Obrana a strategie

Vážení čtenáři,

dovoluji si vám představit první číslo časopisu Obrana a strategie roku 2018, které pro vás přináší řadu rozličných textů se zajímavou i netradiční tématikou.

Začátek čísla je tvořen třemi články dotýkajícími se tématiky džihádismu či aktivit tzv. Islámského státu. Sérii otevírá text Marka Dolejšího se zaměřením na bosňácký faktor v současném džihádistickém hnutí. Text se zaměřuje na bojovníky Bosny a Hercegoviny, Srbska či Černé hory. Následuje příspěvek od autorů Tomáše Mičíka a Tomáše Šmída věnující se teroristické organizaci Islámský stát, a to se zaměřením na jeho působení v Libyi, kde operuje od roku 2014. Vše doplňuje velmi zajímavý text o ochraně kulturních památek od Evy Pelikánové, která otevírá věcnou debatu o hodnotách a motivacích aktérů ničení kulturních památek, např. již zmiňovaného tzv. Islámského státu. Autorka operuje s ideálními typy motivací ničení, které poté používá k analýze konkrétních případů.

Odlišnou tématiku zvolila Agata Mazurkiewicz, jež v kontextu strategické kultury EU diskutuje komplexní povahu přístupu k civilně-vojenské kooperaci (CIMIC).

Následující dvojice článků vystavěla své texty na základě užití zajímavých konceptů aplikovaných na vojensko-strategickou tématiku. Tomáš Bruner a Martin Faix pracují s konceptem lawfare, který odkazuje k zneužití mezinárodního práva k získání vojenských výhod. Pavel Dvořák ve svém textu Vliv USA a dalších spojenců na německou politiku a nasazení Bundeswehru v Afghánistánu v období 2001 až 2014 zase operuje s konceptem logiky vhodnosti. Autor diskutuje, jak nasazení Bundeswehru v Afganistánu souviselo s obrazem Německa jako spolehlivého a odpovědného spojence.

Od aplikace konceptů se přesouváme k terminologii, na kterou se ve svém článku zaměřil Zbigniew Modrzejewski. Jeho cílem bylo popsat základní aspekty informačních operací v polských doktrinálních dokumentech.

Číslo 1/2018 uzavírá velmi užitečný kritický text Miroslava Kalouse Jak (ne)předvídat budoucnost?. Autor rozebírá českou praxi tvoření scénářů na dvou příkladech a upozorňuje čtenáře na časté chyby a nejasnosti, které se při použití této metody vyskytují.

Závěrem mi dovolte, abych vám jménem svým i jménem redakční rady a všech spolupracovníků, kteří se na vydávání časopisu Obrana a strategie podílejí, poděkoval za dosavadní čtenářskou a autorskou přízeň.

Předseda redakční rady

Stáhněte si tento editorial ve formátu PDF