Defence and strategy

About Authors*, **

Author(s):	FRANK, Jan
Title:	Konflikt v Severním Irsku
Place of Publishing:	Praha
Published by:	Triton
Year:	2006
Printed Pages:	222
ISBN:	80-7254-735-6

Autor recenzované knihy Jan Frank je mladý historik, který studoval na FF UK, kde se specializoval na nejnovější dějiny. Na poli dějepisné literatury již není žádným nováčkem; anglofonnímu prostředí někdejšího britského impéria se již věnoval několikrát: v roce 2006 mu vedle Konfliktu v Severním Irsku vyšlo (péčí nakladatelství Libri) dílo „Irsko – stručná historie států“ a v téže známé edici se může český čtenář nově seznámit rovněž s přehledem minulosti Skotska. „Dějiny do kapsy“ daly zájemcům o minulost teprve relativně nedávno skončené, vleklé občanské války konečně účinnější „zbraň“ domácí provenience.

Práce je pro české prostředí přínosná už samotným tématem, neboť dlouho existovalo poměrně málo specializovaných zdrojů, a dokonce žádný knižní. V relativně ucelené formě, která je bohužel poněkud zatížena (kromě rozsahu, tudíž toho, co je z povahy „Dějin do kapsy“ samozřejmé) výrazně dějepiseckým pohledem na věc, velmi často se doslova střetáváme s hradbou řetězících se informací, za jejichž hromaděním občasně pokulhává hlubší rozbor. O starších příčinách sektářského násilí se dozvíme málo, většina obsahu je věnována evoluci moderního mnohovrstevnatého konfliktu, o jehož existenci sice jisté povědomí ve vzdělanějších vrstvách dosud trvá, ale jenž je z paměti stále více vytlačován, například pod tlakem mnoha dalších lokálních konfrontací s etnickým či náboženským podtextem. Což je na jednu stranu škoda, neboť u nás většinou žurnalisticky zjednodušovaný (ne-li zkreslovaný) zápas poskytuje svým odkazem předpoklady pro lepší chápání soudobých nebo budoucích pnutí obdobných rysů. Tento geograficky nemnoho vzdálený a vleklý střet měl sice jasné prostorové vymezení a jen ojediněle se přímo dostával za hranice svého území (např. do SRN), může se však též stát zdrojem poučení o některých podobách politického populismu, terorismu, jeho napojení na organizovaný zločin a vedení asymetrického konfliktu (IRA versus pravidelná britská armáda).

První stručné kapitoly nás uvádějí do celkových dějinných souvislostí; „letem světem“ získáme základní poznatky o středověkém a raně novověkém vývoji vztahů Irska a Anglie, ve kterých strom latentně stále přítomných událostí zapouštěl své kořeny. Drtivá většina nepříliš čtivé materie je ovšem věnována moderním dějinám, v nichž se Frank pohybuje s patrnou jistotou. Osou událostí dvacátého století na severní části ostrova je mu logicky střet katolických a protestantských obyvatel. Tito „filobritští“ nekatolíci, tvořící na ostrově menšinu, se po rozdělení z prosince 1920 stávají na území Severního Irska většinou. Jejich obavy z „římské“ minority, již (oprávněně) chápali jako zdroj iredenty, promítli do řady opatření, která jí přiřkla úděl obyvatel druhé kategorie, ačkoliv šlo, anebo vlastně právě proto, o menšinu nikterak zanedbatelnou. Další vývoj jako by jim dával za pravdu, vzájemné vztahy zainteresovaných skupin nebyly dobré a štěpící linie nepřestávaly mít bohužel krvavé rozměry, tudíž sílu roztáčející další nekonečná kola rázné odplaty. Výše zmíněné obavy ještě posílilo zakotvení jednotného ostrova v ústavě Irské republiky[1], která se od společenství s Velkou Británií definitivně odpoutala po druhé světové válce[2], roku 1949.

Nové otevření starých ran, jak se dále dozvídáme, renesanci konfliktu, přinesla celosvětově hektická šedesátá léta, a to v souvislosti s vlnou výzev k důslednému prosazování lidských práv. V říjnu roku 1968 například severoirská policie násilím rozehnala demonstraci, jejíž touhou bylo prosadit práva katolíků. Napětí rostlo, střetů přibývalo do té míry, až se Velká Británie rozhodla vyslat do míst nepokojů armádu. To se psal srpen 1969. O necelé tři roky později převzala nad Severním Irskem přímou správu, čímž skončila padesát let trvající dominance místních protestantů nad katolíky. Vláda Spojeného království tehdy ještě vůbec nepřipouštěla možnost zapojení Irské republiky do rokování mezi znesvářenými stranami, natožpak aby uvažovala o předání sporných území Dublinu.

V dalších, informačně až přetížených kapitolách, se dočítáme, jak se původní fanatická neústupnost jenom velmi pozvolna měnila ve snahy o kompromis. První dohoda mezi britskou exekutivou, vládou Irské republiky a severoirskými politickými stranami tak byla podepsána teprve v prosinci 1973 v Sunningdale. A teprve od roku 1980 lze počítat skutečně novou éru vztahů mezi Velkou Británií a nezávislým Irskem. Oba zainteresované státy si tehdy začaly uvědomovat závažnost třaskavých bezpečnostních rezonancí severoirské otázky. Pokus rozplést tento gordický uzel měla v roce 1985 přinést v Hillsborough signovaná dohoda, jež Irské republice přiznala konzultativní roli v otázkách Severního Irska. Skutečný obrat k trvalému míru (?) nastal nicméně teprve po rozpadu bipolárního světa. Mezníkem bylo datum 31. 8. 1994, kdy PIRA[3] poprvé po pětadvaceti letech prolévání krve přerušila palbu. Skutečným historickým přelomem byla tzv. Belfastská neboli Velkopáteční dohoda z 10. dubna roku 1998, kdy se Spojené království Velké Británie a Severního Irska, Irská republika a většina severoirských politických stran dohodly na vzniku koaliční vlády se zastoupením katolíků. Přes některá krizová období a nebezpečné protipohyby ukončila PIRA v červenci 2005 boj a v souladu s tím vyzvala své členy ke složení zbraní.

Tolik tedy, co se týká nejdůležitějších momentů zachycených knihou Konflikt v Severním Irsku. Jan Frank se v ní bohužel stává pomyslnou poslední obětí občanského konfliktu, jemuž opatrně prognózuje nevratnost, neboť v touze sdělit na malém prostoru maximum informací o moderní etapě střetu postrádá jednak formální sdělnost, jednak hlubší analýzu a rovněž plnější výklad počátků problematiky. Velice nelibým dojmem potom působí tiskové chyby a časté rozdělování slov na koncích řádků, které nemá oporu v české gramatice. Struktura publikace nevybočuje z úzu ediční řady, takže základní text doplňuje seznam zkratek, stručná chronologie a vhodný výběr literatury převážně anglofonní provenience. Celkově vzato, a to navzdory veškerým nedostatkům, nelze průlomovému badatelskému počinu upřít přínos, takže jej je možno doporučit odborníkům i posluchačům z oblasti vojenských a bezpečnostních studií, politologie a soudobých dějin.

POZNÁMKY

[1] Tzv. republikánská ústava z roku 1937.

[2] Přes některé snahy se Třetí říši nikdy nepodařilo vytěžit z irského problému výraznější militární, či alespoň propagandistický úspěch. Severní Irsko zůstalo po celou dobu války s nacismem Londýnu loajální.

[3] Provisional Irish Republican Army (Prozatímní irská republikánská armáda).