doi:10.3849/1802-7199

TERORISTICKÉ ÚTOKY NA ENERGETICKÝ SEKTOR

Strategie al-Káidy v oblasti Blízkého východu a severní Afriky

Lukáš TICHÝ

Článek se věnuje vztahu islamistické teroristické organizace al-Káida k problematice útoků zaměřených na energetický sektor a jejich konkrétním projevům v oblasti Blízkého východu a severní Afriky. Prvním cílem je analyzovat význam, který al-Káida přisuzuje útokům cíleným na energetický sektor. Druhým cílem je popsat hlavní formy, příklady, cíle a motivy útoků zaměřených na sektor energetiky ze strany al-Káidy ve vybraných zemích, zejména v Saúdské Arábii, Egyptě, Iráku, Alžírsku, Sýrii a Jemenu. Třetím cílem je analyzovat dopady útoků al-Káidy cílených proti energetickému sektoru na energetickou bezpečnost.

Klíčová slova

Terorismus; útoky na energetický sektor; al-Káida; ropa; zemní plyn; Blízký východ a severní Afrika.

ÚVOD

Oblast Blízkého východu a severní Afriky (MENA), kde se nachází kolem 60 % světových zásob ropy a 40 % světových zásob zemního plynu, představuje klíčový region v zajištění globální energetické bezpečnosti, kdy ropa v současné době reprezentuje asi 37 % a plyn kolem 26 % světové spotřeby. Jakékoliv narušení, či dokonce zastavení dodávek ropy a plynu ve formě LNG z této oblasti pak může mít negativní dopad na světovou energetickou bezpečnost a ekonomiku. Toto si velmi dobře uvědomují militantní teroristické organizace působící v oblasti MENA, jako například kurdská teroristická organizace PKK, militantní islamistická organizace Islámský stát (IS), ale i islamistická teroristická organizace al-Káida, jež v rámci své energetické strategie realizuje teroristické útoky na energetický sektor a doprovodnou kriminální činnost s cílem poškodit nebo ovládnout energetický sektor daného státu. Přestože útoky na energetické cíle nejsou ničím novým, není této problematice věnována v odborné literatuře prozatím dostatečná pozornost. [1]

Článek se věnuje postoji islamistické teroristické organizace al-Káida k problematice terorismu zaměřeného na útoky proti energetickému sektoru a jeho konkrétním projevům v oblasti MENA v letech 2001-2016. Hlavní cíle článku jsou v tomto ohledu tři. Prvním cílem je analyzovat význam, který al-Káida přisuzuje oblasti energetiky obecně a konkrétně teroristickým útokům cíleným na energetický sektor ve své strategii. Druhým cílem článku je popsat a analyzovat formy, příklady a jejich cíle a motivy teroristických útoků na sektor energetiky a doprovodnou kriminální činnost ze strany al-Káidy ve vybraných zemích MENA, zejména Saúdské Arábii, Egyptě, Iráku, Alžírsku, Sýrii a Jemenu. Třetím cílem je analyzovat reálné a potenciální implikace útoků al-Káidy cílených proti energetickému sektoru na energetickou bezpečnost. [2]

Předkládaný článek navazuje na předchozí, v časopise Obrana a strategie publikovaný text, jenž se věnuje problematice teroristických útoků IS cílených na energetický sektor. [3] Z tohoto textu využívá autor zejména teoretický koncept teroristického útoku na energetický sektor a přebírá ontologickou rovinu, která předpokládá jak vliv struktury na rozhodování al-Káidy při realizaci teroristické aktivity na sektor energetiky, tak se zároveň domnívá, že al-Káida jednáním v podobě teroristické činnosti a útoků zacílených na energetický průmysl a infrastrukturu a současně s tím spojenou kriminální činností determinuje prostředí ovlivněné útokem a jeho následky.

Struktura článku je následující. V první části je definován teoretický rámec zaměřený na koncept terorismu a jeho konkrétního projevu v podobě teroristických útoků na energetický sektor. Ve druhé části je analyzován význam energetiky a teroristické činnosti zaměřené na energetický průmysl a infrastrukturu pro strategii al-Káidy. Ve třetí části článku jsou popsány konkrétní příklady teroristických útoků cílených na energetický sektor společně s nezákonnou činností ze strany al-Káidy ve vybraných zemích MENA a jejich dopady na energetickou bezpečnost.

TEORETICKÝ RÁMEC

V této části je nejprve popsána problematika terorismu a jeho komunikační rozměr. Poté je definován koncept teroristických útoků zacílených na energetický sektor a jejich konkrétní projevy.

Terorismus a jeho komunikační strategie

Ještě na počátku devadesátých let byl terorismus považován nikoli za hrozbu, ale za riziko. Mezníkem zcela zásadního významu se staly teroristické útoky z 11. 9. 2001. Od té doby se o terorismu hovoří jako o závažné a naléhavé hrozbě a diskutuje se o možnostech, jak mu čelit. Autor v článku pak chápe terorismus jako:

„metodu použití síly či hrozby silou prováděná skrytými jednotlivci, skupinami nebo státem podporovanými aktéry. Akt násilí je zaměřen proti nevinným osobám nebo civilním cílům. Hlavním účelem teroristického aktu je vyvolat pocit strachu. Vedlejším účelem může být upoutání pozornosti, nebo získání dílčích výhod či ústupků ze strany atakovaného aktéra. Konečným cílem terorismu je politická změna.“ [4]

Podle Jana Eichlera je pak terorismus jako fenomén bezpečnostních vztahů vyhraněnou formou komunikace s veřejností a má čtyři hlavní složky, kterými jsou:

„odesílatel poselství (transmitter), jímž je vždy terorista nebo teroristická organizace; terč úderů (target), jímž jsou mrtví a ranění lidé, kteří mají tu osudovou smůlu, že jsou v nesprávnou chvíli na nesprávném místě; poselství (message), určené vždy těm, kdo rozhodují o politice napadených států; reakce zastrašovaného (feed-back), jež je výsledkem politického vyhodnocování.“ [5]

Ve vztazích mezi těmito čtyřmi složkami platí jedna základní zásada: Ten, komu je poselství adresováno, tedy vydíraný a zastrašovaný subjekt, není obětí teroristického útoku. Žádná ze škod, kterou teroristé záměrně způsobují, není samoúčelná. Každý zabitý člověk, každá hmotná škoda jsou poselstvím a nástrojem nepřímého nátlaku na nejvyšší politické činitele. Od nich se očekává, že buďto udělají to, co si přejí teroristé, nebo naopak přestanou dělat to, co teroristům vadí. [6]

Komunikační strategie terorismu pak představuje důležitý nástroj při zkoumání cílů a motivů jednotlivých teroristických útoků al-Káidy zacílených na energetický průmysl společně s doprovodnou kriminální činností. Každý teroristický útok na energetický sektor má svůj cíl a motiv a jeho realizací vysílá al-Káida politickým představitelům poškozeného státu, ale i politickým činitelům Západu jasnou zprávu/poselství.

Teroristické útoky zaměřené na energetický sektor

Ještě než autor přejde ke konceptualizaci otázky terorismu zaměřeného na útoky proti energetickému sektoru, je potřeba zmínit, že v této souvislosti bývá občas používán také termín „energetický terorismus“, [7] který představuje poměrně nově v médiích zaznamenaný fenomén mezi jinými druhy terorismu, a to i přesto, že ropný a plynárenský průmysl nepředstavuje nový cíl teroristických organizací, které si byly vždy dobře vědomy toho, jaké mohou získat politické a ekonomické benefity z útoků na tyto strategické zdroje. [8] Nicméně na pojmu „energetický terorismus“ zatím neexistuje v domácím a mezinárodním akademickém prostředí souhlasný konsensus a není akceptován jako vědecký termín, a to mimo jiné z důvodu problematického spojení terorismu a energetiky, kdy terorismus by měl být spíše definován na základě ideologického či motivačního původu, než na základě výběru cílů. V tomto článku proto používá autor místo pojmu „energetický terorismus“ označení „teroristický útok zaměřený na energetický sektor“. [9]

Koncept terorismu zaměřeného na sektor energetiky není striktně vymezen pouze na ozbrojené útoky proti elektrárnám, ropné a plynárenské infrastruktuře, rafinériím, skladům s ropou a jiným energetickým sítím. Tento koncept zahrnuje i nezákonnou činnost prováděnou proti těmto zařízením, jako je krádež ropy nebo plynu z potrubí, vydírání nebo financování a podpora skupin, které výše zmíněné útoky provádějí. Všeobecně lze uvést, že terorismus zaměřený na energetický sektor je kriminální aktivita proti energetickým zařízením, která způsobuje signifikantní ztráty. [10] Tamara Makarenko pak dělí teroristické útoky proti energetickému průmyslu do sedmi kategorií dle stupňů hrozby pro různé aktéry tohoto průmyslu.

První a nejběžnější formou útoku, vzhledem k okamžitým dopadům a tím i způsobené nestabilitě, jsou bombové útoky na produktovody. Navíc způsobují velké škody národní ekonomice a mohou způsobit ztráty na životech. Druhou formou, která neodmyslitelně patří k těmto útokům na produktovody, jsou sabotáže ropovodů a plynovodů. Jejich dominantním účelem je vytváření národních ekonomických ztát. V minulosti byly k třetí formě tj. k útokům na kanceláře ropných společností, použity různé taktiky. Jako takové byly tyto útoky spíše symbolické a využívány především jako propagandistické akce. Ještě méně běžné než bombové útoky na kanceláře a řízení jsou útoky proti ropným depům, benzinovým stanicím nebo samotným rafineriím, které představují čtvrtou formu. Pátou formou jsou únosy energetických zařízení spojené s braním rukojmích. Spolu s násilnými přepadeními těchto zařízení nejde o běžnou taktiku teroristických skupin, právě z důvodů relativně vysokého stupně zabezpečení. [11] Šestá a nejsmrtonosnější forma, ve smyslu potencionálních civilních ztrát, je přímý vojenský útok na personál ropných zařízení či závodů na zpracování plynu. Poslední a častěji se objevující formou jsou únosy zaměstnanců ropných firem teroristickými skupinami. S přihlédnutím k jednoduchosti provedení, únos pro výkupné je častou taktikou ze tří hlavních důvodů. Za prvé jako zdroj příjmů, za druhé jako protest proti korporátním taktikám energetických společností a za třetí pro rušení a ničení průzkumu a rozvoje ropných polí – čímž je to značně zatěžující pro národní finance. [12]

Teroristický útok cílený na energetický sektor představuje velkou hrozbu energetické bezpečnosti kdekoliv, kde k těmto útokům dochází či může dojít, přičemž možné ekonomické důsledky jsou potenciálně enormní ve vztahu k cílům útoků, jako jsou ropovody, tankery, personál, rafinerie, LNG a ropné terminály atd. Při zranitelnosti této infrastruktury pak jakýkoliv výpadek v dodávkách nebo produkci může mít vážné dopady na energetických zdrojích závislé ekonomiky. [13]

VÝZNAM ENERGETIKY A ÚTOKŮ NA SEKTOR ENERGETIKY PO AL-KÁIDU

Al-Káida a její odnože se ve své strategii dlouhodobě zaměřují na energetickou otázku, přičemž postoj al-Káidy k problematice energetiky prošel řadou zásadních změn. Od odmítnutí útoků na energetickou infrastrukturu a naopak k požadavku na ochranu energetického bohatství muslimských zemí, které by měly být energeticky a ekonomicky nezávislé na USA, přes výzvu k využívání ropy jako politického nástroje k poškození americké ekonomiky, až po spojení ropy a džihádu a výzvě k útokům na energetický sektor. V tomto ohledu je strategickým zájmem al-Káidy: za prvé nechat „zbankrotovat“ ekonomiku USA a jejich spojenců, za druhé vyhnat západní společnosti z energetického průmyslu muslimských zemí a potrestat a poškodit své nepřátele a spojence Západu, a konečně za třetí, v omezené míře ovládnout energetický sektor daného státu pro vlastní potřeby. Postoj al-Káidy k energetice a význam, jaký útokům na energetický sektor přisuzuje, je možné doložit častými videy a prohlášeními Usámy bin Ládina a Ajmána az-Zawáhirího, kteří opakovaně analyzovali politické a bezpečnostní důsledky obchodu s energetickými zdroji pro arabské země a význam plynu a ropy v regionu MENA. [14]

Poprvé se bin Ládin zmínil o energetice v rozhovoru pro deník The Independent dne 10. července 1996, kde varoval před špatnou (energetickou) politikou Saúdské Arábie a její závislostí na Spojených státech: „Obyčejný člověk ví, že [Saúdská Arábie] je největším producentem ropy na světě, ale zároveň trpí daněmi a špatnou politikou. Nyní lidé pochopí projevy ulámy [islámský duchovní] v mešitách, že se naše země stala americkou kolonií.“ [15] V září 1996 pak bin Ládin ve své Deklaraci války proti Američanům okupující zemi dvou svatých míst uznal strategický význam energetického sektoru a naznačil, že ropné bohatství Saúdské Arábie by mělo být vyloučeno z vojenských cílů, neboť ropu považoval za klíčový zdroj pro panislámský superstát. [16] Podle bin Ládina: „Já bych chtěl upozornit, moji bratři, mudžahedínové, synové národa, abyste chránili toto [ropné] bohatství a nezahrnovali jej do bojů, protože je to skvělé islámské bohatství a velký ekonomický potenciál nezbytný k brzkému vybudování islámského státu…“ [17]

K přehodnocení dosavadní strategie al-Káidy ve vztahu k energetice došlo v roce 2003, kdy bin Ládin ve svém Kázání o svátkuoběti zdůraznil, že Amerika je supervelmoc obdařena obrovskou vojenskou mocí a rozsáhlou ekonomikou, ale to vše je postaveno na nestabilních základech, které mohou být cílené, se zvláštním zřetelem na jedno slabé místo [závislost na ropě z Blízkého východu].“ [18] Na konci roku 2003 pak bin Ládin znovu upozornil na energetickou zranitelnost a závislost USA, které budou poraženy v Iráku „…Buďme rádi za dobré zprávy: Amerika se utápí v bažinách Tigridu a Eufratu. Bush je prostřednictvím Iráku a jeho ropy snadnou kořistí. Zde je teď, díky Bohu, v trapné situaci a Amerika bude zničena před zraky celého světa“. [19]

K definitní změně strategie al-Káidy zaměřené nově na útoky na energetický sektor došlo v roce 2004, kdy bin Ládin v jedné ze svých videonahrávek z 16. prosince vůbec poprvé přímo vyzval k útokům na ropný průmysl jako součást strategie al-Káidy. Podle bin Ládina:

„Jednou z hlavních příčin, proč naši nepřátelé získávají nadvládu nad naší zemí, jsou jejich krádeže naší ropy, jejíž cena neodráží skutečnou situaci na trhu a měla by v současné době činit minimálně 100 dolarů za barel.“ [20] „…Zaměřte vaše [teroristické] operace na produkci ropy, a to zejména v Iráku a oblasti Perského zálivu, protože toto [nedostatek ropy] jim [USA a jejich spojencům] způsobí velké škody a postupné odumírání.“ [21]

Podobně tehdejší druhý muž al-Káidy Ajmán az-Zawáhirí se o útocích na energetický sektor zmínil opakovaně v letech 2005-2007, když například v jednom z rozhovorů z prosince 2005 vyzval mudžahedíny, aby „zaměřili svoje útoky na ukradenou ropu muslimů“, neboť „většina příjmů z prodeje ropy jde nepřátelům islámu… To je největší krádež v historii lidstva. Musíme zastavit tuto krádež a … zachránit tento zdroj v zájmu muslimského národa“. [22] Jinak řečeno, jak bin Ládin, tak az-Zawáhirí se ve svých prohlášeních zaměřili na zastavení „krádeže a rabování“ muslimské ropy, která je prodávaná za nízkou cenu, aby odpovídala požadavku nepřátel, což je „největší loupež v historii“ muslimského světa, přičemž následně cílem útoků na energetický průmysl ze strany al-Káidy a napojených saláfisticko-džihádistických skupin má být zvýšení cen ropy, což je důležité pro al-Káidu a její válku proti Západu.

Přestože v letech následujících po smrti bin Ládina částečně klesla intenzita tématu teroristických útoků na energetický sektor ve vystoupeních a projevech az-Zawáhirího, zůstaly útoky na energetický průmysl a infrastrukturu důležitou součástí strategie al‑Káidy. Například v květnu 2012 az-Zawáhirí v jedné ze svých videonahrávek vyzval občany Saúdské Arábie, aby povstali proti jejich vládě a následovali příkladu svých bratří v Tunisku, Libyi, Egyptě, Jemenu a Levantě: „…drazí bratři, proč stále tolerujete rodinu Saúdů, která je jednou z nejzkorumpovanějších vlád….“ [23] Je zřejmé, že z nestability v Saúdské Arábii by měla přímý prospěch zejména teroristická organizace al‑Káida, která by se stejně jako v ostatních zemích MENA zasažených arabským jarem či občanskou válkou mohla zaměřit na útoky proti energetickému průmyslu a infrastruktuře, které jsou součástí její strategie zneužití závislosti Spojených států a jejich spojenců na saúdské a blízkovýchodní ropě.

Velkou pozornost energetickým útokům na energetický sektor věnoval v prvním čísle nového časopisu al-Káidy Resurgence z podzimu 2014 také Chálid Hamza, který se ve svém článku podrobně zabýval stěžejními ekonomickými body, jejichž napadáním chce al-Káida docílit oslabení západních ekonomik. Článek popisuje jednotlivé světové škrtící body, kterými proplouvají tankery s obchodovatelnou ropou, a upozorňuje, že nejdůležitější škrtící body leží v muslimském světě, a jsou proto poměrně snadno dostupné a vhodné pro útoky islamistických teroristických skupin.“ [24] Ve druhém čísle časopisu Resurgence, uveřejněném v létě 2015, pak autor v úvodním článku ospravedlňuje tyto teroristické útoky zaměřené na energetický sektor a infrastrukturu v rámci války, kterou vede al-Káida nikoliv kvůli ropě a imperiálním zájmům, ale … kvůli božskému poselství, jež je v hloubi našich srdcí…“ [25] Zároveň al-Káida, resp. její odnože přijaly v posledních několika letech do své strategie také otázku fyzického ovládnutí energetického sektoru pro vlastní zájmy. To znamená, že odnože al-Káidy na dobytém území usilují o převzetí kontroly nad energetickým průmyslem a jeho využití k financování své teroristické činnosti.

Bojová strategie al-Káidy, zaměřená na útoky proti energetickému sektoru, je založena na třech pilířích. Za prvé, bojovníci al-Káidy útočí na ropná a plynová pole, produktovody a ropné terminály s cílem narušit trh s energiemi a poškodit energetický průmysl daného státu, kdy hlavním motivem je jednak snaha přerušit dodávky ropy a plynu do západních zemí a tím poškodit jejich energeticky náročnou ekonomiku, ale také zvýšit cenu ropy. Za druhé, bojovníci al-Káidy útočí na energetický sektor, berou rukojmí či unášejí zaměstnance západních společností s cílem destabilizovat a ekonomicky oslabit nebo potrestat svého nepřítele, získat výkupné či přitáhnout na sebe pozornost, přičemž hlavním motivem bývá snaha poškodit důvěryhodnost konkrétního státu, jenž není schopen zajistit bezpečnost, vyhnat západní firmy z muslimských zemí či ovládnout zasaženou zemi. Za třetí, al-Káida v omezené míře útočí na ropná pole, přepravní infrastrukturu a rafinérie s cílem je fyzický ovládnout, přičemž hlavním motivem je snaha využít tento energetický potenciál pro financování vlastní teroristické organizace.

Strategická hodnota těchto útoků al-Káidy a jejich odnoží cílených na energetický sektor je pak ve svém důsledku spojena s konečnými výsledky. Těmi jsou například růst cen ropy, komplikovaná a nákladná opatření potřebná pro zlepšení bezpečnosti ropných a plynových polí, přepravní infrastruktury a energetických zařízení, vysoké náklady na projekty budování alternativních přepravních tras, které zatěžují a oslabují ekonomiku postiženého státu. Vzor operací al-Káidy zaměřených na energetický sektor pak vykazuje tendenci znovu zaútočit na cíl, pokud první operace selže, což odráží takzvanou doktrínu „ztratit a poučit“. [26]

AL-KÁIDA A VYBRANÉ PŘÍKLADY TERORISTICKÝCH ÚTOKŮ NA ENERGETICKÝ SEKTOR V OBLASTI BLÍZKÉHO VÝCHODU A SEVERNÍ AFRIKY

V návaznosti na předchozí analýzu postoje al-Káidy k energetice a teroristickým útokům na energetický sektor v její strategii se následující část článku zabývá konkrétními projevy resp. příklady těchto útoků a doprovodné kriminální činnosti, jejich hlavními cíli a motivy, ale i dopady na energetickou bezpečnost ze strany al-Káidy a jejich odnoží ve vybraných zemích MENA, zejména Jemenu, Saúdské Arábii, Iráku, Egyptě, Alžírsku a Sýrii. Jedná se tedy o země, kde byly zaznamenány útoky na energetický sektor ze strany al-Káidy. Určitým problémem je ovšem dostupnost informací k jednotlivým teroristickým útokům na ropná a plynová pole, energetický průmysl, přepravní infrastrukturu, tankery s ropou a LNG, ropné rafinérie a závody na zpracování plynu a jejich aktuálnímu počtu společně s doprovodnou kriminální činností al-Káidy. V článku uvedené jednotlivé formy resp. příklady útoků zaměřených na energetický sektor ze strany al-Káidy reprezentují pouze určitý vzorek případů k pochopení cílů a motivů teroristického jednání al-Káidy v oblasti MENA, ale i dopadů na energetickou bezpečnost. Hlavním kritériem výběru případů byla skutečnost, aby zvolený příklad odpovídal jednotlivým identifikovaným cílům a motivům teroristického útoku na energetický sektor ze strany al-Káidy. Druhým kritériem byla skutečnost, aby každý příklad reprezentoval jednu zvolenou zemi oblasti MENA, kde došlo k útoku na energetický sektor.

Teroristické útoky s cílem poškodit energetický sektor: příklad Saúdské Arábie a Egypta

I když je ničení energetických objektů vnímáno al-Káidou a jejími odnožemi jako menší užitek než útok na vojenské cíle s obrovskými ztrátami na lidských životech, teroristické útoky na energetický sektor představují důležitou součást strategie al-Káidy, neboť zničení energetických zařízení způsobuje stejně tak významné hospodářské škody. Bojovníci al-Káidy útočí na ropná pole, produktovody a energetická zařízení s cílem poškodit energetický průmysl daného státu. Primárním cílem útoků al-Káidy je narušení energetického trhu spíše než úplné zničení infrastruktury. Hlavním motivem útoků je především úsilí přerušit produkci a export dodávek ropy a zemního plynu ze států MENA do západních zemí a jejich spojenců, včetně Izraele a tím poškodit jejich energeticky náročnou ekonomiku, jež v konečném důsledku zkrachuje, ale také snaha zvýšit „nespravedlivě” nízké ceny ropy.

V případě Saúdské Arábie uskutečnila al-Káida a její odnože, zejména al-Káida na Arabském poloostrově (AQAP), podle Globální databáze terorismu v letech 2001-2015 kolem 6 útoků na sektor Business a Utilities, z nichž polovina připadla na energetický sektor a infrastrukturu. [27] Například v roce 2004, kdy nejprve 1. května došlo k útoku na petrochemický závod v Janbu, při kterém bylo zabito 5 zahraničních pracovníků a poté byl 29. května realizován útok na dvě zařízení ropného průmyslu a zahraniční dělníky z bytového komplexu v Chubaru, při kterém bylo zabito 22 cizinců, přičemž zaměření na ropný průmysl se stalo mnohem jasnější. [28] Následně po těchto útocích pozdější vůdce AQAP, Abdel Aziz al-Muqrin zdůraznil, že „operace zasáhly nepřítele v důležitém ekonomickém centru, které ovlivnilo mezinárodní trh s ropou.“ [29]

První významný pokus namířený přímo na životně důležitou ropnou infrastrukturu Saúdské Arábie byl AQAP dne 24. února 2006 na rafinérii v Abqaiq provozovanou saúdskou společností Aramco. Toto zařízení je nejen přečerpávací stanicí, ale i centrem místního ropného pole, které v roce 2006 produkovalo asi 4 % celkové produkce státu a přes Abqaiq bylo v době útoku přečerpáváno 5 milionů barelů ropy denně. [30] Podle prohlášení bin Ládina jsou „útoky na ropná zařízení v Saúdské Arábii výzvou pro al-Káidu, neboť takové útoky zvýší cenu ropy a poškodí na dovozu ropy závislou ekonomiku země, jako jsou Spojené státy,“ [31] přičemž cílem útoku bylo zničit zařízení, jež zajišťuje ropu křižákům“. [32] Přestože útok způsobil jen omezenou škodu, operace měla strategický úspěch. Novinky o útoku zvýšily cenu ropy o přibližně 2 dolary za barel a v následujících letech se zvýšil počet pokusů o útok na energetickou infrastrukturu v Saúdské Arábii. [33]

O rok později, 27. dubna 2007 bylo zatčeno asi 172 podezřelých teroristů napojených na al-Káidu, kteří plánovali únosy civilních letadel v Kuvajtu a Dubaji, jejichž pomocí chtěli narazit do velkých ropných zařízení Ras Tanura a Abqaiq v Saúdské Arábii. [34] Plánovaný útok představoval nový rozměr hrozby, které čelila saúdská ropná zařízení, neboť by to byl první pokus al-Káidy o únos civilního letadla k útokům v regionu MENA. Na konci března 2010 pak saúdské úřady oznámily zatčení dalších 113 členů AQAP, kteří údajně plánovali zaútočit na energetická zařízení. [35]

Stejně tak v případě Egypta realizovaly napojené skupiny, organizace a beduíni hlásící se k al-Káidě, nebo salafisticko-džihádistické skupiny sdílející ideologii al-Káidy v letech 2001-2015 asi 24 útoků na sektor Business a Utilities, z nichž polovina připadla na energetický sektor a infrastrukturu na Sinajském poloostrově, [36] který je často vnímán jako vhodná platforma, jak konfrontovat Izrael i egyptskou vládu. Například Arabský plynovod, přivádějící plyn z egyptského města Al-Ariš do Jordánska, Sýrie, Libanonu a podmořskou větví (plynovod Al-Ariš-Aškelon) do Izraele, byl od počátku roku 2011 do října 2014 napaden 26krát. [37] Jeden z prvních útoků se odehrál 5. února 2011, kdy útočníci vyhodili část plynovodu v blízkosti kompresorové stanice zemního plynu Al-Ariš do povětří. [38] Přestože není zcela jasně, zda šlo o teroristický útok ze strany al-Káidy, ve stejné době se na internetu objevily výzvy al-Káidy, aby islamisté na plynovod zaútočili: Bratři, beduíni ze Sinaje, hrdinové islámu, zaútočte železnou pěstí, protože teď máte příležitost zastavit dodávky Izraelcům“. [39] V dubnu a červenci 2011 byly provedeny další útoky na plynovod v okolí vesnice Al-Sabil a v okolí Nagah. Tyto útoky vedly k závažnému přerušení toku plynu z Egypta do Jordánska a kompletnímu zastavení dodávek egyptského plynu do Izraele v roce 2012. [40]

K odpovědnosti za sérii útoků na Arabský plynovod se přihlásila organizace Ansar al‑Džihád na Sinajském poloostrově, která v srpnu 2013 uskutečnila další útok na egyptský plynovod a polovojenské centrální bezpečnostní síly. [41] Během roku 2014 se pak počet útoků znovu zvýšil, když se například v únoru 2014 al-Káidou inspirovaná militantní organizace Ansar Bait al Maqdis přihlásila k další řadě útoků na Arabský plynovod, v důsledku čehož došlo k přerušení dodávek zemního plynu do Jordánska. [42]

V případě obou zemí pak existuje několik společných a rozdílných rysů. Za prvé, obě země patří mezi spojence USA a Západu, což poskytuje al-Káidě záminku pro teroristické útoky na energetický sektor těchto zemí. Za druhé, v obou státech má al‑Káida své základny, což usnadňuje její teroristické útoky. Za třetí, zatímco v Egyptě útočí al-Káida pouze na energetickou infrastrukturu a zařízení, v Saúdské Arábii se kromě útoků na energetická zařízení a produktovody zaměřuje také na „měkké cíle“, tj. na zahraniční pracovníky ropného průmyslu, kterých zde pracuje asi 3 000. Za čtvrté, zatímco v případě Egypta byla jeho energetická infrastruktura zranitelná v důsledku revolučních událostí arabského jara, které zemi zasáhly v roce 2011, a s jejichž následky se Egypt vypořádá dodnes, v případě Saúdské Arábie je její energetický sektor velmi citlivý na teroristické činy z důvodu silné přítomnosti al-Káidy, její schopnosti rekrutovat členy významných sunnitských rodin s vysokým postavením ve vládě, ale i inženýry energetického průmyslu a společností, provádět koordinované útoky, a v neposlední řadě také kvůli struktuře ropné infrastruktury.

Úspěšný útok al-Káidy či jejich odnoží na saúdskoarabské ropné terminály, rafinérie a infrastrukturu by měl velmi negativní dopad na světovou ekonomiku a energetickou bezpečnost v důsledku přerušení dodávek ropy a zvýšení jejich cen. Například dle bývalého člena CIA na Blízkém východě Roberta Baera by útok na energetický sektor Saúdské Arábie byl „ekonomicky škodlivější a více devastující než špinavá jaderná bomba, která by zasáhla centrum Manhattanu, … neboť by na ropě závislé ekonomiky, včetně americké, srazil na kolena“. [43] Přestože v porovnání s energetickým sektorem Saúdské Arábie nemají útoky na plynovou a ropnou infrastrukturu Egypta takové dopady na světovou ekonomiku a energetickou bezpečnost, teroristický útok a následné vyřazení Suezského průplavu či ropovodu SUMED by negativně ovlivnilo obchod s ropou, zvýšilo ceny ropy a poškodilo ekonomickou a energetickou bezpečnost řady zemí, neboť oběma trasami je přepravováno kolem 4,6 mil. barelů ropy za den tj. 9 % světového námořního obchodu s ropou. [44]

Teroristické útoky a braní rukojmí s cílem destabilizovat či potrestat nepřítele: příklad Iráku a Alžírska

Další formu útoků, které al-Káida realizuje v oblasti MENA, představují teroristické útoky zaměřené na energetický průmysl a s tím spojená kriminální činnost. Bojovníci al‑Káidy v rámci své strategie útočí na energetický sektor, berou rukojmí nebo unášejí zaměstnance západních společností s cílem ekonomicky oslabit postavení svého nepřítele a spojence Západu či potrestat západní stát jako odvetné opatření za jeho politiku v oblasti MENA, získat výkupné nebo přitáhnout na sebe pozornost. Hlavním motivem těchto útoků bývá jednak snaha poškodit důvěryhodnost konkrétního státu, jenž není schopen zajistit bezpečnost energetických dodávek a společností působících na jeho území, úsilí vyhnat západní energetické firmy z muslimského světa a posílit svoji přítomnost a vliv v postižené zemi, která půjde snadno ovládnout.

Příkladem může být Irák, kde al-Káida a její odnože, zejména al-Káida v Iráku vedená Abú Músabem az-Zarkáwím, realizovaly v období 2001-2015 asi 63 útoků na sektor Business a Utilities, z nichž přibližně jedna pětina připadla na energetický sektor a energetickou infrastrukturu. [45] V období po vojenské invazi USA v březnu 2003 způsobily pobočky al-Káidy při cílení na irácká ropná zařízení, přepravní infrastrukturu a unášení pracovníků energetického průmyslu či zabíjení bezpečnostního personálu střežící ropovody nemalé ekonomické ztráty a poškodily energetický sektor Iráku. Představitelé Iráku se proto snaží bojovat proti rostoucímu počtu těchto útoků, jež jsou realizované al-Káidou a skupinami k ní se hlásícím, nebo různými militantními a teroristickými organizacemi, jež jsou al-Káidou sponzorované.

Například v lednu 2007 asi 50 džihádistů napojených na al-Káidu a vyzbrojených raketami a granáty přepadlo skupinu pracovníků bezpečnostních sil ropného průmyslu, z nichž 20 bylo zabito. [46] Podobně v dubnu 2012 vypálili útočníci z Islámského státu v Iráku (ISI), lokálního křídla al-Káidy, několik granátůraketovým pohonemna ropnou rafinérii ve městě Bajdži. Při útoku byl jeden pracovník rafinérie zraněn. [47] O rok později, v dubnu 2013, pak ozbrojenci z ISI zaútočili na ropné pole Akkas v provincii Anbár blízko syrské hranice, zabili tři místní pracovníky a dalších šest unesli. [48] O měsíc později koncem května 2013 irácké úřady oznámily, že se podařilo zabránit útoku teroristů z al-Káidy, kteří se za použití cisteren naplněných výbušninami pokusili zaútočit proti klíčovému ropnému zařízení v Bagdádu. Jen o několik dní později byla zneškodněna řada nastražených bomb u ropného pole Bai Hassan, které čerpá asi 150 tis. barelů ropy za den. [49]

Řada teroristických útoků na energetický sektor se odehrála i na severu Iráku, kde se nachází velké ropné pole Kirkúk, s produkcí kolem 10 miliard barelů ropy, odkud vede potrubí do středozemního přístavu Ceyhan procházející severní Irák do Turecka. Důvod těchto útoků je etnický, neboť Kirkúk se nachází v blízkosti dělicí čáry mezi převážně sunnitskou centrální částí Iráku a převážně kurdským severem. Například sunnitští povstalci financovaní al-Káidou zaútočili v únoru 2013 na rafinérii Bajdži a poškodili potrubí z ropného závodu a v dubnu 2013 pak zaútočili na ropovod Kirkúk-Ceyhan, v důsledku čehož byla dočasně pozastavena přeprava ropy. [50] Přestože ani v současné době nezmizely útoky na energetický sektor Iráku, jež by neměly nějakou spojitost s al-Káidou, přibližně od roku 2014 stoji za velkou částí teroristických útoků na irácká ropná pole, infrastrukturu a zařízení zejména Islámský stát v Iráku a Sýrii (ISIS) a později Islámského státu. [51]

Vedle Iráku došlo v letech 2001-2015 k 19 útokům na sektor Business a Utilities plus několika dalším útokům v roce 2016, z nichž polovina připadla na energetický sektor a únosy zaměstnanců energetických společností ze strany al-Káidy a jejich odnoží či organizací hlásící se k al-Káidě také v Alžírsku. Zatím největší teroristický útok na zahraniční pracovníky v energetickém průmyslu se odehrál od 16. do 19. ledna 2013, kdy více jak 30 islamistických bojovníků ze skupiny Al-Mulasamín, od prosince 2015 odnož al‑Káidy v islámském Magrebu (AQIM), pod vedením Alžířana Mochtára Belmochtára, obsadilo podnik na zpracování plynu na jihovýchodě Alžírska u města In Amenas a zajalo asi 700 zaměstnanců, mezi nimiž bylo 130 cizinců z USA, Velké Británie, Japonska, Norska, Francie apod. Během následující osvobozovací operace alžírských jednotek zahynulo nejméně 40 rukojmích a 11 teroristů. Události v oblasti In Amenas, jež se na produkci podílí ze 12 %, donutily zahraniční ropné a plynárenské firmy přezkoumat přítomnost v Alžírsku, a koncerny jako španělská Cepsa, norský Statoil a britská BP evakuovaly své pracovníky. [52] Cílem útoku na komplex In Amenas bylo potrestat Francii za její vojenskou intervenci v Mali. Krátce na to byli dne 28. ledna 2013 zabiti dva strážci a sedm dalších zraněno při raketovém útoku ze strany AQIM na plynovod Ain Chikh, který vede severně od druhého největšího plynového pole na světě, Hassi R'Mel v saharské poušti na pobřeží Středozemního moře. V reakci na útoky v oblasti In Amenas pak zvýšila alžírská vláda ostrahu podél libyjských hranic, kde jsou islamističtí radikálové nejvíce aktivní, posílila bezpečnost v okolí ropných a plynových zařízení a k ochraně nasadila vojenský personál v rámci těchto zařízení. [53] O tři roky později, 19. března 2016, se džihádisté z AQIM přihlásili k zodpovědnosti za útok na závod na těžbu a zpracování plynu Krechba v oblasti In Salah, asi 1 207 km jižně od hlavního města Alžír, kde se nacházejí plynová pole s celkovou roční produkcí kolem 9 miliard m3 plynu. Přestože nebyly hlášeny žádné oběti, ani nevznikla větší škoda, norská energetická společnost Statoil a britská energetická společnost BP se rozhodly pro stažení svých zaměstnanců z plynárenského zařízení v oblasti In Salah. Podle prohlášení AQIM byl útok součástí „války proti zájmům křižáků“ s cílem „zastavit krádeže našeho zemního plynu a ropy“. [54]

Také u těchto dvou zemí existuje několik společných, ale i rozdílných motivů, jež vedou al-Káidu k útokům na energetický sektor. V případě Iráku bylo záměrem teroristických útoků al-Káidy v Iráku a od roku 2006 pak Islámského státu v Iráku v prvé řadě dále destabilizovat již tak rozvrácenou zemi zasaženou sektářskými boji mezi šíity a sunnity, která půjde lépe ovládnut ze strany al-Káidy. Dalším motivem byla snaha ukázat na neschopnost irácké vlády zajistit bezpečnost v zemi a přimět zahraniční těžařské společnosti opustit Irák. V neposlední řadě pomocí teroristických útoků cílených na energetický sektor se al-Káida a její odnože snažily zdiskreditovat iráckou vládu jako nespolehlivého dodavatele ropy pro Západ. Podobně v případě Alžírska byla hlavním motivem útoků al-Káidy v islámském Magrebu a napojených skupin zejména snaha poškodit důvěryhodnost Alžírska a ukázat, že bezpečnostní služby nedokážou zabezpečit přepravní infrastrukturu a zajistit stabilní dodávky plynu pro spotřebitele v Evropské unii. Za druhé, záměrem al-Káidy v islámském Magrebu bylo demonstrovat, že ropný a plynárenský průmysl v Alžírsku je zranitelný vůči útokům militantních skupin a alžírská vláda není schopna garantovat bezpečnost pro západní společnosti. Za třetí, AQIM vyslala svými útoky jasný vzkaz, aby západní firmy přestaly spolupracovat s alžírskou vládou a odešly, nebo aby zahájily s AQIM jednání o podmínkách budoucích prací na rozvoji plynových a ropných polí v Alžírsku.

Tyto útoky pak mají negativní dopad na ekonomickou situaci dané země v důsledku poklesu produkce ropy a plynu, omezení exportu plynu a ropy, finančních výdajů vynaložených na opravu a ochranu energetické infrastruktury a zařízení a zároveň ztráty finančních příjmů z prodeje ropy a plynu v řádu miliard dolarů, na kterých jsou sledované země silně závislé. Zároveň v důsledku přerušení dodávek ropy či plynu nebo poškození energetického zařízení mají tyto teroristické útoky jak přímý negativní dopad na energetickou bezpečnost postižené země, tak mají nepřímý negativní vliv na energetickou bezpečnost státu, který importuje ropu a zemní plyn z této zasažené země, a zároveň ohrožují bezpečnost energetických firem působících v těchto státech.

Teroristické útoky s cílem ovládnout energetický sektor: příklad Sýrie a Jemenu

Spíše v omezené míře pak al-Káida a její odnože ve své energetické strategii zaměřené na oblast MENA vedou teroristické útoky na ropná a plynová pole, přepravní infrastrukturu, rafinérie a závody na zpracování zemního plynu, LNG a ropné terminály s cílem fyzický ovládnout energetický sektor daného státu. Hlavním motivem těchto útoků je především snaha na území vybraného státu využít tento energetický potenciál k financování teroristické činnosti.

Takovým příkladem je Sýrie, kde Fronta an-Nusra [55], syrská radikální militantní skupina napojená do července 2016 na al-Káidu, [56] po vypuknutí povstání proti vládnoucímu režimu prezidenta Bašára al-Asada a následně občanské válce od poloviny roku 2011, posupně obsadila několik ropných a plynových polí, rafinerie a ovládla ropnou infrastrukturu na severu a východě země v provincii Dajr az-Zaur, Rakka a Hasaka. [57] Například v listopadu 2013 obsadila Fronta an-Nusra jedno z největších syrských ropných polí Omar, ze kterého údajně těžila asi 10 000 barelů ropy denně. [58] Pašováním (nejčastěji kamiony a cisternami, z nichž každá může přinést zisk ve výši 6 600 liber) a prodejem ropy (za cenu kolem 20 liber za barel) v řádu tisíců barelů ropy za den a částečně plynu do ovládaných oblastí na severu, mimo kontrolované území Sýrie, například do Turecka či dokonce zpět syrskému režimu získala Fronta an-Nusra finanční příjmy v řádu několika desítek milionů dolarů. Zároveň vládnoucí režim platil Frontě an‑Nusra více než 1,4 mil. liber měsíčně za bezpečnost a fungování dvou hlavních ropovodů v Banias a Latakía. [59] Tyto finanční prostředky pak Fronta an-Nusra použila k nákupu zbraní, výplatám mezd svých bojovníků a realizaci vojenských operaci v boji proti režimu syrského prezidenta, ale i k získání podpory místních obyvatel a poskytnutí pomoci obyvatelstvu na tzv. osvobozených územích. [60]

Po zapojení IS v Iráku do bojů proti syrskému vládnoucímu režimu v roce 2013 a následném vypuknutí nepřátelství mezi ISIS a Frontou an-Nusra převzal ISIS/IS do července 2014 většinu syrských ropných a plynových polí ovládaných Frontou an-Nusra, která přišla o značný příjem pro financování své činnosti. [61] Nicméně i přes tuto ztrátu dokázala v následujícím období Fronta an-Nusra získat část svých finančních příjmů z prodeje a pašování zbytku kontrolované a vyprodukované ropy v Sýrii, [62] kde v současné době ovládá většinu ropných a plynových polí IS.

Podobným příkladem je také Jemen, zasažený od roku 2015 občanskou válkou a vojenskou intervencí vedenou arabskými zeměmi v čele se Saúdskou Arábií. Na jihu Jemenu se podařilo AQAP [63] během roku 2015 ovládnout téměř 600 kilometrů dlouhý pás území při pobřeží Arabského moře a vybudovat tam bohatý ministát se střediskem a námořním přístavem Mukallá. AQAP získala rovněž kontrolu nad pobřežním městem Šihr a jeho významným ropným terminálem, odkud bývalo v dobách míru vyváženo asi 80 % vytěžené ropy v Jemenu. [64] Ve snaze pokračovat v obchodu s ropou a prodat dva miliony barelů ropy, které měli k dispozici, pokusila se AQAP získat povolení od jemenské vlády pro export ropy pod jejím jménem a nabídla podíl zisku z prodeje ropy v poměru 75 % pro vládu a 25 % pro AQAP. [65] Nicméně vzhledem k tomu, že jemenská vláda odmítla tuto nabídku, rozhodla se AQAP vést obchod zaměřený více na pašování ropy pomocí nákladních automobilů, přičemž Šihr se stal největším centrem nelegálního obchodu s ropou. AQAP takto získávala denně přibližně dva milióny dolarů z daní vybíraných v přístavu a pašování pohonných hmot na vnitřní trh. Kromě toho si džihádisté AQAP vymohli na jemenské ropné společnosti kolem 1,4 milionu dolarů po zajištění bezpečnosti velké části pobřeží Arabského moře. [66]

Ve snaze o znovu získání kontroly nad touto oblastí zahájily 24. a 25. dubna 2016 jemenské síly a jejich spojenci v čele se Saúdskou Arábií dvoudenní ofenzivu na jihu Jemenu, po které se podařilo osvobodit všechna města, včetně Mukallá a Šihr a vyhnat z tohoto regionu bojovníky AQAP. [67] Nicméně stovky džihádistů AQAP uprchly na jih do sousední provincie Šabwa a i nadále získávají obrovské finanční prostředky z pašování ropy. [68] Také v případě těchto dvou zemí existuje několik společných, ale i rozdílných motivů a rysů teoretických útoků al-Káidy na energetický sektor Jemenu a Sýrie. Za prvé, na území obou zemí probíhá vojenský konflikt, který dále destabilizuje situaci v těchto zemích a umožnil al-Káidě a jejím odnožím obsadit ropná a plynová pole, rafinérie, ropné terminály v Sýrii a Jemenu. Za druhé, společným motivem útoků zaměřených na ovládnutí části energetického sektoru Jemenu a Sýrie bylo prostřednictvím pašování a prodeje ropy a částečně i plynu získat finanční prostředky, které bude možné použít k realizaci teroristické činnosti organizace. Za třetí, zatímco v případě Sýrie al-Káida o většinu ropných a plynových polí přišla, v Jemenu AQAP několik ropných polí stále drží.

Přestože v porovnání s IS neovládla Fronta an-Nusra po roce 2014 žádné velké ropné či plynové pole a produkovala a pašovala na ovládaném území Sýrie jen omezené množství ropy, kromě poklesu syrské těžby ropy přispěla společně s dalšími okolnostmi a událostmi také k zastavení exportu ropy ze Sýrie, způsobila syrskému režimu finanční ztráty a výrazně oslabila syrskou ekonomiku. Kumulací těchto faktorů pak Fronta an‑Nusra přímo či nepřímo negativně ovlivnila energetickou bezpečnost Sýrie, [69] jež má problémy se zásobováním energiemi (elektřina a zemní plyn) na ovládaném území. Stejně tak AQAP, která sice utrpěla porážku v části Jemenu, ale stále kontroluje vysoce zisková ropná pole v jižních oblastech země a využívá nedostatku pohonných hmot v oblasti k pašováním ropy, z čehož má velké zisky použitelné k financování svojí teroristické činnosti. Navíc současná kontrola jižního pobřeží Jemenu ze strany AQAP ohrožuje hlavní tranzitní trasy ropy Jemenu a činí tankery proplouvající úžinou Bab al‑Mandab zranitelné vůči útokům, což ohrožuje energetickou bezpečnost nejen Jemenu, ale i mezinárodní.

ZÁVĚR

Článek se věnoval vztahu islamistické teroristické organizace al-Káidy a jejím odnožím a napojeným a financovaným skupinám k problematice úroků zaměřených na energetický sektor a jejich konkrétním projevům v oblasti MENA. Jako teoretické východisko použil autor v prvé řadě koncept terorismu cíleného na sektor energetiky, který se zaměřuje nejen na ozbrojené násilí vůči energetickému průmyslu a přepravní infrastruktuře, ale zahrnuje i nezákonnou kriminální činnost v podobě vydírání, krádeže ropy, finanční a logistické podpory organizacím spojených s touto nezákonnou činností. Hlavní cíle článku byly tři. Prvním cílem bylo analyzovat význam, který al-Káida přisuzuje oblasti energetiky obecně a konkrétně teroristickým útokům cíleným na energetický průmysl a infrastrukturu ve své strategii. Energetická otázka představuje důležitou součást strategie al-Káidy, která od poloviny 90. let minulého století do současnosti prošla řadou vývojových etap; od odmítnutí útoků na energetickou infrastrukturu a požadavku na ochranu energetického bohatství muslimských zemí, přes výzvu k využívání ropy jako politického nástroje k poškození americké ekonomiky, až po spojení ropy a džihádu a výzvě k útokům na energetický sektor. V tomto ohledu je strategickým zájmem al‑Káidy za prvé nechat „zbankrotovat“ ekonomiku USA a jejich západních spojenců, za druhé vyhnat západní společnosti z energetického průmyslu muslimských zemí a potrestat a poškodit své nepřátele a spojence Západu, a konečně za třetí, v omezené míře ovládnout energetický sektor daného státu pro vlastní potřeby. V rámci své energetické strategie pak al-Káida realizuje útoky na energetickou infrastrukturu a doprovodnou kriminální činnost. Druhým cílem bylo popsat zvolené příklady a projevy teroristických útoků na energetický průmysl a doprovodnou nezákonnou činnost ze strany al-Káidy v regionu MENA. Tabulka č. 1 srovnává hlavní formy, cíle, motivy a příklady útoků al-Káidy na energetický sektor v oblasti MENA. U každé formy teroristického útoku na energetický sektor jsou vysvětleny hlavní cíle, které al-Káidu a její odnože primárně sledují, co je k tomu vede, respektive, jaké jsou hlavní motivy a v jaké zemi pak konkrétní formu útoku primárně realizuje. Tyty formy útoků jsou doplněny vybranými příklady úspěšných a neúspěšných teroristických útoků na konkrétní objekt v oblasti energetiky. Z tabulky č. 1 tak jasně vyplývá, že se al-Káida a její odnože soustředí převážně na útoky s cílem a ve snaze poškodit energetický sektor, destabilizovat nebo potrestat nepřítele, spíše než na ovládnutí energetické infrastruktury.

Tabulka č. 1: Srovnání hlavních forem, cílů, motivů a příkladů teroristických útoků al-Káidy na energetický sektor v oblasti MENA

HLAVNÍ FORMA

CÍLE ÚTOKŮ

MOTIVACE ÚTOKŮ

PŘÍKLADY ÚTOKŮ

Teroristické útoky s cílem poškodit energetický sektor

Útočí v prvé řadě na ropná a plynová pole, produktovody a energetická zařízení s cílem narušit trh a poškodit energetický sektor státu.

Hlavním motivem je snaha přerušit energetické dodávky do západních zemí a Izraele a poškodit jejich energeticky náročnou ekonomiku, ale zvýšit ceny ropy.

V Saudské Arábii útočily al-Káida a AQAP na rafinérii Abqaiq.

V Egyptě skupiny hlásící se k al-Káidě, jako Ansar al-Džihád na Sinajském poloostrově realizovaly řadu útoků na Arabský plynovod.

Teroristické útoky a braní rukojmí s cílem destabilizovat či potrestat nepřítele

Útočí na energetický sektor, berou rukojmí či unášejí pracovníky energetických společností s cílem destabilizovat a ekonomicky poškodit svého nepřítele, potrestat západní stát za jeho politiku v oblasti MENA, získat výkupné či přitáhnout na sebe pozornost.

Hlavním motivem je jednak snaha poškodit důvěryhodnost konkrétního státu, jenž není schopen zajistit bezpečnost energetických dodávek a společností působící na jeho území, úsilí vyhnat západní firmy z muslimského světa a posílit svůj vliv v zemi, která půjde snadno ovládnout.

V Iráku uskutečnila al-Káida a její odnože řadu útoků na infrastrukturu, zařízení a bezpečnostní personál.

V Alžírsku zaútočila AQIM jednak na podnik na zpracování plynu a vzala rukojmí v komplexu In Amenas, ale také na závod na těžbu a zpracování zemního plynu v oblasti In Salah.

Teroristické útoky s cílem ovládnout energetický sektor

V omezené míře útočí na ropná a plynová pole, přepravní infrastrukturu a rafinérie s cílem je fyzický ovládnout.

Hlavním motivem je především snaha využít tento energetický potenciál pro financování vlastní teroristické činnosti či vojenských operací.

Fronta an-Nusra ovládla několik ropných a plynových polí a infrastrukturu na severu a východě Sýrie, o které přišla.

AQAP ovládla jižní část území Jemenu, včetně ropného terminálu Šihr, který ztratila.

Zdroj: sestaveno autorem

A konečně třetím cílem předkládaného článku bylo analyzovat reálný a potenciální vliv a přímé a nepřímé dopady teroristických útoků al-Káidy cílených proti energetickému průmyslu na energetickou bezpečnost. Tabulka č. 2 srovnává dopady jednotlivých forem teroristických útoků na energetickou bezpečnost. Z tabulky č. 2 jasně vyplývá, že útoky al-Káidy a jejich odnoží na energetický sektor mají nejen přímý negativní dopad na ekonomickou a energetickou bezpečnost postiženého státu, ale mohou mít také negativní nepřímý dopad na mezinárodní energetickou a ekonomickou bezpečnost. Nicméně rozsah tohoto dopadu by v dané době a situaci byl ovlivněn řadou faktorů, jako je například cena ropy za barel, přebytek či nedostatek ropy/LNG na světových trzích, výše poptávky apod.

Tabulka č. 2: Dopady a vliv teroristických útoků na energetickou bezpečnost

FORMA ÚTOKU

DOPAD A VLIV ÚTOKŮ NA ENERGETICKOU BEZPEČNOST

Teroristické útoky s cílem poškodit energetický sektor

Úspěšný útok na saúdskoarabské ropné terminály, rafinérie a infrastrukturu by měl velmi negativní dopad na světovou ekonomiku a energetickou bezpečnost v důsledku přerušení dodávek ropy a zvýšení jejich cen.

Útok a následné vyřazení Suezského průplavu či ropovodu SUMED u pobřeží Egypta by negativně ovlivnilo obchod s ropou, zvýšilo ceny ropy a poškodilo ekonomickou a energetickou bezpečnost řady zemí.

Teroristické útoky a braní rukojmí s cílem destabilizovat či potrestat nepřítele

Útoky mají negativní dopad na ekonomickou situaci zasažené země MENA v důsledku poklesu produkce a omezení exportu ropy a zemního plynu, výdajů vynaložených na opravu a ochranu infrastruktury a zařízení a ztráty příjmů z prodeje ropy a plynu, na nichž jsou státy závislé.

Útoky způsobující přerušení dodávek ropy či plynu či poškození energetického zařízení mají přímý dopad jak na energetickou bezpečnost postižené země MENA, tak nepřímý na energetickou bezpečnost importujícího státu a zároveň ohrožují bezpečnost energetických firem působící v těchto zemích.

Teroristické útoky s cílem ovládnout energetický sektor

V důsledku kontroly ropných a plynových poli, infrastruktury a pašování ropy ze strany Fronty an-Nusra došlo k poklesu syrské těžby ropy a plynu, k zastavení exportu ropy, poklesu finančních příjmů a oslabení ekonomiky syrské režimu prezidenta B. Asada, což negativně ovlivňuje energetickou bezpečnost Sýrie.

V důsledku kontroly ropných poli ohrožuje AQAP hlavní tranzitní trasy ropy Jemenu a činí tankery proplouvající úžinou Bab al-Mandab zranitelné k teroristickým útokům, což ohrožuje energetickou bezpečnost nejen Jemenu, ale i mezinárodní.

Zdroj: sestaveno autorem

Tabulka č. 3 pak přináší přehled o počtu teroristických útoků na energetický sektor ze strany al-Káidy a jejich odnoží v letech 2001-2016 ve zkoumaných zemích Blízkého východu a severní Afriky. Za tabulky č. 3 pak vyplývá několik závěrů. Za prvé, největší počet útoků na energetický sektor ze strany al-Káidy byl zaznamenán v roce 2012 (22) z nichž většina útoků (17) připadla na Jemen. To lze vysvětlit změnou strategie al-Káidy po smrti bin Ládina, která se nově zaměřuje na větší zapojení v zemích zasažených revolucí, občanskou válkou apod., přičemž tato nestabilita pak umožňuje posílení přítomnosti al-Káidy a jejich odnoží na území postiženého státu. Za druhé, po roce 2012 celkový počet útoků na energetický sektor ze strany al-Káidy mírně klesá a v roce 2015 se výrazně propadl na (6) útoků, stejně jako zatím v roce 2016. To je možné vysvětli klesajícím význam útoků al-Káidy a jejich odnoží na energetický sektor. S tím pak za třetí souvisí skutečnost, že v řadě zemí, jako např. Irák, Sýrie, Libye v posledních dvou letech klesla útoky al-Káidy a jejich odnoží na energetický sektor na (0), což je s největší pravděpodobností dáno zapojením Islámského státu v těchto zemích.

Tabulka č. 3: Počet útoků na energetický sektor ze strany al-Káidy a jejich odnoží v letech 2001-2016 ve vybraných zemích MENA

ZEMĚ

ROK

CELKEM

01

02

03

04

05

06

07

08

09

10

11

12

13

14

15

16

SAK

0

0

0

2

0

1

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

3

Egypt

0

0

0

0

0

0

0

0

0

1

2

1

2

6

0

0

12

Irák

0

0

0

1

1

0

0

0

1

1

1

4

3

0

0

0

12

Alžírsko

0

0

0

0

0

0

4

2

0

1

0

0

2

0

0

1

10

Sýrie

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

2

2

0

0

4

Jemen

0

2

0

0

0

2

1

2

1

4

2

17

10

8

2

1

52

Celkem

0

2

0

0

1

3

4

4

2

7

5

22

19

16

6

6

93

Zdroj: sestaveno autorem dle Global Terrorism Database


[1] Komu dále srov. KOKNAR, Ali M. The Epidemic of Energy Terrorism. In: GAL, Luft – KORIN, Anne. (Eds.). Energy Security Challenges for the 21st Century. Calífornia: ABC-CLIO, LLC, 2009, s. 18-30 ISBN 978-0-275-99997-1; KARAGIANNIS, Emmanuel. Comparative Islamist Perspectives on the Politics of Energy in the Middle East and Beyond. Studies in Conflict & Terrorism, 2014, roč. 37, č. 8, s. 620 ISSN: 1057-610X.

[2] Energetickou bezpečností se v tomto článku rozumí zajištění stabilních a nepřerušovaných dodávek energie za přijatelné ceny na straně spotřebitele a zajištění stabilní a předvídatelné poptávky za přijatelné ceny na straně producenta.

[3] TICHÝ, Lukáš. Islámský stát a jeho postoj k energetickému terorismu. Obrana a strategie, 2016, roč. 16, č. 1, 2016, s. 31-60. ISSN 1214-6463.

[4] ŠEDIVÝ, Jiří. Nové paradigma terorismu. Mezinárodní politika, 2003, roč. 27, č. 1, str. 4-5. ISN 0543-7962.

[5] EICHLER, Jan. Mezinárodní bezpečnost v době globalizace. Praha: Portal, 2009, str. 161. ISBN 978-80-7367-540-0.

[6] HENDERSON, Harry. Terrorism. Library in Book. Facts on File, 2001, str. 18. ISBN-13: 978-0816042593.

[7] Dále k tomu srov. KOKNAR, Ali M., ref. 1.

[8] MAKARENKO, Tamara. Terrorist Threat to Energy Infrastructure Increases. [on-line]. University of St. Andrews: Centre for the Study of Terrorism and Political Violence, June 2003 [cit. 2016-08-31]. Dostupné z: goo.gl/VBQrg4

[9] TICHÝ, Lukáš, ref. 3.

[10] KOKNAR, ref. 1, s. 18-19.

[11] Tamtéž, s. 18-19.

[12] Dále srov. MAKARENKO, Tamara, ref. 8.

[13] Tamtéž.

[14] WILLIAMS, Mark S. a WILLIAMS, Paul. The Weaponization of Oil in the Messages of Osama bin Laden. Journal of Millitary and Strategic Studie, 2007, roč. 10, č. 2, str. 20-24.

[15] Compilation of Usama bin Ladin Statements 1994-January2004. FBIS product, January 2004, s. 12.

[16] URGO, Marisa a WILLIAMS, Jack F. Al-Qa`ida’s Medinan Strategy: Targeting Global Energy Infrastructure. CTC SENTINEL, 2008, roč. 1, č. 6, s. 1.

[17] GARTENSTEIN-ROSS, Daveed. Al Qaeda's Oil Weapon. [on-line]. The Weekly Standard, October 3, 2005 [cit. 2016-03-30]. Dostupné z: goo.gl/yGfM6R

[18] Osama's Sermon on the Feast of Sacrifice. [on-line]. FRONTPAGEMAG.COM, March 6, 2003 [cit. 2016-03-30]. Dostupné z: goo.gl/qYk6M2

[19] HEGGHAMMER, Thomas. Al-Qaida Statements 2003-2004 - A compilation of translated texts by Usama bin Ladin and Ayman al-Zawahiri. [on-line]. Norwegian Defence Research Establishment, 2005, p. 45 [cit. 2016-03-30]. Dostupné z: goo.gl/xDNcw6

[20] SCHEUER, Michael. Al‐Qaeda and the Oil Target. In: SCHEUER, Michael, ULPH, Stephen a DALY, John C. K. Saudi Arabian Oil Facilities: The Achilles Heel of the Western Economy. [on-line]. The Jamestown Foundation, 2006 [cit. 2016-03-30]. Dostupné z: goo.gl/If8f4Q

[21] GARTENSTEIN-ROSS, ref. 19, s. 41.

[22] PIPPARD, Tim. 'Oil-Qaeda': Jihadist Threats to the Energy Sector. [on-line] Perspectives on Terrorism, 2010, roč. 4, č. 3, str. 5 [cit. 2016-09-03]. Dostupné z: goo.gl/60yS49

[23] AL-AHMED, Ali, BOND, Andrew a MORILLO, Daniel. Security Threats to Saudi Arabia’s Oil Infrastructure. [on-line]. Washington: The Institute for Gulf Affairs, November 27, 2013 [cit. 2016-08-31]. Dostupné z: goo.gl/MjI4DP

[24] HAMZA, Khalid. On Targeting the Achilles heel of Western Economies. Resurgence, 2014, roč. 1, č. 1, str. 94-105.

[25] From the editor. Resurgence, 2015, roč. 2, č. 2, str. 3.

[26] Dále srov. SCHEUER, ref. 20.

[27] Global Terrorism Database [on-line]. START [cit. 2016-09-09]. Dostupné z goo.gl/YWkliM; goo.gl/OLWLUl

[28] COOK, David. Oil and Terrorism. Rice University: The James A. Baker III Institute for Public Policy, May 2008, s. 9-10.

[29] Dále srov. SCHEUER, ref. 20, s. 3.

[30] Ibid. s. 9.

[31] Ibid.

[32] Ibid.

[33] KARAGIANNIS, ref. 1, s. 628.

[34] JOHNSTON, Peter. Oil andTerrorism. Al Qaeda´s Threat. [on-line]. Defence R&D Canada: Centre for Operational Research&Analysis, April 2008, str. 6 [cit. 2016-03-09]. Dostupné z: goo.gl/fr9H7m

[35] KARAGIANNIS, ref. 1, s. 628.

[36] Global Terrorism Database [on-line]. START [cit. 2016-09-09]. Dostupné z: goo.gl/BFcNzO

[37] V řadě případů byl pachatel útoku neznámý nebo organizace nebyly napojeny na al-Káidu.

[38] CORDANO, Diego. Terrorist threats to energy infrastructure in North Africa. [on-line]. African Defence Review, 2016 [cit. 2016-03-09]. Dostupné z: goo.gl/QDswDq

[39] V Egyptě vybuchl plynovod, podle televize to byl útok teroristů. [on-line]. iDNES.cz, February 5, 2011 [cit. 2016-03-09]. Dostupné z: goo.gl/B03s27

[40] CORDANO, ref. 38.

[41] WATANABE, Lisa. Sinai Peninsula – from Buffer Zone to Battlefield. ETH Zurich: Center for Security Studies, February 2015, s. 2.

[42] AL-AHMED, Ali, BOND, Andrew a MORILLO, Daniel, ref. 23.

[43] LUFT, Gal and KORIN, Anne. Terror's next target. [on-line]. The Journal of International Security Affairs, 2003 [cit. 2016-08-31]. Dostupné z: http://www.iags.org/n0111041.htm

[44] World Oil Transit Chokepoints. [on-line]. The U. S. Energy Information Administration, November 10, 2014 [cit. 2016-08-31]. Dostupné z: goo.gl/cNOfjP

[45] Global Terrorism Database [on-line]. START [cit. 2016-09-09]. Dostupné z: goo.gl/aDfAsn

[46] Tamtéž, s. 48.

[47] Dále k tomu srov. Global Terrorism Database [on-line]. START [cit. 2016-09-09]. Dostupné z: goo.gl/t1EOm8

[48] RASHEED, Admed. Gunmen attack Iraq’s Akkas gas field, three workers killed. [on-line]. Reuters.com, 1 April 2013 [cit. 2016-03-13]. Dostupné z: http://www.reuters.com/article/us-iraq-violence-akkas-idUSBRE9300IE20130401

[49] RASHEED, Admed. Iraq says it averted al Qaede tanker truck attack on major oil site. [on-line]. Reuters.com, 30 May 2013 [cit. 2016-03-13]. Dostupné z: goo.gl/OLtOI8

[50] AL-AHMED, Ali, BOND, Andrew a MORILLO, Daniel, ref.23, s. 49.

[51] TICHÝ, ref. 3.

[52] TREJBAL, Václav. Masakr rukojmích na alžírském vrtu podkopává důvěru ve významného těžaře. [on-line]. Patria Online, 18. 1. 2013 [cit. 2016-09-13]. Dostupné z: goo.gl/WLgmVA

[53] Dále srov. AL-AHMED, Ali, BOND, Andrew a MORILLO, Daniel, ref.23, s. 51.

[54] BP gas plant hit in Algerian rocket attack. [on-line]. The Telegraph, March 18, 2016 [cit. 2016-09-13]. Dostupné z: goo.gl/OnFIPq

[55] Dále k tomu například srov. Fronta an-Nusra ve sledovaném období realizovala přibližně 8 útoků na sektor Business a Utilities, z nichž polovina připadla na energetický sektor a infrastrukturu. Dále srov. Global Terrorism Database [on-line]. START [cit. 2016-09-09]. Dostupné z: goo.gl/aMZUfP

[56] Od roku 2012 v čele Fronty an-Nusra stojí abú Muhammad Džúlání.

[57] Islamic State seizes oil field and towns in Syria’s east. [on-line]. Reuters.com, 3 July 2014 [cit. 2016-08-31]. Dostupné z: goo.gl/Y7Yx4x

[58] Jabhat Fatah al-Sham (Formerly Jabhat al-Nusra). [on-line]. Stanford University: Mapping Militants Project, August 25, 2016 [cit. 2016-08-31]. Dostupné z: goo.gl/Pdhffd

[59] Operatives from the Al-Nusra Front, Al-Qaeda’s branch in Syria, together with other rebel organizations, have taken over the large oil field in Deir ez-Zor. [on-line]. Spotlight on Global Jihad. The Meir Amit Intelligence and Terrorism Information Center, December 3, 2013 [cit. 2016-08-31]. Dostupné z: http://www.terrorism-info.org.il/en/article/20599

[60] LUST, Ellen. (ed.). The Middle East. London: Sage Publication, 2017, 14th Edition, str. 801. ISBN 9781506329283.

[61] IS takes control of all main Syria oil fields. [on-line]. Greater Kashmir, July 5, 2014 [cit. 2016-08-31]. Dostupné z: goo.gl/tuIOVy

[62] Syrian Army Targets Terrorists' Oil Tankers in Idlib Province. [on-line]. FARS News Agency, May 25, 2016 [cit. 2016-09-05]. Dostupné z: goo.gl/8oOz1L

[63] Al-Káida v Jemenu a později AQAP ve sledovaném období realizovaly přibližně 68 útoků na sektor Business a Utilities, z nichž více jak dvě třetiny připadly na energetický sektor a infrastrukturu. Zároveň několik útoků bylo realizováno také v roce 2016. Dále srov. Global Terrorism Database [on-line]. START [cit. 2016-09-09]. Dostupné z: goo.gl/cSyRsE

[64] Yemen’s al-Qaeda seized airport, oil terminal in south. [on-line]. Press TV, April 16, 2015 [cit. 2016-09-05]. Dostupné z: goo.gl/wewodL

[65] Al Qaeda still reaping oil profits in Yemen despite battlefield reverses. [on-line]. Reuters.com, May 27, 2016 [cit. 2016-09-05]. Dostupné z: goo.gl/L8t6FT

[66] Ibid.

[67] Ibid.

[68] Ibid.

[69] TICHÝ, ref. 3.


Title in English:

TERRORIST ATTACKS ON THE ENERGY SECTOR: Strategy of Al Qaeda in the Middle East and North Africa

Title in Czech:

TERORISTICKÉ ÚTOKY NA ENERGETICKÝ SEKTOR: Strategie al-Káidy v oblasti Blízkého východu a severní Afriky

Type:

Article

Author(s):

Lukáš TICHÝ

Language:

Czech

Abstract:

English/Czech

Journal:

Obrana a strategie

Publisher:

University of Defence

ISSN:

ISSN 1214-6463 (print) and ISSN 1802-7199 (on-line)

DOI:

10.3849/1802-7199.16.2016.02.063-082

Issue:

Volume 16, Number 2 (December 2016)

Pages:

063-082

Received:

14.10.2016

Accepted:

21.10.2016

Published online:

15.12.2016

Vytvořeno 22.12.2016 22:55:23 | přečteno 2107x | Frank

Diskuze

Do diskuze zatím nikdo nepřispěl.