bude financována činnost organizace, ale i elektřinu a plyn pro zajištění chodu strategických objektů na ovládaném území.
2.Zároveň cílem teroristických útoků zaměřených na energetický sektor je poškodit syrskou plynovou infrastrukturu, sítě elektrického vedení a přerušit dodávky plynu a elektřiny.2.Zároveň je motivem pomocí energetiky politicky oslabit vládnoucí režim prezidenta Bašara al-Asada, destabilizovat zbytek syrského území, které režim ovládá a následně toto rozpadlé území snadno obsadit.
3.Existují z teroristických útoků výjimky, kdy je cílem dohoda mezi syrským režimem a IS o spolupráci v sektoru ropy, plynu a elektřiny.3.Tyto výjimky zaměřené na „energetickou spolupráci“ se syrským režimem prezidenta B. al-Asada jsou ze strany IS motivované vlastním užitkem.
Libye1.Útoky na ropná pole, přepravní infrastrukturu a energetická zařízení, ropné terminály, ale i kriminální činností (braní rukojmí) sledují tři cíle:

a) Ekonomicky poškodit mezinárodně uznanou vládu národní jednoty, která v důsledku ztráty ropných polí a poničené infrastruktury přijde o důležitou část příjmů do státního rozpočtu.

b) Ukázat na politickou nestabilitu v zemi a mezinárodně zdiskreditovat libyjskou vládu národní jednoty.

c) Přerušit export ropy na Západ.
1.Teroristické útoky tzv. Islámského státu na energetický sektor v Libyi mají tři základní motivy:

a) Snaha vytvořit deficit veřejných prostředků a vyvolat sociální nepokoje v zemi.

b) Představa, že dlouhodobé opakování podobných teroristických útoků by mělo jednak negativní dopad na světové trhy s ropou a zároveň by to fatálně poškodilo ropný průmysl Libye, která by se stala nestabilním a nedůvěryhodným dodavatelem.

c) Snaha ekonomicky oslabit západní státy a tím poškodit jejich energetickou bezpečnost.
 2.Omezený cíl zaměřený na ovládnutí libyjských ropných polí.2.Omezený motiv efektivního využívání produkce a prodeje libyjské ropy.

Zdroj: sestaveno autorem


[1] Název označuje teroristickou organizaci, nikoliv legitimní státní útvar.

[2] K tomu dále srov. KOKNAR, Ali M. “The Epidemic of Energy Terrorism.” In: Energy Security Challenges for the 21st Century. Eds. GAL, Luft a Anne, KORIN. California: ABC-CLIO, LLC, 2009, s. 18-30 ISBN 978-0-275-99997-1.

[3] KOŘAN, Michal. “Jednopřípadová studie.” In: Jak zkoumat politiku. A kol. DRULÁK, Petr. Praha: Portál, 2008, s 33 ISBN 978-80-736-385-7.

[4] K tomu dále srov. MAKARENKO, Tamara. Terrorist Threat to Energy Infrastructure Increases. [on-line]. University of St. Andrews: Centre for the Study of Terrorism and Political Violence, June 2003 [cit. 2016-03-31]. Dostupné z: http://goo.gl/VBQrg4; STEINHÄUSLER, Friedrich et al. Security Risks to the Oil and Gas Industry: Terrorist Capabilities. Strategic Insights. [on-line]. roč. 7, č. 1 (February 2008) [cit. 2016-03-31]. Dostupné z: https://goo.gl/t7GPmU; KOKNAR, ref. 1, s. 18-30.

[5] K tomu dále srov. STERN, Jessica a J. M. BERGER. ISIS. The State of Terror. London: William Collins, 2015 ISBN - 13: 978-0062395542; COCKBURN, Patrick. The Rise of Islamic State: ISIS and the New Sunni Revolution. Verso, 2015 ISBN-13: 978-1784780401; McCANTS, Willliam. The ISIS Apocalypse: The History, Strategy, and Doomsday Vision of the Islamic State. St. Martin's Press, 2015 ISBN-13: 978-1250080905.

[6] Autor v článku chápe terorismus jako „metodu použití síly či hrozby silou prováděná skrytými jednotlivci, skupinami nebo státem podporovanými aktéry. Akt násilí je zaměřen proti nevinným osobám nebo civilním cílům. Hlavním účelem teroristického aktu je vyvolat pocit strachu. Vedlejším účelem může být upoutání pozornosti (tzv. propaganda činem), nebo získání dílčích výhod či ústupků ze strany atakovaného aktéra. Konečným cílem terorismu je politická změna“ K tomu srov. ŠEDIVÝ, Jiří. Nové paradigma terorismu. [on-line]. Mezinárodní politika, číslo 1, 2003 [cit. 2016-05-27]. Dostupné z: http://goo.gl/cm8gOS

[7] Dále k tomu srov. KOKNAR, ref. 1.

[8] MAKARENKO, ref. 3.

[9] KOKNAR, ref. 1, s. 18-19.

[10] Jeden z nejvážnějších útoků tohoto typu se udál v říjnu 1998 v Kolumbii, kdy Národní osvobozenecká armáda (tzv. ELN) provedla bombový útok na ropovod Oceansa. V důsledku útoku se uniklá ropa vznítila a zapálila místí domy a část potrubí Manchuca, což mělo ve výsledku následek více než 70 mrtvých.

[11] Jako jeden z příkladů úspěšného teroristického útoku se odehrál v roce 1999 v Nigérii, a to na pravděpodobně jednom z nejhůře dostupných (z logistického hlediska) míst. A to na ropné vrtné plošiny. Právě tento druh útoků ilustruje zranitelnost této infrastruktury od organizovaných a cílevědomých teroristických skupin. MAKARENKO, ref. 2.

[12] KOKNAR, ref. 1, s. 18-19.

[13] Dále srov. MAKARENKO, ref. 3.

[14] To bylo možno pozorovat při blokádách distribuce ropy ve Spojeném království v roce 2001 nebo během stávek v roce 2002 ve Venezuele.

[15] Dále srov. COOK, David. Oil and Terrorism. [on-line]. Rice University: The James A. Baker III Institute for Public Policy, May 2008, s. 3-4 [cit. 2016-03-31]. Dostupné z: https://goo.gl/Kfw9AR

[16] KOKNAR, ref. 1, s. 20.

[17] Dále srov. GIROUX, Jennifer. Targeting Energy Infrastructure: Examining the Terrorist Threat in North Africa and its Broader Implications. [on-line]. Real Institute Ecano, 13. 2. 2009 [cit. 2016-03-31]. Dostupné z: http://goo.gl/7jCjlK

[18] Dále srov. STEINHÄUSLER, ref 3.

[19] MAKARENKO, ref. 3; KOKNAR, ref. 1, s. 20.

[20] K tomu dále srov. KARAGIANNIS, Emmanuel. Comparative Islamist Perspectives on the Politics of Energy in the Middle East and Beyond. Studies in Conflict & Terrorism. New York: Routledge, roč. 37, č. 8, 2014, s. 620 ISSN: 1057-610X.

[21] Ibid. s. 620.

[22] An-NABHANI, Taqiuddin. The Economic System of Islam. Milli Publications, 2002, s. 278 ISBN 9788187856030.

[23] KARAGIANNIS, ref. 19, s. 620.

[24] Ibid. s. 620.

[25] Je označení jednoho z pěti pilířů islámu, náboženské daně z majetku a z příjmů, určené k dobročinné pomoci.

[26] KARAGIANNIS, ref. 19, s. 620.

[27] ABDUL-MARTIN, Ibrahim. Green Deen: What Islam Teaches about Protecting the Environment. San Francisco: Berrett- Keohler Publishers, 2010 ISBN-13: 978-1605094649.

[28] As-SADR, Mohammad Baqir. Our Economics, vol. 2. Tehran: World Organization for Islamic Services, 1994, s. 112– 113.

[29] KHOMEINI, Imam. Islam and Revolution: Writings and Declarations. Berkeley: Mizan Press, 1981, s. 203 ISBN-13: 978-0933782037.

[30] SHARIATI, Ali. Expectations from the Muslim Woman, part 1. [on-line]. Dr. Ali Shariati [cit. 2016-05-28]. Dostupné z: http://www.shariati.com/english/woman/woman1.html

[31] K tomu srov. McCANTS, ref. 3.

[32] Zároveň každá provincie má svého vlastního guvernéra odpovědného za správu regionu.

[33] Mnoho z členů kabinetu a dalších velitelů na nejvyšší úrovni sloužili jako vysocí důstojníci v armádě Saddáma Husajna a mají technické znalosti na vysoké úrovni. Tato vojenská odbornost se pak projevuje na všech úrovních válečné mašinérie Islámského státu, který má k dispozici přibližně 1 000 středních a nejvyšších polních velitelů. Jejich platy se pohybují mezi 300 až 2000 dolary měsíčně v závislosti na práci, kterou dělají.

[34] Special Report. The Islamic State. [on-line]. The Clarion Project, May 10, 2015 [cit. 2016-03-31]. Dostupné z: https://goo.gl/0Zt15P

[35] Například Libyjská odnož Islámského státu, v terminologii IS nazývaná Provincie Libye (wilaja Barqa), působí v Libyi už několik let a postupně si zde vybudovala poměrně dobré zázemí. V současné době IS kontroluje oblast v okolí města Syrta v centrální části severní Libye a aktuálně dominuje na 195 km dlouhém pásmu podél pobřeží na východ od svého centra - města Syrta - a na západě až k městu Abu Grein. Dále je IS přítomen v Misurátě, některých částech Benghází a své operační buňky má i v Derně a Tripolisu.

[36] Dabiq. The Return of Khilafah. [on-line]. Dabiq, Issue 1, July 5, 2014 [cit. 2016-03-31]. Dostupné z: https://goo.gl/mvXAPT

[37] Dabiq. The Flood. [on-line]. Dabiq, Issue 2, July 27, 2014 [cit. 2016-03-31]. Dostupné z: https://goo.gl/mvXAPT.

[38] Dabiq, ref. 35.

[39] Dabiq. Remaining and Expanding. [on-line]. Dabiq, Issue 5, November 25, 2014 [cit. 2016-03-31]. Dostupné z: https://goo.gl/mvXAPT

[40] McFATE, Jessica Lewis. The ISIS Defense in Iraq and Syria: Countering an Adaptive Enemy. [on-line]. Middle East Security Report 27, The Institute for the Study of War, May 2015 [cit. 2016-03-31]. Dostupné z: http://goo.gl/cE6JkT

[41] PIETERVANOSAEYEN. The Islamic State Restores the Caliphate (soubor videi). [on-line]. Musings on Arabism, Islamicism, History and current affairs, June 29 2015 [cit. 2016-03-31]. Dostupné z: https://pietervanostaeyen.wordpress.com/2014/06/29/the-islamic-state-restores- the-caliphate/

[42] Al-BAGHDADI, Abu Bakr. A New Audio Message by Abu Bakr al-Baghdadi ~ March Forth Whether Light or Heavy. [on- line]. Audio Message released by al-Furqan Media on May 14, 2015 [cit. 2016-03-31]. Dostupné z: https://goo.gl/65qcYd

[43] Al-BAGHDADI, Abu Bakr. Audio Message by Abu Bakr al-Baghdadi – Even if the Disbelievers Despise Such. [on-line]. A new audio message by Abu Bakr al-Baghdadi, November 13 2014 [cit. 2016-03-31]. Dostupné z: https://goo.gl/QJ17Pk

[44] Ibid.

[45] Al-BAGHDADI, Abu Bakr. Islamic State ~ Message To the Mujāhidīn and the Islamic Ummah In the Month Of Ramadān. [on-line]. Audio-message by ISIS proclaimed Caliph Ibrahim, Abu Bakr al-Hussayni al-Qurayshi al-Baghdadi, July 1, 2014 [cit. 2016-03-31]. Dostupné z: https://goo.gl/CRLuoO

[46] Al-SHANI, Abu Muhammad al-Adnani. Our People Respond to the Caller of Allah. [on-line]. Audio Statement by Abu Muhammad al-‘Adnani as-Shami published on June 23, 2015 [cit. 2016-03-31]. Dostupné z: https://goo.gl/ZnOCoV

[47] Al-SHANI, Abu Muhammad al-Adnani. Say to those who disbelieve “You will be overcome”. [on-line]. Audio Message by IS spokesman Abu Muhammad al-‘Adnani, October 13, 2015 [cit. 2016-03-31]. Dostupné z: https://goo.gl/JcNAlF

[48] Al-SHANI, Abu Muhammad al-Adnani. Indeed Your Lord Is Ever Watchful. [on-line]. A new statement by IS spokesman Abū Muhammad al-‘Adnānī ash-Shāmī, September 22, 2014 [cit. 2016-03-31]. Dostupné z: https://goo.gl/cVNGTn

[49] Dabiq. Al Qa'idah of Waziristan: A Testimony from Within. [on-line]. Dabiq, Issue 6, December 29, 2014, s. 61 [cit. 2016-03-31]. Dostupné z: https://goo.gl/mvXAPT

[50] Abú Nabil al Anbari byl zabit při leteckém útoku USA dne 13. září 2015.

[51] Dabiq. From the Battles of Al-Ahzāb to the War of Coalitions. [on-line]. Dabiq, Issue 11, August 9 2015, s. 63 [cit. 2016-03-31]. Dostupné z: https://goo.gl/mvXAPT

[52] Dabiq, ref. 48, s. 58-62.

[53] The Legacy of the Prophetic Methodology. [on-line]. Tangentcode, August 30 2015 [cit. 2016-03-31]. Dostupné z: http://goo.gl/Ni3ahY

[54] Special Report, ref. 33, s. 17-18.

[55] HARRELL, Peter, E. Testimony before the U. S. Senate Committee on Energy and Natural Resources. Hearing to examine terrorism and the global oil markets. [on-line]. Center for a New American Security, December 10 2015, s. 2-5 [cit. 2016-03-31]. Dostupné z: http://goo.gl/8gnQEf

[56] BRISARD, Jean-Charles a MARTINEZ, Damien. Islamic State: the Economy-based Terrorist Funding. [on-line]. Thomson Reuters, October 2014, s. 4-8 [cit. 2016-03-31]. Dostupné z: https://goo.gl/ALCWNu

[57] Vedle toho se IS potýká s řadou problémů. Za prvé, IS musí řešit vyčerpanost řady ropných polí, která ovládá a nedostatek kvalifikovaných pracovníků a inženýrů v oblasti energetiky. Za druhé, IS chybí potřebná kvalitní těžební technika, v důsledku čehož inklinuje k použití primitivní techniky pro extrakci a rafinaci ropy, což má za následek nízkou efektivnost těžby a produkce ropy. Srov. FATF. Financing of the Terrorist Organisation Islamic State in Iraq and the Levant (ISIL). [on-line]. The Financial Action Task Force, February 2015, s. 13-15 [cit. 2016-03-31]. Dostupné z: http://www.fatf-gafi.org/documents/documents/financing-of-terrorist-organisation-isil.html

[58] SOLOMON, Erika et al. Inside Isis Inc: The journey of a barrel of oil. [on-line]. The Financial Times, February 29, 2016 [cit. 2016-03-31]. Dostupné z http://ig.ft.com/sites/2015/isis-oil/

[59] Ibid.

[60] WINTOUR, Patrick. Oil revenue collapse means Isis reliant on Gulf funds, inquiry hears. [on-line]. The Guardian, March 8, 2016 [cit. 2016-03-31]. Dostupné z http://goo.gl/CDnhT1

[61] SOLOMON, ref. 57.

[62] Srov. SOLOMON, Erika et al. Isis Inc: how oil fuels the jihadi terrorists. [on-line]. The Financial Times, October 14,2015 [cit. 2016-03-31]. Dostupné z http://goo.gl/0EkNu4, ale také FATF, ref. 51, s. 14.

[63] Podle listu The Financial Times je v současné době největším odběratelem ropy od IS zejména Izrael, který získává 75 % své ropy z iráckého Kurdistánu. Více než třetina tohoto dovozu jde přes turecký přístav Ceyhan, který představuje potenciální bránu, jíž odchází ropa pašovaná z IS.

[64] KARAGIANNIS, ref. 19, s. 629-630.

[65] EIA. Iraq. [on-line]. The U. S. Energy Information Administration, January 30, 2015 [cit. 2016-03-31]. Dostupné z: https://www.eia.gov/beta/international/analysis.cfm?iso=IRQ

[66] Ibid.

[67] RFE/RF. Islamic State Loses Iraqi Oil Fields, Crucial Income. [on-line]. Radio Free Europe/Radio Liberty, April 9, 2015 [cit. 2016-03-31]. Dostupné z http://goo.gl/fp6vm9

[68] SOLOMON, ref. 57; WINTOUR, ref. 59.

[69] BANCO, Erin. US Marines Enter Battle In Iraq To Help Army And Peshmerga Defend Oil Fields From ISIS. [on-line]. International Business Times, March 23 2016 [cit. 2016-03-31]. Dostupné z: http://goo.gl/z41my2

[70] BBC. Iraq troops reach Baiji oil refinery besieged by IS. [on-line]. BBC, November 18, 2014 cit. 2016-03-31]. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/world-middle-east-30103392

[71] POGGOT, Mark. Isis in Iraq: Islamic State torches Iraq´s largest oil rafinéry at Beiji. [on-line]. International Business Times, May 25, 2015 [cit. 2016-03-31]. Dostupné z: http://goo.gl/GYFYyu

[72] GORDON, Michael R. Iraqi Forces and Shiite Militias Retake Oil Refinery From ISIS. [on-line]. The New York Times, October 16, 2015 [cit. 2016-03-31]. Dostupné z: http://goo.gl/2Ia0BX

[73] Reuters. Islamic State torches oil field near Tikrit as militia advance. [on-line]. Reuters, March 5 2015 [cit. 2016-03-31]. Dostupné z: http://goo.gl/nWBpp7

[74] BURGESS, James. ISIS Sabotage Continues To Cause Outages In Iraqi Oil Fields. [on-line]. Oilprice.com, May 12, 2016 [cit. 2016-05-29]. Dostupné z: http://goo.gl/Er9Drt

[75] HUME, Tim a ALKHSHALI, Hamdi. ISIS claims responsibility for attack on Baghdad gas plant. [on-line]. CNN, May 15, 2016 [cit. 2016-05-29]. Dostupné z: http://goo.gl/iqP7FV

[76] EIA. Syria. [on-line]. The U. S. Energy Information Administration, June 24 2015 [cit. 2016-03-31]. Dostupné z: https://www.eia.gov/beta/international/analysis.cfm?iso=SYR

[77] SAYIGH, Yezid. The War Over Syria´s Gas Field. [on-line]. The Carnegie Endowment for International Peace, June 8, 2015 [cit. 2016-03-31]. Dostupné z: http://goo.gl/BOjiUO

[78] Ibid.

[79] Novinky.cz. Islámský stát dobyl poslední velké ropné pole, které kontroloval Asad. [on-line]. Novinky.cz, 7. září 2015 [cit. 2016-03-31]. Dostupné z: http://goo.gl/45DyVq

[80] HAMMADEH, Abdullah. Deadly Oil. Theft of Syria´s Future. [on-line]. Center for International Private Enterprise, July 2015 [cit. 2016-03-31]. Dostupné z: http://goo.gl/3E1QdO

[81] SOLOMON, ref. 57; WINTOUR, ref. 59.

[82] BLAKE, Eben. Islamic State Attacks Damascus: ISIS Militants Blow Up Gas Pipeline To Syrian Capital. [on-line]. International Business Times, June 11 2015 [cit. 2016-03-31]. Dostupné z: http://goo.gl/Z1NbRO

[83] SOLOMON, Erika a MHIDI, Ahmed. Isis Inc: Syria’s ‘mafia-style’ gas deals with jihadis. [on-line]. The Financial Times, October 15, 2015 [cit. 2016-05-31]. Dostupné z: http://goo.gl/u32nVL

[84] RT. Energy makes strange bedgellows in Syria. [on-line]. Russia Today, October 20 2015 [cit. 2016-03-31]. Dostupné z: https://www.rt.com/business/319046-syria-islamic-state-is-energy/

[85] BLAKE, ref. 78.

[86] SOLOMON, ref. 79.

[87] CEREN, Kenar a SOYLU, Ragip. Why Are Russian Engineers Working at an Islamic State-Controlled Gas Plant in Syria? [on-line]. Foreign Policy, February 9, 2016 [cit. 2016-05-31]. Dostupné z: http://goo.gl/LkXP6M

[88] EIA. Libya. [on-line]. The U. S. Energy Information Administration, November 19, 2015 [cit. 2016-03-31]. Dostupné z: https://www.eia.gov/beta/international/analysis.cfm?iso=LBY

[89] ESAM, Mohammed. Islamic State militants attack Libyan oil field. [on-line]. The NewArab, March 4, 2015 [cit. 2016-03-31]. Dostupné z: https://goo.gl/ERH7ma

[90] FAUCON, Benoît a MATT, Bradley. New Attacks on Libya’s Oil Assets Shake Nation’s Stability, Energy Markets. [on-line]. The Wall Street Journal, March 8, 2015 [cit. 2016-03-31]. Dostupné z: http://goo.gl/eQn2CK

[91] Global Research New. Islamic State (IS) closes in on Libya´s Oil Crescent. [on-line]. Global Research, June 9, 2015 [cit. 2016-03-31]. Dostupné z: http://goo.gl/wy3DL5

[92] MARKEY, Patrick a ELUMANI, Ahmed. Islamic State risk for Libya´s troubled oil sector. [on-line]. Reuters, October 28, 2015 [cit. 2016-03-31]. Dostupné z: http://goo.gl/Pz5Gfk

[93] Koncem roku 2015 měl Islámský stát podle odhadů OSN v Libyi kolem 2 000 až 3 000 bojovníků. V polovině roku 2016 už to bylo kolem 8 000 bojovníků.

[94] DEYR, John. The Islamic State´s Next Target: Libyan Oil. [on-line]. ViceNews, January 6, 2016 [cit. 2016-03-31]. Dostupné z: https://goo.gl/hQqwrw

[95] LEWIS, Aidan. Islamic State offensive raises risk for Libya´s oil sector. [on-line]. Reuters, January 18, 2016 [cit. 2016-03-31]. Dostupné z: http://goo.gl/L61s0o


Title in English:

ISLAMIC STATE AND ITS ATTITUDE TO THE TERRORIST ATTACKS ON ENERGY SECTOR

Title in Czech:

ISLÁMSKÝ STÁT A JEHO POSTOJ K TERORISTICKÝM ÚTOKŮM NA ENERGETICKÝ SEKTOR

Type:

Article

Author(s):

Lukáš TICHÝ

Language:

Czech

Abstract:

English/Czech

Journal:

Obrana a strategie

Publisher:

University of Defence

ISSN:

ISSN 1214-6463 (print) and ISSN 1802-7199 (on-line)

DOI:

10.3849/1802-7199.16.2016.1.029-058

Issue:

Volume 16, Number 1 (June 2016)

Pages:

029-058

Received:

31.03.2016

Accepted:

08.04.2016

Published online:

15.06.2016

Vytvořeno 24.6.2016 23:06:16 | přečteno 3301x | Frank

Diskuze

Do diskuze zatím nikdo nepřispěl.