Securitology in the process of becoming a science
Leszek Fryderyk KORZENIOWSKI
Some people even claim that in recent times there has been a debate flared up over the alleged need to establish a new scientific direction. Because the critics of securitology as a science derive from the Masaryk University in Brno [Zdeněk KŘÍŽ, Miroslav MAREŠ, Petr SUCHÝ Securitology: Pseudoscience, no Metascience. “DEFENCE & STRATEGY” 2/2007, p. 117-124.], and at the same time securitology has its representatives. Therefore, it is justified to present the subject and methodology of the science (sciences) of security in the Journal DEFENCE & STRATEGY. This paper covers: 1. historical premises and justification of the science (sciences) of security, 2. justification of the subject of research in relation to dimensions (levels) of the researched object, 3. security as the lack of danger and security as a function of various factors, 4. sources and kinds of dangers, 5. security as an objective and/or subjective condition, 6. methodological foundations of the science (sciences) of security, 7. the source of the notion securitology.
Discussion
diskuze coby základní proces v akademické sféře
Petr Zelinka | 9.7.2008 10:36:32
Dovolím si reagovat na probíhající debatu ohledně podstaty sekuritologie, respektive jejího vymezení vůči bezpečnostním studiím
Ad, bod 1. Profesor Korzeniowski vyčítá autorům předchozího článku nekonzistentnost, když uvádějí že dochází k prohloubení a rozšíření konceptu bezpečnosti, aniž by docházelo ke konstituování oboru nového. Nutno podotknout, že se v případě bezpečnostních studií jedná pouze o paradigmatický posun započatý v 80tých letech (Buzan 1983). Široké pojetí bezpečnosti dnes představuje hlavní akademický proud v rámci bezpečnostních studií (srov.Buzan et al 2005, Snyder, ed, 2005; Sheehan 2005; Waisová 2005) alespoň v Evropě. Bezpečnostní studia se již nezabývají pouze bezpečnostní státu, konceptualizují dokonce i bezpečnost jednotlivce (v kontextu společnosti), nejen v myšlenkovém proudu lidské bezpečnosti, ale především v rámci tzv. kritických bezpečnostních studií (např. Booth 2005, 2007). Zřejmě neznalost těchto procesů a bezpečnostních studií jako takových vede profesora Korzeniowskiho, k implicitnímu útoku na omezenost bezpečnostních studií co do referenčního objektu.
Ad bod 3. Referenčním objektem v rámci bezpečnostních studií není myšlena bezpečnost, ale čí bezpečnost je analyzována (srov. Buzan et al 2005, Baldwin 1997). Podívejme se nicméně na představované pojetí bezpečnosti. Co zarazilo mě jako čtenáře, je opakování toho co již bylo bezpečnostními studii dávno řečeno. Například Arnold Wolfers (1952) již v padesátých letech upozorňoval na subjektivní a objektivní rozměr bezpečnosti. Stejně tak pozitivní a negativní vymezení pojmu bezpečnost není ničím novým (pro shrnutí např. Zeman, ed, 2002). Jestliže prozkoumáme například konceptualizaci bezpečnosti z pera docenta Janošece (2007), zdůrazňování dichotomie a zároveň komplementaritu bezepečnosti a nebezpečnosti, docházíme ke stejnému zjištění - tato problematika již opět byla zkoumána, ať už z pohledu bezpečnostního dilematu (např. Herz 1950), sekuritizace a desekuritizace (Waever 1995), či povšimnutí si, že bezpečnostní studia se dominantně nezabývají bezpečím, ale nebezpečím (insecurity, např. Booth 2005).
Vyvstává tedy otázka čím je sekuritologie významně odlišná a co dává jejím výzkumníkům onu troufalost odvrhnout poznání, která bezpečnostní studia během 60 let učinila. Poslední komentář do diskuze; sekuritologie, pokud by měla jako referenční objekt vždy člověka jako jednotlivce (což ovšem není z textu profesora Korzeniowskiho zcela patrné), tj. bez kontextu společnosti, silně by to zavánělo etnocentrismem, protože například v Africe či Asii je zcela odlišné vnímání individualismu než je tomu v Evropě. Pokud chceme opravdu zkoumat bezpečnost lidí jako jednotlivců i jako kolektiva, musíme zohlednit politické procesy jež bezpečnost ovlivňují. Z mé pozice velmi porvchní znalosti sekuritologie se domnívám, že bezpečnostní studia, ale také tzv. risk management (např. Eriksson 2001), nabízejí již zformovaný výzkumný aparát, ke kterému sekuritologie nepřidává nic významného. Budu rád přesvědčen o opaku.
s pozdravem
Petr Zelinka
Journal of Security Issues
(jedná se o osobní vyjádření, nikoli stanovisko redakce JSI)
Baldwin, D.: 1997. The Concept of Security. In: Review of International Studies, r.23, č.1.
Booth, K., ed.: 2005. Critical Security Studies and World Politics. London: Lynne Rienner Publishers.
Booth, K.: 2007. Theory of World Security. New York: Cambrdige.
Buzan, B.: 1983. People, States and Fear. Brighton, Sussex: Wheatsheaf.
Buzan, B., Waever, O., de Wilde, J.: 2005. Bezpečnost: Nový rámec pro analýzu. Brno: Centrum strategických studií.
Eriksson, J., ed.: 2001. Threat Politics. Burlington: Ashgate.
Herz, J.: 1950. Idealist Internationalism and Security Dilemma. In: World Politics, r.2, č.2.
Janošec, J: 2007. Sekuritologie - ; nauka o bezpečnosti a nebezpečnosti. In: Vojenské rozhledy, r.16, č.48.
Sheehan, M.: 2005. International Security: An Analytical Survey. London: Lynne Rienner Publishers.
Snyder, C., ed.: 2005. Contemporary Security and Strategy. New York: Routledge.
Waever, O.: 1995. Securization and desecurization. In: Lipschutz, R., ed.: On Security. New York: Columbia University Press.
Waisová, Š.: 2005. Bezpečnost: Vývoj a proměny konceptu. Plzeň: Aleš Čeněk.
Wolfers, A.: 1952. National Security as an Ambiguous Symbol. In: Political Science Quarterly, r.67, č.4.
Zeman, P., ed.: 2002. Česká bezpečnostní terminologie. Brno : Mezinárodní politologický ústav.
Ad, bod 1. Profesor Korzeniowski vyčítá autorům předchozího článku nekonzistentnost, když uvádějí že dochází k prohloubení a rozšíření konceptu bezpečnosti, aniž by docházelo ke konstituování oboru nového. Nutno podotknout, že se v případě bezpečnostních studií jedná pouze o paradigmatický posun započatý v 80tých letech (Buzan 1983). Široké pojetí bezpečnosti dnes představuje hlavní akademický proud v rámci bezpečnostních studií (srov.Buzan et al 2005, Snyder, ed, 2005; Sheehan 2005; Waisová 2005) alespoň v Evropě. Bezpečnostní studia se již nezabývají pouze bezpečnostní státu, konceptualizují dokonce i bezpečnost jednotlivce (v kontextu společnosti), nejen v myšlenkovém proudu lidské bezpečnosti, ale především v rámci tzv. kritických bezpečnostních studií (např. Booth 2005, 2007). Zřejmě neznalost těchto procesů a bezpečnostních studií jako takových vede profesora Korzeniowskiho, k implicitnímu útoku na omezenost bezpečnostních studií co do referenčního objektu.
Ad bod 3. Referenčním objektem v rámci bezpečnostních studií není myšlena bezpečnost, ale čí bezpečnost je analyzována (srov. Buzan et al 2005, Baldwin 1997). Podívejme se nicméně na představované pojetí bezpečnosti. Co zarazilo mě jako čtenáře, je opakování toho co již bylo bezpečnostními studii dávno řečeno. Například Arnold Wolfers (1952) již v padesátých letech upozorňoval na subjektivní a objektivní rozměr bezpečnosti. Stejně tak pozitivní a negativní vymezení pojmu bezpečnost není ničím novým (pro shrnutí např. Zeman, ed, 2002). Jestliže prozkoumáme například konceptualizaci bezpečnosti z pera docenta Janošece (2007), zdůrazňování dichotomie a zároveň komplementaritu bezepečnosti a nebezpečnosti, docházíme ke stejnému zjištění - tato problematika již opět byla zkoumána, ať už z pohledu bezpečnostního dilematu (např. Herz 1950), sekuritizace a desekuritizace (Waever 1995), či povšimnutí si, že bezpečnostní studia se dominantně nezabývají bezpečím, ale nebezpečím (insecurity, např. Booth 2005).
Vyvstává tedy otázka čím je sekuritologie významně odlišná a co dává jejím výzkumníkům onu troufalost odvrhnout poznání, která bezpečnostní studia během 60 let učinila. Poslední komentář do diskuze; sekuritologie, pokud by měla jako referenční objekt vždy člověka jako jednotlivce (což ovšem není z textu profesora Korzeniowskiho zcela patrné), tj. bez kontextu společnosti, silně by to zavánělo etnocentrismem, protože například v Africe či Asii je zcela odlišné vnímání individualismu než je tomu v Evropě. Pokud chceme opravdu zkoumat bezpečnost lidí jako jednotlivců i jako kolektiva, musíme zohlednit politické procesy jež bezpečnost ovlivňují. Z mé pozice velmi porvchní znalosti sekuritologie se domnívám, že bezpečnostní studia, ale také tzv. risk management (např. Eriksson 2001), nabízejí již zformovaný výzkumný aparát, ke kterému sekuritologie nepřidává nic významného. Budu rád přesvědčen o opaku.
s pozdravem
Petr Zelinka
Journal of Security Issues
(jedná se o osobní vyjádření, nikoli stanovisko redakce JSI)
Baldwin, D.: 1997. The Concept of Security. In: Review of International Studies, r.23, č.1.
Booth, K., ed.: 2005. Critical Security Studies and World Politics. London: Lynne Rienner Publishers.
Booth, K.: 2007. Theory of World Security. New York: Cambrdige.
Buzan, B.: 1983. People, States and Fear. Brighton, Sussex: Wheatsheaf.
Buzan, B., Waever, O., de Wilde, J.: 2005. Bezpečnost: Nový rámec pro analýzu. Brno: Centrum strategických studií.
Eriksson, J., ed.: 2001. Threat Politics. Burlington: Ashgate.
Herz, J.: 1950. Idealist Internationalism and Security Dilemma. In: World Politics, r.2, č.2.
Janošec, J: 2007. Sekuritologie - ; nauka o bezpečnosti a nebezpečnosti. In: Vojenské rozhledy, r.16, č.48.
Sheehan, M.: 2005. International Security: An Analytical Survey. London: Lynne Rienner Publishers.
Snyder, C., ed.: 2005. Contemporary Security and Strategy. New York: Routledge.
Waever, O.: 1995. Securization and desecurization. In: Lipschutz, R., ed.: On Security. New York: Columbia University Press.
Waisová, Š.: 2005. Bezpečnost: Vývoj a proměny konceptu. Plzeň: Aleš Čeněk.
Wolfers, A.: 1952. National Security as an Ambiguous Symbol. In: Political Science Quarterly, r.67, č.4.
Zeman, P., ed.: 2002. Česká bezpečnostní terminologie. Brno : Mezinárodní politologický ústav.