Obrana a strategie

Jan BENEŠ

Džihádistický terorismus je možné chápat jako vojenský nástroj k dosahování politických a vojenských cílů aktérů mezinárodních vztahů. Předkládaná studie rozvíjí koncept globálního povstalectví dle Davida Kilcullena. Autor operuje s argumentem, že globální povstalectví představuje specifického aktéra s osobitou strategickou kulturou. Autor analyzuje strategickou kulturu globálního povstalectví z několika úhlů dle Grayova rámce sedmnácti dimenzí strategie. Autor předkládá hypotézu, že globální povstalectví funguje na různých úrovních strategie s vysokým stupněm soudružnosti a rozdílnými formami strategické kultury.

Diskusia nad konceptmi Erika Princeho

Dominik PLÁVKA

Predložený text sa zaoberá analýzou súkromných vojenských spoločností pri ich využití ako aktéra v protipovstaleckom boji v Afganistane z pohľadu návrhu Erika Princeho a aplikovania na teóriu Davida Kilcullena. Prvá časť textu sa venuje teoretickému a terminologickému vymedzeniu základných pojmov z tejto problematiky. Kľúčovou časťou textu je následná analýza Princeho návrhu a aplikácia na teóriu protipovstaleckého boja. Záver prináša celkové zhrnutie a odporúčania vychádzajúce z uskutočnenej analýzy.

NATO a EU pod tlakem revizionismu

Tomáš KARÁSEK

Jak lze posuzovat strategické přizpůsobení mezinárodních organizací? Článek kombinuje současné poznatky z oblasti ‚grand strategy‘ a analýzy institucionální adaptace s cílem vysvětlit reakce NATO a Evropské unie na současný ruský revizionismus. Na příkladech aliančního Very High Readiness Joint Task Force (VJTF) a unijního East StratCom Task Force analyzuje inovativnost, rozsah a soudržnost těchto institucionálních opatření v kontextu širší strategické reakce obou organizací. Závěry analýzy staví proti sobě postupnou, ale robustnější strategickou renovaci NATO a radikálnější, nicméně limitovanější a potenciálně nejistý strategický průlom na půdě Evropské unie.

Pavel HLAVÁČEK

Hlavní zkoumanou tezí příspěvku je předpoklad, že zahraniční politika USA prochází zásadní proměnou. Text předkládá hypotézu, že jsme svědky posunu paradigmatu od generace, která zažila vítězství USA ve Studené válce a přesvědčila se o potřebě prvenství USA ve světové politice, ke generaci, jež vyrostla během neúspěšné války proti terorismu (v Afganistánu a částečně Iráku).

Rafał KOPEĆ

Ruská vojenská intervence na Ukrajinu oslabila paradigma nízké pravděpodobnosti ozbrojeného konfliktu v Evropě v krátkodobém a střednědobém období. V případě Polska je jediným nepřítelem Rusko, které disponuje kvantitativní a v některých případech i kvalitativní vojenskou převahou. Cílem předkládaného textu je analýza možností Polska vybudovat konvenční schopnosti zastrašování proti Rusku. Práce je zpracována z vojenské perspektivy, zároveň však se zhodnocením politického kontextu. Analýza je sestavena na principu střetu hlavních předpokladů o konceptu zastrašování v kontextu rusko-polských vojenských vztahů. Výstupem je hodnocení konkrétních opatření jako dostupných nástrojů pro Polsko.

O příčinách a následcích pragmatismu v debatě

Vojtěch BAHENSKÝ

Cílem článku je rozebrat současnou situaci debaty o hybridní válce, konkrétně pak paradox spočívající v úspěchu konceptu navzdory jeho široké odborné kritice. Specificky pak článek jako pravděpodobné vysvětlení této situace diskutuje pragmatismus v užívání konceptu na straně institucí i autorů a analyzuje jeho možné příčiny, se zaměřením na vývoj a konceptuální kvality a možné následky stávající situace.